Collegium 1704 zahájilo koncertní sezónu Myslivečkovým Abrahamem a Izákem
„Po hudební stránce je toto rozsáhlé dílo obrazem své doby, doznívajícího řádu barokních forem a nastupujícího klasicismu.“
„Nositelem významového těžiště Myslivečkova oratoria Abraham a Izák je kvinteto vokalistů.“
„Dirigentský přístup Václava Lukse nepostrádá osobitost.“
15. říjen patřil v pražském Rudolfinu Collegiu 1704 a jeho dirigentu Václavu Luksovi. Na začátek nové koncertní sezony připravili závažné předklasické dílo významného českého, v Itálii působícího skladatele Josefa Myslivečka, oratorium Abraham a Izák.
Dílo vzniklo v roce 1776 a mělo premiéru ve Florencii, záhy po úpravách zaznělo v Mnichově. Jeho autor byl v té době na vrcholu kariéry jako uznávaný operní skladatel. Mnohé z jeho kompozičních postupů inspirovaly o více než padesát let mladšího Mozarta. Za námět svého oratorního díla si Mysliveček zvolil starozákonní příběh o jedné z nejvyšších lidských obětí, do formy libreta zpracovaný Pietrem Metastasiem. Po hudební stránce je toto rozsáhlé dílo obrazem své doby, doznívajícího řádu barokních forem a nastupujícího klasicismu. Jak svým rozsahem, tak i uměleckými kvalitami je lze bez váhání zařadit mezi vrcholná díla dobové produkce a jeho současné znovuzařazení do běžného koncertního provozu možno označit za dramaturgický objev.
Svým obsazením vyhovuje možnostem souboru Collegium 1704. Orchestrální sestava je tvořena šesticí primů, šesticí sekundů, čtyřmi violami, třemi violoncelly, jedno z nich je součást bassa continua, dvěma kontrabasy. Dechové nástroje, převážně historického typu, jsou zastoupeny výhradně po dvojicích, tedy dvě dřevěné flétny, dva staré klarinety (ve své době novinka), staré fagoty, přirozené trumpety a lesní rohy. Z barokní epochy v hudební faktuře jako nositel bassa continua přetrvává cembalo, dobovou zvukovou charakteristiku dotváří příslušná dvojice tympánů.
Symfonicky pojatá ouvertura dramatu má třívětou formu s pomalou střední částí – Allegro con spirito, Allegretto, Prestissimo – a je jasnou předzvěstí přicházejícího klasicismu. Byla zahrána svižně a s lehkostí.
Nositelem významového těžiště Myslivečkova oratoria Abraham a Izák je kvinteto vokalistů volené ve shodě s jednajícími postavy příběhu, tedy Abraham (tenor), jeho syn Izák (soprán), Abrahamova žena Sára (mezzosoprán), anděl (soprán) a Izákův přítel Gamari (bas). V kompozici po ouvertuře následují dva bloky, v každé z nich nacházíme sled recitativů (s bassem continuem, nebo doprovázené orchestrem) a árií. Dvakrát do formy vstupuje sborový komentář.
Pro kvinteto sólistů zvolil Václav Luks zahraniční obsazení a měl při tom velmi šťastnou ruku. Do Rudolfina přivedl umělce mladé, nicméně již dokonale vybavené pro úspěšnou mezinárodní kariéru. Party tenorový a sopránový, role Abrahama (Američan Michele Angelini) a Izáka (původem ukrajinská zpěvačka Kateryna Kasper) mají výrazně koloraturní charakter a často střídají extrémní intonační polohy. Umělci v nich podali jak technicky, tak výrazově naprosto perfektní výkony. Při zdolávání extrémních výškových rozdílů v intonaci se mnohdy až tajil dech. Mezzosopránový part matky Sáry (irská zpěvačka Paula Murrihy) vyžaduje kromě dokonalé pěvecké techniky i adekvátní uchopení hluboké emocionality, což se dobře snoubí s barvitostí nízkých hlasových poloh pěvkyně. Nevyhnula se přiměřeným náznakům hereckých gest. Sopránový part anděla (Italka Eleonora Bellocci) nepostrádal andělskou éteričnost, basová role Gamariho (německý zpěvák Matthias Winckhler) svým kulatým, plným témbrem vnesla do interpretace nadhled, vážnost a rozvahu. Dva vstupy pěveckého sboru, v závěrech obou částí dramatu, nejsou interpretačně příliš náročné, nicméně výrazně obohatily jak dějový, tak hudební spád produkce.
Dirigentský přístup Václava Lukse nepostrádá osobitost. Umělec má cit pro dramaturgické novinky, ke kterým hledá přístup systematickým studiem historických materiálů. Specifické priority sólistů organicky včleňuje do svého interpretačního pojetí. Jeho dirigentské gesto je dostatečně výmluvné a názorné.
Vystoupení bylo provázeno barevnou podmanivou iluminací. Posílila dojem výjimečnosti starozákonního příběhu a jeho interpretace. Koncert byl snímán na zvukový záznam, takže prostor pódia byl doslova přeplněn spot mikrofony. Je ale na zváženou, zda je právě tento způsob snímání schopen uchovat kromě přímého signálu z nástrojů ještě i cokoliv ze specifické akustické charakteristiky Dvořákovy síně a dynamických interpretačních záměrů dirigenta.
Mezinárodní rozlet ensemblu Collegium 1704 se opírá o kvalitní dramaturgii, dokonalý management a o nejnovější sdělovací technologie, což je nepochybně dobrá cesta, vedoucí k novému pojetí koncertního provozu. Ostatně právě toto se pozitivně odráží ve velkém posluchačském zájmu jak laické, tak odborné veřejnosti.
Foto: Collegium 1704 / Petra Hajská
Příspěvky od Vojtěch Mojžíš
- Věčné odpočinutí v Rudolfinu s doprovodem Collegia 1704
- Autentický Mozart Kristiana Bezuidenhouta a Byčkovův velkolepý Mahler
- Cantigas de Santa Maria. Středověká ušlechtilost a krása iberské zbožnosti
- Hudba kyperských klášterů jen zdánlivě jednotvárná
- Když se věci daří aneb Čeští mistři mezi barokem a klasicismem se souborem Musica Florea