PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve Velkém koncertním studiu, jak zde nazývají hlavní koncertní prostor s mohutnými varhanami stojícími jako monolit nad jevištěm, mimochodem největšími na Slovensku, zazněl výběr tří sofistikovaných skladeb.“

„Orchestr společně s dirigentem Adamem Sedlickým vytvořil skvěle fungující organismus a s potřebným nasazením provedl tuto interpretačně náročnou skladbu.“

Program 9. abonentního koncertu bratislavských rozhlasových symfoniků nabídl v pátek 20. května celkem tři výrazná díla. Zazněla Suita sv. Pavla od Gustava Holsta, Rapsodická suita pro klavír a orchestr Eugena Suchoně a „Skotská“ symfonie Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dirigent Adam Sedlický přizval slovenskou pianistku Jordanu Palovičovou, která provedla Suchoňovu sugestivní skladbu s nesmírným nasazením.

„Komorní sbor se velmi dobře vypořádal s akusticky suchým prostorem kostela.“

„Celková architektura koncertu byla prostá laciných a líbivých efektů. Tím ovšem není řečeno, že by zde efektní skladby zcela chyběly.“

V rámci třiapadesátého Hudebního festivalu Antonína Dvořáka zavítal 24. května do svatohorské baziliky americký sbor z Morningside University (Sioux City, Iowa) s dirigentem Ryanem Personem. Soubor představil pestrý, pečlivě nastudovaný a zpaměti provedený sborový repertoár evropských i zámořských skladatelů z převážné většiny z 20. a 21. století. Výjimku tvořili Rossini (sbor z opery Il Carnevale di Venezia), Dvořák (dva sbory z Moravských dvojzpěvů, provedené v úpravě pro smíšený sbor) a z dramaturgického kontextu dosti vybočující Hildegarda z Bingenu.

Dostal k dispozici těleso PKF-Prague Philharmonia, které se v dané čtveřici komorních orchestrálních skladeb cítilo evidentně velmi dobře.“

„Folklorem značně nasáklá kompozice vrcholí divokou ´cikánskou´ větou, ve které se blýskla houslistka Romana Špačková.“

Debutant Pražského jara Marek Prášil není žádným začátečníkem a tedy ani absolutním debutantem. To, že se objevil poprvé na mezinárodním hudebním festivalu v metropoli, neznamená, že by neměl žádné zkušenosti. Má je z Ostravy a z Českých Budějovic, má je ze zahraničí, má je z koncertů, opery i muzikálů. Však si také vedl v úterý v Rudolfinu za dirigentským pultem orchestru PKF-Prague Philharmonia víc než dobře. Vedl koncert účelnými gesty, působil klidně a skromně, měl zajímavý program a výsledek byl velmi muzikální.

„Co lahodilo uchu, byla měkká, jemná, neostrá hra všech muzikantů, velice pozorná až ohleduplná k sobě navzájem, zvukově velmi vyrovnaná.“

„V Čajkovském se neustále něco dělo, napětí se přenášelo z pódia do sálu, žádný z interpretů nepřekročil lákavou možnost prosadit svůj nástroj. Zádumčivost, melancholii, bolest sdíleli všichni rovným dílem.“

Další z pozoruhodných pražskojarních koncertů byl k slyšení na závěr Víkendu komorní hudby v neděli 22. května. Tři výjimeční sólisté – houslista Emmanuel Tjeknavorian, violoncellista Daniel Müller-Schott a klavíristka Anna Vinnickaja – dávají to nejlepší ze svého umění ve prospěch celku a jejich trio se pyšní kompaktností, vyváženým zvukem a výrazovou hloubkou. A repertoár opět svědčil o promyšlené dramaturgii letošního ročníku festivalu, který se nepodbízí a snaží se představit tu největší kvalitu.

