„Racka Jonathana neuspokojuje pouze honba za potravou, chce létat, čímž se mu dostává svobody, poznání a radosti z bytí.“

„Sedmičlenný soubor tanečníků mistrně rozehrává rej ptactva.“

„Skladatel vytváří působivé kontinuální plochy navrstvených tónových struktur a zvuků netónové povahy. Účelně střídá statické plochy s decentně volenou pulsací.“

Jonathan Livingston Racek je tanečně-hudební inscenace s mluveným slovem na literární předlohu Richarda Davida Bacha. Bylo možno ji prožít ve dvoraně Rudolfina, sídla České filharmonie, a to už několikrát; prvně 28. srpna a zatím naposled bude mít zájemce příležitost 2. září v pondělí. Hlavním aktérem vystoupení je projektová taneční skupina, nezávislý soubor Dekkadancers. 

Dějová kostra představení je stručná, poeticky pojednává o svobodě a poznání. Titulní postavu racka Jonathana neuspokojuje jako ostatní ptactvo pouze honba za potravou. Chce především létat, neboť tím se mu dostává skutečné svobody, poznání a radosti z bytí.

Sedmičlenný soubor tanečníků mistrně, prostřednictvím vyjadřovacích prostředků moderního tance, rozehrává rej ptactva. Jeho vyjadřovací prostředky jsou při tom velmi stylizované, nicméně dosti nápadně připomínají ptačí hemžení, zejména těkavými pohyby hlavou, ladným vlněním rukou připomínajícím mávání křídel. Jednobarevné kostýmy jsou místy uvolněné, takže vlají jako načechrané ptačí peří. Nalézáme zde jak jemný humor, tak i uměřený patos. 

Tanečníci se opírají o výraznou zvukovou složku, která se prolíná s rafinovaně koncipovanou instrumentální hudební řečí a s vlastními bezprostředními hlasovými projevy. Akustickou dimenzi představení tvoří primárně vícekanálová reprodukce elektroakustické stopy, která se dokonale prolíná a váže s živě interpretovanou hudbou. Obojí je dílem skladatele Ivana Achera, který tyto složky organicky propojuje. Vytváří působivé kontinuální plochy navrstvených tónových struktur a zvuků netónové povahy. Účelně střídá statické plochy s decentně volenou pulsací, takže tanečně pohybová stránka představení se má o co opřít. Silně na diváky zapůsobil dokonalý synchron zvukových, pohybových a světelných dějů, poněkud uvolněnější je naopak recitace, která je nesena skvělými výkony obou herců, Jiřího Lábuse a Viléma Udatného. 

Je třeba zdůraznit, že do svrchovaně artificiální roviny je začleněna nejen složka baletní, hudební, recitační, scénáristická a kostýmní, ale i zvukové tvorby, světel a architektury. Silným dojmem totiž na diváky zapůsobilo samo prostředí produkce, vybízející k nesčetným nápaditým způsobům využití. To současné například spočívá v tom, že na straně vstupu do Sukovy síně bylo pro tentokrát vystavěno stupňovité hlediště, poskytující všem divákům nejen komfortní výhled na plochu vyhrazenou pro tanečníky a další jevištní kreace, ale nabízející i lepší výhled na monumentální symetrické schodiště, které dominuje protilehlé straně dvorany. Bylo náležitě využito režií představení. Svým působivým vertikálním rozvržením poskytlo dostatek prostoru pro hudebníky, tanečníky, světelné prvky i obě herecké postavy. 

Představení bylo přijato velmi srdečně, publikum umělce ocenilo dlouhým potleskem a na odcházejících bylo patrné, že i oni by chtěli tak svobodně létat, jak to umí Dekkadancers.

…………….

Skupina Dekkadancers vznikla v roce 2009 pod vedením dvojice Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát. Tito mladí umělci nabízejí celistvý divadelní, pohybově taneční prožitek, zasazený do širokého multimediálního kontextu, tedy vytvářeného svorně celou řadou umělců různých oborů. Všichni podílející se si proto zaslouží zmínku: 

Ondřej Vinklát – choreograf a režisér

Ondřej Vinklát, Tomáš Vondrovic – scénář

Tomáš Vondrovic – režie mluveného slova

Ivan Acher – skladatel

Albert Kaše, Natalia Metodiejva, Tereza Kučerová, Klára Jelínková, Adriana Štefaňáková, Florian Garcia, Patrik Čermák – tanečníci

Jiří Lábus, Vilém Udatný – recitátoři, herci

Komorní soubor členů České filharmonie (troje housle, violoncello a klarinet) – dirigent Filip Urban

Eva Jiřikovská – scéna a kostýmy

Lukáš Brinda – světelný design

Dekkadancers a Česká filharmonie – produkce

Foto: Pavel Hejný