PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vyznívá poněkud nespravedlivě, že v našem povědomí se na druhý významný orchestr ve městě vzdáleném pár desítek kilometrů od hranic s Českem tak trochu zapomíná.“

„Užuž jsem si říkal, jaká smůla provází Lukáše Vondráčka na Smetanově Litomyšli. Covid, pak zdravotní indispozice a teď defekt pedálu… Naštěstí povolaný technik vše poměrně rychle vyřešil a mohlo se pokračovat.“

„Dirigent Maxim Jemeljanyčev vypadá s úsměvem na tváři a ležérně uvázanou kravatou i ve svých šestatřiceti letech spíše jako rozpustilý kluk, který nezkazí žádnou švandu. Když zazní první tóny, člověk si uvědomí, jak může zdání klamat.“

Neděle 22. června 2025 se zapíše do historie Smetanovy Litomyšle ze dvou důvodů. Poprvé na tomto festivalu vystoupil německý symfonický orchestr a zřejmě nikdy předtím zde nebyli návštěvníci svědky technického defektu klavíru prvotřídní světové značky. Sólista Lukáš Vondráček se však s nepříjemnou situací vyrovnal perfektně a připravil všem přítomným strhující zážitek. Drážďanské filharmoniky řídil sympatický dirigent Maxim Jemeljanyčev.

„Do pěveckých partů se přirozeně a v patřičném zklidnění pustili Lucie Strejcová, vládnoucí příjemně zabarveným sopránem, s Joelem Frederiksenem, jehož bas může mít na posluchače až terapeutický účinek.“

„Mýlil by se hluboce ten, kdo by se snad, nedostatečně poučen, domníval, že při poslechu této hudby převažuje pocit jakési monotónnosti.“ 

„Pozoruhodná byla i ukázka autorské tvorby Magdy Uhlířové, která ráda využívá půdorys staré hudby ve vlastních kompozicích pro violu da gamba.“

Pořadatelé Smetanovy Litomyšle nezapomínají ani na starou hudbu a její příznivce. Letos se vítaným zpestřením programové nabídky festivalu stal koncert s názvem Joel Frederiksen v alžbětinské Anglii. Americký zpěvák a loutnista však sám sebe skromně označil během příjemného odpoledního pořadu v zámeckém divadélku toliko za hosta projektu, neboť jeho hlavní iniciátorkou a sestavovatelkou byla pěvkyně Lucie Strejcová.

„Soubor s názvem Nevermind vede Jean Rondeau, který je současně i rezidenčním umělcem festivalu.“

„Variace napsal údajně na objednávku pro hraběte Hermanna Karl Keyserlinga, aby zahnaly jeho nespavost. Tedy vlastně jako relaxační hudbu, kterou hraběti měl hrát jeho chráněnec, Johann Gottlieb Goldberg.“

„Třicet variací je systematicky uspořádáno a hlavním tématem je počáteční melodie ukolébavky, převzatá z Knížky pro Annu Magdalenu Bachovou.“

Festival Concentus Moraviae pokročil do další fáze. V pátek 20. června večer rozezněly zámeckou knihovnu Goldbergovy variace v podání vlámského souboru s názvem Nevermind. Hudba Johanna Sebastiana Bacha zazněla v úpravě pro tento soubor staré hudby, složený z flétny Anny Besson, houslí Luise Creac‘ha, violy da gamba Robina Pharoa a cembala Jeana Rondeaua.

„Sopranistka Kateřina Kněžíková se svým šarmem a energií jako by se pro operetu narodila. Její manžel Adam Plachetka party zvládl s grácií a se smyslem pro humor sobě vlastním.“

„Předehra ke kultovní operetě Netopýr od Johanna Strausse ml. vpadla do sálu s energií, kterou se snažil dirigent Robert Jindra z orchestru vybičovat.“

„Na závěr zpívali oba manželé dojemný duet ‚Das eine kann ich nicht verzei´n‘ z operety Johanna Strausse ml. Vídeňská krev, ve kterém se vzdává hold krásné Vídni.“

Mezi moravskoslezskými městy, v nichž se odehrává Mezinárodní festival Leoše Janáčka, nemohl chybět Frýdek-Místek. V Národním domě se v sobotu 21. června sešli posluchači, kteří chtěli vidět a slyšet hvězdné manželské duo Kateřinu Kněžíkovou a Adama Plachetk, a také fanoušci operetního žánru. Za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Roberta Jindry provedli sérii operetních melodií, které prozářily sál.

