PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pomalé sláčiky na hranici naliehavosti a smútku vyplnili studený priestor chrámu.“

„Simona Šaturová úspešne skombinovala pocit hnevu z odmietnutej lásky s lyrikou smútku, ktorý postava Elettra zažíva.“

„Akustika chrámu a zároveň jej citlivé podanie spolu vytvárali zvukový závoj, ktorý zjemnil aj tie najostrejšie tóny.“

Hudobný festival Znojmo má za sebou 21. ročník. Záverečný koncert festivalu, ktorý sa konal 27.7. 2025 v kostole sv. Mikuláša bol venovaný hudbe Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta, s krátkym inštrumentálnym predelom od Františka Xavera Richtera. Hráči Silentium! Ensemble, dirigovaní Tomášom Netopilom, svojím sebavedomým prejavom potvrdili svoje miesto medzi špičkami súborov starej hudby. Slovenská sopranistka Simona Šaturová bola skutočným šperkom tohoto  festivalového zakončenia. Jej hlas a prirodzené vystupovanie boli ideálnym zlúčením elegantnej profesionality s decentným a úprimným precítením.

„Kullervo pro soprán a baryton, velký mužský sbor a orchestr, op.7. pojednává o otroctví, válce, incestu, sebevraždě.“

 „Vliv Brucknera nelze v Kullervovi přeslechnout. Stejně tak i kousek Richarda Wagnera, ačkoli rodáka z Lipska Sibelius příliš nemusel.“

 „Finský monolit patřící mezi mezníky národní kultury vytesal Saraste s účinkujícími do vokální a instrumentální působivosti.“

Zelené kopce nad malebným Bodamským jezerem mizí v mlhavém oparu. Sluníčko se kamsi schovalo, prudký liják střídá vytrvalé mrholení. Potemnělá obloha, ze které tečou provazy deště, jako kdyby ronila slzy nad tragickým osudem Kullerva, nešťastného hrdiny z opulentního finského národního eposu Kalevala, jehož krutý osud Jean Sibelius přetavil do instrumentálně-vokální symfonie. Během jejího jediného uvedení 27. července na scéně Velkého sálu Festivalového divadla v Bregenz řídil sólisty, Vídeňské symfoniky i Pražský filharmonický sbor finský dirigent Jukka – Pekka Saraste.

„Pětice hudebníků zaujala především schopností navázat bezprostřední kontakt s publikem i díky a přirozenému uvádění jednotlivých skladeb.“

„Bachův Contrapunctus I nabyl v podání žesťů slavnostní charakter a opět odhalil přednosti nástrojově homogenního obsazení.“ 

 „Partita alla fanfare Zdeňka Lukáše je kompozicí plnou pozitivní energie, která nezapře skladatelův rukopis.“

Nedělní matiné 27. července v krumlovské synagoze patřilo mladé generaci českých žesťařů. Kvinteto PBtet (Prague Brass Quintet), založené v roce 2016 studenty HAMU se zde představilo v nové formaci s trumpetistou Stanislavem Masarykem. Soubor představil program, který spojoval osvědčené skladby barokních mistrů s kompozicemi českých autorů 20. a 21. století. Nechyběla ani světová premiéra skladby Jiřího Trtíka, komponovaná přímo pro krumlovský festival.

„Massenetova opera se až do této chvíle neobjevila na žádné z berlínských operních scén po dobu téměř třiceti let.“

„Co do krásy hlasu a obdivuhodné kvality vysokých tónů se dnes Jonathanu Tetelmanovi opravdu málokdo vyrovná.“

„Jako Charlotta umí být Aigul Akhmetshina stejně uvěřitelnou náhradní matkou svých početných sourozenců, jako půvabnou introvertkou, která si nedokáže poradit s přívalem citů, jež by jí měly být zapovězeny.“

Málokdo by čekal, že právě v berlínské Deutsche Oper zazní až nyní jedno z nejslavnějších děl francouzské operní literatury a navíc „jen“ koncertně. Massenetův Werther se totiž v německé metropoli neobjevil téměř třicet let. Ve středu a v pátek 23. a 25. července se na tamní scéně konečně dočkal návratu, a to s dvojicí pěvců, kteří se v hlavních rolích osvědčili už v několika úspěšných zahraničních inscenacích: s mezzosopranistkou Aigul Akhmetshinou a tenoristou Jonathanem Tetelmanem.

