PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zdálo se, že má interpret ke každé ze skladeb svůj specifický osobní vztah.“

„Dramatičnost hudebního výrazu byla dosažena strhující technikou, co se týče tempa nebyl Ardašev v rychlých částech nijak opatrný.“

„Bylo nutné se zaposlouchat i ‚mezi řádky‘, Ardašev nedává svým posluchačům hudbu zcela zadarmo.“

V úterý 25. listopadu zazněl jeden z koncertů Dnů Bohuslava Martinů v Lichtenštejnském paláci, v sídle Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze, příznačně v Sále Bohuslava Martinů. Klavírista Igor Ardašev kromě Osmi preludií, H 181 od Martinů zahrál také Osm preludií Miroslava Kabeláče a „Patetickou“ sonátu Ludwiga van Beethovena. Jeho pojetí tohoto dramaturgicky zajímavě sestaveného programu bylo neokázalé, plné respektu k hudbě a specifických interpretačních momentů.

„Viditelně omlazený rozhlasový orchestr hrál Gubajdulinové Pohádku-Poému s jistotou repertoárového čísla, ovšem s vizí hostujícího dirigenta.“

„Roth se zásadně ujal odkazu Mieczysława Weinberga.“

„Andris Poga zaujal přehledným a inspirativním vedením v první částí koncertu a uchvátil Dvořákovu síň Rudolfina v provedení Čajkovského symfonie.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu uvedl druhý koncert rudolfinské abonentní řady s českou premiérou houslového koncertu Mieczysława Weinberga. Sólo hrál Linus Roth. Koncert dne 24. listopadu uvedla skladba Sofie Gubajduliny, vrcholem večera byla Čajkovského šestá symfonie zvaná „Patetická“. Hostem orchestru byl lotyšský dirigent Andris Poga.

„Koncerty agentury Nachtigall Artists mají vysokou interpretační úroveň.“

„Pěvecký projev Benjamina Bernheima a Sandry Hamaoui byl ideální.“

„Celý večer měl neopakovatelnou francouzskou vůni.“

V pondělí 24. listopadu se v Praze konal operní recitál Benjamina Bernheima, který uspořádala agentura Nachtigall Artists. Spolu s tenoristou vystoupila i sopranistka Sandra Hamaoui, která, na rozdíl od Bernheima, si svou mezinárodní kariéru teprve buduje. A dodejme, že velice úspěšně. Po loňském písňovém recitálu Benjamina Bernheima, také pořádaném agenturou Nachtigall Artists a sestaveném z písní francouzských skladatelů, nyní dostal tento špičkový pěvec prostor, aby se v Praze představil s orchestrem a v operním repertoáru.

„Sbor zacílil na důsledné vykreslování jednotlivých hlasových linií.“

„Posluchačovu pozornost upoutaly výkony instrumentalistů.“ 

„Sopranistka Barbora Kabátková doplnila španělskou sestavu líbezným, měkkým, a přitom jistým hlasovým projevem.“

Musica Florea si na pondělní večer v kostele U Salvátora přichystala dramaturgicky pestrý, netradiční a v pravém slova smyslu objevný výběr ze španělské duchovní hudby, jenž v podání mistrů autentické interpretace podstatně rozšířil povědomí tuzemského publika o jihozápadní tradici barokní hudby. Vokálně-instrumentální kompozice tří význačných jmen staré španělské hudby posluchače překvapily nejen svým specifickým melodickým a rytmickým charakterem, ale také neobyčejnou interpretační náročností, k níž se čeští a španělští muzikanti postavili nanejvýš zodpovědně a s notnou dávkou profesionálního nadhledu.

„Hudba je tu v pozici komentátora příběhu, má více méně podkreslovat.“

„Použili současnou formu sociálních sítí a využili nenávistné dopisy zmanipulovaných pracujících.“

„Absolvující Peter Gáč podal excelentní výkon. Se samolibým úsměvem pronášel likvidační komentáře.“

Operu Aleše Březiny o procesu s Miladou Horákovou uvedli v Brně v Divadle na Orlí studenti JAMU; pod vedením svých pedagogů odehráli v pátek 21. a v sobotu 22. listopadu dvě premiéry. V režii a úpravě režiséra Vojtěcha Oreniče a jeho pedagoga Tomáše Studeného prošla opera aktualizací do dnešního světa a její vyznění bylo mrazivě přesvědčivé.

