„Hlavní varhany v krásné barokní skříni bohužel u Mikuláše již téměř třicet let nehrají.“

„Varhanní hudba Franze Liszta je podobně virtuózní jako jeho klavírní dílo.“

„S Otto Novákem mohl člověk nahlédnout do dávných časů již často zaniklé dobové hudební praxe.“

Přemysl Kšica je stejně jako jeho otec profesionálním chrámovým varhaníkem a koncertním umělcem. Dnes večer vystoupí jako druhý z osmi letošních umělců na Mezinárodním varhanním festivalu, který v Praze v bazilice sv. Jakuba do konce září pořádá Audite Organum. Hraje Bacha, Liszta, Jiřího Ropka… a bude také improvizovat. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje varhany, na které pravidelně hraje u sv. Mikuláše na Malé Straně, a porovnává je se svatojakubskými, zamýšlí se nad inspiracemi pro improvizování, říká, že ho čeká „obvyklý koncertní provoz v různých městech naší krásné země“, ale nezmiňuje, že bude mít adventní varhanní koncert v Obecním domě… Ten, který je ohlášen na 12. prosince.

Jste Pražák, jak vnímáte svatojakubské varhany a koncertní tradice s nimi spojené?

Za druhé světové války se profesorovi Bedřichu Antonínu Wiedermannovi podařilo u svatého Jakuba vybudovat velký koncertní nástroj, který byl později ještě rozšířen. Jedná se tedy o jedny z největších varhan v naší zemi. Nástroj umožňuje interpretaci mimořádně širokého spektra varhanní literatury. Díky tomu zde již od válečných dob probíhá významná koncertní tradice. To vše vnímám velmi kladně.

Pokusil byste se srovnat varhany u Jakuba s těmi, na které hrajete pravidelně při bohoslužbách u svatého Mikuláše…?

U svatého Jakuba je nástroj mimořádně zvukově vybavený, tedy lze zde takzvaně „naregistrovat“ jakoukoli varhanní skladbu. Proti tomu u svatého Mikuláše, kde působím již řadu let jako chrámový varhaník, je nástrojová situace zatím značně omezující. Funguje pouze menší barokní nástroj na levé empoře. Má sice svou historickou hodnotu a zvukovou ušlechtilost, ale díky omezeným rozsahům klaviatur a zejména takzvané „krátké oktávě“ tam velké množství varhanní literatury nelze realizovat. Hlavní varhany v krásné barokní skříni bohužel již téměř třicet let nehrají.

Je varhanní hudba Franze Liszta obdobně vysoce virtuózní jako jeho klavírní, nebo byl přece jen víc „doma“ u klavíru?

Mohu potvrdit, že varhanní hudba Franze Liszta je podobně virtuózní jako jeho klavírní dílo. Franz Liszt se o varhany velmi zajímal, tedy víme, že na ně i hrál; možná neměl sám tak rozvinutou pedálovou techniku hry, ale v jeho skladbách se to nijak neprojevuje. Zde vyžaduje značnou míru virtuozity, jak pro ruce, tak i pro nohy.

Když improvizujete, necháváte se vést výhradně fantazií, nebo spíše formami, postupy, vzorci…?

Myslím, že se jedná o syntézu všeho, co zmiňujete, ale rovněž významnou roli hraje dané prostředí: konkrétní nástroj se všemi svými zvukovými možnostmi a rovněž akustika. Větší míra akustiky je vždy inspirativnější než akusticky suché prostředí. Důležitý je i stav nástroje; naladěné varhany vždy inspirují více než rozladěný nástroj s množstvím závad v podobě nehrajících či trvale přeznívajících tónů.

Koncert je připsán památce dvou varhaníků, oba hrávali u Jakuba: Jiřího Ropka a Otto Nováka… Znali jste se?

Ano, Otto Nováka jsem mohl poznat dobře, byl to vynikající varhaník a improvizátor. Kdo ho poznal, mohl zažít neuvěřitelná vyprávění z jeho pestrého varhanního života, měl vynikající paměť a člověk tak mohl nahlédnout do dávných časů již často zaniklé dobové hudební praxe. A profesor Jiří Ropek byl jedním z nejvýznamnějších žáků profesora Wiedermanna, disponoval mimořádnou virtuozitou hry a je autorem řady působivých kompozic. U svatého Jakuba s ním bylo natočeno i množství televizních dokumentů a je pozoruhodné, jaký byl tehdy o varhanní hudbu zájem. Při varhanních koncertech se tam tehdy lidé do chrámových lavic nemohli ani vejít, sedávali u postranních oltářů a stáli v zástupech na emporách… Kéž by se takový zájem opět v lidech oživil.

Videoprojekce varhaníkovy hry na obrazovku dole v lodi je pro posluchače na festivalu u Jakub už několik let hodně zajímavým bonusem. Jak to vnímáte Vy jako interpret?

Je to dobrý prostředek, jak přiblížit posluchačům, kterak se na varhany hraje, a být s publikem více v kontaktu. Málokteré chrámové varhany mají takzvaný „dálkový“ hrací stůl, tedy většinou na hráče na kůru při hře není vidět.

A je to po Evropě při koncertech už hodně obvyklé?

Ano, na západ od nás je to již delší čas obvyklé, u nás se tak děje spíše výjimečně.

Co mimořádného máte před sebou po pražském festivalu?

Takový obvyklý koncertní provoz v různých městech naší krásné země.

Foto: archiv KlasikyPlus, Petr Vreštiak