PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zelenkova Missa Circumcisionis je hudba svěží, stylově plná a zároveň dostatečně osobitá, na některých místech skutečně charakteristicky jedinečná.“

„Zhudebnění Žalmu 110 Dixit Dominus poskytlo Händelovi možnost vyzkoušet si kompoziční dovednost, schopnost postihnout a úderně vyjádřit dramatismus a naléhavost, propašovat operní estetiku do duchovní oblasti.“

„Komplexní dojem z vybuzení toho největšího možného účinku obou děl zařazuje koncert do pomyslné kroniky zásadních tuzemských hudebních událostí.“

Úvodní koncert abonentní sezóny v pražském Rudolfinu byl pro barokní orchestr Collegium 1704 a jeho sbor Collegium Vocale 1704 oslavou dvaceti let umělecké práce. Výročí svých souborů Václav Luks posvětil ve čtvrtek skvělým, podmanivým a elektrizujícím provedením dvou duchovních děl s latinskými texty a strhující hudbou – Zelenkovy Missy Circumcisionis a Händelova žalmu Dixit Dominus. Dojem, že jde v mezinárodním srovnání o špičkových sto minut, byl samozřejmostí.

„Spiritus agens příběhu není ve výsledku pomstychtivý dr. Falke, ale žalářník Frosh, který tak prochází celým příběhem.“

„Do věznice vpadne dr. Falke se čtyřmi muži, a všichni jsou v uniformách SS. S rudými páskami na rukávech, ale místo blesků je tu jako znak černý netopýr!“

„Brilantní Straussovu hudbu hráli s nadšením Wiener Symphoniker pod taktovkou svého šéfdirigenta Petra Popelky.“

Hudební Vídeň letos žije ve znamení 200. výročí narození krále valčíků, Johanna Strausse mladšího, což by těžko bylo možné bez uvedení jeho kultovní operety Netopýr. Měla premiéru 5. dubna 1874 a od té doby v podstatě „nesešla z jeviště“. Dílo se stalo zrcadlem vídeňské společnosti a že je jeho výpověď stále platná, prověřila inscenace, která měla premiéru ve stejném divadle jako tehdy poprvé, tedy v Theater an der Wien, a to 4. října 2025 v režii ředitele divadla Stefana Herheima. Pod taktovkou českého dirigenta Petra Popelky hráli jeho Vídeňští symfonikové. 

„Pro slavnostní zahájení sezóny tak šlo těžko najít dílo jiného plzeňského autora než Zdeňka Lukáše.“

„Kultura dokonale připraveného sboru nechala vyznít madrigalům Bohuslava Martinů v jejich kráse a čistotě.“

„Orchestr Plzeňské filharmonie se zhostil provedení svrchovaným způsobem s obrovskou dynamickou škálou.“

Prvním abonentním koncertem řady Platina zahájil orchestr Plzeňská filharmonie svoji koncertní sezónu. Koncert 9. října připomenul zároveň výročí 730 let založení města Plzně. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Chuhei Iwasaki a na programu byla díla Zdeňka Lukáše, Leonarda Bernsteina, Bohuslava Martinů a Antonína Dvořáka. Spoluúčinkoval Český filharmonický sbor Brno a dvojice sólistů.

„Dirigent Janus Podlesek nastudoval pro zahájení programu jednu z nejhranějších kompozic soudobého lublaňského komponisty Aldo Kumara.“

„Hudeček se ve skocích z hluboké polohy nikterak neostýchal, melodické škály a držené tóny hrál s galantní jistotou.“

„Šostakovičovu symfonii hrál Komorní smyčcový orchestr Hudební akademie v Lublani nevšedně výstižně a přesvědčivě.“

Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun otevřel svůj 43. ročník koncertem Komorního smyčcového orchestru Hudební akademie v Lublani, jehož uměleckým vedoucím je Janez Podlesek. Hosté ze Slovinska hráli vedle skladeb svých komponistů Aldo Kumara a Uroše Kreka také hudbu Johanna Nepomuka Hummela a Dmitrije Šostakoviče. Sólistou byl fagotista Jan Hudeček. Zahajovací koncert se konal ve Velkém sálu Kulturního domu Plzeňka v úterý 7. října. Mladý slovinský orchestr předvedl úctyhodný výkon, k němuž excelentní Hudeček „přidal své polínko“.