„Měsíc před Vánoci byla bílá i panoramata Brna.“

„Takto jsem Miloslava Ištvana neznala.“

„Koncert krásný, akustika vynikající…“

Letošní závěrečný koncert orchestru Ensemble Opera Diversa nesl název Cit pro sníh. Čtyři skladby se zimní tématikou mohl posluchač vyslechnout 24. listopadu v konventu Milosrdných bratří v Brně. Večer se odehrál pod taktovkou Patrika Červáka a jako sólistka se představila Dominika Kvardová na harfu. Program obsahoval tři české premiéry světových děl a jedno řídce uváděné dílo české: Ze zahraničních skladeb byla uvedena kompozice Dream in White on White od Johna Luthera Adamse, Concerto Arctandriae Knuta Nystedta a Suomalainen Myytti Einojuhaniho Rautavaara; z české hudby zazněla Zimní suita Miloslava Ištvana.

„Na programu bylo šest soudobých kompozic z okruhu Ostravského centra nové hudby.“

„Prague Philharmonia má dobrou zkušenost s interpretací moderny, stejně jako hudby minulých století, v prostorách jak s přirozenou, tak i umělou akustikou.“

„Petr Kotík je autorem celé řady rozsáhlých partitur, zpravidla kalkulujících namísto tradičně pojatého evolučního principu se strukturální setrvačností.“

Hudba mezi dvěma kontinenty, respektive Zásadní Ostrava – New York je název koncertu v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích. Konal se v pátek 21. listopadu a vystoupila na něm Prague Philharmonia pod vedením dvou dirigentů. První polovinu večera řídil Jiří Rožeň, po přestávce jej vystřídal Petr Kotík.

„Výkon houslisty Jiřího Vodičky byl brilantní.“

„Hudebníci i dirigent přistoupili k Janáčkově hudbě s hlubokým pochopením.“

„S Českou filharmonií si dirigent rozuměl velmi dobře a nechal hráče odvést jejich kvalitní práci.“

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary uvedl ve spolupráci s Českou filharmonií v rámci Variací 2025 koncert nazvaný Variace mezi filmem a hudbou. Konal se v pátek 21. listopadu v Karlovarském městském divadle. Českou filharmonii vedl americký dirigent Keith Lockhart, jako sólista vystoupil houslista Jiří Vodička. 

„Výtvarník Tomáš Ondřej Pilař ani režisér Jakub Hliněnský neodňali Mozartově opeře její dobové kouzlo, naopak první ji vybavil pohádkovou scénou a vkusnými dobovými kostýmy, druhý vedl postavy k přirozeným akcím.“

„Pod rukama klavíristy Maxima Averkieva Mozartova hudba doslova perlila a naplnila prostor Malé scény DJKT pozitivní energií.“

„Vanda Šípová přednesla árii Královny noci s neochvějnou intonační jistotou“. 

V sobotu odpoledne 22. listopadu se po devíti letech na Malé scéně plzeňského divadla uskutečnila pod názvem Papageno v kouzelném lese obnovená premiéra upravené a zkrácené verze Mozartovy Kouzelné flétny. V hudebním nastudování Josefa Kurfiřta, za klavírního doprovodu Maxima Averkieva se pěveckých rolí ujali jak hosté, tak členové operního souboru Divadla J. K. Tyla.