„Wolf i Ullmann zůstávají poněkud opomíjení, přestože jejich písňová tvorba nese pečeť výjimečné kompoziční erudice a hluboké hudební imaginace.“

„Opět se potvrdilo, že interpretace písňového repertoáru vyžaduje hluboký, dlouhodobě budovaný vztah mezi pěvcem a klavíristou.“

„Soustředěný výraz v Kšicově dobrácké tváři působí nenuceně, ale vnitřní prožitek a rezonance s hudbou i textem jsou zřetelné a působivé.“

Spolek Lieder Society, který se v Česku systematicky věnuje propagaci písňového repertoáru, a to včetně děl stojících mimo „mainstream“, uspořádal ve čtvrtek 19. června v kostele sv. Vavřince na Malé Straně další z řady koncertů. Tentokrát vystoupilo písňové duo Pavel Josef Kšica a Filip Martinka, pro které byl večer zároveň součástí ceny získané na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech v roce 2024. Právě tam byli oceněni za nejlepší písňové duo.

„Karlovarští symfonikové nastoupili na pódium v sále Grandhotelu Pupp ve skvělé formě.“

„Óda na radost zazněla jásavě a přesvědčivě.“

„I když v programu výslovně stálo, aby návštěvníci netleskali mezi jednotlivými větami, publikum této výzvy nedbalo a po každé větě odměňovalo interprety potleskem, který téměř upomínal na premiéru díla.“

Karlovarský symfonický orchestr na závěrečném koncertu 190. sezóny uvedl Symfonii č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena. Zpěvních partů se ujal domažlický pěvecký sbor Čerchovan společně s čtveřicí sólistů. Celé těleso řídil šéfdirigent symfoniků Ondřej Vrabec.

„Francouzský violoncellista je laureátem Mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku a držitelem ceny za nejlepší interpretaci Bachovy hudby.“

„Casals zahájil více než stoletou tradici interpretace Bachových suit, směřující od romantického pojetí až ke snahám o co nejautentičtější podobu.“

„Svým pojetím Bacha v nás Marc Coppey znovu probudil údiv nad skladatelovou nevyčerpatelnou invencí.“

Hvězdný francouzský violoncellista Marc Coppey vystoupil v pátek 21. června v Hluboké nad Vltavou. Není náhodou, že si k vystoupení na dalším českém festivalu vybral výlučně skladby Johanna Sebastiana Bacha. Bachovy violoncellové sólové suity, které patří k prubířským kamenům interpretačního mistrovství, mu již v době studií přinesly hned dvě, pro jeho další kariéru zásadní ceny.

„Emmanuel Villaume kouzlil s dynamikou od mihotavého, tichého nasazení přes potřikráte vzedmutý zvukový nápor až k návratu tichého umlkání.

„Instrumentalisté filharmonie demostrovali v Passacaglii svou individuální vyzrálost a citlivé nastudování.“

„Romana Špačková na pódiu zářila, její dosavadní kariéra koncertní mistryně překonala řeholi postu a zjevila sólistku prvotřídního zjevu a osobnosti.“

Webern, Šostakovič, Beethoven – takový byl program devátého koncertu orchestrálního cyklu Prague Philharmonia, který se konal ve Dvořákově síní Rudolfina ve středu 18. června. Sólo měla koncertní mistryně filharmoniků Romana Špačková, dirigoval šéfdirigent orchestru Emmanuel Villaume. Tři skladby koncertu v poutavé dramaturgii mají zajímavé momenty i pojítko. Webernova Passacaglia není psána ve třídobém, ale dvoudobém taktu. Šostakovičův První houslový koncert vznikal v letech 1948 a 1949, byl utajován až do roku 1955 a jeho třetí věta koncertu nadepsaná Passacaglia má třídobý takt. A druhá věta Symfonie č. 7 Ludwiga van Beethovena se podobá passacaglii.