„Martin Daněk upoutal svým jistým, měkkým, sametovým tónem s bezpečnou intonací, v taneční sarabandě se zaskvěl krásnými melodickými oblouky a libým frázováním.“

„Ozdobami a rokokovou hravostí naplněná čtvrtá věta se závěrečným vtipem byla dokladem, jak se výborní hráči vyrovnávají s náročnou skladbou – s lehkostí a samozřejmostí.“

„Zajímavě se propojující hlasy těchto tří nástrojů vytvářely dojem akvarelu – jako by se jejich barvy do sebe vpíjely.“

Během Víkendu komorní hudby se v sobotu v podvečer představil vítěz soutěže Pražského jara z roku 2019 Martin Daněk. Ta nejcennější odměna za vítězství – vystoupení na samostatném pražskojarním koncertě – se sice kvůli pandemii dva roky odkládala, ale čekání stálo za to. Martin Daněk se svými kolegy koncert jaksepatří rozehráli a publikum ve vyprodaném sále Anežského kláštera jejich výkony přijalo s nadšením.

„Lejava aj v náročnejších faktúrach viedol orchester jasným gestom, kľúčový bol jeho prínos aj pre vystihnutie charakteru skladieb.“

„Čo sa týka piatkovej premiéry, treba určite mimoriadne vyzdvihnúť výkon sólistu Jana Hudečka, ktorý mal na celkovom vyznení skutočne veľký podiel.“

„Napriek umiernenejšiemu priebehu bolo v časti zreteľné určité pnutie, ktoré stále udržovalo pozornosť poslucháčov.“

Pravidelné orchestrálne koncerty Katedry skladby HAMU sú vždy veľmi zaujímavým exkurzom: zakaždým sa tu stretnú veľmi rôzne prístupy ku kompozícii a poslucháč si tak môže aspoň čiastočne predstaviť, ako rozmanito poslucháči katedry k hudbe pristupujú. 20. mája sme počuli diela štyroch študentov skladby, Michaela Andrewa Burta, Haštala Hapku, Darje Kukal Moiseevy a Jana Dobiáša: a jedným veľkým kladom večera bolo okrem iného aj to, že si ich kompozície vypočulo nezvykle početné publikum.

„Dirigent Svárovský sa už v minulosti prejavil ako zasvätený interpret českej symfonickej hudby.“

„Foersterova Tretia symfónia zaznela pod Svárovského taktovkou na Slovensku v premiére.“

Po ročnej pauze sa za dirigentský pult na abonentných koncertoch Slovenskej filharmónie v dňoch 19. a 20. mája 2022 znova postavil skúsený doyen taktovky Leoš Svárovský, ešte donedávna stály hosťujúci dirigent filharmonického orchestra. Pred svojím minuloročným vystúpením v júni 2021 o dva plánované koncerty so SF kvôli nepriaznivej epidemiologickej situácii prišiel, program sa niekoľkokrát menil a napokon sa ustálil na zostave, ktorú tvorila virtuózna miniatúra Ilju Zeljenku, romantický inštrumentálny evergreen a premiérové uvedenie jednej zo symfónií Josefa Bohuslava Foerstera. Ako sólista sa po prvýkrát v Bratislave predstavil mladý český huslista Milan Al-Ashhab.

„Ivo Kahánek se těžkého a efektního úkolu, sahajícího často do krajností, zhostil suverénně.“

„Pro Ivesovu hudbu jsou typické simultánně znějící melodie, mohutné zvukové masy a náhlé kontrasty.“

Česká filharmonie přispěla do programu festivalu Pražské jaro mimořádně zajímavým a zdařilým koncertem. V pátek hrála ve Smetanově síni spolu s Ivo Kahánkem Klavírní koncert Movis od našeho současníka Michala Rataje a sama k tomu dvě skladby od Charlese Ivese, amerického hudebního vizionáře první poloviny dvacátého století. V tuzemském hudebním dění docela neběžná a rozhodně objevná dramaturgie; náročný, ani trochu oddechový večer… A sál přitom plný! S hostujícím dirigentem Davidem Robertsonem opravdová festivalová událost.