„Šaturová zpívala nádherně sdílenou inspiraci Martinů ve své mateřštině, která se může, jak já to cítím, poslouchat věčně.“

„Marek Kozák zaujal precizními rytmickými a tempovými proměnami skladby, zatímco zpěv Šaturové se nad instrumentálním děním povzneseně nesl v klidu ukolébavky.“

„Recitál uzavřela Slavického finální žalobná píseň Byla sem ešče malá, kterou Šaturová obdařila výčitkou v dynamickém zdvihu, jež by pohnula i kamenem.“

Rezidence primátora na Mariánském náměstí v Praze hostila druhý koncert letošního 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů. Večer naplnila hudba v provedení hvězdné sopranistky Simony Šaturové a skvělého pianisty Marka Kozáka. Písňový program ze skladeb Martinů, Suchoně, Slavického a Janáčka ozdobila klavírní díla Vítězslava Nováka a Vítězslavy Kaprálové. Hosty koncertu přivítal ve svém sídle primátor hlavního městy Bohuslav Svoboda.

„Sekera a Cukrová toho večera nevytvořili jen interpretaci – vytvořili svět.“

„Markéta Cukrová má dar kombinovat pregnantní výraz s niterností – nikoli dramaticky přetaženou, ale kontrolovaně intenzivní.“

„Sekerův Haydn nebyl ‚správně zahraný klasicismus‘, ale pulsující hudební dramaturgie, v níž se rytmus stal tělesností a forma organismem.“

Hudební výlety letos opět potvrdily, že skutečné umělecké události nevznikají jen v koncertních síních velkých metropolí, ale i v komorních sálech, které svým geniem loci dovedou koncentrovat prožitek do téměř hmatatelné esence. Rytířský sál frýdeckého zámku se 20. listopadu stal místem, kde se hudba nejen hrála, ale především sdílela. Někdy se o koncertě říká, že „všichni byli na jedné vlně“ – zde to ovšem byla spíše jedna tepová frekvence, jeden společný dech, v němž se Mozart a Haydn ve společnosti mezzosopranistky Markéty Cukrové a klavíristy Miroslava Sekery stali myšlenkovými partnery, nikoli muzeálními exponáty.

„Daniel Wiesner v klavírním koncertu Nikolaje Kapustina potvrdil, že je jedním z poctivých klavíristů.“

„Orchestr Plzeňské filharmonie osvědčil, že pod inspirativním a zároveň cílevědomým vedením svého šéfdirigenta stále umělecky roste.“

„Vrcholem večera se stalo provedení Berliozovy Fantastické symfonie.“

Posluchačsky atraktivní program si připravil orchestr Plzeňské filharmonie pro své domácí posluchače v rámci abonentní řady Diamant. Šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki nastudoval Berliozovu Fantastickou symfonii, op. 14, Koncert pro klavír a orchestr č. 2 Nikolaje Kapustina a „na rozehrání“ drobnější skladbu Paula Dukase Čarodějův učeň. Jako sólista byl přizván vynikající pianista Daniel Wiesner.

„Orchestr umístěný na jevišti už v předehře předvedl monumentální zvuk, který mu orchestřiště běžně nedovoluje, a zdálo se, že fyzické vyvýšení hráče pozvedlo i hudebně.“

„Sopranistka sázela především na velké tóny, které navíc uměle zatmavuje a dobarvuje.“

„Ústřední árii Casta diva chyběla lehkost, pěvecký nadhled, ale i něha a meditativní charakter.“

Pražské Národní divadlo uvedlo v úterý 18. listopadu ve Státní opeře koncertní verzi Belliniho opery Norma, vrcholu belcantového repertoáru. Vsadilo na dirigentský um šéfa tohoto operního domu (Hermann Bäumer) i pěvecké hvězdy ze zahraničí (Marigona Qerkezi). Dílo tak bylo hudebně skutečně monumentální – a to natolik, že úplně zapomnělo právě na zásady belcanta, na němž Norma stojí.

„Jana Janků zaujala především procítěnou hrou na dobové harfy.“

„V průběhu celého koncertu Tomáš Najbrt zručně ovládal všechny nástroje, sympaticky podal samostatné pasáže i doprovody zpěvu.“

„Roztomilá ukolébavka závěrečným dobře taženým a znělým pianem Jany Janků výborně zakončila kouzelný večer plný nevšední hudby.“

Jana Janků a Tomáš Najbrt uskutečnili 18. listopadu originální koncert staré hudby nazvaný Divotvůrkyně s podtitulem Hudba ženy skladatelky napříč staletími. V jednom z nejstarších pražských kostelů u sv. Martina ve zdi uvedli výběr z děl zahrnující kompozice od raného středověku přes vrcholný středověk, dobu renesance a baroka. Večer zakončili klasicistní skladbou. Pečlivě vybrané písně pocházejí z pera významných skladatelek, často průkopnic v oblasti umění. Interpreti hráli na dobové nástroje, resp. jejich kopie, jejichž zvuk má zvláštní kouzlo a na posluchače tak dýchla podmanivá atmosféra starých dob.