„V písni Byla sem ešče malá Klementa Slavického si posluchači vychutnali emotivní projev Barbory Perné, dobře posazené vysoké tóny a pečlivě dotažené délky.“

„Radek Martinec skladby interpretoval pěkným písňovým projevem, jeho hlas je hladivý, skvěle posazený a velmi příjemný na poslech.“

„Jana Sýkorová v Summer is come Petra Ebena vhodně zvolila sílu hlasu, přiměřenou komornímu prostoru.“

Již třetí sezónu oblíbeného cyklu písňových recitálů ve Stavovském divadle zahájil v sobotu 4. října koncert mladých členů Národního divadla s klavírním doprovodem. První matiné Lidové inspirace bylo věnováno písním Klementa Slavického, Ladislava Vycpálka, Petra Ebena a Antonína Dvořáka. Podmanivá atmosféra divadelního jeviště za staženou oponou, kam se divák běžně nepodívá, připravila posluchačům nevšední kulisu k ojedinělému uměleckému zážitku. Svým umístěním je to zajímavý přínos k nabídce koncertních prostor jak pro publikum, tak v tomto formátu jistě také pro interprety.

„Skladba, která byla komponovaná ještě za studií autora v roce 1923, zněla jímavě i expresívně v duchu české moderny počátku století, kterou deklarovalo dílo Vítězslava Nováka.“

„Dále byl na programu písňový cyklus Svítání od Vladimíra Štědroně. Bella Adamova vložila do textu sebevědomou intenzitu.“

„Tři nápady pro klarinet a klavír hrála Paulová s Kahánkem v příjemně proměnlivé dynamice s využitím příležitostí demonstrovat charakteristické tónové kvality.“

Respirium a Sál Bohuslava Martinů Akademie múzických umění v Praze byly v pondělí 6. října dějištěm významné události. Rodina Střelcových, dámy Stanislava, Alexandra a Andrea, přivítaly návštěvníky ke třem částem projektu – přednášce, křtu CD a koncertu k poctě Vladimíra a Bohumíra, členů rodu Štědroňů. Program koncertu, který byl partnerským projektem festivalu Dny Bohuslava Martinů, uvedl vedle skladeb Vladimíra Štědroně také hudbu Janáčka a Martinů. Účinkovali pěvkyně Bella Adamova, klavírista Ivo Kahánek, klarinetistka Anna Paulová a Wihanovo kvarteto.  Projekt, který měl svou brněnskou premiéru v pátek 3. října 2025, zjevil podstatné a široké hudební veřejnosti méně známé skutečnosti, které tvořily českou hudební historii.

„Diversa Quartet založili mladí hudebníci z orchestrálního tělesa Ensemble Opera Diversa v roce 2022.“

„Soubor překvapil dokonalou souhrou.“

„Byl to objevný večer ze skladeb, které se dnes vlastně nehrají, a je to škoda.“

Zámek Žďár nad Sázavou nabízí každý první čtvrtek v měsíci koncert klasické hudby v rámci cyklu Světlo a stín. 2. října se zde představil Diversa Quartet se skladbami ve své době odmítaných skladatelů: Jan Novák Quadricinium fidium, Emil František Burian Čtvrtý smyčcový kvartet, Miloslav Ištvan Druhý smyčcový kvartet a Jan Kapr Smyčcový kvartet č. 3. Skladby, které jsou dnes téměř neznámé, zněly Freskovým sálem zámku a potěšily publikum.

„V Pärtově hudbě se spojuje středověká spiritualita s moderní citlivostí – jako by se mezi tóny odrážel tep lidského srdce i odvěká touha po míru.“

„Vstup sboru byl opatrný, pokorný, téměř jako by se zpěváci omlouvali, že si dovolují narušit křehkou intimitu hudby.“

„Kompaktní, pestrý a energický výkon sboru místy připomínal zvukový ohňostroj.“

Zahajovací koncert 91. sezóny Pražského filharmonického sboru se konal 7. října ve Dvořákově síni Rudolfina. Za řízení Lukáše Vasilka zazněla hudba tří výrazných autorů 20. století – meditativní Summa a Salve Regina Arva Pärta, energické Chichesterské žalmy Leonarda Bernsteina a rytmicky avantgardní Svatba Igora Stravinského. Koncert zkombinoval sborový zpěv se zvukem orchestru, čtyř klavírů a bicího ansámblu. Dramaturgie přinesla okamžiky ticha, soustředění a meditace, ale i živelného uvolnění.

