„Navázání spolupráce s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem bylo při interpretaci Schnittkeho Faustovské kantáty společně s Českým filharmonickým sborem Brno v roce 2017 na Pražském jaru.“

„Jedná se o pečlivě propracovanou strukturu, která přesto působí velmi expresivně a emotivně. Orchestr hrál pod vedením svého šéfdirigenta velmi koncentrovaně. Propojení se sólovými houslemi bylo niterné a vypracovaná byla instrumentální barevnost.“

„Houslista Milan Paĺa hrál s expresivním, až démonickým výrazem, kterým uchvacoval publikum, stejně jako krásnými jemnými zářivými piany, zejména v diskantové poloze.“

Abonentní koncerty hrají nyní hudebníci brněnské filharmonie svým posluchačům jeden za druhým. Třetí koncert cyklu Filharmonie v divadle I se uskutečnil 9. a 10. března, přičemž je recenze psána z prvního, čtvrtečního. Plné Janáčkovo divadlo slyšelo Koncert č. 4 pro housle a orchestr Alfreda Schnittkeho a na housle ho přednesl původem slovenský houslista Milan Paľa. Ten je v Brně usazený a již natolik věhlasný, že jeho jméno přilákalo mnoho posluchačů. Ve druhé polovině večera zazněla Symfonie č. 3 a moll Sergeje Rachmaninova. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Dennis Russell Davies.

Alfred Schnittke je v Brně poměrně oblíbeným autorem. Váže se dokonce k navázání spolupráce s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem, neboť když společně poprvé vystoupili, bylo to při interpretaci Schnittkeho Faustovské kantáty společně s Českým filharmonickým sborem Brno v roce 2017 na Pražském jaru. Tehdy vznikla spolupráce dirigenta a orchestru, ve které Schnittkeho hudba má své stálé místo. Namátkou vzpomeňme Violoncellový koncert č. 1 v lednu 2020 v Babylonu s Mattem Haimovitzem pod taktovkou dánského dirigenta Michaela Schønwandta. Ale již předtím se orchestr brněnské filharmonie blýskl se Schnittkeho skladbou Concerto grosso č. 2 pro housle a violoncello a orchestr v roce 2016, kdy v sólových partech excelovali koncertní mistři Marie Petříková a Pavel Šabacký pod taktovkou Alana Buribajeva. Milan Paľa se zase setkal s Alfredem Schnittkem za dramatických okolností v době covidu, kdy nastudovaný Houslový koncert č. 3 nemohl pro vyhlášenou pandemii koncertně realizovat a nakonec ho místo veřejného koncertu s brněnskou filharmonií za vedení Alexandra Liebreicha a ve spolupráci s klavíristkou Katarínou Paľovou nahrál pro Pavlik Records.

Nyní se tedy houslista Milan Paľa představil s Filharmonií Brno za vedení Dennise Russella Daviese ve čtvrtek 9. března 2023 v Janáčkově divadle. Koncert č. 4 pro housle a orchestr je jeho posledním, dokončil ho v roce 1984 a věnoval slavnému houslistovi Gidonu Kremerovi a Berlínským filharmonikům, kteří ho premiérovali pod taktovkou Christopha von Dohnányiho. Jako ve svých předchozích skladbách i zde staví skladatel s německými židovskými a ruskými kořeny proti sobě duální světy, dobro a zlo, život a smrt, lásku a nenávist. Pracuje s melodičností, která v sobě nese bolestnou touhu, aby ji vzápětí rozerval disonancí a dramatickými efekty. Čtyři věty, Andante, Vivo, Adagio a Lento, podával dirigent téměř attacca, jen s neznatelnými předěly, čímž docílil, že se neztrácel tah a napětí. Skladbu zahájily tiché zvony a tklivá melodie, která byla přervána disonantním vpádem orchestru. Zpěvné sólo houslí, doplněné vážnými žesti, přešlo do expresivního výrazu. Spodní poloha houslí byla meditativní, následné intervalové skoky naopak expresivní a bolestné a akcelerovaly do technicky i výrazově vypjaté části. Houslista Milan Paľa hrál s expresivním, až démonickým výrazem, kterým uchvacoval publikum, stejně jako uchvacoval krásnými jemnými zářivými piany, zejména v diskantové poloze. Sólista hrál na housle Omayra z dílny Bronislava a Jana Bursíkových.

Skladatel pracoval s promyšleným materiálem, ve kterém jsou zakódovaná jména Schnitkeho, Kremera a v závěru údajně i jména tří autorových přátel. Jedná se tedy o pečlivě propracovanou strukturu, která přesto působí emotivně. Orchestr hrál pod vedením svého šéfdirigenta velmi koncentrovaně. Propojení se sólovými houslemi bylo niterné a vypracovaná byla instrumentální barevnost. Obsazení orchestru bylo efektní, zejména ve skupině bicích a klávesových, kde se prosazovaly vedle klasických i neobvyklé nástroje jako marimba či flexaton, spolu s klavírem celesta, cembalo, zapojoval se i saxofon. Tyto doplňkové barvy ozvláštňovaly zvuk celého orchestru, který zněl tentokrát plně a vyváženě.

Protože druhý abonentní koncert, který se konal další den v pátek 10. března, přenášel živě Český rozhlas Vltava, byly již ve čtvrtek nachystané na pódiu mikrofony. Jestli přitom byly některé nástroje, jako například dřevěné dechy, přizvučené, pak to bylo tak šikovně, že to nebylo ve výsledku poznat.

Po přestávce byla na programu Symfonie č. 3 a moll op. 44 Sergeje Rachmaninova. Oproti předchozí skladbě posluchač vnímal především její postromantismus. V první větě Lento – Allegro moderato pomalý motiv ve dřevech v úvodu narůstá v širokou melodickou plochu celého orchestru, ze kterého se zvedají vítězně lesní rohy. Následná hladivá melodie se rozrůstá a vede do fortissima, zklidnění a tajuplnosti napomáhají sordiny u žesťů a dřevěné nástroje uvádějí měkkou melodii sólových houslí v podání Pavla Wallingera. Pak se ještě vzedmula dynamická vlna v accellerandu celého orchestru, aby v klidu ukončila první větu. Druhou větu Adaggio ma non troppo – Allegro vivace uvádějí lesní rohy spolu s harfou s následnou sladkou melodií v houslích, sóla přináší pevný lesní roh Nicolase Peréze i sladká flétna Martiny Venc Matušínské a proud hudby narůstá do široké plochy fortissima v tutti. Následuje kontrastní, pochodové tempo, orchestr akceleruje a prosazuje se virbl i úderné akordy. Třetí věta Allegro se postupně mění, přináší fugato a motiv Dies irae, který je ale překonán pevným motivem v orchestru. Nářek sólového hoboje Barbory Trnčíkové se ztrácí a v široké ploše smyčců s žesti synkopický rytmus akceleruje v crescendu do úderného finále.

Rachmaninovovu Symfonii si zjevně hudebníci užívali s muzikantským zaujetím a elánem. Výsledkem byl barevný a plně vyrovnaný zvuk, který přinesl radost obecenstvu i hudebníkům. Šlo o koncert, který se povedl a snad se povedl i další večer, kdy byl přenášen na stanici Vltava. Je vidět, že orchestr je po americkém turné zase v plné kondici.

*******

Foto: Jan Prokopius