„Památnou se mi stala kreace houslisty Filipa Zaykova.“

„Světová premiéra skladby Jana Ryanta Dřízala se dočkala jednoznačného sukcesu, možná většího než očekávaného.“

„V tom vidím sílu Straussových Metamorfóz – v napjatém očekávání, které dojde svého naplnění až mnohem, mnohem později, než by člověk čekal…“

Pod křídly Českého spolku pro komorní hudbu se 19. listopadu uskutečnil velkorysý hudební banket – Akademie komorní hudby slavící desáté výročí od založení poskytla vydatný hudební pokrm nejvyšší jakosti skladatelské i interpretační. Hlavní tvář a iniciátor projektu Tomáš Jamník se představil v důležité interpretační úloze v provedení vůdčího partu světové premiéry současného skladatele Jana Ryanta Dřízala. Byl to skutečně mimořádný večer.

„Věrni názvu umělci pod vedením svého šéfa nabídli středoevropskou hudbu 17. a začátku 18. století.“

„Mistrovství Johanna Sebastiana Bacha je všeobecně známou a neotřesitelnou hodnotou.“

„V zaplněném auditoriu bylo cítit souznění s tři století starým, vysoce uměleckým, duchovním i bezprostředně lidským dědictvím.“

Z Dvořákovy síně Rudolfina přímo do nebeských výšin vynesly své věrné posluchače soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 v úterý 18. listopadu. Instrumentální seskupení v tomto případě plnilo jen služebnou funkci bassa continua a hrálo ve složení theorba, varhany, violoncello a kontrabas; s jistotou a precizností provázelo všechny skladby večera. Hlavním nositelem oné nadpozemské krásy byl tentokrát jednoznačně šestnáctičlenný vokální soubor, schopný nejen disciplinovaného ensemblového zvuku, ale i precizních sólových kreací. Provedení řídil Václav Luks.

„Vytyčený koncept Můj vzor byl naplněn mimořádně důsledně.“

„Při pohledu do soupisu zvoleného repertoáru se mohl dostavit pocit rizikově nadměrné rozrůzněnosti a obavy výsledné nekoherentnosti pořadu. Bát se však nebylo namístě.“

„Hudečkovi diváci jsou, myslím, citliví na schopnost interpreta bavit a podat komplexní pódiový výkon.“

Svátky hudby v Praze, koncertní cyklus Václava Hudečka a jeho hostů, přinesly listopadový program s názvem Můj vzor. Společně s protagonistou už 34. ročníku koncertní řady vystoupil další houslista, mladý a talentovaný Arnau Petřivalský, umělec s katalánskými kořeny a v minulosti oceněný na Hudečkově luhačovické Akademii. Orchestrální pořad počítající s hudebníky studujícími v nižších ročnících Pražské konzervatoře a právě tam se odehrávající 18. listopadu řídil dirigent Jan Talich.

„Přimlouvám se, abychom s dalším uvedením Vzkříšení počkali na dokončení Vltavské filharmonie.“

„Doufejme, že k nám Lucy Crowe zavítá s hudbou Georga Friedricha Händela, jehož je vyhlášenou specialistkou.“

„Pražský filharmonický sbor byl secvičen naprosto špičkově, zvukomalebné ozvěny z empory Rudolfina byly ozdobami večera.“

Pro úspěších z předchozích let, kdy náš první orchestr u příležitost Dne boje za svobodu a demokracii uvedl na pódiu Rudolfina sira Simona Rattla a Magdalenu Koženou (2022), Petra Popelku, Josefa Špačka a Antoina Tamestita (2023) a Antonia Pappana s houslistkou Janine Jansen (2024), připravil pro letošek koncert nejambicióznější: Mahlerovu Symfonii č. 2 „Vzkříšení“ s finským dirigentem Sakarim Oramem a Pražským filharmonickým sborem.