„Není mnoho oper, kde je hlavním hrdinou hudba. A tady jsou hlavním symbolem opery Daliborovy housle.“

Nabízí se podobnost s kulturou starých Řeků, kteří věřili, že skutečný přátelský vztah mezi muži je hlubší, než erotická láska mezi mužem a ženou.“

„I těm, kdo zpívali česky poprvé, to šlo nesmírně dobře – jakmile překonali strach ze shluků souhlásek.“

Univerzita svobodných umění Bard College v USA se delší dobu věnuje uvádění méně známých oper. Letos padla volba na Smetanova Dalibora, který v této zemi z dostupných pramenů jako celek, a navíc scénicky nikdy nastudován nebyl. Organizátorům se podařilo dát dohromady velmi obstojný „cast“, který si poradil s odlišnostmi Smetanovy hudby i nástrahami češtiny.

„Každý nástroj je jedinečný a jedinečně zní. Je to trochu jako s našimi otisky prstů.“ 

„Jsem typ člověka, který ‚rád hraje všechno‘.“

„Když hraju, snažím se charakter skladby převést do obrazu, příběhu nebo emoce.“

V řadě varhanních koncertů, kterou v letošním roce přichystal Festival Krumlov, se objevuje mimo jiné jméno čtyřiadvacetileté rakouské varhanice Kathariny Zauner. Ta bude poslední červencový den jedním z aktérů festivalové novinky v podobě Kaplického dne hudby. Ačkoli o sobě tvrdí, že je ‚venkovský balík‘, hudbě se věnuje od osmi let a přes lineckou Brucknerovu akademii pro nadané studenty se dostala na univerzitu do Vídně, kde aktuálně studuje varhanní hru a hudební výchovu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří nejen o své snaze číst mezi notami a vyprávět hrou příběhy, ale také o realitě hudební scény v Rakousku, která mnoho uplatnění pro varhaníky neskýtá…

„Nelze přehlédnout, že špička levé boty bronzového Bacha je pořádně ‚ošoupaná‘ či spíše ‚vypulírovaná‘ a zlatavě se blyští.“

„Nejvyšší prioritou byla disciplína, poslušnost a zbožnost. K tomu byl Bach veden i doma, kde se četla Bible a kde se také hrálo téměř na všech existujících nástrojích, od houslí přes flétnu, trubku až po cembalo.“

„Jedním z nejcennějších artefaktů muzea Bachhaus jsou dřevěné dveře s kováním.“

Když se řekne Johann Sebastian Bach, většině se nejspíš vybaví saské Lipsko, kde fenomenální skladatel a varhaník působil 27 let a kde také 28. července 1750, tedy před 275 lety, skonal. V Německu nicméně najdeme další města úzce spjatá s tímto hudebníkem, a to zejména v jeho rodném Durynsku. Prožil tam celkem 32 let, bezmála polovinu života, a zanechal stopy především na místech jako Ohrdruf, Arnstadt, Dornheim, Mühlhausen, Weimar či Altenburg. A pochopitelně také v rodném Eisenachu, kde se před 340 lety začal odvíjet fascinující životní příběh hudebního génia.

„Interpreti nepředložili publiku ani tak sérii jednotlivých čísel, jako spíš mysticko-hudební flow.“

„Soprán Anne-Kathryn Olsen byl světlý, stříbřivě lesklý a krásně se nesl prostorem, který byl neúprosný a odhalil hlas až na dřeň.“

„Zařazení tanečních čísel fungovalo naprosto přirozené, jako oslava života a radosti z něj.“

Takřka mystický večer zažili posluchači dalšího z koncertů Letních slavností staré hudby. Španělské trio Tasto Solo publikum vzalo do éry skutečně „staré“ hudební periody ars antiqua, a to nejen prostřednictvím zbožných zpěvů, jež se zachovaly v klášterních sbírkách, ale rovněž za pomoci instrumentálních vložek, které z většiny tvořily folklórní tance.

„Obdivuhodná technická preciznost a intonační čistota vládly jejich provedení po celou dobu koncertu, čímž potvrdili svoje renomé vycházejících hvězd klasické hudby mezinárodní úrovně.“

„Měli jsme tedy možnost uslyšet nově objevenou skladbu Sonate no. 11 en do mineur s dvěma části Vivace a Allegro, což byl výjimečný okamžik.“

„Ještě nádherněji pak vynikla krátká houslová kadence, z které se následně vytvořila dvouhlasá polyfonie obou nástrojů.“

Jednou z předností mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby je zprostředkování hudby, divadla a tance starých epoch českému publiku. Velmi významným dramaturgickým počinem festivalu je přinášení právě takové umělecké produkce, která doposud v Čechách buď ještě nezazněla, anebo patří k méně tradičním repertoárovým kusům.