„Letošní slavnostní zahajovací koncert připadl přesně na večer 111. výročí Mahlerova úmrtí.“

„Úvodní festivalový koncert byl skvěle dramaturgicky připraven a byl tak důstojnou připomínkou třech skladatelských generací, které středově spojovala osobnost Gustava Mahlera.“

Jedenadvacátý ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců začal po dvou kultuře nepřejících letech opět v původním termínu tradičně orámovaném 18. květnem a 7. červencem – výročími úmrtí a narození Gustava Mahlera, který v Jihlavě strávil dětství. Nosnou linkou dramaturgie festivalu je samozřejmě Mahlerův repertoár, který pořadatelé zasazují do širších hudebních souvislostí. Během letošního ročníku tak zazní téměř všechny Mahlerovy písně a festivalový dramaturgický fokus na české hudební prostředí v napojení na vídeňský prostor představí další pozapomenutá díla skladatelů 18. století. V obnovené světové premiéře tak v nedaleké Nové Říši zazní 3. června Mše svatého Aloise od skladatele Leopolda Hoffmanna.

„Markéta Cukrová, ktorá, ako všetci vieme, oplýva neobyčajným muzikantským dôvtipom, našla spoľahlivého a premýšľavého partnera v klaviristovi Gottliebovi Wallischovi.“

„Všetko toto potrebuje nielen starostlivý prístup interpretov, ale aj otvorené publikum, ktoré všetky tieto podnety, často skrytejšie a tichšie, než sme zvyknutí, prijme.“

Šarm, pravdivosť emócií, nesmierne pestrá zvuková paleta, a to všetko v programe z neopočúvaných piesní a za použitia jedinečného nástroja. Aj vďaka týmto atribútom sa stal koncert mezzosopranistky Markéty Cukrovej a klaviristu Gottlieba Wallischa na festivalu Pražské jaro večerom, na ktorý bude publikum spomínať ešte dlho.

„Před budovou stála velká zeměkoule a příchozí se dozvídali, že jejich filharmonie míří do Vesmíru.“

„Ke spolupráci byl přizván Český filharmonický sbor Brno, pro který je Dvořákovo Stabat Mater stěžejní a srdeční záležitostí. Zpívali skladbu, kterou mají nastudovanou pod vedením svého sbormistra Petra Fialy.“

Pro poslední koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava před rekonstrukcí domovského Domu kultury vybrala dramaturgie Dvořákovo Stabat Mater. Toto vrcholné duchovní dílo zaznělo ve čtvrtek 19. května ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno a sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Jarmilou Balážovou, Richardem Samkem a Janem Šťávou pod taktovkou Vasilije Sinajského.

„V provedení jako kdyby se oba autoři ve vzájemném sousedství s úplnou samozřejmostí náhle potkali.“

„Brucknerova symfonie nebyla ani trošku úporná, halasná a ohlušující nebo velikášská.“

Symfonický orchestr města Birminghamu přijel po téměř třech desetiletích na Pražské jaro. Těleso bylo už tehdy mimořádně zajímavé díky tomu, že ho dlouhé roky formoval jako jeho šéfdirigent Simon Rattle, budoucí hvězda světového formátu. Zdá se, že orchestr má dlouhodobě štěstí. Nyní ho šestým rokem formuje mladá šéfdirigentka Mirga Gražinytė-Tyla, jejíž budoucí dráha se dá odhadovat stejně směle. A středeční koncert v Obecním domě pod jejím vedením opravdu vyzněl jako výjimečná umělecká událost.

„V odborných kruzích je Gautier Capuçon považován za ambasadora violoncella 21. století.“

„Krásná volba přídavku završila skvěle koncipovanou dramaturgii Capuçonova festivalového debutu, který byl vynikající.“

Světoznámý francouzský violoncellista Gautier Capuçon, který je debutantem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a současně rezidenčním umělcem letošního 77. ročníku, zahájil v Pražské křižovatce 16. května mimořádným recitálem své třídenní festivalové působení. Do Prahy přiletěl z Bogoty. V rámci sólového koncertu přednesl výběr z děl Johanna Sebastiana Bacha, Henriho Dutilleuxe a Zoltána Kodálye, která nahrál na své album Souvenirs.

