KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Sedláčkovo kvarteto energicky a s grácií english

„Léta budování repertoáru a dobrého jména souboru vynesla Sedláčkovu kvartetu velmi slušné renomé.“

„Ve shodě se svým zaměřením na hudbu nedávné a přítomné současnosti zahájilo Sedláčkovo kvarteto svůj program Smyčcovým kvartetem č. 6 Rafaela Kubelíka.“

„Sedláčkovo kvarteto předvedlo plnokrevné hraní s přesvědčivým nasazením a filigránsky vyvedenou partiturou.“

Zahájení nedělního koncertu festivalu Dvořákova Praha v klášteře svaté Anežky v Praze na Starém Městě – psalo se 18. září – doprovázela průtrž mračen. Pěší návštěvníci dostali tedy nejprve sprchu, ale poté rozhodně velmi dobrý zážitek. Sedláčkovo kvarteto zvolilo skladby Rafaela Kubelíka a Martina Wiesnera, jehož Jubilace zazněla ve světové premiéře, a do kolekce souhrnného provedení Dvořákových kvartetů přispělo jeho Smyčcovým kvartetem a moll, op. 12.

Léta budování repertoáru a dobrého jména souboru vynesla Sedláčkovu kvartetu velmi slušné renomé. Čtveřice spolužáků se dala dohromady při studiu Akademie múzických umění v roce 2007 a přijala do svého názvu jméno svého primária Michala Sedláčka. Potomek hudební rodiny zprostředkoval nový život bývalého plzeňského Sedláčkova kvarteta, jehož primáriem byl jeho děd Jan Sedláček. Nový soubor tak navazuje na tradici, která naplnila léta 1974 až 1994. Michal Sedláček, doposud koncertní mistr Plzeňské filharmonie, se od letošní sezóny stal novým koncertním mistrem pražského orchestru PKF – Prague Philharmonia. V Plzeňském orchestru působil od roku 2016, v předchozím angažmá působil jako koncertní mistr Karlovarského symfonického orchestru. Je také houslovým pedagogem, vyučuje na Konzervatoři v Plzni od roku 2018. Pražskou konzervatoř studoval u Ivana Ženatého, na Akademii múzických umění ho vedl Jindřich Pazdera. Má za sebou mnohé soutěžní úspěchy, studijní pobyty v zahraničí u světových houslistů. Jeho studiové nahrávky zahrnují kompletní dílo pro housle a klavír. Hraje na nástroj svého otce, houslaře Petra Sedláčka.

Sestavu Sedláčkova kvarteta tvoří Michal Sedláček – první housle, Jan Maceček – druhé housle, Tomáš Krejbich – viola a Karel Chudý – violoncello. Soubor natočil v roce 2011 Smyčcový kvartet d moll, op. 34 Antonína Dvořáka, za jehož interpretaci obdržel Zvláštní cenu ISA 11´. Ve spolupráci s Nadací Bohuslava Martinů natočil CD s kvartety českých autorů – Klementa Slavického, Slavomíra Hořínky, Bohuslava Martinů, Jiřího Temla. V diskografii má také titul s hobojovými kvartety Františka Antonína MíčiWolfganga Amadea MozartaLukášem Pavlíčkem a smyčcovým kvartetem č. 13 G dur Antonína Dvořáka. Sedláčkovo kvarteto natočilo smyčcové kvartety Rafaela Kubelíka a pro Český rozhlas pořídilo skladby Karla Boleslava Jiráka nebo Václava Jindřicha Veita. Kvarteto podporuje vznik nových děl mladé generace českých autorů a stojí tak u četných premiér, kupříkladu Petra Hory, Lukáše Sommera a dalších.

Ve shodě se svým zaměřením na hudbu nedávné a přítomné současnosti zahájilo Sedláčkovo kvarteto svůj program Smyčcovým kvartetem č. 6 Rafaela Kubelíka. Dvouvětá skladba, kterou autor psal z vnitřní potřeby komponovat, vznikla v jeho pozdním tvůrčím období. Dílo, inspirované dodekafonickou kompoziční technikou, rytmicky komplikované, hrálo kvarteto s pozoruhodnou výrazovostí. Mnohotvárným dynamickým provedením a akcentováním atraktivních technik včetně glissanda, pizzicata nebo akordických ataků zprostředkoval soubor posluchačsky náročnou skladbu v příznivém světle. Originální, zvukově složité, zdrsněné a zahuštěné pasáže dokázal soubor kompenzovat překvapivě jemnými až lyrickými a vlídnými okamžiky.

