PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Festival vyhledává méně známá místa jak v Olomouci, tak i v okolí, a proto krásná historická hudba zní i v prostorách, které jsou dnes zapomenutými klenoty.“

„Dle tvrzení dirigenta a dramaturga večera Eduarda Tomaštíka takto uchopené dílo v daném rozsahu u nás ještě nebylo provedeno.“

Soubor Societas Incognitorum pod vedením Eduarda Tomaštíka se zařadil mezi interprety, kteří obohatili letošní ročník Olomouckých barokních slavností. V sobotu 30. července vystoupil v Dubu nad Moravou s programem z díla Giovanniho Antonia Rigattiho.

„Koncert věnovaný Marku Kopelentovi posluchače seznámil s mnoha polohami skladatelovy tvorby, která oslovuje dosud, protože je nadčasová.“

„Čtvrtý kvartet předneslo Kvarteto FAMA Quartet s velkou emocionální silou a hráčskou erudicí, v posluchačích přetrval znepokojující až drtivý pocit…“

Patří k nejrespektovanějším a nejpozoruhodnějším českým skladatelům. Marek Kopelent se letos 28. dubna dožil devadesáti let. Na oslavu tohoto jubilea se v Anežském klášteře v Praze uskutečnil před prázdninami koncert, jehož dramaturgie přinesla to nejzajímavější z komorní a sólové skladatelovy tvorby. Gratulační večer, ke kterému se s odstupem vracíme, uspořádali Kopelentovi přátelé ze sdružení Ateliér 90 s vydatnou pomocí Jarmily Tauerové.

„Skladbu objevil a do současné podoby přenesl Tomáš Hanzlík, který ji nabídl k realizaci souboru Musica Florea v rámci oslav jeho třicátého výročí.“

„Zvuk malého uskupení dobře obsáhl nádvoří muzea, stejně jako zvuk sólových hlasů, které s orchestrem spolupracovaly.“

V Olomouci mají baroko rádi. Není divu, je to historické město, které je baroka plné, a také sem patří doba jeho největší slávy a rozkvětu. Počin Tomáše Hanzlíka, který je pořadatelem festivalu, je proto nejen chvályhodný, ale i logický. Od 14. června bylo v rámci festivalu Baroko 2022 odehráno jedenáct představení v atriu Vlastivědného muzea v Olomouci. Poslední akce se konala 26. července tamtéž a byla jí Serenata ke jmeninám krále Josefa I. s názvem Proteus na Rýnu, „Dramatická skladba v den přeslavného JMÉNA jeho posv. Král. Veličenstva JOSEFA I, Krále Římského“.

„Kulatý, přesto však zářivý, velmi čistě intonovaný tón trubek se příjemně pojil s varhanním zvukem suplujícím orchestr.“

„Medová barva tónu křídlovky byla vedle klasické trubky a pikoly už třetí z palety, kterou žesťaři posluchačům představili.“

Trumpetisté Vladimír Rejlek a Walter Hofbauer spolu s varhaníkem Jakubem Janštou přijali pozvání do Podkrkonoší, a právě jim tedy patřil sobotní večerní koncert v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu. Špičkoví interpreti s sebou přivezli mnoho krásné hudby v podobě bohatého barokně-romantického repertoáru. Místní kostel se zaplnil návštěvníky z širokého okolí, kteří na hudební vystoupení reagovali velmi pozitivně.

„Všichni hudebníci hráli v dobových kostýmech s parukami na dobové nástroje a osvětlení zajištovaly dvojice svíček. Daleko podstatnější však byla akustika divadla, dobové kulisy… a na prvním místě přístup dirigenta Marka Štryncla.“

„Z dirigenta byla znát především dokonalá znalost partitury s pochopením pro specifika barokních vokálních forem, citem pro celkovou proporčnost, a především kontrastnost interpretovaného díla.“

„Představení a jednotlivé výkony zaujaly především jako kompaktní a působivý celek.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov nabízí kromě koncertů také operní představení. Ve dnech 21. a 22. července uvedl orchestr Musica Florea Vivaldiho operu Farnace, a to se snahou o maximální autentičnost – historicky poučenou interpretací počínaje a dobovými kostýmy v prostoru zámeckého barokního divadla konče. Představení řídil Marek Štryncl.