„Česká filharmonie pod taktovkou finské dirigentky Dalie Stasevské stylově provedla Předehru pro orchestr H 345 Bohuslava Martinů, aby připravila posluchače na slavnostní večer.“

„Důvtipný název skladby Jiřího Gemrota Pauliana psané pro Annu Paulovou vypovídá o autorově vcítění do mimořádných vkladů klarinetistky.“

„Orchestr s dirigentkou působili v Ravelově Boleru jako jedno tělo, jedna duše.“

Krásný letní večer 19. června patřil přeplněnému Hradčanskému náměstí na kouzelném závěrečném koncertu České filharmonie pod širým nebem. Vybraný, přímo letní repertoár vyslechli s nadšením nejen VIP hosté z mnoha zahraničních zastoupení a zástupci významných partnerů České filharmonie, ale také sedm set sedících a několik tisíc stojících posluchačů z řad veřejnosti, zaplňujících všechna místa náměstí a četná okna okolních budov; k nim v přímém přenosu České televize a také mezinárodní televizní společnosti Arte přibyly další desetitisíce milovníků klasické hudby doma i v zahraničí.

„Cílem večera nebylo jen ukázat, co všechno umíme zahrát, ale především co všechno spolu můžeme zažít.“

„Veverka na pódiu nežije jen hudbou, on ji obývá.“

„Kateřina Englichová byla dokonalým protipólem Veverkovy živelnosti.“

V hudbě, stejně jako v životě, často nejde ani tak o to, co je slyšitelné či viditelné, ale o to, co rezonuje pod povrchem. V detailu – v tichu mezi dvěma větami, ve způsobu, jakým interpret odloží smyčec, v nádechu před frází – se odehrává to, čemu říkáme hudební pravda. A právě tato „pravda v mezerách“ se jako jemný podtón linula celým koncertem, jenž se 19. června konal v Beskydském divadle v Novém Jičíně v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Večer s podtitulem Virtuozita skladatelská a interpretační se ukázal být nejen dramaturgicky promyšlený, ale především lidsky blízký a emočně silný. Interpretovala Slovak Sinfonietta Žilina a sólisté Vilém Veverka s Kateřinou Englichovou, dirigoval Jiří Habart.

„Ruicheng Yin zaujal svým pevně ukotveným ‚evropským‘ hlasem a výbornou výslovností.“

„Pro Ruicheng Yina byla možnost zazpívat v Mahlerově Jihlavě velkou uměleckou poctou, které se zhostil technicky velmi zdatně a opět zpaměti.“

„Anja Papa Peranović publiku předvedla výkon naplněný přirozeností, krásou a noblesou tak, jak si interpretačně pestrý cyklus vyžaduje.“

Jarní část festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců uzavřel v pondělí 16. června písňový recitál ve spolupráci s mladými talentovanými pěvci ze zahraničí. V gotické síni jihlavské radnice vystoupil barytonista Ruicheng Yin, držitel Ceny Gustava Mahlera z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech 2024, s klavíristkou Haiting Ning. Dále vystoupila sopranistka Anja Papa Peranovič, loňská účastnice Lied Academy Žďár nad Sázavou, kde jí byla udělena mimořádná Cena Gustava Mahlera. Na klavír doprovázela Alina Taraban. Tradičně zpívaly i talentované žákyně ZUŠ Jihlava, pěvecké duo Kateřina Vopálenská a Ema Zejdová.

„Iluzi barokního prostoru poskytlo hlediště i jeviště Divadla A. Dvořáka ideálně. Dotvořil ho scénograf Daniel Dvořák.“

„Nejslavnějším kontratenoristou je dnes bezpochyby Andreas Scholl, německý kontratenorista, který vytvořil titulní roli.“

„Být to koncertní provedení, jistě by jeho výkon vyčníval, takto spíš vzbuzoval rozpaky.“

Opera Národního divadla moravskoslezského uvedla poprvé na svém jevišti barokní operu, konkrétně Händelovu operu Julius Caesar v Egyptě, a to v koprodukci s Hudebním festivalem Znojmo a Czech Ensemble Baroque dirigenta Romana Válka. Režijně operu připravil Jiří Nekvasil, scénu vytvořil Daniel Dvořák a kostýmy Hana Kelar Knotková. Premiéra se konala ve čtvrtek 19. června a byla událostí sezóny a současně jejím závěrem.

