KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Prostor pro hodnocení a postřehy našich spolupracovníků z řad renomovaných i mladých autorů. Naším cílem není kritizovat, ale informovat, inspirovat, srovnávat a všímat si detailů tak, aby výsledkem byl objektivní, erudovaný a komplexní pohled na aktuální hudební dění.

Mozart, Klapka & Schultsz v Plzni

„Čím déle orchestr hrál, tím více jsem chápal smysl provedení.“

„Posluchači Klapkův poctivý přístup k nastudování, čistý a nezkažený hlas, skvělou výslovnost německého textu a nadhled nad dílem ocenily dlouhotrvajícím potleskem.“

„Do konce sezóny čekají posluchače v Plzni ještě dva koncerty orchestru Plzeňské filharmonie, kde zazní mimochodem i Houslový koncert Ericha Korngolda v podání vynikajícího Jana Mráčka.“

Koncertní sezóna Plzeňské filharmonie se letos blíží k závěru. Prodej předplatného na příští sezónu je zahájen. Na jeden z posledních koncertů byl jako sólista přizván vynikající pěvec Dominik Klapka, přestože „pouze“ zaskakoval indisponovaného Ivana Kusnjera. Mahlerových Sedmi písní z poslední doby se zhostil vynikajícím způsobem. Orchestr dirigoval 29. května jeho hlavní hostující dirigent Jan Schultsz.

5 minut čtení Číst dál…

Chladní Angličané? Ani náhodou!

„Londýnští obojímu, od prvních do posledních tónů skladby, od začátku do konce celého programu, stoprocentně dostáli.“

„Sólistka učinila z provedení málo známé Szymanowského skladby neokázalou, ale zásadní událost.“

„V proudu modelovaném Antoniem Pappanem a orchestrem, hrajícím jako jedna žena a jeden muž, šlo o ohňostroj důmyslné motivické práce a bezkonkurenčního umění instrumentace.“

O Angličanech se říkávalo, že jsou studení. Víme už dávno, že to nemusí platit plošně, a v hudbě už vůbec ne. Navíc London Symphony Orchestra určitě netvoří jen „etničtí“ Britové. A pokud mají v čele jako šéfdirigenta Antonia Pappana, který má sice rodiště britské, ale jméno, původ i temperament ryze italské, není co řešit. Jejich čtvrteční koncert na Pražském jaru měl skvělou dramaturgii, brilanci a zvuk… i velké hudební emoce.

6 minut čtení Číst dál…

Jerusalem Quartet v dialogu tří století

„Ako keď vietor odrazu zafúka na koruny stromov, tak sa ich nástroje synchronizovane rozkývali. A aj pod rovnakým vetrom každý strom šumí rozdielne.“

„Chromatické posuny ešte dlho doznievali v ušiach, tak ako keď sa človek pozerá dlho do svetla a v očiach ešte bledne jeho stopa.“

„Violou tak zaplnil frekvencie, ktoré vám nechýbali dovtedy, kým ste ich nepočuli.“

V predvečer rakúskeho štátneho sviatku Nanebovstúpenia Krista, 28. mája 2025, si návštevníci Musikvereinu vo Viedni mohli vychutnať sláčiky súboru Jerusalem Quartet. Štýl prednesu menili autenticky s repertoárom tak, že každé dielo skladateľa si zachovalo to, čo je mu vlastné. Koncert sa začal hravou hudbou Mozarta a cez dramatického Šostakoviča sa dostal k lyrickému Dvořákovi. Ich vášnivé hudobné nasadenie v službe profesionality prinieslo hlboký hudobný zážitok, ktorý publikum ocenilo.

5 minut čtení Číst dál…

Večer úspěšných pražskojarních debutantů

„Mladý dirigent zvolil Divertimento Leonarda Bernsteina, svěží moderní skladbu plnou kontrastů.“

„Tsukushi Sasaki zapůsobila velmi jemným, nenápadným dojmem ihned při vstupu na pódium mezi hráče rozhlasového tělesa.“

„Ve všech třech dirigentských úkolech večera Jan Sedláček obstál, a nejen to, hned k tomu nabídnul i svá umělecká specifika.“

Stalo se dobrou tradicí Pražského jara, že do svého programu zařazuje večery debutujících interpretů. Letos se této cti mimo jiné dostalo dvěma mladým umělcům, japonské houslistce Tsukushi Sasaki a českému dirigentovi Janu Sedláčkovi. Společně se podíleli na programu koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který se uskutečnil ve středu 28. května ve Smetanově síni Obecního domu. Jan Sedláček (1999) loni zvítězil v Soutěžní přehlídce mladých dirigentů v Karlových Varech, japonská houslistka Tsukushi Sasaki (2000) zvítězila v Mezinárodní hudební soutěži Pražského jara 2024. 