„Celkový tvar je naprosto profesionální a prezentovatelný, připomíná vyleštěný výsledek práce v nahrávacím studiu.“

„Osobně jsem ale postrádal jakýsi vnitřní neklid nebo určitou míru iracionality.“

„V Schumannovi působila přirozeně, zpěvně a s dotykem lidovosti.“

Recitálová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava dlouhodobě ukazuje, že citlivý výběr interpretů a důraz na kvalitu mohou jít ruku v ruce s dramaturgickou odvahou. Vedle známých jmen se v ní obvykle objevují i mladší umělci. Letos mezi ně patřila Alexandra Styčkina, jednadvacetiletá klavíristka, která 6. října v Kině Vesmír zaujala technickou jistotou i soustředěným, svrchovaným projevem.

„Je opravdu dobré, že se podařilo angažovat jako hosta také Tomáše Hanuse, který je v podstatě největší dirigentskou hvězdou sezóny.“

„Sólistovi chyběl kus nosného houslového tónu.“

„Hanus vsadil u Strausse na jemnou a klasickou propracovanost, nehnal orchestr do rychlejšího tempa ani do ohromujícího zvukového efektu.“

Začátek 99. sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu se velmi vydařil. Znovu se podařilo angažovat Tomáše Hanuse a zvolený program patřil k těm náročnějším, ale všechno dobře dopadlo. Dvě nejslavnější symfonické básně Richarda Strausse byly vrcholem večera a ani úvodní Čajkovskij a Prokofjevův houslový koncert s mladým korejským houslistou Inmo Yangem nezůstali stranou.

„Nejprve – oproti programu – zaznělo Requiem d moll, op. 48 pro soprán, baryton, smíšený sbor, orchestr a varhany.“

„Jde o velmi neobvyklou skladbu, sestávající ze tří žalmů, které na sebe ústrojně navazují tak, že celek působí jednotně, jako skutečná symfonie.“

„Sbor zněl úderně a v pianových plochách něžně a zranitelně.“

Podzimní festival duchovní hudby má v Olomouci ideální podmínky. Zejména dóm sv. Václava je pro takovéto akce přímo stvořený. V neděli 5. října se zde konal koncert, který především podtrhl duchovní poslání akce. Requiem d moll, op. 48 pro soprán, baryton a smíšený sbor Gabriela Faurého je skladbou méně hranou a objevná byla také Žalmová symfonie Igora Stravinského. Vše v podání Moravské filharmonie Olomouc, řízené Mariánem Lejavou, za spolupráce Karla Martínka na varhany a Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Petrem Fialou. Sólové vstupy zpívali slovenští umělci, sopranistka Vanesa Čierna a barytonového sóla se zhostil Boris Prýgl. 

„Oratórium Kniha so siedmimi pečaťami patrí bezpochyby medzi najnáročnejšie diela svetovej symfonicko-vokálnej literatúry.“

„Dirigent Daniel Raiskin si za suverénny umelecký a organizačný výkon zaslúži slová najvyššieho uznania.“

„Skončil sa festival, ktorý nám môžu závidieť vrcholné európske hudobné metropoly.“

Záverečným koncertom, na ktorom pod taktovkou Daniela Raiskina Slovenská filharmónia, Slovenský filharmonický zbor (zbormajster Jan Rozehnal) a medzinárodná šestica renomovaných vokálnych sólistov uviedla veľkolepé oratórium Kniha so siedmimi pečaťami Franza Schmidta, vyvrcholil 5. októbra v Redute tohoročný, viac ako dvojtýždňový festivalový maratón Bratislavských hudobných slávností, plný impozantných hudobných zážitkov. Sólové party ztvárnili Brenden Gunnel (Johannes), David Steffens (Hlas Pána), Simona Šaturová (soprán), Stefanie Irányi (mezzosoprán), Jan Petryka (tenor)  a Simon Robinson (barytón). Mimoriadne náročný a technicky exponovaný organový part diela predniesol Michael Schönheit.

