PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén, vystoupil v pražském Rudolfinu.“

„Program byl sestaven výlučně z děl Giacoma Pucciniho.“

„Nadšené ovace nejen na konci koncertu, ale i po jednotlivých skladbách potvrdily, že očekávání publika se naplnilo.“

Vysoký, štíhlý, krásný, sympatický, skromný, s krásně barevným a perfektně ovládaným hlasem – to je Jonathan Tetelman, dnes jeden z nejžádanějších operních tenoristů světových operních scén. Díky agentuře Nachtigall Artists vystoupil spolu s americkou sopranistkou Sylvií D‘Eramo 23. ledna na koncertě v pražském Rudolfinu.

„Jan Jiraský je vynikající klavírista, který ale sebe a své umění nevystavuje na odiv. Důležitější je pro něho hudební sdělení a hluboký prožitek.“

„Klavírista si pohrával s mohutnými plochami a chvílemi měl posluchač pocit, že musí hrát nejméně dva klavíristé!“

„Rafael Kubelík skladbu s názvem Legenda napsal jako svatební dar pro své přátele. Skladba ale zůstala v šuplíku.“

Spolek přátel hudby v Brně pořádá pravidelné koncerty komorních skladeb v Besedním domě a vždy na nich představuje renomované interprety či zajímavou dramaturgii. V úterý 23. ledna se tyto atributy spojily a klavírista Jan Jiraský zahrál koncert k Roku české hudby ze skladeb českých skladatelů. Nechyběla díla Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany, na závěr zaznělo Concertino Leoše Janáčka v podání brněnských umělců. Program doplnila skladba s názvem Legenda od Rafaela Kubelíka. Ta zazněla ve světové premiéře.

„Mascetti oslnil brilantní technikou rychlých běhů, vyrovnanosti a průzračností trylků, propracovanou artikulací a lehkostí úhozu.“

„V interpretaci děl Cimarosy, Szymanowské a Chopina vystoupila do popředí pečlivá artikulační drobnokresba, vycházející z cembalové a fortepianové techniky.“

„Mascetti je typem interpreta, který neslouží svému egu, ale hudbě, a tím projevuje i své umělecké kvality.“

Zajímavý posluchačský zážitek nabídl italský klavírista Danilo Mascetti, který v pondělí 22. ledna vystoupil v barokních prostorách Italského kulturního institutu. Kaple nedaleko pražského Petřína je architektonickým skvostem, který však sólistům připravuje nejednu těžší akustickou chvilku. Danilo Mascetti se však s nástrahami sálu vyrovnal obdivuhodně.

Mladý český klavírista Robert Bílý si do své soutěžní sbírky úspěchů připsal další cenný zápis. Po vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži v Etllingenu, Mezinárodní klavírní soutěži Johanna Nepomuka Hummela, o němž portál KlasikaPlus.cz informoval zde, Troisdorfské klavírní soutěži nebo například berlínské soutěži Rising Stars si nyní na své konto připsal prvenství v prestižní klavírní soutěž Alexis Gregory Vendome Prize, kterou pořádala manhattanská hudební konzervatoř Mannes School of Music.

„Navzdory jasnozřivému a mnohokrát ověřenému programovému plánu disponoval koncertní večer rovněž kontrastním prvkem.“

„Orchestr za pomoci výrazných dynamických a expresivních skoků zesiloval onu spíše primitivně a tektonicky přetržitě poskládanou fragmentární logiku díla.“

„Druhá věta přinesla silně rozpohybovaný, zběsilými smyčci tažený celek, jejž soustavně okořeňoval provokativní šelest dechové sekce.“

Parkety pražského Rudolfina se 22. ledna prohnuly pod tíhou dekadentní exprese a opulentně obsazeného Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který publiku představil obsahově závažná díla tří neoklasiků Sergeje Prokofjeva, Viktora Kalabise a Benjamina Brittena. Hostující dirigent Ilan Volkov, světově uznávaný a řemeslně zdatný zástupce dirigentské střední generace, se ujal náročného repertoáru s profesionální poctivostí i odměřeností. Výsledkem byl silný posluchačský zážitek, kterému však občas chyběl individuální interpretační vhled a promyšlenější konstrukční práce s hudební formou.

