PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Baví mě být varhaníkem, protože je to pestrá a komplexní hudební činnost.“

„Schmidthauerovo Scherzo má krásné melodie a zvláštní atmosféru a svými permanentními crescendy a decrescendy dává varhaníkovi hodně práce.“

„Improvizace bývala součástí života každého klasického hudebníka – je škoda, že varhany jsou už jediným nástrojem, který si tuto tradici ještě stále uchovává.“

Předposledním koncertem letošního třicátého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Audite organum pořádaného v bazilice sv. Jakuba v Praze na Starém Městě je 18. září recitál, který chystá mladý maďarský umělec Brúnó Kaposi. Je loňským vítězem opavské Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena, a to v kategorii improvizace. Na programu má nyní vlastní improvizace a díla Johanna Sebastiana Bacha a Franze Liszta, ale představí rovněž hudbu svých krajanů. Dezsö Antalffy-Zsiross a Lajos Schmidthauer slibují být pro české publikum objevem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Brúnó Kaposi přibližuje jejich odkaz a zamýšlí se nad tématem improvizování.

„Kateřina Kněžíková opět přesvědčila. Legato na omak hladké, rozličnost výrazových metod, témbr lahodný, vibrato tehdy, když chci, ne proto, že jinak to nejde.“

„Místy se chtělo křičet nadšením nad tou vší rafinovanou muzikalitou, péčí o pointu frází a detaily, které vědomě slouží celku.“

„Kdo nedorazil, nechť lituje.“

Dialog Vltavy se Seinou – tak bylo 14. září označeno komorní matiné v Anežském klášteře pod hlavičkou festivalu Dvořákova Praha. Náročný týden s uměním zde završila renomovaná česká sopranistka Kateřina Kněžíková, která na pódiu stanula společně s hráči Bennewitzova kvarteta, klavíristou Martinem Kasíkem a kontrabasistou Petrem Riesem. Pestrobarevnost hudebních myšlenek komponistů ze země galského kohouta se v ihned památném podání přítomných umělců ukázala jako balzám na duši Pražanů toho dne k mrzutosti sváděných škaredými mračny.

„Webernova věrnost Schönbergovým doktrínám neústí v prachobyčejné epigonství, nýbrž v důsledné překonání a konečné popření schönbergovské estetiky.“

„Igor Stravinskij, celoživotní nepřítel německého romantismu, nacházel ve Webernových partiturách uspokojení, jež nemohl nalézt ve wagnerovsky smýšlejícím Schönbergovi.“

„Webern je ryzí konstruktér notové osnovy, jeho skladby jsou atematické, vynášejí do popředí fenomén samotné organizace a formové souvislosti.“

„Umění není pro každého, a pokud ano, přestává být uměním.“ Touto větou Arnold Schönberg shrnuje základ estetického programu své tvorby, jež nemá jít po srsti vkusu většinového publika, ale s pomocí nových hudebních technik sloužit budoucímu rozměru hudebního umění a nekompromisně čelit konzervativní potřebě nahrazovat vše nové starým a věčně platným. S ještě větší jistotou by šlo Schönbergův kontroverzní výrok aplikovat na dílo Antona Weberna, od jehož smrti dnes uplynulo osmdesát let…

„Třináct zásadních kapitol zarámoval Petr Eben do varhanního Prologu a Epilogu a jednotlivé kapitoly proložil hudbou dokreslující atmosféru doby i pocity, které do vyprávění vkládá recitátor.“

„Marek Eben do přednesu a výrazu vkládal emoce, vyvěrající z textu. Dbal na zvukomalbu a dramatičnost, dával přednesu patřičnou gradaci i výpověď a dokázal posluchače uchopit a vést.“

„Varhany byly ve svém živlu a Tomáš Thon využíval rejstříkových možností, aby dal hudební výpovědi to, co potřebovala.“

Duchovní poslání Svatováclavského hudebního festivalu je obsaženo v každém z koncertů, které se během září konají v kostelích Moravskoslezského kraje. Jeden z nich ale vysoko vyčníval. Koncert 12. září v kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích. Marek Eben zde přednesl dílo Jana Ámose Komenského Labyrint světa a ráj srdce, ke kterému složil hudbu jeho otec Petr Eben. Na varhany dílo dotvářel varhaník Tomáš Thon. Novogotický výpravný kostel byl zaplněn do posledního místa a duchovní náboj večera silně zasáhl všechny přítomné.

