PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nejpůsobivějším prvkem pro mě byla přirozeně plynoucí hybnost v obou variačních větách, obzvlášť v tak obtížné Ariettě poslední sonáty.“

„Klavír samotný byl v prostřední poloze po celou dobu koncertu ohromně neznělý, rozhodně spíš svazující než osvobozující.“

„A tak jsem včera také tleskal vestoje a svoje názory na koncert si nejspíš budu ještě nějakou dobu přehodnocovat.“

Není divu, že se uvádění posledních třech klavírních sonát Ludwiga van Beethovena stalo tradicí – jednotlivé skladby k sobě hudebně navzájem patří, dramaturgie má myšlenku a dá se snadno nabízet posluchačům, délkou vychází na jeden nevelký recitál. V neděli 21. ledna je v pražském Rudolfinu provedla Mitsuko Uchida v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Její vystoupení se vyznačovalo vysokým porozuměním a kulturou, Dvořákovu síň právem téměř vyprodala. Ve zvukovém ohledu se jí ale ne vše podařilo.

„Figarova svatba nabízí jedinečné pěvecko-výrazové možnosti.“

„Pěvecký výkon manželského tandemu byl podle očekávání skvostný.“

„Během slavnostního galakoncertu došlo i na křest nového pětistrunného kontrabasu.“

Šaldovo divadlo v Liberci 20. ledna rozezvučel mohutný basbaryton Adama Plachetky a do výšin se nesl soprán Kateřiny Kněžíkové. Večer byl věnován výběru z Mozartových oper, které skladatel složil na vrcholu tvůrčích sil.

„Programová dramaturgie volila skladby výhradně českých autorů, stylově navíc značně různorodé až kontrastní.“

„Jestliže termín ‚antiklimax‘ postihuje postupné vyhasínání intenzity, pak Štochlova skladba na této tendenci akusticky a výrazově staví a hudebními prostředky ji povyšuje do roviny duchovní.“

„Publiku podmanivý drajv provedení prvního Smyčcového kvartetu Vítězslava Nováka konvenoval natolik, že výkon po zásluze vřele aplaudovalo.“

Komorní hudba má zvláštní kouzlo i moc – všude se takzvaně „vejde“, dokáže potěšit v jakémkoli prostředí a v jakýkoliv roční čas. Míří hlouběji do niterných pocitů lidí a má nepochybnou integrující sílu. Realizuje se všemi existujícími stylovými proudy a málokdo jí odolá. Tyto a spřízněné myšlenky mohly napadnout návštěvníky koncertu Doležalova kvarteta pořádaného v rámci právě probíhající sezony Českého spolku pro komorní hudbu 16. ledna v Sukově síni Rudolfina.

Designovaný šéfdirigent Pražských symfoniků Tomáš Netopil v blízkém zahraničí představí nejen české hudební klenoty. S Dolnorakouským orchestrem hudebních umělců a houslistkou Alenou Baevou vystoupí 27. a 28. ledna ve Velkém sále vídeňského Musikvereinu a 29. ledna ve Festivalovém domě v rovněž rakouském městě St. Pölten.

„Je potřeba najít balanc – hledání formy u nevidomých je velmi citlivé.“

„Ztráta zraku už jednoduše neznamená ztrátu přístupu k informacím, jak tomu mohlo být dříve.“

„Jejich pohled je pohledem spíše zevnitř a týká se prožívání jednotlivých detailů.“

Česká republika má ve vzdělávání nevidomých hudebníků relativně silnou tradici. Uspořádat právě zde Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů se tak jeví jako zcela logická volba. Již 22. ledna se na Konzervatoři Jana Deyla uskuteční koncert vítězů této soutěže. Zazní skladby šesti autorů a autorek z pěti zemí, v podání studentů i pedagogů Konzervatoře Jana Deyla, ale i Pražské konzervatoře nebo HAMU…

„Trio Wanderer citlivě formovalo náladovou polohu díla s vědomím podnětu ke kompozici Tria g moll, kterým se Smetana vyrovnával z odchodu své nadané dcerušky Bedřišky.“

„Skladba 20. století kosmopolitnější povahy byla pro francouzské trio nepochybně obsahově schůdnější.“

„Vedle osobitého sólistického vkladu jednotlivých členů se soubor prezentoval precizní ansámblovou hrou a neochvějnou souhrou v duetech.“

Pondělí 15. ledna 2024 patřilo Rudolfinum renomovanému francouzskému komornímu ansámblu Trio Wanderer, které do Prahy přicestovalo výhradně s českou hudbou. Soubor vystoupil v rámci 129. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. A jak je obvyklé, i tento rok se čtyřkou na konci letopočtu, je Rokem české hudby. Hudba Smetany, Martinů a Dvořáka je součástí repertoáru světově známému souboru a současně s jeho nahrávkami vstoupila také do katalogu gramofonové společnosti Harmonia mundi. Trio Wanderer je vlastně reální ambasador české hudby. Dvořákova síň byla, až na pár míst, zcela zaplněná.