„Jiří Heřman v tvůrčí jednotě s Václavem Luksem a s výtvarníky připomíná původní podtitul předlohy k Mozartově opeře – Bláznivý den.“

„Spontánní povstání celého auditoria bylo zcela namístě, a to i když se při děkovačce na scéně nakonec objevilo i celé Collegium 1704.“

„Režisér Štěpán Pácl, ve srovnání s bezcitně působící pražskou inscenací Manon Lescaut, zvolil příjemně ´normální´ přístup k melodramatickému veristickému příběhu.“

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl historicky prvním hostem, kdo po prvních koncertech vyzkoušel nyní na festivalu Smetanova Litomyšl na zámeckém nádvoří nový letní sál v jeho divadelní verzi. Výborná inscenace Pucciniho opery Manon Lescaut a skvělá produkce Mozartovy Figarovy svatby ve čtvrtek a v pátek potvrdily nejen použitelnost a vhodnost vydařeného nového jeviště s technickým vybavením a orchestřištěm, ale i skutečnost, že v Brně se teď dělá opera v tuzemsku opravdu nejlépe.

„Z pekla, které se toho večera rozeznělo, by Janáček měl radost. Protože v neklidu tohoto večera se znovu zrodila hudba, která mluví k dnešku. A snad i k zítřku.“

„Slezská filharmonie Katowice se předvedla ve výborné formě.“

„Koncertu byla naplněn z hlediska obsahu, hudebního výkonu i myšlenkového rámce.“

Jedno z nejpalčivějších poselství Janáčkovy tvorby spočívá v radikalitě lidské zkušenosti – v intenzitě emocí, hlasu, gesta, zápasu i vytržení. Pokud bychom se tedy ptali, zda by měl Leoš Janáček z koncertu, který se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka konal 17. června v industriálním prostoru ostravského Trojhalí, radost, odpověď by zněla: „Ano.“ Ale nebyla by to radost poklidná. Inferno, tematický podtitul večera, totiž není pouze prostorem utrpení, ale také místem kruté jasnozřivosti, kde mizí iluze a zůstává syrová pravda o člověku a světě.

„Spíš než o příběh jde o psychologickou sondu do mysli schizofrenního muže a rozkrývání jeho motivace k činům.“

„Finnegan Downie Dear, mladý anglický dirigent, se partitury zhostil excelentně. Vedl orchestr Klangforum Wien nesmírně citlivě.“

„Režisérka Cordula Däuper rozbíjí scénu na segmenty, vypráví vždy jen část příběhu.“

K otevření zrekonstruovaných prostor v Divadle na Vídeňce objednalo vedení divadla nové operní dílo a volba padla na českého skladatele Miroslava Srnku. Vznikla opera velmi neobvyklá, a to jak tematicky, tak po stránce hudebního zpracování, kterého se ujal dirigent Finnegan Downie Dear s Klangforem Wien, režie pak je z dílny Corduly Däuper. Světová premiéra díla nazvaného Voice Killer se konala v pátek 13. června.

„Petr Popelka je nejen skvělý dirigent, ale také výborný kontrabasista. Náročný sólový part si viditelně vychutnal.“ 

„Rychlé pasáže s perfektně zřetelnými repetovanými tóny Jussenovým pod prsty přímo jiskřily a partie s jazzovou příchutí měly báječný rytmický švih.“

„Po strhující závěrečné codě posluchači bez váhání povstali ke standing ovation.“

Při posledním koncertě sezóny, v pondělí 16. června nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu spolu se svým šéfdirigentem Petrem Popelkou posluchačům v Rudolfinu mimořádně pestrý a lákavý program: světovou premiéru skladby S – C – S soudobého českého autora Jiřího Kadeřábka, Poulencův Koncert pro dva klavíry s hvězdnými bratry Jussenovými a Bartókův Koncert pro orchestr, jedno z nejslavnějších děl světové orchestrální literatury 20. století.

„Metastasio měl s rodinou Martinesových velmi dobrý vztah, záhy rozpoznal hudební nadání Marianny, vedl ji ke vzdělání a podporoval umělecky i finančně.“

„Hudba Marianny Martines nevybočuje z vysokých standardů své doby.“

„Režisérku na díle nezaujal ani tak křesťanský motiv zkoušky silné víry, jako spíš násilí na vlastním dítěti.“

Skladatelek v hudební historii není mnoho, některé jsou navíc pozapomenuté. Vídeňské Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce), jemuž rozhodně nelze upřít odvážnou dramaturgii, se rozhodlo jednu z nich představit širší veřejnosti. Uvedlo oratorium Isacco (Izák), které zkomponovala vídeňská skladatelka Marianna Martines, starší současnice W. A. Mozarta.

