„Nádherné prostředí barokní síně umocnilo znějící hudbu období baroka.“

„Perfektně sehraný barokní ‚tým‘ Michaely Koudelkové spoluvytvořili Libor Mašek, Jan Krejča a Monika Knoblochová.“

„Sopránová flétna v rukou Koudelkové doslova svítila.“

Koncert vynikající flétnistky Michaely Koudelkové věnovaný 105. výročí vzniku Československa uzavřel šestý ročník Mezinárodního festivalu staré hudby Musica ad confluentem – Hudby na soutoku v Českých Budějovicích. Sedm letošních koncertů uteklo jako voda, ale již nyní se intenzivně připravuje další ročník festivalu.

Festival, který se koná každoročně na různých místech Českých Budějovic a blízkého okolí, představuje každoročně od roku 2018 hudbu středověku, renesance a baroka v podání renomovaných domácích i zahraničních souborů. Ty zahraniční byly letošní ročník dokonce v převaze, což dokládá skutečnost, že organizátor koncertu má kontakty a také má, co hostům nabídnout. V úvodu závěrečného koncertu letošního ročníku festivalu jeho ředitel Vít Podroužek poděkoval Magistrátu Statutárního města České Budějovice, Jihočeskému kraji, Ministerstvu kultury, Nadaci Život umělce a jiným donátorům a pozval posluchače již nyní na další ročník festivalu s konkrétním výčtem jmen pozvaných souborů.

Závěrečný koncert letošního ročníku festivalu se konal v nádherném prostoru obřadní síně radnice v Českých Budějovicích. Původní budova stála na náměstí Přemysla Otakara II. již v 16. století. Do dnešní podoby ji přestavěl vídeňský architekt Anton Erhard Martinelli letech 1727 až 1730. Nádherné prostředí barokní síně s malovaným klenutým stropem znázorňující Šalamounův soud umocnilo celý večer znějící hudbu období baroka.

Na webu festivalu dlouho nebyl zveřejněn program ani další spoluúčinkující flétnistky hrající na kopie dobových nástrojů, tedy jsem byl čím dál více zvědavý, v jakém duchu se bude vystoupení odehrávat. Až konečně avízo Moniky Knoblochové, současné první dámy cembala u nás, hráče na barokní violoncello Libora Maška a hráče na theorbu a barokní kytaru Jana Krejči nejen mne, ale téměř zcela zaplněnou síň nalákalo koncert navštívit. V paměti mám ještě nedávný koncert jiné vynikající hráčky na zobcové flétny a barokní příčnou flétnu Julie Brané s neméně vynikající cembalistkou Editou Keglerovou a hráčkou na barokní violu Magdalénou Malou na festivalu Haydnovy hudební slavnosti, které přednesly program druhého nejstaršího syna Johanna Sebastiana Bacha Carla Philippa Emanuela. Perfektně sehraný barokní „tým“ Michaely Koudelkové, jejíž výčet dosavadních úspěchů zaplnil celou jednu stranu jinak stručného a věcného programu koncertu, spoluvytvořili externí pracovník Akademie staré hudby na Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, učitel barokního violoncella na Pražské konzervatoři a často zvaný host předních českých souborů provozujících starou hudbu Libor Mašek, hráč na theorbu a barokní kytaru, rovněž pracovník Masarykovy univerzity, lektor Letní barokní školy a vyhledávaný hráč na theorbu Jan Krejča a Monika Knoblochová, působící rovněž na Masarykově univerzitě a Letní škole barokní hudby, ale zároveň vyučující hru na cembalo a přidružené předměty na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze.