6 minut čtení Číst dál…

S Petrem Popelkou ve Vídni

„Způsob, jakým Popelka se svým bohatým arzenálem rozevlátých, ale přesto cíleně přesných gest provedl Vídeňské symfoniky Beethovenovými partiturami, valčíky rodiny Straussů i valčíkem inspirovanou hudbou Richarda Strausse, byl impozantní.“

„Na Vídeňské filharmoniky se pochopitelně upírá v tomto repertoáru pozornost, avšak na nic, ani na straussovské valčíky, pravé vídeňské, nemohou mít a nemají monopol.“

„Ve suitě z Růžového kavalíra dosáhli účinku neodolatelně rozkročeného mezi dekadencí a komikou, sentimentem, nostalgií a opravdovou citovostí.“

Vídeňští symfonikové budou v rakouské metropoli po Vídeňských filharmonicích vždycky až „ti druzí“, neznamená to však ani v nejmenším, že nestojí za to poslechnout si jejich koncert. Ten pohostinský na Pražském jaru se jim s českým šéfdirigentem Petrem Popelkou v úterý opravdu vydařil. Nejen díky jeho osobní energii a muzikálnosti, ale i díky programu – od Beethovena přes valčíkovou rodinu Straussů až k bavorskému Richardu Straussovi programu veskrze a výhradně „vídeňskému“.

6 minut čtení Číst dál…

Milan Al-Ashhab a Barocco sempre giovane. Na Vivaldiho s noblesou i hravostí        

„Respekt k autorovi zůstal přirozeně i tentokrát na prvním místě. Pro Barocco sempre giovane jde o typický jev.“

„Milan Al-Ashhab působí navenek zdánlivě velmi introvertně, ve skutečnosti však jako hráč udivuje technickou vyspělostí i schopností hluboce se vnořit do každého prováděného kusu a intenzívně si ho před posluchači odžít.“

„Sledovat většinu pasáží činilo návštěvníkům viditelnou radost. Kde jinde si tak nádherně povídají housle s cellem nebo s theorbou než ve volných větách cyklu.“

Festival Pardubické hudební jaro se neodehrává toliko v krajském městě na východě Čech. V pondělí 26. května zamířil do Vysokého Mýta, kde jsou nejkrásnějším místem pro provozování hudby prostory gotického kostela svatého Vavřince. Právě v nich se představili houslista Milan Al-Ashhab a komorní soubor Barocco sempre giovane s precizně nastudovaným cyklem Antonia Vivaldiho Čtvero ročních dob.

8 minut čtení Číst dál…

Jak to, že neznáte Klughardta a Jersilda?!

„Je třeba říci, že Alinde Quintet opravdu výborně hraje.“

„Svěží tempo, pregnantní rytmus, vysoké smyčce spolehlivě zastoupila flétnová sóla a při celkové sevřenosti nechybělo celou dobu dramatické napětí.“

„Překvapivě dobré dílo na to, že jde o zcela neznámého skladatele.“

Alinde Quintet nadchnul v programu, ve kterém byla tři díla ze čtyř naprosto neznámá. Stalo se tak v rámci komorního cyklu Prague Philharmonia v místě, který by každý pražský návštěvník koncertů měl někdy zažít. Koncert se konal v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí, což je typický podlouhlý barokní sál v prvním poschodí bývalého kláštera, jenž přiléhá ke sv. Mikuláši.

6 minut čtení Číst dál…

Francouzská barokní hostina

„Vzdor vzrůstající oblibě staré hudby není Jean-Baptiste Lully místnímu publiku příliš známý, o to záslužnější byla dramaturgie večera.“

„Výsledkem byl mimořádně kompaktní, plastický a honosně znějící celek.“

„Pondělní koncert nebyl vystoupením barokního orchestru s deseti sólisty, ale jednoho vokálně-instrumentálního souboru, který miluje a dýchá hudbou, které rozumí.“

Na pondělní večer 26. května festival Pražské jaro připravil lahůdku pro všechny milovníky francouzské barokní opery. V Praze debutoval vokálně-instrumentální soubor Ensemble Correspondances se svým zakladatelem a uměleckým vedoucím, charismatickým dirigentem Sébastienem Daucé. Pražskému publiku servírovali pasticcio z oper italsko-francouzského barokního skladatele Jean-Baptiste Lullyho (1632–1687).