„Pomocí postupného zhušťování a zřeďování zvuku docílila skladba Sebestyén-Lázar velkého efektu, aniž by k tomu mladá autorka použila konvenční výrazové prostředky.“

„V kombinaci s dalšími melodickými motivy příčné flétny a klavíru vytvořil Kováts-Szöcs agilní a neklidnou esenci, která poměrně překvapivě nese v češtině název Setmění.“

„Je zřejmé, proč bývá dirigent Tomáš Stanček pravidelně zván k podobně náročným projektům…“

Skladatelská soutěž Generace představila na koncertě 16. června vítězné skladby účastníků. Mezinárodní soutěž pro všechny státy Visegrádské čtyřky je pořádána pod záštitou MHF Leoše Janáčka. Obě soutěžní kategorie letos ovládli mladí skladatelé z Maďarska. Jejich skladby a další oceněná díla zazněla na koncertě v Českém rozhlase Ostrava. Provedení se ujaly soubory Ensemble Prague Modern a Festivals Contemporary Ensemble pod taktovkou dirigenta Tomáše Stančeka.

„London Brass má pověst nejlepšího žesťového souboru. A to už nepřetržitých čtyřicet let.“

„Největší pozornost na sebe strhl tubista, nejmenší vzrůstem, ale s největším nástrojem. Stal se bez nadsázky miláčkem publika.“

„Byl to večer nabitý energií, nadšením, virtuozitou a výsostným uměním.“

Brno Brass Fest hostil v neděli 15. června soubor London Brass. Světově vyhlášení mistři žesťových nástrojů zahráli na nádvoří hradu Špilberk a zakončili tak čtvrtý ročník festivalu. Nejprve se předvedli jako mistři klasické hudby, když hráli aranže klasických skladeb a tento blok zakončili Uherskou rapsodií Ferenze Liszta. Druhá polovina patřila úpravám skladeb Beatles, Queenů a na závěr přišel i James Bond.

„Souhra všech čtyř hudebníků byla naprosto perfektní.“

„Z první věty Ravelova Smyčcového kvartetu dýchala pohoda prosluněného letního dne.“

„Pianista i kvarteto hráli doslova jako o život.“

V květnu loňského roku obohatil pražský hudební život pozoruhodný koncertní cyklus nazvaný Hudba mezi obrazy. Za realizací tohoto projektu stojí dvojice studentů HAMU – klavírista Pavol Praženica a houslistka Terézia Hledíková, kteří k pořádání koncertů, na nichž vystupují výhradně mladí umělci, využili atraktivní a širšímu publiku nepříliš známé prostory staroměstské Galerie Lapidárium. Na závěrečném koncertě tohoto cyklu v pátek 13. června vystoupilo Sukovo kvarteto, ke kterému se ve druhé polovině večera připojil právě i Pavol Praženica.

„Od chvíle, kdy se historický výzkum začal zabývat rolí skladatelek ve společnosti, začal se měnit i náš ustálený obraz minulosti.“

„Jiné možnosti ženám nabízely liberální a kulturou prostoupené Benátky či Florencie, jiné přísně protestantská města severní Evropy.“

„U všech hudebníků bylo patrné nadšení, s nímž hudbu interpretovali, a zaslouží si pochvalu ze objevnou a originální dramaturgii koncertu.“

Zřídka uváděné skladby barokních autorek převážně ze severní Itálie uvedl soubor Musica Poetica na koncertu s názvem Barokní ženy, který se uskutečnil v pondělí 16. června v Respiriu na pražské HAMU. Členové souboru hrající na kopie dobových nástrojů v obsazení cembalo, viola da gamba, barokní příčná flétna, barokní housle, zpěv a recitace připravili publiku poutavý program složený z celkem čtrnácti vokálních, instrumentálních a recitativních částí.

