„Česká sinfonietta se opět představila jako orchestr vynikajících hudebníků.“

„Výkon akordeonistky Kseniji Sidorové byl jedním slovem fenomenální.“

„Po interpretační stránce koncert patřil k jednomu z vrcholů festivalu.“

Zámecká jízdárna postavená v letech 1744–1746 podle projektu vídeňského architekta Andrease Altomonteho představuje v areálu českokrumlovského zámku multifunkční prostor, svou maximální kapacitou sedmi set míst vhodný jak pro společenské, tak pro kulturní akce. Od roku 1991 ho pravidelně využívá i Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Páteční koncert 2. srpna tam pod průhledně komerčním názvem Vášně akordeonu nabídl program s pravdě exkluzivním obsazením. Společně s Českou sinfoniettou pod řízením Radka Baboráka se v něm jako sólistka místnímu publiku představila lotyšská akordeonistka Ksenija Sidorova. A nebyl by to Radek Baborák, kdyby jako „hrající dirigent“ nepřidal kultivovaný tón svého lesního rohu.

Program byl složen ze skladeb, které starší generace znala pouze z nahrávek – patřila druhému světu za „velkou louží“. Nejprve zazněla Kubánská předehra George Gershwina (1898–1937), v níž skladatel směle využil bohatosti latinsko-amerických rytmů. S ohledem na malý prostor se muselo přistoupit ke komornějšímu obsazení, což naopak zprůhlednilo rytmicky náročnou partituru. Hudebníci si pod vedením dirigenta a zároveň i „spoluhráče“ skladbu viditelně užívali.

Le tombeau de Couperin (Náhrobek Couperinův) Maurice Ravela (1875–1937) v autorově orchestraci se svým skladatelovým původním záměrem jaksi vymykal celkové atmosféře večera, přinesl však hudbu podmanivých barev. Jedná se o reminiscenci na poctu, která se v období baroka prokazovala zemřelým. Skladatel ji ve své původní klavírní šestidílné verzi věnoval svým přátelům, padlým v první světové válce. Jak ve své původní (1914–1917), tak i pozdější orchestrální verzi z roku 1919, obsahující pouze čtyři části – Prélude, Forlane, Menuet a Rigaudon – využil tance francouzské suity, navíc v jejich obvyklém sledu. Tato verze se stala natolik populární, že byla různými autory upravována buď pro sólové nástroje, nebo jejich méně obvyklá uskupení. Česká sinfonietta pod vedením Radka Baboráka se ve své aktuálním provedení opět představila jako orchestr vynikajících hudebníků.

Argentinský skladatel Alberto Ginastera (1916–1983) je u nás méně známý, ani jeho jednoaktový balet Estancia z roku 1941 a premiérovaný 1952 není obvyklým repertoárem našich baletních souborů. Tři tance vybrané z tohoto díla Los trabajadores agrícolas (Zemědělští dělníci), Danza del trigo (Pšeničný tanec) a Danza final – Malambo posluchače před přestávkou opět vrátily do světa ibersko-amerických rytmů a daly zaznít orchestru v jeho kompletním obsazení.

Téměř žádný akordeonista se dnes nemůže minout s dílem Ástora Piazzolly (1921–1992). Skladby tohoto argentinského skladatele dnes zaznívají v mnoha úpravách. V Koncertu pro akordeon, smyčce a bicí nástroje „Aconcagua“ tento skladatel a zároveň i výtečný bandeonista bohatě zužitkovává možnosti nástroje, který se v jeho domovině stal v prostředí přístavních měst signifikantní pro interpretaci tance, ovládajícího ve 20. letech i Evropu. Výkon akordeonistky Kseniji Sidorové byl jedním slovem fenomenální. K jejímu muzikálnímu cítění a perfektní technice není co dodávat, rovněž tak k její spolupráci s dirigentem a orchestrem hrajícím v předepsaném obsazení (smyčce a bicí). Ástor Piazzolla se dočkal pocty i u generace mladších skladatelů, Jedním z nich je i Francouz Franck Angelis (1962), od něhož v podání sólistky zazněla Fantazie na skladbu Ástora Piazzolly.

Bouřlivě aplaudující publikum si vyžádalo přídavky. Takto se v příjemné atmosféře jízdárny rozezněl populární Oblivion, v němž se zároveň uplatnil Baborákův nádherný tón jeho lesního rohu, na samý závěr pak temperamentní Libertango. Po interpretační stránce koncert rozhodně patřil k jednomu z vrcholů 33. ročníku krumlovského festivalu.

foto: Festival Krumlov / Libor Sváček