8 minut čtení Číst dál…

Hudební výlety jako kulturní mise. Viaggio Musicale v Kuníně

„Projekt Hudebních výletů ukazuje, jak může kultura vstoupit do veřejného prostoru jinak, nikoliv jako zábavná vsuvka, ale jako trvalé gesto péče o kulturní dědictví.“

„Houslista Jiří Sycha a cembalista Vít Bébar přistoupili k doprovodu s vnitřní energií a znalostí dobového stylu, ale zároveň s mimořádnou pozorností k rytmickému dýchání a formální architektuře skladeb.“

„Pelka dokazuje, že kontratenor už dávno není výlučně historizující kuriozitou.“

V podvečer soboty 24. května 2025 se Velký sál zámku Kunín proměnil v místo mimo aktuálně vnímaný čas. V rámci cyklu Hudební výlety, jež se pojí se jménem Igora Františáka, uznávaného klarinetisty, pedagoga Fakulty umění Ostravské univerzity a ředitele Svatováclavského hudebního festivalu, tam zazněl program souboru Viaggio Musicale. Soubor zaměřený na dobovou, historicky poučenou interpretaci nás provedl labyrintem lidských témat: bolest, láska, osud, víra… V barokní hudbě jsou tyto obsahy tlumočeny s až architektonickou přesností, což umožnilo spojit historizující interpretaci s hluboce aktuálním poselstvím.

8 minut čtení Číst dál…

Marie Magdalena ve velkolepém provedení na Petrově

„Její touha pronikala každou skulinou katedrály, rozšířila klenby o nebeské výšiny a dokonalý hlas prosil. ‚Ať již přijde, ať jeho srdce vstoupí do mého. Ať mne nová naděje posílí.‘“

„V jeho očích jsou tyto domněle zbožné ženy jen pokrytecké a farizejské lhářky.“

„Druhé dějství otevřel v melodických vlnách žertovným šarmem klarinet, hravá tamburína a flétny.“

Dramatem hluboké duchovní síly z přelomu věků, příběhem oduševněné lásky Máří Magdaleny, uzavřel v neděli 25. května Český filharmonický sbor Brno svůj šestý abonentní koncert 34. koncertní sezóny v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Oratorium Julese Masseneta Marie Magdalena na text Louise Galleta nastudoval s Českým filharmonickým sborem Brno jeho zakladatel a již pětadvacet let stálý sbormistr a dirigent Petr Fiala, hostující Severočeskou filharmonii Teplice řídil její šéfdirigent Petr Vronský. Marii Magdalenu představila sopranistka Jana Sibera, Martu altistka Václava Krejčí Housková, roli Ježíše ztvárnil tenorista Tomáš Černý a Jidáše basista Gustáv Beláček.

5 minut čtení Číst dál…

Od Beethovena k Brittenovi. Quatuor Ébène v Rudolfinu

„Druhá věta vnesla do ztichlého sálu bezvýchodnou tragiku vinoucí se sluchovým ústrojím posluchačů v podobě chvějivě útrpného sóla prvních houslí, které se roznášelo nad lopotně oddychujícími spodními hlasy zbylých hráčů.“

„Brittenova třívětá skladba měla díky jednotnému interpretačnímu vhledu a intersubjektivní vazebnosti hráčských gest stylově vyvinuté kontury expresivně laděného neoklasicismu.“

„Kultivovaný, a přitom expresivně vzkypělý tón zúčastněných hráčů vynesl na znějící povrch onu všemi očekávanou bezskrupulózní pregnanci citového sdělení.“

Světově uznávaný smyčcový kvartet Quatuor Ébène zavítal 25. května na osmdesátý ročník Pražského jara, aby rudolfinskému obecenstvu naservíroval podmanivě provedené skladby Benjamina Brittena, Ludwiga van Beethovena a Petra Iljiče Čajkovského. Co do ideového zakotvení obhajitelný repertoár zazněl ve Dvořákově síni stylově autenticky, technicky pečlivě a umělecky vyzrále. Velké uznání si vysloužil zejména violista Lawrence Power, který jakožto „pouhý“ záskok podržel skvěle sehrané těleso i v těch nejzapeklitějších místech.

