„První polovina koncertu přinesla niterný vhled do tvorby motet, skladeb, které byly původně přísně liturgické, postupně se však osamostatnily.“

„Zajímavostí bylo, že se i tak skromné obsazení rozdělilo a dva muži a dvě dívky odešli ‚za scénu‘ a zpívali v echu odpovědi k větám, které zněly na jevišti.“

„Provedli Korunovační mši C dur KV 317 Wolfganga Amadea Mozarta. Pohodová a půvabná mše těší publikum na celém světě už téměř 250 let a nikdy se neomrzí.“

Český filharmonický sbor Brno se po zahraničních koncertech v létě předvedl doma v Besedním domě v Brně. V čisté formě a cappella zpívali v neděli 9. října s mladým sbormistrem Michaelem Dvořákem. Na programu byly skladby Johannesa Brahmse, Charlese Villierse Stanforda, Benjamina Brittena, Petra Ebena a Petra Fialy. Po přestávce společně s Czech Virtuosi překvapili Korunovační mší C dur Wolfganga Amadea Mozarta, ve které se představili v sólových partech sopranistka Pavlína Švestková, altistka Marie Vrbová, tenorista Michal Kuča a basista Václav Jeřábek. I když návštěvnost byla menší než obvykle, koncert byl přijat s nadšením z krásné hudby a poctivých muzikantských výkonů.

Druhý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno byl pojat velmi intimně a komorně. První polovina koncertu přinesla niterný vhled do tvorby motet, skladeb, které byly původně přísně liturgické, postupně se však osamostatnily jako svébytný útvar, na čemž má největší podíl především romantické 19. století. Menší sborové duchovní skladby a cappella psal i Johannes Brahms a chápal je jako introvertní vhled. Warum ist das Licht gegeben, op. 74 je čtyřvěté zamyšlení nad smyslem utrpení, kdy skladatel si sám vybral biblické úryvky z Nového zákona a staví proti sobě kontrasty radosti a utrpení, aby došel ke konci ke smíření a klidu v závěrečném chorálu. Devět mužů a sedm žen předneslo tato vroucí moteta v lehkém pianu a dynamických obloucích.

Následovala ve stejném duchu Three Latin Motets op. 38 (výběr) Charlese Villierse Stanforda, irského skladatele z přelomu 19. a 20. století. První ukázkou byl Justorum animae, druhou Beati quorum, obě niterné a vyrovnané, s čistými, lehkými, i když někdy bojácnými soprány, pevnými alty a tenory a poněkud hutnějšími basy, byly zajímavým vhledem do dílny irské duchovní hudby. Dalším skladatelem, jehož ukázky díla zazněly, byl Benjamin Britten. První ukázkou byl Hymn to the Virgin, snad jeho nejznámější sbor. Zajímavostí bylo, že se i tak skromné obsazení rozdělilo a dva muži a dvě dívky odešli „za scénu“, tedy v tomto případě za dveře, a zpívali v echu odpovědi k větám, které zněly na jevišti. Byla to příležitost k měkkým pianům a k jemným dynamickým vlnám. V další skladbě Deus, in adjutorium meum se čtyři pěvci vrátili na jeviště, aby v původním počtu zazpívali niternou prosbu k Bohu. Obtížné zpívání v tak malém počtu je vždy ošidné a skrývá v sobě nástrahy, se kterými si pěvci nakonec ale poradili na výbornou.

Po anglických skladatelích přišla část věnovaná českým soudobým autorům. Nejprve zazněla skladba Petra Ebena Cantico delle Creature. Je zvukomalebná, místy synkopovaná, s dynamickými vlnami a měkkými piany, kdy se hlasy spolu proplétají do ztracena. Posledním autorem v první polovině byl Petr Fiala a jeho skladby Omnia vincit amor, Errare humanum est a poslední Festina lente. Je to výběr z miniatur, které jsou spojené do cyklu sedmi skladeb s názvem Inter arma silent musae. Jsou prací mladého autora pro Brněnský akademický sbor, vtipné, veselé a synkopované.

Po přestávce nastoupili domácí sólisté, sopranistka Pavlína Švestková, altistka Marie Vrbová, tenorista Michal Kuča a basista Václav Jeřábek spolu s plným sborem a komorním orchestrem Czech Virtuosi, aby společně provedli Korunovační mši C dur KV 317 Wolfganga Amadea Mozarta. Pohodová a půvabná mše těší publikum na celém světě už téměř 250 let a nikdy se neomrzí. Rozvážné Kyrie přednesené třpytivým sopránem a lehkým, znělým tenorem, slavnostní Gloria zpívané celým sborem spolu s kvartetem sólistů, pevné sborové Credo se svižnými fugatovými částmi, velebné a široké Sanctus, rozvážné Benedictus, přednášené kvartetem sólistů, následované mohutným sborem a žesťovými fanfárami, a v závěru niterné a něžné Agnus Dei, přednášené sólovým zvonivým sopránem, následovaným menším, ale znělým tenorem, pevným altem a nosným basem. Plným sborem s orchestrem vrcholí skladba do optimistického závěru slovy „nobis pacem“. Radostná pohoda se z pódia přenesla do publika, které poděkovalo sboru ovacemi. Byl to takový příjemný, přátelský, téměř domácí večer, přinášející pohodu a pocit, že jsme mezi přáteli a v bezpečí. A to není málo.

Foto: Český filharmonický sbor Brno