„K osobní rovině celého večera přispěl houslista Ivan Ženatý, Filasův blízký přítel, který mimo jiné premiéroval několik jeho skladeb.“

„Kompozičně zajímavá a emocionálně nabitá skladba je vystavěna na tradiční sonátové formě.“

„Státní filharmonie Košice překvapila po všech stránkách a zaslouží si uznání za výkon i zvolený repertoár.“

Státní filharmonie Košice věnovala jeden ze svých abonentních koncertů památce košického rodáka a profesora pražské AMU, nedávno zesnulého skladatele Juraje Filase. Pod vedením dirigenta Leoše Svárovského uvedla ve čtvrtek 17. února ve světové premiéře Filasovo poslední dílo Koncert pro housle a orchestr „Za stratené lásky“ za přítomnosti skladatelova dvorního houslisty Ivana Ženatého. Další skladba v programu, Novákova Slovácká suita, orámovala tento neobyčejný večer.

Filas se měl uvedení nového díla zúčastnit osobně. Nečekaná smrt v poslední den roku 2021 ale rozhodla jinak a z houslového koncertu se náhle stala autorova poslední skladba a z koncertu koncert vzpomínkový. Vzpomínalo se ve zvláštní náladě, v očekávání nově zrozené hudby, přesto premiérované za smutných okolností nedávné autorovy smrti, navíc po čas vrcholící pandemie a v poloprázdném sále. K osobní rovině celého večera přispěl houslista Ivan Ženatý, Filasův blízký přítel, který mimo jiné premiéroval několik jeho skladeb. Byl to právě on, kdo vyzval autora ke zkomponování první ze dvou částí houslového koncertu. Tyto mimořádné okolnosti přispěly k intimnímu zážitku, který byl plný vynikající hudby a interpretace.

Zhruba třicetiminutový Koncert pro housle a orchestr „Za stratené lásky“ zkomponoval Juraj Filas nejprve v roce 2016, kdy vznikla první ze dvou částí jako parafráze na Beethovenův písňový cyklus An die ferne Geliebte (Vzdálené milé). Původně zamýšlenou jednovětou skladbu autor v roce 2020 rozšířil o druhou část s názvem Arrivederci, amore, věnovanou zesnulé manželce Miroslavě. Kompozičně zajímavá a emocionálně nabitá skladba je vystavěna na tradiční sonátové formě. Filas zde, stejně jako v případě dalších svých skladeb, neopouští pole tonality a nabízí hudbu přístupnou, komplexní, plnou dramatických i lyrických ploch, melodicky invenční a v postromantickém nádechu.

Především druhá část koncertu vyzařuje jistou autorovu niternost a odevzdanost, zprostředkovanou právě zvukem sólových houslí. Tyto mimořádné okamžiky vyzdvihl Ivan Ženatý bezezbytku. Nabídl meditativní tón, důmyslnou drobnokresbu i pochopení pro koncepci celé skladby, motivované osobním vztahem s autorem. Pasáže pojal s obdivuhodným vnitřním klidem. Nicméně i v exaltovaných plochách této interpretačně náročné kompozice vyzdvihl svoje hráčské přednosti: perfektní frázování, povedené virtuózní běhy, tónovou suverenitu, expresivitu. Ženatého hra je pevně zakořeněna ve Filasově hudbě a zrcadlí její principy: jistou poctivost tradiční formy, nikoli však tradicionalismus. Posluchači ocenili provedení skladby dlouhotrvajícím potleskem a sólista s orchestrem zopakovali závěr koncertu ještě jednou, jako rozloučení s autorem.

Skvělý výkon košického orchestru se neprojevil pouze ve stoprocentní souhře se sólistou ve Filasově opusu, ale především ve Slovácké suitě, op. 31 Vítězslava Nováka, která zazněla jako první skladba programu. Pozdně romantickou kompozici, ve které autor v pěti částech zachycuje život na tehdejším Slovácku, podali hráčky a hráči v takové barevné škále, že vyzněla takřka jako impresionistické dílo. Převládala zvuková homogenita a intonační i rytmická přesnost napříč sekcemi. Leoš Svárovský modeloval orchestr směrem k mírnější dynamice, lyrice a zpěvnosti. Využil přitom měkkost smyčců a barevnost dechů a pomohl dotvořit podmanivý romantický zážitek. Státní filharmonie Košice překvapila po všech stránkách a zaslouží si uznání za výkon i zvolený repertoár.

*******

Foto: Miriama Fenciková