8 minut čtení Číst dál…

Jiný pohled na Bieitovu Jenůfu v Národním divadle

„Snad s výjimkou Stařenky Buryjovky nenajdeme mezi postavami vyloženě kladnou či laskavou figuru.“

„O tom, zda je taková interpretace přijatelná, či nikoliv, si musí laskavý divák udělat vlastní názor po osobním setkání s tímto inscenačním pojetím.“

„Způsob, jakým režisér pracoval se zpěváky, patří k největším přednostem celé inscenace.“

Premiéra nového nastudování Janáčkovy Její pastorkyně v Národním divadle v Praze, v režii Calixta Bieita, vzbudila nebývale silnou odezvu – jak v tisku, tak na sociálních sítích i v osobních debatách. Většina reakcí byla spíše kritická až negativní. Přes veškerý respekt k práci svých kolegů recenzentů, jíž si velmi vážím, si však dovolím nabídnout na toto nastudování odlišný pohled.

10 minut čtení Číst dál…

Festival ZUŠ Open vyvrcholil operou Dido a Aeneas v podání mladé generace

„V neděli 25. května ožil prostor barokního divadla na zámku ve Valticích nadšeným mládím pod vedením svých pedagogů a mentorů.“

„Postavu kartáginské královny Dídó vytvořila sedmnáctiletá Adéla Řeháková, studentka septimy gymnázia Čajkovského a žačka ZUŠ Žerotín v Olomouci u pedagožky Hany Keferové.“

„Představení dopadlo bezchybně a mělo nadšenou atmosféru. Radost z výsledku měly nejen děti, jejich rodiče a pedagogové, ale i ostatní návštěvníci.“

Žáci základní uměleckých škol si 25. května v rámci festivalu ZUŠ Open vyzkoušeli, co to znamená barokní opera, a dokonce si mohli „ošlapat“ prkna, co znamenají svět, a to v autentickém prostředí barokního divadla na zámku ve Valticích. Opera anglického skladatele Henryho Purcella byla příležitostí pro nejlepší studenty, jak předvést svoje nadšení i umění.

9 minut čtení Číst dál…

Další povedený debut Pražského jara. Trio Incendio

„Haydnovo trio bylo provedeno s takovou promyšleností každého detailu, že škodolibého posluchače nutně muselo napadnout, zda sám skladatel spekuloval nad svým dílem tak důkladně.“

„Souhra je evidentně silnou stránkou souboru a detailní promýšlení každého taktu se v Ravelovi ukázalo jako jedině ku prospěchu.“

„Dlouhodobá poctivá práce se tu potkala s vědomím mimořádného okamžiku.“

Matiné v sobotu 24. května působilo v programu Pražského jara nejspíš nenápadně, přineslo však výtečný zážitek. Trio Incendio hrálo na festivalu poprvé a prezentuje se jako mladé. Není ovšem začátečnické: členové spolu hrají devět let a mají za sebou řadu soutěžních úspěchů.

10 minut čtení Číst dál…

Jarní koncert ve Zlíně ukončil sezónu

„Hudba Karola Szymanowského je plná vzrušení a barevných i harmonických a rytmických efektů, které dokáží překvapit, a Robert Kružík ji dokázal podat jako vzrušující dobrodružství“

„Kateřina Javůrková zahájila fanfárovým motivem pevným tónem a s intonační jistotou, dávající najevo, že před publikem stojí sebevědomý mistr svého nástroje.“

„Oproti svým dalším dílům, poznamenaným duševní rozpolceností člověka, sužovaného depresemi, které ho přivedly až do ústavu, je tato Jarní symfonie plna optimismu a něhy.“

Jarní koncert zahrála Filharmonie Bohuslava Martinů ve čtvrtek 22. května jako poslední v této abonentní sezóně. A program byl velmi svěží i pestrý. Zahájila jej Koncertní předehra Karola Szymanowského, poté přišla potěšit posluchače hornistka Kateřina Javůrková, aby přednesla  Straussův Koncert č.1 , a nakonec zazněla Schumannova Jarní symfonie, která dala jméno celému koncertu. Dirigoval Robert Kružík, který se opět do sálu snesl ve své Cessně, přejmenované na Thunderbolt P-47, a i tentokrát zněly před koncertem tóny Bohuslava Martinů.