„Divadlo je droga. Jakmile do vás ten krásný jed vstoupí, podlehnete. Ale buď na to máte, nebo ne…“

„A Kalifornii jsem neměl zajištěné ubytování na kolejích a musel jsem bydlet v dost krutých podmínkách s čerstvě propuštěnými vězni.“

„Velká událost bude moje coverování Figara v Lazebníku sevillském v Metropolitní opeře v New Yorku.“

Jiří Rajniš patří k mladé generaci operních zpěváků, kteří dali prioritu účinkování na prestižních zahraničních scénách. Stal se nejmladším českým pěvcem v zahraničním angažmá a také nejmladším Donem Giovannim, tehdy v Bamberku mu bylo jednadvacet let. Od té doby uběhlo dalších dvanáct let a Rajniš má na kontě i mnoho dalších zkušeností a nové ho letos čekají, v únoru pak také první recitál pod hlavičkou České filharmonie. Svou dosavadní cestu barytonista shrnuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Pro Vojtěcha Pelku je titulní postava Händelova pasticcia dalším úspěchem jeho slibně se rozvíjející umělecké kariéry.“

„Hana Blažíková a Sylva Čmugrová působivě vyjádřily antagonismus obou ženských postav.“

„Pasticcio Alessandro Severo náleží k posledním Händelovým aktivitám na poli italské opery.“

Podobně jako v loňském roce ani letos nemohla v divadle krumlovského zámku chybět barokní opera. Ve dnech 24. a 25. června zde Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové uvedlo v režii Moniky Hosmanové Händelovu operu Alessandro Severo. V české premiéře, k níž kostýmy vytvořila Linda Holubová, vystoupili převážně domácí pěvci zabývající se autentickou interpretací barokní hudby.

„Pod rukama účastníků mistrovských kurzů Jaroslava Tůmy a Pavla Svobody se rozezněly varhany z roku 1716 pocházející patrně z okruhu pasovských Egedacherů.“

„Na programu byli zastoupeni převážně skladatelé-varhaníci vrcholného baroka.“

„Mistrovské kurzy ‚Mekka varhaníků‘ lákají nejen aktivní účastníky, ale i širokou posluchačskou obec.“

Varhanní koncert v rámci 34. ročníku krumlovského festivalu patřil zcela určitě k významným událostem třetího festivalového týdne. V kostele sv. Víta se ve čtvrtek 24. července v pestré programové skladbě večerního koncertu představili účastníci interpretačních kurzů vedených Jaroslavem Tůmou a Pavlem Svobodou. Početní návštěvníci si vyslechli skladby mistrů vrcholného baroka – Muffata, Pachelbela. Buxtehudeho, Sweelincka, Zipoliho, Stanleye –, ale i kompozici současného skladatele Piera Damiana Perettiho.

„Soubor Silentium ensemble tvořilo dvanáct zpěváků, postavených do oblouku proti sobě, takže mohli variovat svou pozici, což se pozitivně odráželo na výsledném zvuku.“

„Bratrům ze Soluně je v Čechách zima, druidové tančí divoké tance a kníže Přemysl se diví, co že to má Libuše za divné představy.“

„Lukáš Hurník oslovil básníka Jana Tůmu, který složil sedm sonetů, ve kterých provází malíře Muchu po cestě z Paříže na Zbiroh.“

Slovanská epopej je skvostem instalovaným na zámku v Moravském Krumlově. Pro Hudební festival Znojmo se jedná o další významnou stavbu, na jejíž horší stav se snaží upozornit tím, že v jejích prostorách pořádá koncerty, a tentokrát to bylo za pomoci díla Lukáše Hurníka, které zaznělo v úterý 22. července večer v nově opravené kapli. Vedle světové premiéry skladby Epopej, která vznikla na objednávku festivalu, zazněla rovněž Hurníkova skladba Aqua et vino et spirit a ještě další kusy barokních autorů Heinricha Schütze, Johna Dowlanda a Thomase Tallise – to vše v podání souboru Silentium ensemble pod vedením sbormistryně Terezy Válkové.

„Chtěl jsem vyzkoušet kombinaci Chopina s Boulezem – je to dost neobvyklé.”

„Tatínek zpíval a hrál k tomu na klavír. Chtěl jsem to taky zkusit.”

„Nejdůležitějším profesorem byl Pavel Gililov. Pomohl mi stát se profesionálním klavíristou.”

Česko-německý klavírista Robert Bílý na sebe poprvé výrazně upozornil v roce 2014, kdy získal první cenu na prestižní mezinárodní soutěži v Ettlingenu. O dva roky později zabodoval v Eurovizi pro mladé hudebníky, kde byl oceněn druhou cenou. Od té doby úspěšně koncertuje po celém světě – od koncertů v Čechách a Německu až po Velkou Británii, Ameriku a Japonsko. V květnu tohoto roku byl vybrán jako jediný kandidát z České republiky na mezinárodní Soutěž královny Alžběty v Bruselu, kam se probojoval až do semifinálového kola. V září ho čeká další soutěž – své umění předvede na ARD v Mnichově.