„Yeonah Kim, tohtoročná víťazka kategórie, je nepochybne zjavom.“

„Lalov koncert evidentne sedel Lambrevovmu temperamentu, vďaka čomu čelista predviedol veľmi zrelý výkon.“

„Viktor Stocker na sebe nedal znať žiadnu neistotu, všetko znelo veľmi presne, premyslene a navyše zanietene.“

Ďalší ročník rozhlasovej súťaže Concertino Praga vyvrcholil v dňoch 12. a 13. septembra dvomi finálovými koncertami, zaradenými už tradične do programu festivalu Dvořákova Praha. V druhý finálový večer sa v Rudolfine predstavili najlepší z kategórie sláčikových a klávesových nástrojov: Matvejs Fokins (klavír), Yeonah Kim (husle),  Darin Lambrev (violončelo) a Viktor Stocker (akordeón). Mladí interpreti a interpretka sa v náročných koncertných kusoch predstavili za spolupráce Symfonického orchestru Českého rozhlasu, pod taktovkou Tomáša Braunera.

„Pódiově decentní a elegantně pohyblivá Chantal Ramona Veit, která se na koncertní pódia vydala z rodného italského Merana, zaujal báječnou barvou spodního rejstříku své flétny.“

„Sympatie domácího publika a poroty si Víctor Amadeu Puigbò Rincón získal výběrem skladby pro finále – Koncertem pro saxofon a orchestr od Jindřicha Felda.“

„Ještě před vystoupením domácího klarinetisty kouzlila na pódiu třetí soutěžící – Raeun Hong, rodačka z jihokorejského Soulu – v krátkém, ale výtečně provedeném Koncertním kusu pro hoboj a orchestr Julia Rietze.“

Concertino Praga – Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky 2025 uzavřela 59. ročník soutěže dvěma soutěžními koncerty. První z nich, kategorie II. v oboru dechové nástroje, proběhl v pátek 12. září v Betlémská kapli – aule ČVUT. Soutěž pořádala Akademie klasické hudby ve spolupráci s Českým rozhlasem. Čtyři soutěžící doprovázela Komorní filharmonie Pardubice pod vedením dirigenta Vahana Mardirossiana.

„Jana Horáková Levicová přednesla krásně se rozléhající chvalozpěv kantátového charakteru. Její hlas byl pevný a velmi příjemný, výrazově prokázala schopnost kombinovat vážnost i lyrickou naléhavost.“

„Árie Virgine Maria byla interpretačně poměrně náročná, ale sopranistka Michala Šrůmová výborně vystihla její meditativní zbožnost.“

„Sborová část Haberhauerova moteta v podání Boni pueri pod vedením Marka Štilce byla nádherným slavnostním rámcem partitury s patřičnou dávkou opravdové vroucnosti.“

Podzimní řadu 24. ročníku hudebního festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců otevřel ve středu 3. září program tradičně v premonstrátském klášteře v Nové Říši. Na koncertu v přilehlém kostele sv. Petra a Pavla titulovaném Nejen oči, ale mysl k Bohu! vystoupil Český chlapecký sbor Boni pueri společně s Wranitzky Kapelle, pěveckých partů se ujaly sopranistka Michaela Šrůmová a mezzosopranistka Jana Horáková Levicová, dirigoval Marek Štilec. Zazněla málokdy uváděná díla reprezentantů hudebního klasicismu – Antona Laubeho, Pavla Vranického, Antona Filse a Maura Haberhauera, jehož Motetto in C Virgine Maria zaznělo v obnovené premiéře.