6 minut čtení Číst dál…

Beethovenovský večer okořeněný ptačím švitořením

„Už po několika úvodních taktech první věty bylo zřejmé, že před sebou máme orchestr nevšedních kvalit.“

„Klavírista Pierre-Laurent Aimard je proslulý pozoruhodnou šíří svého repertoáru, který sahá od baroka až po hudbu nejsoučasnější.“

„Manacorda propracoval orchestrální složku Beethovenova 1. klavírního koncertu s takovou invencí, jak se to v této skladbě slyší jen málokdy.“

Pod názvem „Beethovenova Osudová“ nabídlo Pražské jaro 22. května festivalovému publiku v Rudolfinu český debut světově proslulého hudebního tělesa Kammerakademie Potsdam. Do Prahy přijel tento orchestr se svým dirigentem a dlouholetým hudebním ředitelem Antonellem Manacordou. Kammerakademie Potsdam vystupovala s Manacordou na nejprestižnějších koncertních pódiích a realizovala s ním řadu nahrávek, mezi jinými také vysoce ceněný komplet Beethovenových symfonií. A hudba Beethovenova byla také těžištěm jejich festivalového vystoupení.

7 minut čtení Číst dál…

Lucern pod Pilatusem oslavil Antonína Dvořáka

„Rezidenční orchestr multifunkčního Kulturního a kongresového centra se rozhodl uspořádat svému oblíbenému skladateli slavnost a představit jeho proslulá, ale i méně známá či méně uváděná díla.“

„Koncert pro klavír a orchestr je technicky velice náročný part, kterého se s bravurou a jistotou zhostil Lukáš Vondráček, pro kterého šlo o druhou spolupráci s místními symfoniky.“

„Každé ze třinácti částí Dvořákova Rekviem a jejich plnokrevnému provedení naslouchalo publikum se zatajeným dechem a aplaudovalo vestoje.“

Hladinu Lucernského jezera s přestávkami čeří výletní lodě, labutě či kapky deště, který se k večeru po takřka celodenním přetahování se zubatým sluníčkem už zřejmě unavil. Zpoza mračen se konečně vynořují majestátní alpské štíty, aby olemovaly krajinu jako na pohlednici. Páteční podvečer se v malebném Lucernu nese nejenom ve znamení přeháněk a citelného nárůstu turistů, ale rovněž ve znamení hudby. A to české. 

8 minut čtení Aktualizováno Číst dál…

Concentus Musicus Wien a Tomáš Netopil znovu spolu

„Silentium! ensemble existuje sice teprve od letoška, ale osoba sbormistryně Terezy Válkové byla předem zárukou kvality. A ta se potvrdila.“

„Tomáš Netopil neváhal rozvlnit přímočarou podobu skladby. A vedl celý aparát pro potřebné vyznění energicky, bez oddechu.“

„Spojení souboru a dirigenta bylo neokoukané a neoposlouchané – ale není zas tak překvapivé. Už spolu vystoupili před dvěma roky v Kroměříži.“

Mozartovo Rekviem v sobotu ozdobilo festivalový program Pražského jara. Stalo se tak v Rudolfinu díky interpretům plujícím na jedné vlně. Vedle čtyř sólistů jimi byl legendární soubor Concentus Musicus Wien, a to po dvou letech opět pod taktovkou Tomáše Netopila. A s nimi především komorní sbor Silentium! ensemble, podle jména nový hráč na tuzemské scéně, skvěle tento večer debutující. Jde ovšem o zkušené zpěváky starší hudby, už dlouho a i teď nadále vedené Terezou Válkovou.

5 minut čtení Číst dál…

Festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců zahájila Andrea Kalivodová s Prague Philharmonia

„Slavnostní zahajovací koncert ve velkém sále Horáckého divadla nabídl večer plný hudební kultivovanosti, precizního orchestrálního provedení a písňové lyriky.“

„Andrea Kalivodová je známá především svojí výraznou operní kariérou, ale v Jihlavě se představila v roli ztišené vypravěčky se schopností sdílení hlubokého lidského prožitku.“

„Prague Philharmonia patří k nejlepším českým orchestrům a v Jihlavě prokázala, že i velké symfonické dílo lze zahrát s komorní jemností, aniž by ztratilo svou monumentálnost.“

Počtyřiadvacáté byl v pondělí 19. května slavnostně zahájen Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců, respektive jeho hlavní jarní část. Na koncertě v jihlavském Horáckém divadle vystoupil renomovaný orchestr Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Štilce. Festivalová hudební přehlídka v letošním roce připomíná Mahlera písňovým odkazem, zaměřuje se ale i na klíčové reprezentanty hudebního klasicismu. A tak zazněla předehra k Mozartově opeře Figarova svatba a Mahlerův písňový cyklus Rückert-Lieder v podání přední české mezzosopranistky Andrey Kalivodové. Monumentální závěr patřil Beethovenově Symfonii č. 5 c moll Osudové. 