„Zvuk orchestru upoutal sytým témbrem smyčců a ponuře majestátní barvou žesťů, která sugestivně evokovala tíživou atmosféru mše za zemřelé.“

„Vynikající úroveň měly i další sólové kreace Lenky Cafourkové Ďuricové, jejíž vroucný zpěv a spolehlivý výkon byly nekorunovanou ozdobou celého koncertu.“

Olomoucké barokní slavnosti v sobotu 23. července pokračovaly koncertem v katedrále svatého Václava. Desátý ročník hudebního a divadelního festivalu je koncipován jako série dramaturgicky impozantních počinů. Nejinak tomu bylo na tomto koncertu v podání orchestru Musica Figuralis za řízení Marka Čermáka. Requiem Josepha Puschmanna a De Profundis Antona Neumanna zazněly v novodobých premiérách a v obou případech se jednalo o skladby, které poodkryly brilantní úroveň funerálních duchovních děl moravských skladatelů 18. století.

„Nástroje si vzájemně naslouchaly, uzpůsobovaly svá dynamická rozpětí, a tak se mottem jejich hráčů stala souhra.“

„Po krátké přestávce, kterou jistě nejeden posluchač v kontextu tropických teplot uplynulých dní uvítal, následoval zlatý hřeb večera, a sice známý Mozartův Klavírní koncert č. 20 d moll.“

Ve čtvrtek 21. července odstartoval jubilejní 10. ročník Olomouckých barokních slavností, festivalu klasické hudby populárního nejen u domácího publika. Program zahajovacího koncertu se nesl ve znamení jednoho z nejznámějších skladatelů všech dob – Wolfganga Amadea Mozarta. Doplnila ho drobná serenáda Marie Szymanowské. Líbezné melodie, vyluzované nástroji polských hráčů ze souboru Arte dei Suonatori, rozezněly prostory historizujícího společenského sálu Domu u parku, který sám o sobě inspiroval nadané muzikanty k mimořádnému uměleckému počínání. Nejinak se stalo v případě sólistky večera Katarzyny Drogoszové, jejíž okázalou citlivostí se kladívkový klavír směl dmout pýchou.

„Mansurjan věděl, že jeho dílo bude na koncertu konfrontováno s Janáčkovou Glagolskou mší. Rozhodl se nekonkurovat jejímu explozivnímu zvuku, a naopak vytvořit kontrast volbou prostředků velmi tichých, niterných.“

„Zřetelná východní melodika ihned dýchla vůní čehosi vzdáleného a tajemného.“

Jedním z vrcholů Mendel Festivalu, uspořádaného u příležitosti dvoustého výročí narození slavného vědce, se stal páteční koncert se světovou premiérou skladby Tigrana Mansurjana. Kompozice Orhnerg – Navapet Bari (Hymnus – Dobrý kapitán), kterou arménský skladatel vytvořil na objednávku festivalu a účinkující Filharmonie Brno, předcházela Janáčkově Glagolské mši. S filharmonií vystoupil Český filharmonický sbor Brno a sólisté Aksel Daveyan, Pavla Vykopalová, Lucie Hilscherová, Aleš Briscein a Jozef Benci, a to pod taktovkou Dennise Russella Daviese.

„Do roku 2022 vydali celkem tři alba a s několika programy procestovali Evropu, Ameriku a Asii. Koncert v Chambord byl jejich devadesátý.“

„Je to příležitost si uvědomit, že Dessay umí zpodobnit každý odstín zoufalství, aniž by sklouzla do sentimentality.“

Sopranistka Natalie Dessay s klavíristou Philippem Cassardem uvedli 5. července na zámku v Chambord program s názvem Slova žen. První polovinu koncertu vyplnily skladby Mozarta, tu druhou výhradně francouzští skladatelé: Chausson, Poulenc, Debussy, Massenet a Gounod se svými vhledy do ženských duší.

