„Skoro se mi chtělo věřit, že Alice Štěpánková je hotovou interpretkou, koncertní hráčkou, nikoliv studentkou akademie MenART.“

„Silvie Ježková s velkou připraveností reagovala na každého interpreta podle jeho potřeb, šla s ním po hudební cestě jako jeho hudební partnerka, podporující, vždy přítomná.“

„Intenzita tónu a zvuku violoncella Kamily Šitinové se dle mého názoru mohla rovnat těm nejlepším violoncellistům.“

Další koncert z cyklu Hudební Odyssea propojující studenty akademie MenART s jejich mentory proběhl 11. října v Atriu Žižkov. Vystoupili především studenti, kteří v rámci stipendijního vzdělávacího programu spolupracují s flétnistou Janem Ostrým. Kromě flétny také v průběhu podvečera zazněly housle, violoncello a varhany. Koncert nabídl pozoruhodné výkony nejen mladých umělců. Citlivého klavírního doprovodu se ujali Silvie Ježková a Stanislav Gallin.

Na úvod podvečera v krásném kulturním centru zazněla Sonáta G dur Františka Bendy v podání dua studentky akademie MenART Alice Štěpánkové s mentorem akademie Janem Ostrým. Pro začátek to byla skladba radostná, výrazově odlehčená a věřím, že publikum příjemně naladila na nadcházející hudební program. Flétny se vzájemně doplňovaly a proplétaly ve veselých, tanečních motivcích s naprostou technickou samozřejmostí a lehkostí. Výkon obou interpretů působil velmi přesvědčivě, až se mi skoro chtělo věřit, že Alice Štěpánková je hotovou interpretkou, koncertní hráčkou, nikoliv studentkou akademie MenART. Silvie Ježková velmi citlivě a s velkým pochopením pro strukturu a výraz skladby oba interprety doprovázela. Celkově skladba zněla vybalancovaně, nikdo z trojice umělců nevyčníval ani nezapadal.

Partnerem koncertního cyklu Hudební Odyssea je kromě Concertina Praga také Český rozhlas Vltava a možná i z tohoto důvodu měl koncert svého moderátora, kterým byl Daniel Jäger z pořadu Mozaika. Velmi kultivovaně a přátelsky po první skladbě přivítal publikum a pozval do popředí ředitelku akademie MenART Danu Syrovou, které položil pár otázek. Tento interaktivní a nenucený způsob moderace mi přišel sympatický a příjemně obzvláštnil program.

Jako druhá vystoupila další stipendistka akademie, flétnistka Markéta Pešková. Zazněla Jarní sonáta od mladé chorvatské skladatelky Marije Esih, se kterou vyhrála druhou cenu v roce 2021 na skladatelské soutěži v USA. Kompozice rozhodně stojí za pozornost, skladatelka neotřelým způsobem kombinuje lehce impresionisticky znějící tonálně ukotvené motivy s temperamentními rytmy a zajímavými modulacemi v rámci pevné formy. Tón Markéty Peškové byl až dojemně čistý, v kombinaci s vyváženým doprovodem Silvie Ježkové vytvářel dojem něčeho nebeského.

Jako třetí zazněla Fantasie Carmen od skladatele Pabla de Sarasate. Na chvíli jsme se vzdálili od zvuku flétny a přesunuli k houslím v podání Matěje Pčolinského. Známé melodie se rozezněly žižkovským sálem a opět jsme mohli vidět a slyšet, co dokáže píle a odhodlání u mladých lidí i v takto obtížných kompozicích. A opět jsem nemohla neobdivovat Silvii Ježkovou, která s velkou připraveností reagovala na každého interpreta podle jeho potřeb, šla s ním po hudební cestě jako jeho hudební partnerka, podporující, vždy přítomná. Ale mnohem víc než to, z klavíru se linuly tóny všech možných barev a temperamentů, jako by tuto klavíristku snad ani jedna nota nenechala chladnou k myšlence hudebního skladatele. Dokázala udržet formu, rytmickou strukturu, její živý přístup nás vtahoval k poslechu a poutal naši pozornost.

Dalším nástrojem, který toho podvečera zazněl, byla pikola v rukou Jonáše Matějky. Tentokrát to byla druhá věta z Koncertu pro pikolu a orchestr C dur, RV. 443 od Antonia Vivaldiho. Tímto jsme se přesunuli také k poněkud závažnějšímu hudebnímu výrazu. Jonáš Matějka k interpretaci přistoupil velmi profesionálně, barokní kantiléna v jeho podání zněla klidně a zpěvně. Následujícím číslem bylo potom Beethovenovo duo dvou fléten – opus WoO 26 –, kterých se ujaly Markéta Pešková (vystupující už podruhé toho podvečera) a Anna Salášková. Hravou skladbu obě dívky přednesly s intonační a technickou jistotou. Místy by kompozici možná prospěl větší klid, který by přispěl i k přesnější souhře.