„Praženicova interpretace Údolí zvonů vyprávěla o surreálných krajinách, kde ozvěna neutuchá.“

„Klavírista si tak před přestávkou vysloužil trojité klanění – počet, ze kterého už publikum po zbytek koncertu neslevilo.“

„Pavol Praženica se pomalu ale jistě oddával silným emocím, které ze skladby těžil, a na chvíli se jimi nechal i pohltit.“

Přední zástupce nastupující generace klavíristů Pavol Praženica se vydal 12. listopadu do Plzně, aby zde nabídl ambiciózní sólový recitál, a to v rámci koncertní řady Kruh přátel hudby. Publikum v Domě hudby pianista zanechal velice spokojené.

„Mendelssohnovy Koncertní variace s romantickou melodickou linkou rozehráli Vilém Vlček a Denis Linnik s líbezností a lehkostí.“

„Svěžest a radost Martinů života krátce po svatbě s Charlottou je znát z každého tónu, z každé sekvence jednotlivých etud Nocturnes.“

„V Martinů Sonátě pro violoncello a klavír č. 2 se mistrovství obou mladých umělců projevilo nejvýrazněji.“

Pro letošní 30. výročí svého založení připravil Institut Bohuslava Martinů četné akce doma i v zahraničí, výstavy, přednášky, koncerty i operní představení; připomíná na nich osobnost Bohuslava Martinů nejen jako světoznámého skladatele, ale také hudebníka a přítele českých i světových umělců. Na 11. Benefičním koncertu Institutu Bohuslava Martinů ve středu 12. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí přiblížil ředitel Aleš Březina třicetiletou práci Institutu a představil mladé umělce, violoncellistu Viléma Vlčka a klavíristu Denise Linnika, kteří vystoupili bez nároku na honorář.

„Orchestr Janáčkovy opery pod vedením svého nového šéfdirigenta Roberta Kružíka interpretaci věnoval maximální soustředění.“

„Sbormistr Pavel Koňárek si rozuměl s dirigentem – reakce sboru byly dokonale sladěné s orchestrem i s charakterem skladby.“

„Situaci zachránila litevská sopranistka Aistė Piliba.“

Podzimní koncerty souboru Janáčkovy opery se již staly tradicí. Tentokrát v Janáčkově divadle ve středu 12. listopadu k sychravému podzimu dobře ladilo Requiem, op. 89 Antonína Dvořáka, kdy spolu s orchestrem a sborem Janáčkovy opery vystoupili sólisté opery – Jana Hrochová, Peter Berger, Jan Šťáva a s nimi litevská sopranistka Aisté Piliba, která zastoupila nemocnou Pavlu Vykopalovou. Liturgický text nepotřeboval žádné další dokreslení, jeho provedení bylo šéfdirigentem Robertem Kružíkem dokonale propracované. Byl to večer neokázalý, přesto se silným a přesvědčivým poselstvím.

„Zvolený program působil velmi přitažlivě.“

„Domnívám se, že nejbližší všem posluchačům byla hudba nám velmi drahého a s láskou přijímaného Bohuslava Martinů.“

„Interpreti odvedli vynikající, charakterizačně výraznou interpretační práci.“

Ve čtvrtek 13. listopadu se uskutečnil interpretačně atraktivní večer v koncertním sále Konzervatoře Brno, který posluchačům nabídl program pro klavírní dua. Volba repertoáru vycházela z již mnohaleté tradice obdobných interpretačních seskupení mezinárodního charakteru, probíhajících v severomoravském Jeseníku z podnětu zakladatelů této akce, a to profesora brněnské JAMU, pianisty a vynikajícího pedagoga Vlastimila Lejska (již zesnulého) a profesorky brněnské konzervatoře, pianistky a spisovatelky Věry Lejskové, jež se koncertní akce osobně zúčastnila a stále se účastní kulturního života v Brně.

