neděle, 24 listopad 2019 13:16

Ve Zkoušce lásky studenti JAMU uspěli

Autorka:

„Hráči orchestru odhaleni publiku – zvukem i pohledem – hráli svou úlohu bravurně.“

„Výstupy dámského tria byly zcela excelentní – hlasově, souhrou a i ztřeštěnou hereckou akcí.“

„Patrik Červák řídil instrumentální ansámbl i zpěváky jistou rukou a kromě toho se zhostil také role herecké.“

 

4

 

Komorní opera Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v sobotu uvedla premiéru Rossiniho opery Zkouška lásky, v originále La pietra del paragone. V inscenaci spojili své síly studenti obou fakult JAMU a přivedli k životu vskutku neotřelou a zejména svěží inscenaci – co do mládí samotných interpretů i celkového pojetí.

Komorní opera pod střechou Divadla na Orlí aneb „Hudebně-dramatické laboratoře JAMU“ funguje v nepřetržitém kolotoči podzimních a jarních inscenací. Během každého semestru připravuje jednu operu, ve které si reálný divadelní provoz zkoušejí pochopitelně studenti zpěvu, nástrojové hry a dirigování, ale v nemenší míře také studenti hudebního manažerství a operní režie a spolu s nimi i studenti Divadelní fakulty (scénografie, světelný design, jevištní technologie i divadelní manažerství).

Pro momentálně probíhající semestr padla volba na operu Gioacchina Rossiniho s názvem Zkouška lásky. Práce na přípravě inscenace započaly v podstatě už před dvěma lety – v prvé řadě ji bylo nutné přeložit do češtiny a vytvořit odpovídající notový materiál, včetně klavírního výtahu, o což se zasloužili Václav Málek a Ondřej Musil. Samotný zkušební proces se rozběhl před letošním létem, kdy zpěváci začali individuálně navštěvovat korepetitory. I mezi těmi si, ve společnosti zkušených profesionálů, těžkou práci za klavírem zkoušejí studenti JAMU, obvykle studenti dirigování. V této inscenaci tradiční korepetitorský tým doplnili sami dirigenti představení, Patrik Červák a Ľubomír Zelenák. Po letních prázdninách se pak interpreti začali scházet ke společným zkouškám, na které navázal šestitýdenní koloběh intenzivních aranžovacích zkoušek, které všichni zúčastnění musejí zvládat při běžném školním provozu (a dalších uměleckých aktivitách). Vyvrcholením jejich bezmála půlroční práce byla sobota 23. listopadu, kdy se odehrála první premiéra.

 

9

 

Opera byla zasazena do nového, moderního kontextu. Původní urozený majitel panství se proměnil v šéfa časopisu Štronzo!, který podezírá své zaměstnance z přetvářky a zejména si chce prověřit náklonnost editorky Kláry. Předstírá, že zbankrotoval, a přichází do redakce v převleku za ruského magnáta – nového nadřízeného. Přitom sleduje proměnu chování svých podřízených a zkouší sílu Klářiny lásky. Přestože ta ve zkoušce obstojí, situaci komplikují Giocondo, upřímně zamilovaný do Kláry, a intriky dalších členů redakce v čele s šéfredaktorem Macrobiem. Šéf sám o sobě je navíc trochu nekňuba, takže i Klára se později uchyluje ke lsti a zkoušce, aby sebe i jeho přesvědčila o vzájemných citech.

Přenášení dějů oper do současnosti není takovou raritou, co ale opravdu často nevídáme, je usazení orchestru přímo na jevišti. Opera navíc zazněla v úpravě pro pouhých sedm nástrojů: dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas, flétnu a klarinet, a to skutečně v sólovém obsazení. Díky těmto krokům mohla režisérka Kateřina Křivánková (absolventský výkon) i orchestr zatáhnout do děje na jevišti, a to včetně dirigenta, což byla další perlička, která nastudování ozvláštnila.

 

3

 

Nejprve tedy k orchestru a jeho nelehké roli: ano, řada absolventů JAMU najde své hlavní uplatnění v orchestrech, a ano, i tak JAMU vychovává primárně hráče-sólisty. V této inscenaci byli však studenti postaveni do nezáviděníhodné pozice na pomezí těchto rolí. Museli vystoupit jako sólisté a současně utvářet celistvý organismus s dalšími nástroji a tím simulovat celý operní orchestr. Prvních houslí se na premiéře jako host ujala Patricie Theimerová, zbytek ansámblu byl obsazen ze studentů JAMU: druhé housle hrála Milada Šulcová, violu Aneta Habšudová, violoncello Eva Cahlová, kontrabas Heinrich Lindner, flétnu Antonios Akrivopoulos a klarinet Veronika Hubinová. Odhaleni publiku – zvukem i pohledem – hráli svou úlohu bravurně. Tak, že jsme si v průběhu představení, vtaženi do děje chytlavou režií, ani neuvědomovali komorní zvuk tělesa.

Hlavních pěveckých rolí se ujali Kristina Kubová (Klára), která touto rolí absolvuje už magisterský stupeň studia, a Tomáš Jeřábek (Šéf), který studuje o ročník níž. Kristina Kubová se už na prknech Komorní opery převtělila do řady rolí a představuje vždy sázku na jistotu, co do připravenosti i kvality projevu. To dokázala i tentokrát. Tomáš Jeřábek je pro Divadlo na Orlí novinkou, ovšem ihned si ho získal obrovským hlasovým fondem i poměrně sympatickým jevištním pohybem.