„Ve středu od 20:00 poslouchejte záznam pondělního koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Diriguje Ilan Volkov a na programu jsou klasikové 20. století.“

„V pátek můžete znovu slyšet dvě Beethovenovy symfonie pod vedením Jordiho Savalla. V 9:02 Symfonii č. 2 a v 13:59 Symfonii č. 3 ‚Eroicu‘.“

„Víkendová návštěva povede do Salcburku a společně s Janou Vašatovou připomene v sobotu dopoledne uvádění děl Bohuslava Martinů na tomto festivalu.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 22. do 28. ledna?

„Hvězdou nového projektu Národního divadla je mladá islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, už čtvrtou sezónu milá a skvělá posila operního souboru.“

„Sláva Daubnerová tohle všechno bezpečně a neotřele v režii vystihla.“

„Robert Jindra má hudební nastudování v orchestřišti i na jevišti vypracované do ochotně sdíleného entusiasmu a do velké intenzity.“

Pražské Národní divadlo se konečně zase obrátilo – těžko pochopitelně, že až po více než čtyřiceti letech – k Ariadně na Naxu, mistrovskému opernímu kousku Richarda Strausse a jeho libretisty Huga von Hofmannsthala. Nová inscenace, která měla v pátek premiéru v komorním prostředí Stavovského divadla, je neméně zdařilým kouskem režisérky Slávy Daubnerové, dirigenta Roberta Jindry a sedmnácti sólistů. Stala se pravým hudebním divadlem, zábavným i podnětným, a to na pohled i na poslech.

„Abbadovo pojetí působí jako barevné, diferencované, čitelné, možná až odměřenější. Mahler je pro něj symfonikem patřícím jednoznačně dvacátému století.“

„Stal se nejvšestrannější dirigentskou autoritou, v anketě byl zvolen nejvýznamnějším žijícím dirigentem světa.“

„Abbado a Mahler? Komplexní dlouhodobé spojení dvou jmen.“

Prvním jménem ve slovníku interpretů klasické hudby dvacátého století je Claudio Abbado. Příjmení začínající prvním písmenem abecedy, pojištěno ještě zdvojeným písmenem druhým, mu to zaručuje. Ale pozici na samé špičce mu ve společenství těch nejlepších zaručuje i jeho umění. Dirigent Abbado, rodák z Milána, zemřel v Bologni 20. ledna 2014, půl roku po svých osmdesátinách. Ani deset let po jeho odchodu není pochyb, že „…Itálie je teď menší“, jak zaznělo v nekrolozích. Jedním z hlavních příkladů toho, jakým způsobem oživoval partitury, jsou jeho nahrávky Mahlerových symfonií.

Rok české hudby je významným tématem i pro Česká centra zastoupená ve dvaceti osmi městech na čtyřech kontinentech. Zahraniční publikum lákají nejen na klasickou hudbu, o čemž portál KlasikaPlus.cz informoval zde, znít bude i hudba z počítačových her, chystají se vystoupení mladých jazzových nadějí nebo podcastová série Faces of Czech Music, ve které se představí mimo jiné mezzosopranistka Bella Adamova.

„Přizvání vynikajícího mladého klavíristy polské národnosti Szymona Nehringa bylo v podání managementu orchestru ‚trefou do černého‘.“

„Orchestr symfonii zahrál vynikajícím způsobem.“

„Protože se jednalo o zahájení Roku české hudby v Plzni, na programu nesmělo chybět provedení díla autora české národnosti.“

Slavnostním přípitkem pro každého posluchače prvního abonentního koncertu v novém roce a českou státní hymnou zahájil orchestr Plzeňské filharmonie Rok české hudby 2024 v Plzni. K provedení slavnostního programu večera byli přizváni dva vynikající umělci z Polska, klavírista Szymon Nehring a dirigent Paweł Przytocki.

„Na horizontu jeviště je promítací plátno, na kterém se v průběhu akce objevují archivní dobové fotografie Brna, Janáčkovy rodiny i Janáčka samotného.“

„Klavíristka Helena Fialová musela zvukově obsáhnout celý symfonický orchestr a uhlídat nástupy a sezpívání sólistů.“

„V roli Leoše Janáčka exceloval mim Miroslav Sýkora, jeho výkon dával představení noblesu i dramatickou životnost, syrový humor byl dávkován s citem a smyslem pro uměřenost.“

Leoš Janáček je brněnským i světovým fenoménem. Tak ho ve čtvrtek 18. ledna představila nová produkce v prostředí brněnského Cabaretu des Péchés. V režii a podle scénáře Hany Mikoláškové na jednoaktovém projektu spolupracovali mladí umělci. A nápad neotřelým způsobem přibližující osobu skladatele realizovali výborně.

„Oproti Den Haagu se v Brně cítím o něco blíže své vlastní italské kultuře.“

„Jako mladý pianista jsem byl samozřejmě zamilovaný do Chopinovy hudby, ale s postupujícím věkem člověk začne jeho hudbu objevovat znovu.“

„Lehčí a čistší zvuk raných fortepian poskytuje úplně jinou představu o tom, jak by mohla znít díla mladého Beethovena.“

Italský kulturní institut v Praze pravidelně představuje zajímavé italské klavíristy. Jedním z nich je Danilo Mascetti, který zahraje v pondělí 22. ledna v barokní kapli institutu ve Vlašské ulici díla skladatelů 18. a 19. století včetně Chopina…