„Soudě podle neobvykle intenzivního potlesku hned na úvod byla Friedrichova německá nátura a živelná interpretace posluchačům sympatická.“

„Velkolepé zvolání (Ať trubka zní) respektoval Jaroslav Rouček, který vytruboval na dobový nástroj melodie v širokém rozsahu slavnostně a bez sebemenšího zaváhání.“

„Brentnerovo dílo je propracované, stylové, harmonicky zajímavé a navíc nese svůj jedinečný rukopis slyšitelně odlišný od Händela či Telemanna.“

Letošní koncertní sezóna klasické hudby na Kuksu je za námi. Velmi povedený sobotní závěrečný koncert tamního festivalu patřil německému basistovi Wolfu Matthiasi Friedrichovi a Ensemblu Inégal doplněnému o trumpetistu Jaroslava Roučka. V kouzelném Kostele Nejsvětější Trojice společně provedli vrcholně barokní hudbu německých a českých autorů. Tradičně byla na program zařazena také novodobá premiéra skladby dochované v archivu přímo na Kuksu. Tentokrát byl posluchačům představen Abundius Micksch se svou árií Ave Regina.

Kdo pravidelně čte naši rubriku ReflexePlus, anebo ještě lépe: kdo navštěvuje koncerty festivalu Hudební léto Kuks, jistě mu neuniklo, že před čtrnácti dny v kostele východočeského barokního hospitálu vystoupil vynikající basista Gustáv Beláček. Hned další koncert, tentokrát už závěrečný, který se uskutečnil v sobotu 21. srpna, byl opřen opět o sólový bas – zpěvákem byl Němec Wolf Matthias Friedrich. Mnozí by tak mohli dojít k zamyšlení, co je to za dramaturgický nápad a zda stojí za to se na další „basový“ koncert vypravit.

Kdo tak učinil, zaručeně nelitoval. Oba vynikající koncerty byly totiž sobě dokonalými protiklady. Minulý lyrický, převážně romantický program vystřídala energická barokní hitparáda. Zvonivý hlas snášející měkké slovenské a latinské písně z kůru kostela vystřídal velkolepý a charismatický zpěv basisty Friedricha, který přímo před zraky obecenstva za doprovodu menšího souboru interpretoval díla především ve svém rodném jazyce, a to s výrazným ostrým přízvukem. Početné osazenstvo si získal okamžitě. Nejprve zazněla árie Wacht auf, wacht auf, verlornen Schafe z kantáty O Ewigkeit, du Donnerwort, BWV 20, Johanna Sebastiana Bacha.

Soudě podle neobvykle intenzivního potlesku hned na úvod byla Friedrichova německá nátura a živelná interpretace posluchačům sympatická. Ve stejném duchu se nesly následující recitativ Behold, I tell you a mystery a árie The trumpet shall sound z Händelova Mesiáše, HWV 56. Velkolepé zvolání (Ať trubka zní) respektoval Jaroslav Rouček, který vytruboval na dobový nástroj melodie v širokém rozsahu neméně slavnostně a bez sebemenšího zaváhání. Strhující proud hudby však na místě nevznikal jen zásluhou sólistů. Ve zmenšeném obsazení je doplňoval Ensemble Inégal vedený od varhanního pozitivu Adamem Viktorou.

Samostatně se soubor tvořený dvojími houslemi, violou a bassem continuem (violoncello, kontrabas a varhanní pozitiv) ukázal vzápětí. První z koncertů ze sbírky Horae pomeridianae, Op. 4, Jana Josefa Ignáce Brentnera dal prostor především houslím. Brentner dnes nefiguruje mezi všeobecně známými autory, to však neplatí pro dobu, kdy tvořil. Patřil totiž tehdy k nejvydávanějším českým autorům. Nejen tento koncert potvrdil, že zaslouženě, a ukázal, že by jeho tvorba mohla být uváděna častěji. Instrumentální dílo se plnohodnotně doplňuje s hudbou západních barokních mistrů – je propracované, stylové, harmonicky zajímavé a navíc nese svůj jedinečný rukopis slyšitelně odlišný od Händela či Telemanna.

Händel se na scénu vrátil hned poté a spolu s ním také trumpetista Rouček. Dohromady se smyčci provedli Suitu in D, HWV 341. Zajímavostí tohoto večera byla árie Ave Regina in D, kterou za zmenšeného smyčcového doprovodu zazpíval basista Friedrich. Jejím autorem je Abundius Micksch, skladatel pro mnohé zcela neznámý a hrstkou hudebníků znovu objevovaný. Některé jeho skladby se dochovaly v kukském archivu a tato z nich byla na koncertě provedena ve své novodobé premiéře. Následoval pak další, tentokrát třetí ze šesti koncertů Jana Brentnera zahrnující mimo jiné čtyřhlasou fugu.

Program zakončili všichni přítomní hudebníci velikonoční kantátou Victoria! mein Jesus ist erstanden, TWV 1:1746, německého autora Georga Philippa Telemanna. Nadšené publikum bylo ještě obdařeno jedním přídavkem. Všichni zúčastnění se tak rozloučili s letošním ročníkem festivalu Hudební léto Kuks.

Pořadatelé festivalu dlouhodobě odvádějí významnou práci v oblasti kulturního života ve východních Čechách a přivádějí do regionu kvalitní interprety se zajímavým repertoárem. Podobně je tomu v případě nedalekého festivalu Za poklady Broumovska, který své koncerty situuje rovněž do barokních kostelů, avšak na různých místech regionu. Ačkoliv podmínky pro plánování čehokoliv byly letos dosti komplikované, kulturní akce se podařilo uspořádat a za to patří všem zúčastněným velké poděkování. Nezbývá než těšit se, co zajímavého přinese příští ročník, a přát si, aby se vše obešlo už bez různých nejistot či omezení.

Foto: Miloš Šálek