„Amen – slovo, které v sobě nese pravdu, jistotu, stabilitu, věrnost, souhlas i dovršení – se stalo osou celého koncertu a klíčem k interpretaci.“

„Silentium Ensemble nechal plně vyniknout kantáty Buxtehudeho i sonáty Capricorna díky jasné práci s textem a na pevném hudebním základu.“

„Koncert ukázal, že ztišení může mít větší sílu než monumentální zvuk.“

Koncert Silentium Ensemble v brněnském kostele sv. Janů ukázal, jak silně může vokální hudba zapůsobit v prostředí barokního chrámu, pokud se interpretace opře o citlivost, přesnost a stylovou ukázněnost. Večer 13. listopadu, provázený vstupy moderátora v dobovém kostýmu, nabídl dramaturgii postavenou na dialogu kantát Dietricha Buxtehudeho a originální vsuvce s podobě výběru děl Samuela Capricorna. Souhra architektury, akustiky a pečlivě vystavěné interpretace vytvořila vzácný celek, který držel tah od prvního do posledního taktu. Byl to koncert, kdy čas ztratil význam.

„Umělecké kvality Arkadije Volodose jsou natolik výjimečné, že je mnoha hudebními kritiky považován za následovníka legendárního Vladimira Horowitze.“

„Pro Schumannův cyklus Tance Davidovců je Volodos naprosto ideálním interpretem.“

„V Lisztově třinácté Uherské rapsodii umělec prokázal, že nemá žádné technické limity.“

Na závěrečném koncertu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného ve čtvrtek 15. listopadu vystoupil ve Dvořákově síni Rudolfina Arkadij Volodos, jeden z nejproslulejších soudobých světových pianistů. Program svého recitálu sestavil z děl tří nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu: Franze Schuberta, Roberta Schumanna a Franze Liszta. Za zmínku určitě stojí skutečnost, že hrál na Steinwaye se speciálně upravenou klaviaturou.

„Není úplně běžné být přítomen koncertu dokonalému od začátku do konce.“

„Pražský katedrální sbor podal skvělý výkon a sólisté podali Recordare tak výborně, jako by hudba vznikala a plynula z nebeských výšin…“

„Pražští komorní sólisté v čele s Radkem Baborákem opět prokázali svoje mistrovství a virtuozitu.“

V úterý 11. listopadu posluchači zcela zaplnili kostel sv. Anežky České na pražském Spořilově, aby si poslechli Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Pražští komorní sólisté spolu s Pražským katedrálním sborem, sólisty Barborou Pernou, Karlou Bytnarovou, Ramanem Hasymau, Jiřím Brücklerem, varhaníkem Alešem Bártou a skladatelem Jiřím Trtíkem zde připravili koncert ke Dni válečných veteránů Pocta hrdinům; koncert byl s úctou věnován obětem a hrdinům všech válek.

„Redutu zaplnili příznivci soudobé hudby a koncert zahájil ředitel festivalu Marek Keprt krátkým proslovem, v němž mimo jiné upozornil na jedinečnost programu, v němž zazní tři premiéry.“

„Naprostou novinkou večera byla kompozice od přítomného skladatele Františka Chaloupky.“

„Skladba začala velmi nenápadně klidným, skoro až neslyšným ševelením smyčcových nástrojů. Tak tichým, že by bylo slyšet spadnout špendlík.“

Již tradičně patří závěrečný koncert festivalu soudobé hudby MusicOlomouc Moravské filharmonii Olomouc. Nejinak tomu bylo během letošního sedmnáctého ročníku, který nesl podtitul Keyboards. Ve čtvrtek 13. listopadu se završil večerem plným premiér.

