„Hráčky upoutaly svou vysokou zvukovou kulturou a vynikající technikou s citem pro frázování a nenásilné dynamické oblouky.“

„Panovala tu jednotící souhra tří individualit – emocionální houslistky, vřelé violoncellistky a stylové klavíristky.“

„Mladé muzikantky potvrdily, že Smetana hloubkou svých děl oslovuje každou generaci interpretů bez ohledu na životní zkušenosti.“

Absolventské koncerty posluchačů HAMU mají vysokou úroveň a snesou ta nejvyšší měřítka hodnocení. Nejinak tomu bylo v úterý 3. března v Sále Martinů, kde vystoupilo Quasi Trio ve složení Marie Hasoňová (housle), Judita Škodová (violoncello) a Kateřina Ochmanová (klavír). V programu složeném z děl žijících a nežijících autorů hráčky zaujaly svou technickou úrovní i hlubokým vhledem do interpretovaných skladeb.

V souboru se setkaly tři výrazné individuality: houslistka Marie Hasoňová, která si vydobyla renomé vítězstvím v luhačovické Akademii Václava Hudečka v roce 2018, vystudovala Pražskou konzervatoř ve třídě Jiřího Fišera a nyní studuje na Hudební fakultě AMU u Pavla Šporcla. Zkušenosti získala i v Orchestrální akademii České filharmonie. Violoncellistka Judita Škodová je členkou PKF – Prague Philharmonia a oddanou interpretkou komorní hry. Vedle tria účinkuje v duu Folie à deus, v němž zpívá šansony spolu s Kateřinou Ochmanovou za klavírem či akordeonem. Na HAMU studovala violoncello u Miroslava Petráše. Kateřina Ochmanová působí jako korepetitorka a pedagožka na Konzervatoři Pardubice, kterou také vystudovala. Ve studiích pokračovala na HAMU ve třídě Iva Kahánka. Je vyhledávanou komorní i doprovázející hráčkou, ani ona nemá o sólová vystoupení nouzi. Quasi Trio pokračuje po absolutoriu pražské HAMU ve třídě Františka Malého v postgraduálním studiu na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst.

Program ukázal všestranné přednosti souboru. V Klavírním triu č. 1 B dur op. 99 D 898 Franze Schuberta upoutaly hráčky svou vysokou zvukovou kulturou a vynikající technikou s citem pro frázování a nenásilné dynamické oblouky. Od prvních taktů první věty Allegro moderato se přelévala energie členek tria do hlediště, ani ve vypjatých momentech se však nepřehlušily – pozorný ohled jedné k druhé byl patrný. Panovala tu jednotící souhra tří individualit – emocionální houslistky, vřelé violoncellistky a stylové klavíristky. Druhou větu Andante un poco mosso otevírá nádherný dialog violoncella a klavíru, do něhož posléze začnou dotírat housle. Nástroje zněly v dokonalém souznění, a přitom byly patrné zkušeně odlišené melodické linky jednotlivých nástrojů. Po hravém a energicky zahraném Scherzu následovalo křehké Rondo, v němž jako by se koncentrovala přirozená muzikalita hráček.

Ve světové premiéře poté zaznělo Quasi Concerto pro klavírní trio, smyčcový kvintet, flétnu, hoboj a bicí Lukáše Sommera. Quasi Triu v něm vypomohli Petr Střížek, Tomáš Bačovský, Petr Holman, Štěpán Drtina, Tomáš Novák, Anna Talácková, Jarmila Vávrová a Radek Doležal. V tematicky i formálně pestré skladbě se autor dotkl inspirace barokním concertem grossem a ve čtyřech větách představil jakýsi let světem i staletími. Sommerova skladba posluchače zaujme, i když pro hráče představuje jistě velké nároky na perfektní souhru a rytmickou přesnost.

Skladatel využívá rychlých kontrastních předělů: energický, výrazně rytmizovaný začátek v Ben Rytmico se rozplyne do snového oparu ztvárněného violou a klavírem, aby se opět vrátil k plnému zvuku všech nástrojů, jež uzavřou tuto větu dramatickým „výkřikem“. Vivat Barocco! zase na počátku chytí moderním „soundem“ s bicími a vzápětí se překlopí do barokního koncertu, jehož melodickou linku se snaží přehlušit ona současná; Autumn Song dominují housle, melancholickou náladu dotvářejí klavír s violoncellem. Road Movie – Dallas Street je jedna velká inspirace jazzem, ozývají se tu gershwinovské názvuky a jako hudební vtípek citace z hudby k seriálu Dallas. Tuto odlehčenou část podpořili hudebníci i vnějším image – odehráli ji v černých brýlích. Sommerova skladba je vtipná, motivicky pestrá, nenudí a jistě si zaslouží další uvedení.

Vrchol večera ovšem přišel po přestávce, kdy zazněla pouze jediná skladba – Klavírní trio g moll op. 15 Bedřicha Smetany. Bolest nad smrtí dcerky Bedřišky jako by se v interpretaci Quasi Tria v Sále Martinů koncentrovala, již první věta přimrazila do sedadel. Lkavý, žalující a průzračný tón houslí Marie Hasoňové, citlivý klavír Kateřiny Ochmanové propojující dialog houslí a zoufalství vyjadřujícího violoncella Judity Škodové vybízely k myšlenkám, co vše lze hudbou a její chápající interpretací vyjádřit. Sálem znělo spílání osudu, smrti, během něhož ze sebe hráčky vydaly všechno. Byla to naprostá oddanost hudbě, souznění interpretek a posluchačů, jaké se nezažívá každý večer. Emoce vyjádřené na dřeň. Mladé muzikantky na svém absolventském večeru potvrdily, že Smetana hloubkou svých děl oslovuje každou generaci interpretů bez ohledu na životní zkušenosti.

V přídavku dámy představily třetí větu z Multikulturní suity současného skladatele Romana Haase. Předvedly zase svou jinou tvář – v bezstarostném a technicky bravurním ztvárnění romských melodií a maďarského čardáše.

Ve velmi silné nastupující generaci českých interpretů patří členky Quasi Tria k těm nejpozoruhodnějším.

Foto: Klára Horáčková, archiv tria