„Umělecké školství je z hlediska rozvoje osobnosti i kultivování společnosti velice důležité – věnuje se pěstování talentů, ale vychovává i budoucí příjemce kultury.“

„Chuť, nadšení, píle i jistá dávka talentu a štěstí jsou dobrými předpoklady pro budoucí uplatnění těchto mladých hudebníků.“

Popáté zařadilo Pražské jaro do svého programu Salon ZUŠ – koncert stipendistů MenARTu, nadaných žáků základních uměleckých škol, kteří rok pracovali pod vedením mentorů sopranistky Kateřiny Kněžíkové, houslisty Jana Fišera, flétnisty Jana Ostrého a klavíristů Iva Kahánka a Karla Košárka. Koncert, z něhož čišela nejen mladistvá energie a nadšení, ale ozdobily ho i pozoruhodné výkony, proběhl v neděli 15. května v kostele svatých Šimona a Judy.

„Sopranistka Hana Blažíková doslova prozářila překrásný prostor síně v Anežském klášteře. V kontrastu se zvukem harfy zněl její hlas nebesky a naplnil sál dokonale.“

„V některých písních Nejtek ‚trhá‘ fráze a texty, v některých naopak nechává melodii i text přirozeně a logicky vázat. Je evidentní, že to byl záměr, ten jsem však nepochopil.“

Festival Pražské jaro nabídl v sobotu 14. května třídílný projekt zaměřený na historicky poučenou interpretaci staré hudby ve skladbách dávných i současných autorů. Od 19 hodin se v Anežském klášteře představil ženský soubor Tiburtina Ensemble s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou a jejich hosty. Programu jejich vystoupení dominoval Nejtkův vokálně-instrumentální cyklus psaný na texty středověkých trubadúrek zvaných trobairitz z přelomu dvanáctého a třináctého století. Michal Nejtek skladbu napsal na objednávku Pražského jara.

„Skladatelé byli současníci a neměli to ve své domovině lehké. Kabeláč tvořil v obou totalitách, v nacistické a socialistické. Šostakovič zažil jak léta slávy, tak příkoří.“

„Dirigent modeloval symfonii jako postupně narůstající proud, se zvyšující se intenzitou napětí, které dovedl do euforického závěru.“

Dramaturgie brněnské filharmonie připravila pro své abonenty řady Filharmonie v divadle I pro květnový koncert zajímavou dvojici: symfonie skladatelů Miloslava Kabeláče a Dmitrije Šostakoviče. Nabídla publiku srovnání jejich pátých symfonií a svému symfonickému orchestru velmi obtížná, zato efektní a duchovně vyzrálá existenciální a monumentální díla. Recenzovaný koncert se odehrál jako druhý v řadě, v pátek 13. května v Janáčkově divadle.

„Tomáš Hanus v Janáčkově hudbě zdůraznil kontrastnost, krajnosti mezi emocemi, aniž by se nechtěně dostal k extrémním výrazovým polohám.“

„Úplný konec opery Tatjana Gürbaca ztvárnila jedinečně, příjemně mimo obvykle využitá řešení a klišé.“

Ženevské operní divadlo letos na jaře nastudovalo Janáčkovu Jenůfu. Páteční derniéra, která sérii představení uzavřela, dala zřetelně najevo, že se pro tento projekt sešel výborný tým, umělecky sebevědomý a inspirovaný. Vedli ho režisérka Tatjana Gürbaca a dirigent Tomáš Hanus. V podobné hudební i divadelní síle, jakou se v Grand Théâtre de Genève podařilo vytvořit, bývá Její pastorkyňa k vidění skutečně jen zcela vzácně, pokud vůbec.

„K dirigentskému pultu se postavil anglicko-německý dirigent David Robert Coleman, který je rovněž skladatelem a úzce spolupracoval jako asistent s Danielem Barenboimem.“

„‚Skládám i vlastní hudbu, ale propojení jazzu s klasikou je pro mne výzva, důležitá je radost z muzicírování,‘ sdělil skladatel na besedě publiku.“

Pod názvem Dvořákova Olomouc se koná tento festival krásné hudby letos už podvacáté. Zaštiťuje ho Moravská filharmonie Olomouc a budou zde představeny různé hudební žánry. Koncerty budou prezentovány na krásných místech, kterými je Olomouc vyhlášená. Celkem pět míst, kde zazní šest zajímavých koncertů, a mezi nimi nechybí sál Reduty. Zahájení festivalu se konalo ve čtvrtek 12. května, shodou okolností v den, kdy byl tradičně zahájen i festival Pražské jaro. Jen charakter koncertu byl podstatně jiný. Dramaturgie festivalu oslovila dva interprety, kteří posunují vnímání klasiky ze zcela jiného úhlu: Uriho Cainea a Davida Roberta Colemana.