„Denis Kožuchin představil barokně klenuté a sekvenčně formované téma stylovým úhozem, na nějž se vzápětí naladil Josef Špaček se svým charakterním tónem.“

„Josef Špaček exceloval ve vyhrávání všech nepředvídatelných rytmických zvratů, jež obdařil bodavou akcentací.“

„Pärtova skladba stavěla na ostinátním doprovodu fungujícím coby základ pro houslistovo opatrné odměřování každého stupnicového manévru.“

Během nedělního recitálového klání v pražském Rudolfinu vystoupil Josef Špaček se stylově rozmanitým repertoárem, jejž špičkový český houslista spolu s klavíristou Denisem Kožuchinem olemoval zvučnými skladatelskými jmény jako César Franck, Alfred Schnittke nebo Arvo Pärt. Vypointovaný program v kombinaci s pozoruhodnými hráčskými dovednostmi obou muzikantů zaujal posluchačstvo vyváženou a sugestivní variací dráždivé exprese s hudebně konstrukční hrou, jež jen potvrdila sólistovu muzikálnost a schopnost ukočírovat rozmanitou plejádu hudebních stylů.

„Na první pohled mohl repertoárový rozpis až šokovat, ne-li odpudit. Nebude to bramboračka či dort, jak ho pekli Pejsek s Kočičkou?“

„Třívětý opus šarmantní Clara Dent-Bogányi přednesla s kýženou lehkostí a prožitkem, byť o nijak jednoduchý part se nejedná.“

„Usměvavé vedení Radka Baboráka na mnoha místech probouzelo úsměvy i v řadách instrumentalistů a výsledkem tedy bylo skvěle i s radostí zahrané dílo obdařené i výrazovou péčí.“

Pražští komorní sólisté uspořádali krásný koncert. Soubor vedený respektovaným hornistou Radkem Baborákem 5. října opět prokázal svůj mnohovstevnatý um ve svém novém působišti, tedy v kostele sv. Anežky České na Spořilově. Coby sólistka, ale později i členka ansámblu přispěla k suverénnímu sukcesu koncertní akce hobojistka Clara Dent-Bogányi. Skutečně, už předem je nutné zdůraznit: Bylo to skvělé z mnoha úhlů pohledu.

„Rytmus tikania hodín sa premenil na ťažký, pomalý krok titána.“

„Ostatné sláčiky sa držali v pozadí a violončelá mali veľký priestor aj po tutti-výbuchu.“

„Sláčiky zneli žiadostivým tónom, akoby im opatrnosť bránila v plnej dynamickej gradácii.”

Na zámku Mikulov v rámci desiateho ročníku Lednicko-valtického hudobného festivalu ožil svet Philipa Glassa. 4. októbra jeho dielo LIFE: Cesta časom sprostredkoval Orchester Berg pod taktovkou Petra Vrábela a nechýbala ani sprievodná projekcia fotografa Fransa Lantinga. Kombinácia vizuálnej krásy života ako takého s hypnotickou hudbou Philipa Glassa bola zážitkom, pri ktorom sa človek ľahko pristihne, ako sa ponára do úžasu a tichého zamyslenia. Hráči Orchestra Berg podali úctyhodný výkon a zo strany publika bol potlesk v stoji reakciou bez zaváhania.

„Dát dohromady náročný part pro čtyři lesní rohy nebylo jednoduché. Jejich souhra byla obdivuhodná.“

„Hudba Josefa Suka je efektní a plná dramatického citu.“

„Díky sugestivním gestům Tomáše Netopila klenuté plochy hýřily barevností.“

Bratislavské hudební slavnosti jsou v plném proudu a Koncertní síň Slovenské filharmonie je každý večer plná hudbymilovných návštěvníků. V pátek 3. října zde hostili Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v čele s dirigentem Tomášem Netopilem. Lákadlem byl Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr Roberta Schumanna a závěrem zazněla Symfonie E dur Josefa Suka. Program neobvyklý, přesto posluchačsky atraktivní.

„Hudba je spojnice mezi zemí a nebem, která nám pomáhá v našem duchovním životě.“

„Na byzantskou hudbu nedám dopustit. Vyloženě vybízí k hlubokému prožitku, ke kontaktu s transcendentnem…“

„Nikdy mě nenapadlo uvažovat o tom, že ‚velká ektenie‘, tedy soubor přímluv a proseb přednášených knězem, je také svým způsobem hudební skladbou.“

Šero večerního chrámu a ve čtyřech koutech ženské postavy v dlouhých černých šatech táhle zpívající tajemné slabiky. Atmosféra jak vystřižená z nějakého mysteriózního filmu. Tak ve čtvrtek 2. října v pražské pravoslavné katedrále sv. Cyrila a Metoděje začal mezinárodní festival pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos.