„Pohnán udával nástupy s jistotou a jeho gesta byla jasná a přirozená. Sbor na něj reagoval rytmickou souhrou a intonační čistotou.“

„Zvuk sboru byl zvukově vyvážený a krásně vyznělo i frázování v různých dynamikách. Celkový přístup dirigenta a sboru k duchovním skladbám byl citlivý s ohledem na zpívaný text.“

„V této verzi pod Indiho vedením vyzněly nádherně dynamicky vystavěné fráze.“

I když koncerty studentů uměleckých škol nejsou chápany jako produkce profesionálního uměleckého světa a patří spíše do kategorie tematických plánů studujících oborů, mají v sobě potenciál mladistvé energie a ta ve spojení s uměleckou kvalitou může přinášet kouzelné a nevšední zážitky. Jeden z takových koncertů s názvem Sborový koncert katedry dirigování se uskutečnil dne 16. června v Sále Martinů pražské HAMU v pořadatelství fakulty. Jejich prostřednictvím má veřejnost šanci vidět a slyšet talentované, budoucí umělce, což je i pro ně samotné skvělá příležitost prezentace a zároveň způsob, jak postupně nabírat nové zkušenosti. Zvolené skladby interpretovalo Foersterovo komorní pěvecké sdružení.

„Simon Trpčeski fascinoval poslucháčov fenomenálnou klavírnou technikou.“

„Symfónia č.4 Franza Schmidta zaznela v Bratislave po prvýkrát, takmer 90 rokov od svojej viedenskej premiéry.“

„Daniel Raiskin sa prejavil ako dôverný znalec a zanietený interpret Schmidtovej orchestrálnej tvorby.“

Záverečné koncerty abonentného cyklu 76. sezóny Slovenskej filharmónie v bratislavskej Redute sa v dňoch 12. a 13. júna uskutočnili pod taktovkou končiaceho šéfdirigenta telesa Daniela Raiskina, sólistom bol známy macedónsky klavirista Simon Trpčeski. Na programe tejto koncertnej dvojice bola neštandardná, no dramaturgicky zaujímavá kombinácia diel Sergeja Rachmaninova a Franza Schmidta.

„Oratorium působí zpočátku jako kaleidoskop, jakýsi hudební komiks. Postupně se ale čím dál víc stává vroucnějším, až k hymnickému Hallelujah.“

„Lukáš Vasilek k jedinečným kreacím z nedávných let, zejména k Honeggerově Johance z Arcu a Brittenovu Válečnému requiem, přidal další mimořádný umělecký čin.“

„Zvukově stupňovaný, ale stále mírný, vznešený, vroucně radostný chvalozpěv, po jehož doznění se posluchači vůbec nechce s dílem loučit…“

Hned druhý den třítýdenního festivalu Smetanova Litomyšl přinesl jednu z nejkrásnějších položek letošního programu. Vzácné a umělecky dokonalé provedení oratoria Král David, meziválečného díla Arthura Honeggera. Nedělní koncert připravil Pražský filharmonický sbor, Prague Philharmonia, tři pěvečtí sólisté a dva recitátoři a s nimi sbormistr a dirigent Lukáš Vasilek, interpret s jasným názorem a pevnou rukou.

„Utahování šroubu patří mezi vrcholná díla Brittenova padesátkového období a je to jedna z formálně nejdokonalejších oper.“

„Je mi hluboce sympatické, že tomuto dílu byla dána přednost před osvědčenými trháky.“

„Všichni pěvci si zaslouží pochvalu za to, jak se popasovali s nástrahami operní angličtiny.“

Pražské Národní divadlo uvedlo komorní operu Utahování šroubu britského skladatele Benjamina Brittena. Jediná dvě uvedení inscenace 14. a 16. června jsou pilotním projektem uměleckého setkání tří institucí – Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a pražského Národního divadla. Na prknech Státní opery se odehrálo v režii Elišky Mervartové a v hudebním nastudování Norberta Baxy.

„Logistická rovina představení vzbuzuje respekt a imerzivní intenzita večera překonala vše, co jsem si dosud byl schopen představit.“

„Vrcholný efekt večera měl takový účinek, že mnozí v sále začali plakat, citlivější dáma za mnou málem omdlela a já se přistihl, že bez vlastní vůle zpívám společně se všemi tu nesmrtelnou píseň.“

„Za obdivuhodnou inscenační odvahou a vizuální imaginací bohužel hudba sama místy dost pokulhává.“

Cyklus poměrně skromných třinácti písní s doprovodem houslí a continua Adama Michny z Otradovic s názvem Loutna česká se rozhodli tvůrci Jihočeského divadla použít pro základ velkolepého spektáklu, který 14. června umístili do minoritského kláštera ve městě, odkud básník, skladatel a obchodník pocházel – do Jindřichova Hradce. Jejich dvouhodinová inscenace překračuje hranice barokní hudby, překračuje hranice operní produkce a vlastně překračuje hranice všeho, co jsem kdy v rámci kulturního představení zažil. Zážitek je tak silný, že i druhého dne divák přemýšlí, co že to včera večer vlastně zažil.