„Člověk u Martinů kolikrát zjistí, že to není tak těžké, jak se na první pohled může zdát.“

„Snažím se být všestranná.“

„Alexandr Skrjabin mě naprosto uchvátil.“

Mladá klavíristka Ayla Bártová se představí 20. září na Prologu Lednicko-valtického hudebního festivalu v Divadle Reduta v Brně. Společně s houslistou Matteem Hagerem zahrají Concerto da Camera od Bohuslava Martinů ve spolupráci s Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové. V druhé části zazní Koncert pro klavír a smyčcový orchestr od Jana Nováka. Ayla nyní nastupuje do druhého ročníku Akademie múzických umění v Praze, kde studuje ve třídě profesora Ivana Klánského. O svých koncertech, snech, plánech i studiu se rozpovídala v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz

„Adamova nás od začátku očarovala svými pověstnými medovými hloubkami…“

„Závěrečná píseň Feldeinsamkeit byla v podání Kněžíkové strhující a dovoluji si tvrdit, že byla i uměleckým vrcholem večera.“

„David Švec by si ke své pěkné hře bezesporu zasloužil lepší nástroj, než měl toho večera k dispozici.“

V sobotu 12. září v režii festivalu Dvořákova Praha ožila Sukova síň Rudolfina tóny písní. V programu nazvaném Poetismus časů Dvořákových zazněly skladby samotného Dvořáka i jeho současníků, v podání sopranistky Kateřiny Kněžíkové a mezzosopranistky Belly Adamové. Jejich zpěv v písních i dvojzpěvech doprovázel na klavír David Švec.

„Když ve Vídni vystoupil Niccolo Paganini, Ernst nemohl mezi diváky chybět a odešel naprosto uhranutý.“

„Ernstovu virtuozitu obdivoval Joseph Joachim a přizval ho do komorního souboru, jaký bychom dnes nazvali supergroup.“

„Prudký životní zlom Heinricha Wilhelma nezkrušil; uvědomil si, že má náhle víc času na komponování.“

Podle takových veličin, za jaké jsou dodnes po právu považováni Hector Berlioz či Joseph Joachim, byl brněnský rodák Heinrich Wilhelm Ernst spolu s Paganinim nejúžasnějším houslistou 19. století. Kromě své sólové dráhy ovšem účinkoval též v legendárním smyčcovém kvartetu, které kromě něj a Joachima tvořili Henryk Wieniawski a Alfredo Piatti. Navíc Ernst zajímavě a inspirativně komponoval. Jak to, že o něm země, v níž se narodil, dnes neví skoro nic?

„Hudba je nejmocnější věc na světě hned po lásce.“

„Z interpretačních schopností a muzikality Ewy Podleś vycházím dodnes.“

„Moje láska k divadlu a opeře byla příliš silná, abych alespoň nezkusil se jí trochu více věnovat a rozvíjet ji.“

Mladičký basbarytonista Theodor Šimáček, posluchač Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, nastupuje od října na pražskou HAMU. Ve školních operních inscenacích ztvárnil například role Kantora v Brixiho zpěvohře Erat unum cantor bonus a velitele Montlandryho v Malém vévodovi od Charlese Lecocqua. V loňském roce vyhrál Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Operní naděje a vystoupil s Janáčkovou filharmonií v Ostravě. 15. září se představí na koncertu Spolku přátel hudebních talentů na Novoměstské radnici, kde zazpívá mj. po boku svého vzoru Lukáše Bařáka či letošního laureáta Mezinárodní pěvecké soutěže Stanisława Moniuszka Samuela Stopforda.

„Anna Netrebko zářila jako hvězda, kterou také skutečně je. Její charismatická jevištní přítomnost a hlasová síla představily Toscu, jež je zároveň žárlivá a podezíravá i milující a svůdná.“

„Dříve či později se chtěl Hrůša k Tosce dostat, protože ji vždycky mimořádně prožíval jako divák i posluchač.“

„Nová inscenace slavného díla, které dosud nebylo prováděno v aktualizované formě, představuje pokaždé risk; zároveň je však neudržitelné muzejně recyklovat stará vidění nadčasových děl donekonečna.“

Na veřejnou generální zkoušku Toscy v Královské opeře v Londýně jsem se velice těšila. Nejen proto, že je to zbrusu nová produkce s hvězdným obsazením, ale hlavně proto, že je to první opera, kterou diriguje Jakub Hrůša ve své nové funkci hudebního ředitele proslaveného domu. Domu, ve kterém od roku 1904 vystupovala po dobu dvanácti sezón naše největší pěvkyně Ema Destinnová a ve kterém dirigent Rafael Kubelík během svého působení jako hudební ředitel v letech 1955 až 1958 představil londýnskému publiku mimo jiné Prodanou nevěstu a Její pastorkyňu.