„Strauss ve své Burlesce klavíristům dopřál, aby předvedli své umění v plné parádě.“

„Vrcholem technické ekvilibristiky Maa Fujity se stala démonická kadence.“

„Šostakovičova ‚Osmá‘ v sobě nese nespočet významů, jež je nesnadné dešifrovat.“

Pro svůj zahajovací koncert abonentní řady A ve středu 1. října si Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem připravila dvě dokonale kontrastní skladby: efektní, posluchačsky vděčnou Burlesku pro klavír a orchestr d moll Richarda Strausse a závažnou Symfonii č. 8 c moll, op. 65 Dmitrije Šostakoviče. Pro Straussovu Burlesku se pořadatelům podařilo angažovat šestadvacetiletého japonského klavíristu Maa Fujitu, jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé pianistické generace. Program i sólista přilákali do Rudolfina hojně posluchačů, Dvořákova síň byla zaplněná doslova do posledního místa.

„Ludmila Pavlová je výtečná, špičková houslistka. Dostatečně zkušená a zralá umělkyně, přesto neztrácející jakýsi dětský šarm.“

„Po přestávce v koncertním sále Pražské konzervatoře nastala téměř revoluční změna.“

„Piazzolla je pro některé umělce nekomfortně svázané úzy snad trochu rigidních standardů artificiální hudby vítaným odskokem k něčemu živelnějšímu.“

Kontinuálně už více než sedmdesát let fungující těleso zvané Pražský komorní orchestr pozvalo na Pražskou konzervatoř, kde zahrálo kompozice známých tvůrců Griega, Čajkovského a Piazzolly. S koncertní mistryní Ludmilou Pavlovou oscilující mezi rolí komorní hráčky, sólistky a dirigentky 30. září nabídlo atraktivní repertoár, který svůj jednoznačný vrchol spatřil v díle argentinského tvůrce. To skutečně stálo za to.

„Přestože se jednalo o koncert k poctě Bachovi, nezazněla ani jedna skladba interpretována dle barokních zvyklostí.“

„Tehdejší třímanuálový nástroj s 41 rejstříky byl tedy vlastně Bachovým současníkem!“

„Pavel Černý se pokusil zprostředkovat publiku fascinaci odkazem a hudbou Johanna Sebastiana Bacha tak, jak ji vnímali autoři 19. a 20 století.“

Jméno německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) zná snad každý. Říká se: „Bach je jako chléb a ten se nepřejí.“ V letošním roce slaví tento velikán 340 let od narození a současně 275 let od úmrtí. Proto se stal jedním z pilířů letošního ročníku Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. Třetí koncert festivalu nesl podtitul Bachovi následovníci a obdivovatelé a zazněly na něm rozmanité skladby od baroka až po 20. století úzce spjaté s bachovskou tematikou, avšak viděny optikou období romantismu. Interpretem večera byl český varhaník Pavel Černý.

„Český filharmonický sbor Brno je těleso disponující vyrovnaným, kompaktním zvukem, ve kterém se jednotlivé hlasové sekce doplňují bez zbytečné dominance.“

„Francouzština v rukou rodilých mluvčích zněla přirozeně, lehce, bez cizích akcentů, takže publikum mohlo vnímat melodii jazyka v její původní kráse.“

„Svatováclavský hudební festival není jen koncertní přehlídka, ale značka kvality nesoucí konkrétní kulturní poslání.“

Když se v neděli 28. září rozezněly první tóny Massenetova oratoria Ève v ostravské katedrále Božského Spasitele, bylo zřejmé, že závěr 22. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu bude opět výjimečnou událostí. Festivalový koncert tentokrát nabídl českou premiéru málo uváděného díla, které stojí na pomezí mezi lyrikou a dramatem, mezi kontemplací a výpovědí, mezi světem Boha a světem člověka. Interpretovali Český filharmonický sbor Brno, brněnská filharmonie a sólisté vedení Philippem Bernoldem.