„Všehovšudy by tato interpretace mohla jít bezpečně rovnou na nahrávku.“

„Haydnovský přídavek byl strhující, hraný v hraničním tempu, velmi srozumitelně a s takovou mírou risku, která dělá z dobrých živých vystoupení neopakovatelnou událost.“

Středeční večer 11. května v Sukově síni Rudolfina patřil recitálu Miroslava Sekery. Klavírista vystavěl obě půle koncertu od děl klasicistních k romantickým: v té první zazněla Haydnova sonáta následovaná třemi skladbami Fryderyka Chopina, ve druhé polovině pak díla Mozarta a Liszta. Recitál sklidil ohlas více než příznivý – publikum si vyžádalo hned tři přídavky.

„V Praze sice přímo neoslnil, ale přesto sklidil velké uznání a získal hluboký respekt.“

„Je pochopitelné, že nemohl uspokojit ty, kteří v důvěrně známé partituře potřebují slyšet jemné nuance.“

Orchestr Západovýchodní díván je na hudební mapě světa pojmem, směle přesahujícím v mezinárodním měřítku umělecké hranice směrem k politice. Letošní festival Pražské jaro otevřel nakonec sice bez svého zakladatele Daniela Barenboima, ale pod taktovkou Němce Thomase Guggeise, který ho narychlo zastoupil, neméně zajímavě. Smetanova Má vlast zazněla ve čtvrtek v Obecním domě jako dílo uchopitelné a pochopitelné v globalizovaném světě už pro kohokoli – i pro mladé hudebníky z Izraele a Palestiny.

„Ivanovićova znalost pardubického orchestru a cit pro výběr skladeb a jejich ztvárnění přispěly velkou měrou k sukcesu úterního koncertu.“

„Dvě skladby byly odehrány za osobní přítomnosti autorů, do Pardubic přijeli Lukáš Hurník i Eduard Douša.“

Komorní filharmonie Pardubice pro svůj mimořádný koncert, připravený na úterý 10. května v Sukově síni Domu hudby, sáhla do netradičního repertoáru, nahlížíme-li program večera optikou její běžné dramaturgie. K provedení novodobých skladeb, vzniklých vesměs ve 20. století, přizvala Bohemia Saxophone Quartet a dirigenta Marka Ivanoviće. Ohlášená díla pěti autorů slibovala už předem zajímavý hudební zážitek, hosté na pódiu pak jeho nespornou kvalitu. Posluchačům se dostalo obojího, škoda jen, že si jich nenašlo do hlediště cestu více.

„Lieder Company sa piesňovému repertoáru venuje systematicky a dokáže aj po stránke dramaturgie poskytnúť veľmi podnetné projekty.“

„Neviem si predstaviť mnoho speváčok, ktoré by sa Messiaenovho cyklu ujali tak presvedčivo, ako Irena Troupová.“

Spolok Lieder Company pripravil na sviatočný večer 8. mája veľmi zaujímavý – a, ako inak, piesňový – program z diel prvej polovice 20. storočia. Koncert sa skladal čisto z diel francúzskych autorov: Paula Dukasa, Marcela Duprého a Oliviera Messiaena. Protagonistami boli sopranistka Irena Troupová, barytonista Robin Červinek a klavirista Jan Dušek.