„Nejpůsobivějším prvkem pro mě byla přirozeně plynoucí hybnost v obou variačních větách, obzvlášť v tak obtížné Ariettě poslední sonáty.“

„Klavír samotný byl v prostřední poloze po celou dobu koncertu ohromně neznělý, rozhodně spíš svazující než osvobozující.“

„A tak jsem včera také tleskal vestoje a svoje názory na koncert si nejspíš budu ještě nějakou dobu přehodnocovat.“

Není divu, že se uvádění posledních třech klavírních sonát Ludwiga van Beethovena stalo tradicí – jednotlivé skladby k sobě hudebně navzájem patří, dramaturgie má myšlenku a dá se snadno nabízet posluchačům, délkou vychází na jeden nevelký recitál. V neděli 21. ledna je v pražském Rudolfinu provedla Mitsuko Uchida v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Její vystoupení se vyznačovalo vysokým porozuměním a kulturou, Dvořákovu síň právem téměř vyprodala. Ve zvukovém ohledu se jí ale ne vše podařilo.

„Figarova svatba nabízí jedinečné pěvecko-výrazové možnosti.“

„Pěvecký výkon manželského tandemu byl podle očekávání skvostný.“

„Během slavnostního galakoncertu došlo i na křest nového pětistrunného kontrabasu.“

Šaldovo divadlo v Liberci 20. ledna rozezvučel mohutný basbaryton Adama Plachetky a do výšin se nesl soprán Kateřiny Kněžíkové. Večer byl věnován výběru z Mozartových oper, které skladatel složil na vrcholu tvůrčích sil.

„Programová dramaturgie volila skladby výhradně českých autorů, stylově navíc značně různorodé až kontrastní.“

„Jestliže termín ‚antiklimax‘ postihuje postupné vyhasínání intenzity, pak Štochlova skladba na této tendenci akusticky a výrazově staví a hudebními prostředky ji povyšuje do roviny duchovní.“

„Publiku podmanivý drajv provedení prvního Smyčcového kvartetu Vítězslava Nováka konvenoval natolik, že výkon po zásluze vřele aplaudovalo.“

Komorní hudba má zvláštní kouzlo i moc – všude se takzvaně „vejde“, dokáže potěšit v jakémkoli prostředí a v jakýkoliv roční čas. Míří hlouběji do niterných pocitů lidí a má nepochybnou integrující sílu. Realizuje se všemi existujícími stylovými proudy a málokdo jí odolá. Tyto a spřízněné myšlenky mohly napadnout návštěvníky koncertu Doležalova kvarteta pořádaného v rámci právě probíhající sezony Českého spolku pro komorní hudbu 16. ledna v Sukově síni Rudolfina.

Designovaný šéfdirigent Pražských symfoniků Tomáš Netopil v blízkém zahraničí představí nejen české hudební klenoty. S Dolnorakouským orchestrem hudebních umělců a houslistkou Alenou Baevou vystoupí 27. a 28. ledna ve Velkém sále vídeňského Musikvereinu a 29. ledna ve Festivalovém domě v rovněž rakouském městě St. Pölten.

„Je potřeba najít balanc – hledání formy u nevidomých je velmi citlivé.“

„Ztráta zraku už jednoduše neznamená ztrátu přístupu k informacím, jak tomu mohlo být dříve.“

„Jejich pohled je pohledem spíše zevnitř a týká se prožívání jednotlivých detailů.“

Česká republika má ve vzdělávání nevidomých hudebníků relativně silnou tradici. Uspořádat právě zde Mezinárodní soutěž nevidomých skladatelů se tak jeví jako zcela logická volba. Již 22. ledna se na Konzervatoři Jana Deyla uskuteční koncert vítězů této soutěže. Zazní skladby šesti autorů a autorek z pěti zemí, v podání studentů i pedagogů Konzervatoře Jana Deyla, ale i Pražské konzervatoře nebo HAMU…

„Trio Wanderer citlivě formovalo náladovou polohu díla s vědomím podnětu ke kompozici Tria g moll, kterým se Smetana vyrovnával z odchodu své nadané dcerušky Bedřišky.“

„Skladba 20. století kosmopolitnější povahy byla pro francouzské trio nepochybně obsahově schůdnější.“

„Vedle osobitého sólistického vkladu jednotlivých členů se soubor prezentoval precizní ansámblovou hrou a neochvějnou souhrou v duetech.“

Pondělí 15. ledna 2024 patřilo Rudolfinum renomovanému francouzskému komornímu ansámblu Trio Wanderer, které do Prahy přicestovalo výhradně s českou hudbou. Soubor vystoupil v rámci 129. sezóny Českého spolku pro komorní hudbu v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany. A jak je obvyklé, i tento rok se čtyřkou na konci letopočtu, je Rokem české hudby. Hudba Smetany, Martinů a Dvořáka je součástí repertoáru světově známému souboru a současně s jeho nahrávkami vstoupila také do katalogu gramofonové společnosti Harmonia mundi. Trio Wanderer je vlastně reální ambasador české hudby. Dvořákova síň byla, až na pár míst, zcela zaplněná.