„Interpretace skladeb byla velmi naturální, tomu někteří instrumentalisté přizpůsobili svůj exteriér.“

„Emotivní píseň Yggdrasil zkomponoval současný žijící skladatel Raphaël De Cock.“

„Úplně na závěr to byla No´n sai d´amur, lidová píseň z Provence v místním dialektu Okcitánie, ve kterém se mísí španělština a francouzština.“

Festival Concentus Moraviae dále putuje moravskými městy a v sobotu 14. června se zastavil v Telči. Tentokrát v nově rekonstruovaném areálu Panský dvůr s jeho okouzlující atmosférou. Vystupující belgický soubor Zefiro Torna čítá šest hudebníků, kteří prezentují lidovou hudbu na staré originální nástroje. Zněly písně z různých koutů Evropy v naturalistickém a barvitém provedení.

„Vilde Frang, podpořena Jakubem Hrůšou a pozorně a empaticky hrajícími filharmoniky, nadchla cudně dokonalou, neokázalou a bezchybnou hrou, svou vzácnou introvertností.“

„Citová intenzita, které s filharmoniky ve stupňovaném nasazení Hrůša v Prokofjevovi dosáhl, odpovídala tomu, že autorem té mistrovské světové hudby je nezpochybnitelný klasik.“

„Příběh Romea a Julie je sice smutný, tragický, ale přesto krásný a povznášející.“

Organizátoři festivalu Smetanova Litomyšl pokřtili novou podobu amfiteátru na zámeckém nádvoří jako SmetaNOVÝ sál. V sobotu tam po tříleté pauze vrátila koncerty Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou. Úvodní koncert letošního ročníku patřil efektnímu Smetanovi, vášnivému Prokofjevovi, nebesky krásnému Beethovenovi a odzbrojujícímu umění norské houslistky Vilde Frang.

„Maynooth University Chamber Choir dokáže emocemi nabít opravdu každý tón.“

„Koncerty propojující více i méně známá olomoucká zákoutí.“

„Nejvíce mnou rezonovala výjimečná atmosféra plná podpory, z řetězu utržené aplaudování a vděčnost všech zúčastněných sborů.“

První červnový víkend se Olomouc proměnila ve sborový babylon. Mezinárodní sborový festival Svátky písní Olomouc již po dvaapadesáté přivezl do moravské metropole desítky sborů z různých koutů Evropy. Jádro čtyřdenního sborového veselí představuje soutěž Mundi Cantat, při níž odborná porota důkladně hodnotí sbory v jednotlivých kategoriích, od dětských sborů přes komorní až po žánrové kategorie, jako je populární hudba, folklór či soudobá hudba; vrcholem je pak klání o absolutního vítěze. Svátky písní Olomouc se dlouhodobě těší přízni nejen soutěžících, ale i porotců, kteří se do Olomouce rádi vracejí.

„Král Roger není epický příběh. Spíše jde o výjev, mysterium, podobenství.“

„Vladimír John vyhmátl neskutečnost prostředí i nadčasovost námětu, mysticky a mysteriózně působící atmosféru, ve které se prolíná religiozita s existenciálními otázkami.“

„Robert Kružík připravil operu, hranou bez přestávky, jako nepřetržitý proud naléhavého atakování diváka.“

Opera Král Roger moderního polského klasika Karola Szymanowského je pozoruhodné, magické dílo, koncentrát důležitých myšlenek a umělecky zachycených emocí. V Praze zazněla naposledy koncertně v roce 2007, v Brně byla nyní scénicky uvedena vůbec poprvé. Inscenací na sebe zcela bezprecedentně upozornil režisér Vladimír John, student posledního ročníku JAMU. Premiéra, která se konala v pátek třináctého, byla jednoznačným úspěchem jak jeho, tak výtvarníků scény, ale i dirigenta Roberta Kružíka a pěvců. Na ploše osmdesáti minut se odehrává komplexní hudební divadlo.