„Zcela zaplněná chrámová loď byla zanechána ztišení, do kterého vstoupil duchovní pravoslavného chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské Ján Novák, aby přivítal přítomné.“

„Z dvaceti částí Liturgie zpíval sbor sedm a za vypuštěnou vstupní Velkou ektenii posloužila třetí část Sláva otci, do které vložil sbor snad veškerou mocnost svého hlasového fondu.“

„Původně gotický chrám je zvlášť památný osmibokou věží v průčelí přezdívanou Pražský minaret.“

Mezinárodní festival pravoslavné hudby letos nabídl pět večerů, pět kroků k „prapůvodní kráse“, tedy archaion kallos, jak zní název festivalu. A k tomu jednu ryzí bohoslužbu, tedy dopolední Liturgii sv. Jana Zlatoústého s autentickým byzantským chorálem, workshop byzantské hudby s lektorem, řeckým protopsalisem (zpěvákem byzantské hudby) Petrosem Papaemmanouilem, výstavu českých pravoslavných ikon, přednášku protojereje (kněze) Cyrila Sarkissiana či filmovou projekci dokumentárního filmu o ukrajinském skladateli Valentynu Sylvestrovovi. Ve čtvrtek 12. října se konal v Pravoslavném chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské koncert Pražského smíšeného sboru a Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy (VUS UK) za vedení sbormistrů Jiřího Petrdlíka a Jakuba Zichy.

Program koncertu tvořily výběry ze dvou kompozic Sergeje Rachmaninova u příležitosti výročí 150 let narození a 80 let úmrtí skladatele. Ruský skladatel vložil do svých dvou liturgických kompozic dávné dojmy z nedělních návštěv chrámu, které zažil v dětství. Jeho babička, která podporovala chlapcův hudební talent a vodila ho do v Petěrburgu do chrámu, nechávala si zahrát na klavír hudbu, kterou spolu v kostele slýchali.

Zcela zaplněná hlavní chrámová loď čtvrtečního koncertu byla zanechána ztišení, do kterého vstoupil duchovní pravoslavného chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské Ján Novák, aby přivítal přítomné. K jeho slovům se pak připojil Marios Christou, zakladatel festivalu Archaion Kallos, a zakončil projev přáním dobrého hudebního a duchovního zážitku. Christou je také zakladatelem vokálního souboru Philokallia Ensemble, který je také činný jako Spolek Philokallia, v širším slova smyslu organizátor kulturních a společenských akcí.

Členové a zpěvačky výše uvedených sborů, dosáhnuvše v průvodu linii před chórem, vyčkali příchod sbormistra Jiřího Petrdlíka, současného sbormistra VUS UK a uměleckého šéfa Pražského smíšeného sboru. V jejich provedení jsme pak slyšeli výběr z Liturgie sv. Jana Zlatoústého op. 31 Sergeje Rachmaninova. Z dvaceti částí Liturgie zpíval sbor sedm a za vypuštěnou vstupní Velkou ektenii posloužila třetí část Sláva otci, do které vložil sbor snad veškerou mocnost svého hlasového fondu. Tato velkoobjemová dynamika byla pak součástí hudby celého večera, ovšem vybraně a účelně nasazená. Petrdlík ji vedl do tišin přirozeně plynoucími decrescendy a vzlínavou gradací zvuku vytvářel mnohočetný kontrast. Barva ženských hlasů vytvářela působivé emoční napětí v Cherubínské písni, v části Chvalme hospodina vtiskly hudbě radostnou naději, zejména v opakovaném aleluja. Slavnostním charakterem byla prodchnuta slova Budiž jméno Hospodinovo. Výběr z Liturgie uzavřela část dvacátá Sláva otci a Blaženého metropolitu našeho.

Druhou liturgickou skladbou v programu byla vigilie, tedy Celonoční bdění op. 37 Sergeje Rachmaninova. Také tady bylo z celkového počtu patnácti částí vybráno sedm, přičemž byly zachovány první a poslední. Sbor vedl Jakub Zicha, hlavní sbormistr a umělecký vedoucí VUS UK. Spojené sbory, se kterými pracují oba sbormistři, zpívají jako jedno těleso a v interpretačním obrazu dvou kompozic jednoho skladatele nebylo změn, třebaže osobitost obou mužů u sbormistrovského pultu rozdílná. V části Pojďme pokloňme se byl sbor ve výzvě opět halasný, aby se v následující části Blažen muž rozezpíval v obvyklé vlnivé dynamice v působivém pianu ve chvalitebném aleluja. Deklamační charakter projevu v části Vzkříšení Kristovo spatřivše byl výmluvný a patřil do škály přesvědčivě prezentovaného výrazového arzenálu tělesa. Stejně jako melisma zdobící nasazení finální části řeckého chorálu Vzbranoj vojevode, provedené v radostném allegru.

Posluchači se dočkali dvou přídavků – Petrdlík uvedl znovu Budiž jméno hospodinovo z Liturgie sv. Jan Zlatoústého a Zicha zvolil část Bohorodice Panno z vigilie. Původně gotický chrám, přestavěný do barokní podoby Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem v letech 1737–1741, je zvlášť památný osmibokou věží v průčelí přezdívanou Pražský minaret. Jeho akustika už tak pozoruhodná není, zejména co se týká doznívání mnohohlasého zpěvu. Nicméně, myslím, že nebylo nespokojených, neboť bylo dosaženo naplnění přání pořadatele, který popřál dobrého hudebního a zejména duchovního zážitku.

********

Foto: Martin Pilpach