„Gustav Mahler se nechal slyšet, že ‚dneska už umí výborně instrumentovat kdejaký idiot‘, a odmítl Pucciniho Tosku uvést ve Dvorním divadle, dokud bude stát v jeho čele.“

„Šedesát sedm let stará a stále aktuální inscenace je v kontextu světového operního provozu naprostým unikátem.“

„Generální ředitel Bogdan Roščić předstoupil před zataženou oponu a sdělil publiku, že se z technických důvodů nepodařilo postavit scénu ke druhému dějství.“

Když se 25. září letošního roku ve Vídeňské státní opeře otevřela opona na začátku 664. (!) reprízy aktuální inscenace Pucciniho Tosky, nic nenasvědčovalo skutečnosti, že se na scéně odehraje ještě jiné drama než to, které pro něj vymysleli autoři libreta. Jenže znáte to: člověk míní, Pán Bůh… Než se dostaneme k odhalení onoho momentu, jež z představení v elitním obsazení pod taktovkou Piera Giorgia Morandiho učinil možná památnější večer, než jaký si kdo dokázal představit, podívejme se na historii provozování Pucciniho operního hororu z roku 1900 ve Vídni trochu komplexněji. Možná se bude jednat o drobné zdržení, ale garantuji vám, že docela napínavé.

„Když tam mají být komedianti, proč ne celý cirkus? A když je ve vsi cirkus, musí být i nějaké stánky. Proč by podnikavá Mařenka nemohla v jednom tom stánku prodávat?“

„Tomáš Hanus si dal záležet zejména na předehře, kterou podal s dynamickými i agogickými efekty a vytvořil pevný kantabilní celek, který orchestr podal jako symfonickou báseň.“

„Obecenstvo se rozdělilo na dvě poloviny, jedna tleskala a druhá bučela.“

Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany měla premiéru ve Vídeňské státní opeře. A dokonce se dočkala zcela nového německého textu. K hudebnímu nastudování byl přizván český dirigent Tomáš Hanus a hlavní role zpívali slovenští pěvci Slávka Zámečníková, Pavol Breslik a Peter Kellner. Režie se ujal německý režisér Dirk Schmeding, autorem scény byl Robert Schweer a kostýmy vytvořil Alfred Mayerhofer. Hráli a zpívali Orchester, Chor a Bühnenorchester der Wiener Staatsoper a sbormistrem byl Thomas Lang. Premiéra nové inscenace se konala ve Vídni 28. září.

„Daniel Matejča, v podstatě hvězda, která toho v poslední době má hodně a hodně, přesvědčil o své schopnosti vést.“

„Bylo znát, jak v průběhu večera ansámbl ukotvený ve svém respektuhodném vedoucím utěšeně spěje k čím dál uvolněnějšímu pojetí.“

„Josef Suk by měl jistě velkou radost, jací schopní nástupníci mu dorůstají.“

Mladí kvartetisté a výrazné osobnosti nastupující generace hráčů smyčcem spojení pod názvem Sukovo kvarteto zavítali do prostor Českého rozhlasu na Vinohradské třídě v Praze. Koncízní, živě přenášený koncertní večer z děl Alexandera Borodina a Josefa Suka způsobil předposlední zářijový den velkou spokojenost na straně publika přišedšího do prostor Studia 1.

„Sympatickým rysem Ratajovy tvorby je stručnost a jednota výrazových prostředků.“

„Namísto jasných evolučních postupů ve formální výstavbě s oblibou pracuje metodou strukturální setrvačnosti.“

„Solidní výkon bylo možné již předem očekávat od členů souboru FAMA Quartet. V interpretaci soudobé hudby jsou velmi zběhlí.“

Zahajovací koncert abonentní řady Cyklu soudobé hudby „S“, pořádaného ve 32. koncertní sezóně 2025/26 Prague Philharmonia se, jako již tradičně, konal ve Studiu Švandova divadla v Praze na Smíchově. Zněly skladby Jakuba Rataje v interpretaci členů orchestru a jejich hostů včetně kvarteta FAMA.

„Pro Kissina, Isserlise a Bella to bylo vzpruhou pro úplné vnoření se do Šostakovičových komplikovaně polyfonních vláken, drtivých průlomů v dynamice a trpkých posunů v harmonické vrstvě díla.“

„Nastavený interpretační postoj dosáhl svého vrcholu v tematicky hybném scherzu.“

„Začátek první věty byl zpřítomněn klavírním akordickým oparem, do něhož violoncellista Steven Isserlis později vrýsoval kostru melodického tématu.“

Český spolek pro komorní hudbu druhý koncert své 131. sezony pojal ve velkém stylu, a to jak personálně, tak dramaturgicky. Během úterního večera 29. září přivítalo publikum pražského Rudolfina za bouřlivého potlesku trojici legendárních hráčů patřících k tomu nejlepšímu, co světová muzikantská obec může nabídnout. Joshua Bell, Steven Isserlis a Jevgenij Kissin předvedli na programově sceleném repertoáru čítajícím díla Šloma Rozovského, Dmitrije Šostakoviče a Petra Iljiče Čajkovského špičkové a na technické efekty bohaté výkony, které okouzlily nejen vynikající souhrou, o niž se každý z muzikantů zasloužil stejnou měrou, ale také nevídanými ponory do forem jednotlivých skladeb.