„Tore Tom Denys se narodil právě v Roeselare. Není tak divu, že se pustil do objevování skladeb místního rodáka Willaerta.“

„Sametovou barvu hlasu předvedl vedoucí Tore Tom Denys, zpíval zcela odlišně od svých tenorových kolegů.“

Třiadvacáté Letní slavnosti staré hudby odehrávající se na území města Prahy zahájil vídeňský mužský vokální soubor Dionysos Now! s uměleckým vedoucím a tenoristou Torem Tomem Denysem. Koncert, který se konal v úterý 19. července v kostele Panny Marie a slovanských patronů v Emauzském opatství, představil duchovní i světskou hudbu vlámského renesančního skladatele Adriana Willaerta prokládanou gregoriánským chorálem. Zazněla i ukázka tvorby Andrey Gabrieliho. Z výkonu souboru složeného z mezinárodních umělců se doslova tajil dech, absolutní špičkou byl zpěv i výraz kontratenoristy Terryho Weye.

„Rozhodně jim nelze upřít značnou míru odvahy a hledačství, když se odvážili do objemných prostor chrámové lodi přijít se subtilními sólovými zobcovými flétnami a s převážně neznámým repertoárem.“

„Doležalovo kvarteto předneslo v chrámu svatého Mořice čtyři soudobé kvartetní kompozice vzácně jednotného výrazu a jednotné volby kompozičních prostředků.“

Forfest, mezinárodní festival současného umění s duchovním zaměřením, se letos konal v Kroměříži už potřiatřicáté. Vděk za to si zaslouží pořadatelé, neúnavná kroměřížská dvojice manželů Zdeňky a Václava Vaculovičových, která už po léta tento projekt, tuto svoji originální ideu doslova hýčká a za všech příznivých i nepříznivých okolností udržuje v kondici.

„Zpívat Biblické písně je snem a touhou každého adepta pěveckého umění i vyzrálého pěvce. Tentokrát byl pěvecký part svěřen interpretovi nadmíru zkušenému, Romanu Janálovi.“

„Dirigent, sbormistr a varhaník Marek Vorlíček měl šťastnou ruku ve volbě pěvců sólového kvartetu i ve výběru sborového tělesa.“

V pořadí třetí kulturní událost, která se odehrála v rámci čtvrtého ročníku přeshraničního festivalu Živé pohraničí – Lebendes Grenzland, zavedla v sobotu 16. července publikum opět do mariánskolázeňského Casina. Početné zastoupení široké veřejnosti napovědělo, že tato svým způsobem ojedinělá akce zaujala jak tematikou, tak programovou náplní. Byla věnována 150. výročí narození československého prezidenta Emila Háchy a sestávala ze dvou částí – odpolední besedy a na ni navazujícího večerního koncertu, přinášejícího Dvořákovy duchovní kompozice v podání Pěveckého sboru Čerchovan a čtyř sólistů – Barbory Řeřichové, Sylvy Čmugrové, Aleše Voráčka a Romana Janála za řízení Markem Vorlíčkem.

„Musím moc ocenit, že dramaturgie festivalu zařadila do programu předního českého symfonického orchestru dílo Césara Francka, k jeho dvoustému výročí narození.“

„Ende gut, alles gut, praví německé přísloví. Na Noc romantismu platí toto přísloví dvojnásob.“

Prestižní hudební festival v Českém Krumlově na svém druhém festivalovém koncertu v Pivovarské zahradě 16. července přivedl na pódium Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze s nastupujícím mladým šéfdirigentem Petrem Popelkou (od září letošního roku). Sliboval silný zážitek. Přední české symfonické těleso přijelo se sedmdesáti hudebníky, s programem velmi atraktivním – Klavírním koncertem b moll Petra Iljiče Čajkovského a Symfonií d moll Césara Francka. Part Čajkovského slavného díla měl hrát pianista Alexander Melnikov, ale pro údajné snížení dotací festivalu byl zvolen mladičký vítěz Concertina Praga – teprve patnáctiletý Ryan Martin Bradshaw, slovensko-australský pianista, žijící v Bratislavě a studující ve Vídni na Univerzitě múzických umění pro velmi nadané děti.