„Člověk může dál tvořit, hledat, vzpomínat, i když se realita kolem mění rychleji, než stačíme upřemýšlet.“

„Zejména v úvodu se zvuk klavíru sálem nenesl svobodně, ale s patrným tlakem.“

„Výsledkem byly jisté, řemeslně kvalitní pasáže, ale méně toho živelného, organicky a měkce narůstajícího tahu, který je u Rachmaninovovy hudby tolik žádoucí a jedinečný.“

Čtvrteční večer v ostravském Vesmíru nabídl dramaturgicky velmi podnětný program. Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením britského dirigenta Martyna Brabbinse uvedla dvě výrazně odlišná díla: Leonardem Bernsteinem komponovanou Symfonii č. 2 „Věk úzkosti“, inspirovanou stejnojmennou básní W. H. Audena, a Rachmaninovovu Symfonii č. 3 a moll, op. 44, v níž se odráží skladatelova emigrantská zkušenost a bilancování nad vlastním životem. Obě skladby vznikaly v období velkých proměn, obě nesou vnitřní napětí mezi starými a novými hudebními světy.

„Karel Košárek v cyklu Sedm virtuózních etud podle Gershwina předvedl nejenom technickou zručnost, ale i cit pro vykreslení jednotlivých nálad kompozice.“

„U závěrečné fugy rozezněl všechny protihlasy v kontrastních zvukových polohách tak detailně, že zvuk jeho klavíru naplnil sál až orchestrálním způsobem.“

„Levíčkova přítomnost na tomto středečním programu Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného pomohla přenést atmosféru koncertu do pomyslného jazzového klubu.“

K letošním nezapomenutelným uměleckým zážitkům 13. ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného je možné zařadit koncert, který dne 12. listopadu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina nabídl americkou tvorbu pro klavír. Přínos koncertu s názvem God bless American Jazz byl i dramaturgický v podobě méně hraných klavírních kusů, klavírista Karel Košárek totiž představil díla Earla Wilda, Charlese Tomlinsona Griffeseho a Samuela Barbera. Ve druhé polovině koncertu pianista přednesl i ryze jazzovou skladbu Davea Brubecka, a to společně s všestranným umělcem Jiřím Levíčkem – tím tento lehce crossoverový umělecký večer ještě nabyl na výjimečnosti.

„Přitažlivý, pastorální úvod v tichém rozeznívání orchestru charakterizoval zvuk lesního rohu a klarinetu.“

„Prague Philharmonia byla na výši v souborové harmonii.“

„Fišer se prezentoval úžasně znělým, konkrétním tónem jak v tichých pasážích, tak v navýšené dynamice.“

Dramaturgie Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun získala pro závěrečný koncert 43. ročníku hned několik vysokých karet do hry. Ve Velkém sále kulturního domu Plzeňka se sešli staří známí – houslový virtuos Jan Fišer s orchestrem Prague Philharmonia, tentokráte vedeným dirigentským talentem mladé generace Jiřím Habartem. V programu se objevila novinka na objednávku festivalu od lokálně příslušného komponisty Jaroslava Pelikána, jehož symfonická skladba Dvě brány zazněla v sousedství Koncertní předehry, op. 17 „znovu objeveného“ Václava Jindřicha Veita a efektního Houslového koncertu e moll op. 65 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

„Sedmdesát let s violoncellem není jen životní bilance. Je to cesta, na níž se tóny stávají svědky, žáci se mění v kolegy, rodina v soubor, a každé vystoupení v nový začátek.“

„Ve všech svých vnoučatech vidím nadání; jsou a budou špičkoví.“

„Za svůj vrchol považuji to, že jsem živě zahrál všech čtyřicet Popperových etud, takzvanou vysokou školu violoncellové hry, což je obdoba Paganinských capriccií.“

Mistrovská díla klasické hudby se nesla Dvořákovou síni zcela zaplněného pražského Rudolfina ve znamení výjimečné hudební události – galakoncertu k 70. narozeninám violoncellisty, pedagoga a skladatele Jiřího Hoška. Kromě něj se tam představila i jeho nadaná vnoučata a laureáti mezinárodních soutěží – Adina, Noa, Micha a Amos Weissovi a také jejich matka violoncellistka Dominika Weiss Hošková, dcera jubilanta. KlasikaPlus.cz byla poté u Jiřího Hoška doma. Vyprávěl, vzpomínal a bilancoval. Chtěl by podle svých slov být zdravý a dělat pořád muziku. Nic jiného prý vlastně nepotřebuje.