10 minut čtení Číst dál…

Debutanti z Göteborgu. Smetana by byl příjemně překvapen

„Na první pohled nejsou příliš globalizovaní, a přesto vyvolávají globální ohlas.“

„Lisieckého vystoupení, bezchybné a dokonale definitivní, ideální ve výrazu, večer i celý letošní festival prozářilo.“

„Dirigent Santtu-Matias Rouvali vybavil Bartókův Koncert pro orchestr posluchačskou přehledností a nabídl dílo k poslechu jako poutavou, barvitou skladbu, takovou, kterou si nelze nezamilovat.“

Klasicky postavený program přivezli v pátek na Pražské jaro Göteborští symfonikové se Santtu-Matiasem Rouvalim. V jeho středu figuroval nástrojový koncert, na vrcholu velké orchestrální dílo a v úvodu skladba menšího formátu. Nešlo však o nic tuctového. Chopinův 1. klavírní koncert měl jako sólistu světovou hvězdu Jana Lisieckého, večer korunoval Bartókův skvělý Koncert po orchestr a začátek patřil jedné ze tří Smetanových méně hraných švédských symfonických básní – Hakonu Jarlovi.

8 minut čtení Číst dál…

Hudba, která klade otázky. Závěrečný koncert Janáčkovy filharmonie

„Gilbert Varga dokázal z Janáčkovy filharmonie vydobýt to, co skladba potřebovala: odstup i groove, přesnost i plasticitu.“

„Houslistka světového renomé Karen Gomyo do interpretace vnesla klid a vyrovnanost, která pramenila z hlubokého vnitřního přesvědčení.“

„V Ostravě zněly nejen tóny, ale i otázky. O tom, jak uchovat paměť, jak překonat ideologii a jak tančit dál, třeba i v rytmu, který se nám zpočátku zdál cizí.“

Závěrečný koncert sezony 2024/25 se v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava proměnil v rozjímání o identitě, paměti a pohybu v čase. Ve čtvrtek 22. a v pátek 23. května rozehráli hudebníci na pódiu sálu Vesmír příběh, který se organicky vinul od Dvořákova Houslového koncertu přes orchestrální glosu Johna Adamse The Chairman Dances až k Tancům z Galanty Zoltána Kodályho. V této promyšleně dramaturgicky zvolené trojici děl se ukrýval hlubší obsah: živý rytmus lidské zkušenosti, hudba jako smíření rozdílností a tichá otázka v podtextu. Existuje rytmus, který nás všechny spojuje? Dirigoval Gilbert Varga, Karen Gomyo hrála part sólových houslí.

6 minut čtení Číst dál…

Plzeňská filharmonie a skvělá Barbara Maria Willi v Besedě

„Je skvělé, že se management orchestru Plzeňské filharmonie soustavně věnuje uvádění děl soudobých českých autorů.“

„Provedení Bachova koncertu d moll Barbarou Marií Willi bylo jednoduše zážitkem.“

„Vrchol koncertu přišel až po přestávce.“

Dalším, předposledním koncertem abonentní řady Diamant orchestru Plzeňské filharmonie, pokračovala s dramaturgicky skvělým programem koncertní sezóna orchestru doma, v Plzni.  22. května dirigoval šéfdirigent Chuhei Iwasaki. Na programu byla díla letošního jubilanta Jiřího Temla, Johanna Sebastiana Bacha a Bohuslava Martinů. Roli sólistky večera přijala Barbara Maria Willi.

7 minut čtení Číst dál…

Tak nám zabili Janáčka…?

