„Petrdlík velmi dobře odlišoval jemné detaily Bendovy hudby, motivoval orchestr k barevné hře.“

„Hlavní role Medey se vynikajícím způsobem ujala s nasazením sobě vlastním šéfka činohry Apolena Veldová.“

„Jediné dvě reprízy plzeňského nastudování se uskuteční na jevišti Velkého divadla 25. a 31. 5.“

K příležitosti výročí tří set let od narození českého skladatele Jiřího Antonína Bendy uspořádalo Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedení jeho dvou melodramů Pygmalionu a Medey. Na nastudování se podílely dva soubory, komorní orchestr opery řídil Jiří Petrdlík a scénických rolí se ujali členové činohry.

Jiří Antonín Benda je autorem řady instrumentálních skladeb, oper, kantát, ale je považován za zakladatele scénické formy melodramu. Z jeho tvorby byl nadšen i mladý Wolfgang Amadeus Mozart, který psal svému otci, že Bendovy partitury vozí s sebou na cestách. Plzeňské publikum slyšelo naposledy Bendův první melodram Ariadna na Naxu 19. 10. 1917 v podání orchestru Plzeňské filharmonie. Nyní nastudovalo plzeňské Divadlo v režii muzikoložky, dramaturgyně a publicistky Věry Šustíkové Bendův třetí melodram, monodrama, které vzniklo v roce 1779, Pygmalion a jedno z Bendovo nejlepších děl, melodram Medea. Obě díla vznikla na libreto Friedricha Wilhelma Gottera.

Plzeňské nastudování bylo koncipováno tak, že využilo jeviště historické budovy Velkého divadla, kde se bohatě vešel jak komorní Orchestr souboru opery, který řídil šéf souboru opery Jiří Petrdlík, tak přizvaní herci činohry a hlavně i zhruba stodvacetičlenné publikum.

V první půli večera zaznělo dílo pro jednoho herce Pygmalion. K provedení byl přizván český divadelní, filmový i dabingový herec Jaromír Meduna. Jestliže jeden z důvodů vzniku formy melodramu byl důraz na srozumitelné vyznění textu, kdy se mluvený text střídá s hudbou, srozumitelnosti nezůstal Meduna nic dlužen. Herec nepotřeboval být ani přizvučen. Jeho procítěný projev výborně navazoval na krátké hudební vstupy orchestru. Orchestr působil v první polovině večera poněkud nesoustředěně ve své souhře. Integrovaný hráč na cembalo Jakub Zicha, který je od listopadu 2019 zároveň sbormistrem plzeňského souboru opery, nedirigoval, jak bylo ještě za Mozartovy doby zvykem, ale výborně spolupracoval s dirigentem Jiřím Petrdlíkem. Ten velmi dobře odlišoval jemné detaily Bendovy hudby, motivoval orchestr k barevné hře a hlavně se zasloužil o plynulý chod celého díla.

Větší scénickou kreaci si mohla dovolit režisérka Věra Šustíková ve druhém scénickém díle, Medee. Hlavní role se vynikajícím způsobem ujala s nasazením sobě vlastním šéfka činohry Apolena Veldová. Divákům se otevřenou oponou poskytl neobvyklý výhled do prázdného hlediště divadla. Veldová se na scéně pohybovala naprosto přirozeným způsobem, využívala několik přítomných rekvizit – zrcadel, do kterých mluvila své monology s filozofickými otázkami. Zrcadla posloužila i při zobrazení smrti jejích dvou synů, kdy je symbolicky přelepila černými páskami a položila je. Dalším vynikajícím režijním nápadem byl světelný design Antonína Pflegera při modlitbě Medey k podsvětí. Rudé světelné blesky podtrhly procítěný projev Veldové a už bezproblémový výkon orchestru. Vynikajícím způsobem vyzněla i četná houslová sóla koncertního mistra orchestru Martina Kosa. Zajímavým nápadem bylo zaznění předtočených vstupů dechových nástrojů z druhé strany divadla, jakoby z dálky. Na scéně se v závěru díla objevili i další členové činoherního souboru Jan Maléř jako Iásón a Jana Kubátová s dětmi Šimonem Vopatem a Danielem Šaligou, žáky DDD. Díky jednotlivým vynikajícím hereckým projevům všech a díky spolupráci dirigenta vyznělo dílo velmi kompaktně a působivě.

Jediné dvě reprízy plzeňského nastudování dvou melodramů Jiřího Antonína Bendy se uskuteční na jevišti Velkého divadla 25. a 31. 5.

Foto: Irena Štěrbová