Podobně plasticky si vedlo kvarteto i v druhé skladbě svého programu. Byl to Smyčcový kvartet č. 4 s titulem Jubilace od Martina Wiesnera, který zazněl ve světové premiéře. Programová brožura přibližuje inspirační zdroj skladby, která je prý pokusem o vyjádření radosti z nového života. Je věnován dceři Julii. Kryptogram jejího jména, tvořený pěti tóny použil autor jako motiv, který je zdrojem dění v hudbě prostřednictví mjeho transformování. Jubilace, melismaticky proměněný závěr slova „alleluia“ vokálního gregoriánského chorálu transformovaný do instrumentální podoby, je tedy skutečné jásání či plesání, myšleno převodem z anglického pravopisu slova „jubilation“. I v tomto případě bylo jen na souboru, aby se mnohomluvně podaná podoba díla stala tím, čím byla zamýšlena. Pregnantní vstup byl podán náležitě heroicky, kvapnému pohybu v rychlé proměně motivů dodával soubor účinnou katarzi dlouze drženými tóny narušovanými sázením ojedinělých zvuků. Stejně vkusné provedení vytvořilo klidný závěr s finální jubilací.

Po přestávce koncertu hrálo Sedláčkovo kvarteto Smyčcový kvartet č. 6 a moll, op. 12 Antonína Dvořáka, podle Burghausera č. 40. I tato skladba vznikla v pohnutém okamžiku života skladatele. Bylo to krátce po svatbě s Annou Čermákovou, kdy rodinka čekala příchod prvního potomka. I tento kvartet je tedy jistou „jubilací“. Historie jeho vzniku je podivuhodná tím, že po jistých peripetiích zůstal kvartet Dvořákem nedokončen. Jeho finální verzi zrekonstruoval hudební skladatel Jarmil Burghauser, který nakonec také vytvořil nové, badatelsky podložené číslování všech Dvořákových kompozic. Díky tomu se také Smyčcový kvartet č. 6 a moll dočkal v roce 1982 svého prvního vydání tiskem – vznikl koncem roku 1873. Sedláčkovo kvarteto prokázalo svým provedením velmi důvěrný vztah k hudbě Antonína Dvořáka. Devátý a třináctý kvartet natočilo na CD a pro koncert na festivalu Dvořákova Praha, v jehož plánu je počítáno s provedením kompletu autorových smyčcových kvartetů, si vybralo právě tento unikátní kus.

Sedláčkovo kvarteto předvedlo plnokrevné hraní s přesvědčivým nasazením a filigránsky vyvedenou partiturou. Velmi stylově se vypořádalo se zpěvnými momenty a celkovým dynamickým průběhem s krásně odstíněnými kontrasty, a to jak mezi větami, tak v detailní práci vnitřního průběhu jednotlivých vět a frází. Pravda, nebyla to hudba v celku veskrze atraktivní, ale pěkné momenty, včetně veselí, se dostavovaly poměrně často. Mnohomluvný závěr finále, v němž se zdánlivě nic poutavého nedělo, přesto zaujal, byl případnou ukázkou ztotožnění se souboru s Dvořákovou hudbou.

Foto: MHF Dvořákova Praha

Rafael Brom

Rafael Brom

Hudební publicista

Dlouholetý hudební redaktor stanice Český rozhlas Vltava, kde působil od počátku osmdesátých let přes třicet let. Byl od začátku i u vysílání stanice Český rozhlas D dur, kde dodnes přispívá k tvorbě programu. Dále publikoval v Týdeníku Rozhlas a v hudebních časopisech. Absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze s vidinou práce v oblasti organologie, rozhlasová praxe ale převážila nad badatelskými úmysly. Je mu blízká historie a stavba smyčcových hudebních nástrojů, vedle obligátního seznámení s hrou na klavír v rámci studií získal základy hry na violoncello a trubku. Otec hrával na pozoun a obeznámení s žesťovými nástroji mu vyneslo možnost strávit vojenskou službu jako hráč na lesní roh ve vojenském dechovém orchestru. Od poloviny devadesátých let se díky nabídkám mezinárodní rozhlasové výměny častěji setkával s hudbou vídeňské valčíkové rodiny Straussů, což vedlo roku 1999, jubilejním roce stého výročí úmrtí Johanna Strausse syna, k přímému kontaktu s vídeňskou straussovskou společností, archivem knihovny města Vídně a potomky rodiny. Léta připravoval rozhlasové pořady i články s touto tématikou. Deset let moderoval přímé přenosy Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků a moderoval i přenosy koncertů Rozhlasových symfoniků. Ze sportovních aktivit mu zůstala obliba sledování přenosů kolektivních sportů, tenisu a lehké atletiky. Příležitostně se vrací do přírody, má rád psy a obdivuje koně. Spolupráci s hudebním portálem KlasikaPlus.cz považuje za přirozené a přátelské pokračování své profese.



Příspěvky od Rafael Brom



Více z této rubriky