„Když se přihlédne ke krvavému zabití nemluvněte na kuchyňském stole, což je už opravdu jen pro otrlé, pak je toho bieitovského na Prahu až dost.“

„Není to Janáček tak úplně elektrizující a do duše se zadírající, ale velmi slušně hudebně zrealizovaný ano.“     

„Laca a Jenůfa sedí u stolu, křečovitě se smějí a mažou si vzájemně po tvářích kusy svatebního dortu.“ 

Tak nám zabili Janáčka, chtělo by se parafrázovat slavnou hlášku z Dobrého vojáka Švejka po zhlédnutí nové inscenace Její pastorkyně v pražském Národním divadle. Jenůfa podle režiséra Calixta Bieita a výtvarnic Anne-Sofie Kirsch a Pauly Klein, to je sex, nože, krev… a nevyužitý revolver. Emocemi nabitou, téměř veristickou operu, historicky první českou s prózou místo veršů, se jim sice nepodařilo zničit, ale jednoznačné nadšení rozhodně nevyvolali.

10 minut čtení Číst dál…

Pardubické proměny Markéty Cukrové

„Třiatřicetiletý Jiří Habart příležitost využil vrchovatou měrou.“ 

„Hráči Komorní filharmonie by možná mohli odvádět své výkony poslepu, ale proč se sympatickému dirigentovi nepodřídit?“

„Vnitřní nastavení umožňuje Markétě Cukrové plně se vcítit se do textu a nálady Wagnerem zhudebněných veršů, ohromujícím vnějším znakem je pak uchopení nosným a přesvědčivým hlasem.“

Tři večery na pódiu pardubického Domu hudby byly v tomto týdnu svěřeny mezzosopranistce Markétě Cukrové. Přední česká pěvkyně se prvně 19. května stala protagonistkou květnových abonentních koncertů Komorní filharmonie. Vedle předem ohlášeného písňového cyklu Richarda Wagnera zazněly v jejím podání ještě dvě árie Cherubína z Mozartovy Figarovy svatby. Spolehlivý orchestr energicky a s citem řídil Jiří Habart.

7 minut čtení Číst dál…

Ó, byl to sen! Krásný dvořákovsko-sukovský večer

„Stěžejní literární složkou večera se staly Otiliiny dopisy, chronologicky seřazené od sedmi let věku pisatelky do jejích dvaceti sedmi, tedy do doby krátce před smrtí.“

„Významnou roli v programu ovšem na koncertě Lieder society sehrály, jak jinak, vokální kompozice.“

„Všechny tři pěvkyně velmi dobře ovládají své hlasové fondy, je radost je poslouchat.“

V poněkud chladném večeru, v bujnou jarní zelení obklopené Vile Amerika, sídle Muzea Antonína Dvořáka, uspořádala Lieder Society 19. května hudebně-literární pořad s názvem Ó byl to sen. Námětově byl sestaven jako spojnice odkazu skladatelů Antonína Dvořáka a Josefa Suka, kdy se jeho ústřední postavou stala Dvořákova dcera a současně žena Josefa Suka Otilie Suková.

6 minut čtení Číst dál…

Chicago Symphony Orchestra se strhujícím gigantickým Mahlerem 

„Pochody a stupňované ataky znějí tvrdě, nesmlouvavě, nemilosrdně. A právě tak Jaap van Zweden symfonii traktoval: ve svižném tempu, drtivě, mohutně a velkolepě, zápasivě, rázně až útočně.“

„Obě rány obrovským kladivem zněly, jak měly: jako Mahlerův heroický střet s osudem.“

„Šlo o vzorový výklad Mahlera – nikoli jako komplikovaného intelektuála, ale jako zápasivého vizionáře a kompozičního virtuosa.“        

Druhým letošním americkým debutantem byl na festivalu Pražské jaro Chicagský symfonický orchestr. Mahlerova Šestá symfonie, zvaná Tragická, zazněla v úterý v Obecním domě s nesmlouvavým dopadem – nabita obrovským emocionálním potenciálem a plná neutuchající energie, interpretačního nadhledu a koncertní virtuozity. Jaap van Zweden, mezinárodně úspěšný nizozemský dirigent, provedl hráče i publikum pětaosmdesátiminutovým dílem mimořádně inspirovaně a obdivuhodně neúnavně.