 

5

 

Další členy redakce představovaly dvě dámy: uklízečka Bára (Veronika Zaplatilová) a fotografka Fifi (Zuzana Čurmová). Mimo hromadných ansámblových čísel zpívaly obvykle právě spolu a jejich hlasy se velmi pěkně pojily. Obě dostaly více prostoru se pěvecky projevit až ve druhém jednání, kdy si každá zazpívala po jedné árii. V obou případech bylo této příležitosti využito a lze se jen těšit na to, až v příštích inscenacích dostanou větší role. Ani svými hereckými výkony nezaostávaly za těmi pěveckými. Zuzana Čurmová, s přehnaným líčením a ve flitrových šatech, velmi důvěryhodně napodobovala naivní krasavici s poněkud delším vedením (no prostě „slépku“), zatímco Veronika Zaplatilová její hloupoučké reakce prostořece stírala.

Ani představitelé zbylých mužských rolí – Pavel Slivka (Macrobio), Michal Kuča (Giocondo) a Hang Bai (Pacuvio) nejsou v inscenacích Komorní opery žádnými nováčky. Všichni tři podali velmi dobré výkony. Miláčkem publika se však jednoznačně stal Hang Bai. Tomu byla svěřena role básníka, který krmí své kolegy nevyžádanou poezií. Ačkoliv se jeho zřetelný cizokrajný akcent v prvních scénách jevil jako protichůdný dané roli, ve finále se stal jeho devizou, díky níž bavil celé publikum. Jednoznačně obohatil škálu komických prvků a stal se tak, přestože také neměl mnoho příležitostí prodat své pěvecké kvality, podstatnou součástí úspěchu provedení. Jistě bude zajímavé porovnat, co osobitého do role v dalších večerech vnese Martin Kurek, který ho alternuje.

 

7

 

Výraznou roli mezi tvůrci komiky na pódiu hrálo také dámské trio (ansámbl), které ztvárnily Hana Boháčková, Katarína Ľašová a Alžběta Symerská. Dámy tvořily kompaktní skupinu, jejich výstupy byly zcela excelentní – hlasově, souhrou a i ztřeštěnou hereckou akcí, kterou si náležitě užívaly, a tím v prvním dějství v podstatě zastínily, byť „jen“ v pozici ansámblu, veškeré vedlejší role. V druhém dějství byly zase trochu upozaděny a prostoru ve svůj prospěch využili představitelé dalších rolí.

 

6

 

Všechny jmenované pak od dirigentského pultu řídil Patrik Červák, který spolu s Ľubomírem Zelenákem na pozici asistenta dirigenta (ten se k taktovce dostane během dvou repríz), a s uměleckým vedoucím Komorní opery Tomášem Krejčím a Helenou Fialovou, korepetitorkou Katedry kompozice, dirigování a operní režie, celou inscenaci nastudoval. Instrumentální ansámbl i zpěváky řídil jistou rukou a kromě toho se zhostil také role herecké, čímž se značnou měrou podílel na veselí publika. Nutno podotknout, že se do této role patrně nemusel až tolik vžívat, a proto i zde bude zajímavé sledovat, jak se s touto extrovertně laděnou úlohou popasuje Ľubomír Zelenák.

 

10

 

Režisérka Kateřina Křivánková (rozená Reichová) odvedla výbornou práci. Opeře převedené do současnosti vtiskla tvar, kterým byly smazány veškeré rozpaky nad touto transformací, a zejména vtip. Přestože inscenace Komorní opery málokdy postrádají komiku, tato hra se jistě zařadí k těm nejzábavnějším. Ve výčtu zúčastněných nesmí zůstat opomenuti studenti produkce, bez jejichž, pro běžného diváka neviditelné, práce by se představení neuskutečnilo. Na této inscenaci se v divadelním provozu školili: Katarína Kandriková, Eliška Kratěnová, Barbora Laierová, Štěpán Voráček a Jan Lafek pod vedením Zdeňky Vlachovské, produkční Komorní opery.

Všichni účinkující byli odměněni zaslouženým a dlouhotrvajícím potleskem zaplněného sálu Divadla na Orlí. Přejme jim a jejich alternacím mnoho úspěchů i při druhé premiéře a následujících čtyřech reprízách.

 

1

 

Foto: Marek Olbrzymek 

Markéta Ottová

Od útlého věku se věnuje hře na klavír a sborovému zpěvu. Po gymnáziu nastoupila na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde vystudovala učitelství v oboru Hudební výchova a Základy společenských věd a v roce 2019 zde absolvovala doktorský program Hudební teorie a pedagogika. Paralelně s doktorátem nastoupila i ke studiu oboru Dirigování sboru na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu a současně také vyučuje na Katedře hudebních a humanitních věd jako externistka. V současné době je sbormistryní Pěveckého sboru Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, asistentkou sbormistra Pěveckého sboru Vox Iuvenalis při VUT v Brně a příležitostně spolupracuje i s dalšími brněnskými sbory. Jako studentka JAMU se podílí na uměleckých projektech akademie, zejména působením v pěveckém sboru HF JAMU a jeho koncerty, ale také jako korepetitorka v Komorní opeře (Flotow, Offenbach, Cimarosa). 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.