Program koncertu v Českých Budějovicích nesl název S flétnou napříč Evropou. Posluchačům důvod pojmenování vysvětlila po odeznění prvního čísla sama flétnistka. Program sestavila s kolegy z barokních sonát věnovaných původně většinou houslím nebo barokní příčné flétně výlučně dvou autorů – světoběžníka Georga Friedricha Händela a o něco staršího tvůrce působícího většinou „jen“ v Itálii Arcangela Corelliho. Michaela Koudelková při hře střídala různé druhy zobcových fléten v různých laděních. „Neobvyklými druhy zobcových fléten 18. století a jejich použitím v repertoáru“ se mimochodem flétnistka zabývá i ve své čerstvě obhájené stejnojmenné dizertační práci na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění.

Z interpretace všech uvedených sonát (Sonáty g moll č. 1, op. 1, HWV 360, Sonáty G dur č. 5, op. 1, HWV 363b, Sonáty F dur č. 13, op. 1, HWV 371 a jediné sonáty v programu věnované původně pro zobcové flétně Sonáty d moll, HWV 367a Georga Friedricha Händela a Sonáty C dur č. 6, op. 5, Sonáty F dur č. 4, op. 5 a konečně Sonáty d moll č. 12, op. 5 „La Folia“ Arcangela Corelliho) vyzařoval neutuchající optimismus, muzikantský živel, plejáda artikulačních možností, samozřejmá preciznost čtení notového textu, bohatá invence poučeného zdobení textu, důmyslná práce s časem ve volných větách sonát, práce s širokou dynamikou i bezprostřední komunikace s hráčskými partnery Michaely Koudelkové. Špičková souhra celého zvoleného ansámblu díky bassu continuu s precizně hrající cembalistkou a byť na pohled nepříliš temperamentně, ale neméně aktivně spolupracujícími pány u barokního violoncella a theorby byla příčinou soustředěného vnímání programu (mimochodem poměrně dosti obsáhlého) publikem a nadšených ovací. Barokní violoncello držené mezi koleny Libora Maška mělo neuvěřitelně měkký zvuk podkreslující basovou linii a nijak svévolně na sebe neupozorňovalo. Maškova až neuvěřitelná intonační přesnost například i ve velmi rychlých zdvojených pasážích s cembalem byla příkladná. Krejčova theorba, kterou dle vhodnosti střídal s barokní kytarou (vizáží připomínala menší dnešní kytaru) byla neméně virtuózní a zvukově pregnantní. Zvuk cembala byl dost výrazný, což svědčí o kvalitě nástroje Knoblochové, až na minimum míst však nepřekrýval ostatní spoluhráče. Cembalistka nicméně často využívala loutnový rejstřík, čímž přispívala k efektnímu vyznění všech ech.

Kdybych měl jmenovat místa, která byla interpretována s neuvěřitelnou invencí, seznam by byl dlouhý. Zaujala mne třeba hned v první Händelově sonátě obsažená agogika čtvrté věty Allegro zahraná v perfektní souhře. Také fugato v Corelliho Allegru čtvrté sonáty bylo nacvičeno dokonale. Flétnistka třeba nádherně zdobila svůj part v první větě Händelovy často hrané houslové sonáty F dur. I ve čtvrté, rychlé větě Allegru stačila Koudelková svůj part také ještě zdobit…

Vrcholem pro mne byla interpretace na závěr zařazené sonáty La Folia. Sopránová flétna v rukou Koudelkové doslova svítila. Volba temp variací byla dotažena do obou možných extrémů, ale přesto interpretace ani v příjemném dozvuku barokního sálu neztratila svoji srozumitelnost. V pomalé čtrnácté variaci použila Koudelková zajímavý efekt, kdy pomalu střídala dva hmaty možné pro hru jednoho tónu. Její práce s dechem ve staccatové variaci byla neuvěřitelná. Vrchol tohoto díla v závěru měl skvělý tah.

Návštěva koncertu byla pro mne velkým zážitkem. Celý „poctivě našlapaný“ program by šlo v interpretaci tohoto souboru v podstatě bez úprav hned vydat na CD…

Foto: ilustrační – koncert 29.7.2023 / Hudba  Znojmo / Michal Schneider a archiv M. Koudelkové