„Nevšední setkání jak z hlediska repertoáru, tak z hlediska provedení.“

„Mladá mezzosopranistka s mezinárodním zázemím na sebe už nějakou dobu upozorňuje mimořádně barevným hlubokým hlasem i inklinováním k písňovému repertoáru.“

„Skvělá pěvkyně ovládající dynamické a barevné nuance hlasu a modelování výrazu, osobnost s odvahou přinášet něco nového.“

Lednicko-valtický hudební festival pokračoval v neděli komorním koncertem v sálku zámečku Dianin chrám nedaleko Valtic. Aniž by to mělo znít elitářsky, šlo o výlučný, exkluzivní podvečer – místem konání, interpretací i programem. Mezzosopranistka Bella Adamova a Škampovo kvarteto v amerických souvislostech neokázale zazářili.

„Martinů v dílech otiskl svou niternou lásku k rodnému kraji, jeho lidovým tradicím a zvykům v tom nejčistším tvaru dokonale souznícím s Burešovou literární předlohou.“

„Sázka na svěží pohled zprostředkovaný zúžením smíšeného sboru na osm hlasů interpretům jednoznačně vyšla.“

„Kvalitně řemeslně odvedená a zdařile vypointovaná interpretace odrážející s citem nejjemnější nuance díla byla bez rozdílu společným dílem obou zapojených souborů.“

Na svátek svatého Václava se v kostele zasvěceném tomuto českému patronovi ve středočeské Sýčině uskutečnila repríza zahajovacího koncertu festivalu Hlasy tří světů. Nedělní večer v režii dvou relativně mladých souborů Victoria Ensemble a NeoKlasik orchestru nabídl výjimečnou dramaturgii, poctivou interpretaci, a hlavně duchovní hloubku příhodnou pro sváteční čas. Titulem Mariánské legendy Bohuslava Martinů opatřený program zaujal vynalézavostí i prostou čistotou sdělení v intimně střiženém kabátku.

„Uvedené Reichovo dílo je mezním produktem hudebně kompozičního umění.“

„Smysl Glassovy skladby nespočívá v melodických liniích, ani v harmonických strukturách. Podkladem hudebního vjemu jsou zde minimalistické figurace.“

„Důmyslně za tím účelem zapojují instrumentální a moderní elektroakustické prostředky a ono specifické, značně předimenzované vnímání času.“

Klang Systematiek je nový hudební soubor, který se nyní na pražské umělecké scéně představuje svojí první koncertní sezónou. Její zahajovací koncert se uskutečnil v pátek 26. září v Centru současného umění DOX. Vystoupili na něm instrumentalisté v mezinárodním složení pod vedením uměleckého vedoucího souboru Garetha Davise.

„Toto květnaté a složité básnické vyprávění přebásnil olomoucký biskup Mons. Josef Hrdlička.“

„V prostoru Oranžérie je jen improvizované pódium, kam se pohodlně vešla zpěvačka a klavír, taneční kreace Kláry Jelínkové zde neměly téměř žádný prostor. Přesto si tanečnice poradila.“

„Nadýchaným částem nechybělo odlehčení a niterné ztišení, dramatickým částem napětí ani znělé hloubky. Souhra s klavírem byla dokonalá.“

Podzimní festival duchovní hudby má během dvaatřiceti let trvání již ustálené lokality, přesto se občas odváží jít do experimentu. Tím byla 24. září Oranžérie zámku v Čechách pod Kosířem, jen nedaleko Olomouce. Zámek je malým klenotem, stejně jako krásná secesní Oranžérie. Sopranistka Tamara Morozová spolu s klavíristou Filipem Martinkou zde přednesli písňový cyklus Paula Hindemitha Marienleben, za vizuálního dotvoření tanečními kreacemi Kláry Jelínkové.