Téměř na konci první poloviny koncertu z cyklu Hudební Odyssea si čtyři flétnisté připravili malou hudební lahůdku – skladbu Flétny na prázdninách od Jacquesa Castérèda. Vystoupili Adéla Vrátilová, Alice Štěpánková, Jonáš Matějka (tentokrát na příčnou flétnu) a mentor akademie MenART Jan Ostrý. Mile podaná skladba způsobila úsměvy v publiku, svižné tempo a dobrá koordinace všech hráčů se rovnala malé injekci elánu a hudební energie.

Poslední skladba před přestávkou byla temperamentní Tango fantazie od Jacoba Gade, flétnu v rukou měla opět Alice Štěpánková. Vlastním způsobem tvoření tónu i přístupem k nástroji působila opět velmi profesionálně. Svou dynamickou prací i prací s tempem dokázala vystihnout výraz latinsko-amerických rytmů a efektním závěrem Tango fantazie zakončila první polovinu.

V druhé polovině zazněly už pouze čtyři skladby. První z nich byla varhanní kompozice Johanna Sebastiana Bacha Toccata a fuga C dur, BWV 564 v podání zkušeného varhaníka Alfreda Habermanna. Habermann k nastudování skladby přistoupil poctivě, jen si nejsem jistá, jestli takto složitá a rozsáhlá kompozice byla šťastnou volbou na koncertě mladých interpretů, dramaturgicky do programu příliš nezapadala. Varhaník také zvolil i mírně pomalejší tempo, než bývá obvyklé, což skladbě přidalo na závažnosti. Občasná rubata, především v začátku toccaty, dodávala improvizační charakter, avšak stávalo se, že místy znepřehlednila rytmickou strukturu, která už tak byla dost komplikovaná. Je to skladba nesmírně obtížná, pro mnoho lidí je těžko představitelné už jen zkoordinovat tři řádky notového textu (nikoliv dva, jak je tomu v případě klavíristů). Naučit se kompozici podobného formátu stojí nesporně velké úsilí.

Druhé číslo po přestávce bylo se stipendistkou MenART Adélou Vrátilovou, která předvedla Fantazii na operu Mignon od Paula Taffanela. Zaujala mě především svou výrazovou paletou a specifickým způsobem tvoření tónu. Vystřídala polohy na pomezí zpěvnosti a křehkosti, jemné a zasněné, smutné až bolestné, rozhodné a rytmické. Druhou část Fantazie interpretovala s lehkostí, nadhledem a vnitřním humorem. Přirozeně cítila tempo a k vystoupení přistoupila s nasazením a energií.

Po vystoupení Adély nastal čas na druhý moderátorský vstup Daniela Jägera, tentokrát jeho respondenty byla právě Adéla Vrátilová i mentor Jan Ostrý. Daniel Jäger se zajímal především o zkušenosti z akademie MenART a také Adéle položil několik otázek týkajících se hudby obecně. V závěru zaznělo z úst Jana Ostrého krásné poselství – že by si přál, aby si jeho studenti z koncertu odnesli právě pocit, že si hezky zahráli a příště si rádi zahráli zase znovu.

Předposlední bod programu patřil violoncellu v rukou Kamily Šitinové. Zazněla první věta z koncertu Dmitrije Šostakoviče č. 1 Es dur, op. 107. Temné a dramatické tóny v rukou Kamily Šitinové svou přesvědčivostí braly dech. Na Kamile bylo znát, že je do hudby plně ponořená, ale přitom nenuceně a zcela přirozeně. Intenzita jejího tónu a zvuku violoncella se dle mého názoru mohla rovnat těm nejlepším violoncellistům. Nebála se ani dynamických kontrastů a její hra působila zcela samozřejmě. Kamila Šitinová v sobě měla něco, co přitahovalo pozornost posluchačů jako magnet a nenechalo je povolit ani na okamžik. Rytmická, technická, intonační dokonalost bledla před určitým géniem, který čišel z provedení Šostakovičovy skladby. Mladou interpretku podpořil svým doprovodem Stanislav Gallin, který obtížný klavírní part přednesl s velkou jistotou a samozřejmostí.

A konečně poslední číslo programu, duet s Janem Ostrým, který rámoval koncert na konci i na začátku. Podruhé s ním účinkovala flétnistka Adéla Vrátilová. Přednesli Rondo op. 25 od Franze Dopplera za doprovodu Silvie Ježkové. Opět jsme si jako posluchači mohli vychutnat širokou výrazovou a zvukovou paletu, jak tomu bylo v případě předchozího vystoupení Adély, oběma interpretům to dohromady dobře ladilo a společně nás provedli i přes rozličné tempové změny v kompozici. Skladba byla optimistickým a efektním zakončením příjemného hudebního podvečera.

Věřím, že nejen mě koncert optimisticky naladil. Byl pestrou paletou osobností, skladeb, hudebních stylů, nástrojů. Moderace Daniela Jägera z Českého rozhlasu Vltava tomu dodávala přístupnost a propojovala svět umělců a svět publika. Všichni mladí interpreti odvedli kus profesionální práce. Lze jim všem jen přát, ať jim píle a nadšení do hudby vydrží a ať jim hudba přináší co nejvíc radosti.

Foto/zdroj: Akademie MenART