„Nejpůsobivějšími momenty pro mě byl třeba neústupný konec druhé věty nebo dirigentská jistota v rokokových variacích věty třetí.“

„Třemi přídavky Skoumal navázal na poctivého ducha programu.“

„Po celou dobu večera byla cítit přízeň všech přítomných, což mělo pozitivní vliv na celkové neopakovatelné vyznění koncertu.“

„Na popředí skvěle instrumentovaného a dobře se pojícího orchestru doplněného například o dvě harfy vynikla Brisceinova barva hlasu i citlivě interpretovaný text staroindické předlohy.“

Minulé úterý hostovala s Pražským filharmonickým sborem a s orchestrem PKF – Prague Philharmonia přední česká dirigentka Miriam Němcová. Pro společný koncert obou těles vybrala repertoár druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Vlajkovou lodí programu se stala Kytice Bohuslava Martinů, která se zároveň symbolicky stala připomínkou dirigentčina oslaveného životního jubilea. K této příležitosti do pražského Rudolfina doputovaly zástupy lidí plných vřelého postoje k oslavenkyni. Ta je společně s dalšími přítomnými hudebníky obdařila skvělým hudebním zážitkem.

„V úchvatném zastavení, v naladění na jedné vlně s dirigentkou, učinil Alexandros Stavrakakis ze známé árie hudební událost.“

„Dirigentka režijní výklad nijak neshazuje. Hudební nastudování je s ním v souladu, ale zároveň ho přesahuje.“

Drážďanská Semperova opera hraje Rusalku. Sobotní premiéra byla pro inscenační tým a sólisty úspěchem. Pro tuzemského diváka, zvyklého spíše na pohádkové reálie, může být její lehce surrealistická podoba a její citová věcnost zajímavou alternativou, nebo také problémem. Jednoznačným kladem, a to zcela famózním, je nicméně hudební podoba – způsob, jakým dirigentka Joana Mallwitz s orchestrem Staatskapelle Dresden rozeznívá, využívá, hraje a vykládá Dvořákovu partituru. A mezi pěvci je skutečným králem mladý řecký basista Alexandros Stavrakakis jako Vodník.

„Petrdlík velmi dobře odlišoval jemné detaily Bendovy hudby, motivoval orchestr k barevné hře.“

„Jediné dvě reprízy plzeňského nastudování se uskuteční na jevišti Velkého divadla 25. a 31. 5.“

K příležitosti výročí tří set let od narození českého skladatele Jiřího Antonína Bendy uspořádalo Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedení jeho dvou melodramů Pygmalionu a Medey. Na nastudování se podílely dva soubory, komorní orchestr opery řídil Jiří Petrdlík a scénických rolí se ujali členové činohry.

„Před orchestr se postavil dirigent Leoš Svárovský, který se na Talentinu představil už v roce 1986, tehdy v roli flétnisty. Dnes patří k žádaným dirigentům.“

„Publikum sedělo jako přimražené a zareagovalo, až se k němu dirigent otočil s tázavým gestem. Teprve poté bouřlivý potlesk ukončil slavnostní koncert, který byl příslibem dalších výjimečných hudebních zážitků.“

Festival Talentinum otevřel ve čtvrtek 5. května své brány a hostí ve zlínském Kongresovém centru umělce, kteří svým talentem okouzlují zlínské publikum už 26. sezónu. Zahajovací koncert patřil těm, kteří prošli tímto festivalem před léty a nyní potvrzují, že naděje do nich vložené přinesly ovoce.

„Rytíře Des Grieux ztvárnil její manžel, hvězdný ázerbájdžánský tenorista Jusif Ejvazov, který roli zpíval poprvé po jejím boku také před osmi lety v Římě.“

„Vedle mnohých interpretačních vrcholů opery patřil na scéně Opéra de Monte-Carlo k nejsilnějším momentům okamžik, kdy se Anna Netrebko ukláněla po představení se svými kolegy pod ukrajinskou vlajkou.“

„Anna Netrebko oslnila diváky ve všech svých výstupech mistrovskou technikou.“

Slavná sopranistka Anna Netrebko poprvé vystoupila na prestižní scéně Opéra de Monte-Carlo. Objevila se zde v titulní roli veristické opery Giacoma Pucciniho Manon Lescaut v nové koprodukci monackého divadla s německým Theater Erfurt a její debut byl výjimečný z uměleckého i ze společenského pohledu.