7 minut čtení Číst dál…

Symbolická premiéra. Lucie Kaňková zpívala písně, které pro ni složil dědeček

„Jindřich Feld sbírku Čtyři písničky o štěstí zkomponoval přímo na míru své vnučce, sopranistce Lucii Kaňkové.“ 

„Kaňková předvedla obrovskou pěveckou preciznost.“

„Mezi sopranistkou a kvartetem panovala symbiotická souhra, zároveň se instrumentalisté dokázali barevně přizpůsobit prostoru i pěvkyni natolik, aby ani ve forte její hlas nezastínili.“

Wihanovo kvarteto představilo v rámci Pražského jara program složený z posledních smyčcových kvartetů W. A. Mozarta a L. van Beethovena společně se třemi písňovými cykly Jindřicha Felda u příležitosti 100. výročí narození tohoto autora. Interpretace Lucie Kaňkové byla výjimečná nejen pěvecky, ale i svým symbolickým rozměrem. Čtyři písničky o štěstí totiž Feld, který byl jejím dědečkem, napsal přímo pro ni, uvedení se však nedožil. V Karolinu 18. května zazněly ve světové premiéře.

7 minut čtení Číst dál…

Koncert vítěze s mnoha vítězi

„Málokdy se naskytne takový pohled. Modely dvouplošníků, parní lokomotiva, historické automobily a do toho v témže zorném poli pódium s klavírem (trochu vtipně značky Yamaha).“

„Hornista zůstával u decentního projevu a nechával mluvit hudbu.“

„Houslista Jakub Fišer prokázal univerzalitu, když se chopil violového partu v Mozartově kusu.“

Zhicheng Jin je jméno náležející studentu pekingské konzervatoře, hornistovi, který v minulém roce zvítězil v soutěži Pražského jara. S úspěchem se tradičně pojí vystoupení na následném ročníku festivalu, tentokrát už v rámci jeho hlavního programu. Tak se stalo, že Koncert vítěze se konal 19. května a spolupracovalo Bennewitzovo kvarteto, hlavně jeho primárius Jakub Fišer, a klavírista Miroslav Sekera. Lákavým aspektem se stalo místo konání, kterým byla velká hala Národního technického muzea.

6 minut čtení Číst dál…

Zážitek v Linci. Hudebně skvělý Rossiniho Vilém Tell 

„Dirigent Enrico Calesso, šéf operní scény z Würzburgu, má skvěle vypracovanou dynamiku, italská opera je jeho ‚parketou‘.“ 

„Seungjick Kim, absolvent Operního studia mladých v Linci, byl v roli Arnolda pěveckou hvězdou večera. Po jeho kreaci v Lišce Bystroušce jsem to očekával, ale on předčil mé očekávání.“

„Režii, která se vyžívá v podivuhodné transformaci děje, jsem rád toleroval. Hudební úroveň nastudováni ji dalece převyšovala. Režisér opery je dnes asi nejsvobodnější profese na světě…“

Musiktheater v Linci uvedl jako finální operní premiéru sezóny náročný titul, Rossiniho Viléma Tella – ve výborném hudebním nastudování uměleckého ředitele operních scén z Würzburgu a Terstu Enrica Calessa. Režií byl pověřen Georg Schmiedleitner, na scéně Haralda B. Thora. Výkony v hlavních rolích, pěvecky velmi obtížných, naplnily, někdy i předčily moje očekávání, Bruckner Orchestr Linz 17. května exceloval technickou brilancí. Režie díla není ve své aktualizaci bez problémů.

13 minut čtení Číst dál…

S Arvo Pärtem v prostoru mezi hudbou a tichem

„Program tvořily kompozice z různých let, vyzařující jeden autorský rukopis, jednoho ducha, jedno umělecké poselství – vzkaz o vnitřním pokoji.“

„Na projevu Estonského fihlarmonického komorního sboru je nezbytné obdivovat kompaktnost zvuku a ladění, dynamickou flexibilitu, dokonalost ve výměnách a proměnách sazby i absolutně stejnou výslovnost.“

 „Koncert se završil modlitbou Otčenáš, nejvyšším možným způsobem ztišeně prostou, upřímně opravdovou a nebesky krásnou.“  

Estonský filharmonický komorní sbor, vnímaný jako dvorní interpret hudby Arvo Pärta, existuje už čtyřiačtyřicet let. Letošní Pražské jaro sbor díly letos devadesátiletého krajana i svým vokálním mistrovstvím skutečně ozdobil. Je přitom zřejmé, že takový koncert jako ten pondělní v Rudolfinu, zcela monotematický, přesto nesmírně bohatý, by žádný jiný žijící skladatel svou tvorbou neutáhl.

8 minut čtení Číst dál…