„Figarovu svatbu přivezl soubor opery Slezského divadla v Opavě, kterou od cembala dirigoval šéf opery Vojtěch Spurný a režii měla Jana Andělová-Pletichová.“

„Vypadalo to nejprve jako přidané zábavné folklorní čtvrteční odpoledne. Cimbálová muzika Danaj a pěvecký sbor Spinek, pod vedením cimbalistky Magdaleny Múčkové, to je spojení, které jako by bylo na festivalu omylem.“

Festival Janáček a Luhačovice se konečně konal v plné kráse a přinesl mnoho krásných skladeb i výkonů. Jako každým rokem se konalo slavnostní zahájení u busty Mistra, který shlíží na procházející lázeňské hosty. Fanfáry ze Sinfonietty jako vždy rozzářily okolí a mnozí významní hosté tu promluvili o obdivu k Mistrovi i o podpoře festivalu. A byli to hosté nikoli ledajací, přijel hejtman Zlínského kraje Radim Holiš, ředitelka nadace Leoše Janáčka Ludmila Němcová, přijela i dlouholetá podporovatelka festivalu paní Livia Klausová a v neposlední řadě se za festival postavila i Eva Kropová, předsedkyně správní rady společnosti Lázeňská kolonáda Luhačovice, o. p. s.

„Skladateli slouží téma, společné Židům i křesťanům, k hymnickému i niternému vyznání, ale na rozhodujícím místě i k dramatickému vyprávění.“

„Dílo s rozmanitými výrazovými polohami je i díky barytonistovi Matthiasu Helmovi velkým hudebním i emocionálním zážitkem.“

Mendelssohnovo oratorium Elias, jak ho v těchto dnech scénicky hrají na hudebním festivalu v rakouském Retzu nedaleko od Znojma, je spirituálním koncertem, komorním dramatem a aktuálním mementem. Režijní aktualizace se sice se starozákonním příběhem proroka Elijáše i s jeho romantickým zpracováním vizuálně trochu míjí, ale není agresivní, a tak jde každopádně o umělecky silné představení. V městském chrámu, se scénou připomínající dávné středověké hraní duchovních her na schodech před kostely, využívá skromná inscenace jednoduchých prostředků k působivým sdělením.

„Jihočeská filharmonie původní adjektivum „komorní“ vypustila sice před časem ze svého názvu, ale při poslechu The Water Music se mně tento přívlastek vnucoval jako příznačný pro provedení díla Vojtěchem Spurným.“

„Zvolený název koncertu – Oheň a voda – byl příznačný, dramaturgy festivalu vhodně volený.“

Letošní, už třicátý první ročník zahájil Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově 15. července v plném lesku tvorbou Georga Friedricha Händela, v provedení Jihočeské filharmonie s dirigentem Vojtěchem Spurným. Festival nebyl, na rozdíl od jiných renomovaných přehlídek, postižen tak dalece pandemickou pauzou. Vedení festivalu loni flexibilně posunulo časový termín a přeneslo se tím přes kritické období obdivuhodně zdařile. Letos se slavil především návrat k původnímu, dlouhá léta zavedenému termínu v červenci. Aby se návrat náležitě akcentoval, konal se zahajovací koncert v efektním prostředí, na ostrově jezírka v zámeckém parku. Nikoliv náhodou – vodní plocha má úzký vztah k Vodní hudbě mistra barokní syntézy Georga Friedricha Händela, k jeho suitě, která nese originální název The Water Music. Proč nese tento název, objasním v následující části reflexe, byť je to možná součást legendy, jako mnohé podobné momenty ve světové hudbě.

„Dnes je oratorium Návrat Tobiášův uváděno jen zřídkakdy, podobně jako jeho opery – Haydna prostě vnímáme v drtivé převaze prostřednictvím jiných děl.“

„Pilař přidal to klíčové: pastvu pro oči. Ale nejen tu. Také divadelní čas a navíc i důležitou řadu symbolů, inspirujících k tichým úvahám o životě.“

Ve výběru vokálně-instrumentálních děl, která každoročně ve vlastních produkcích jako „opery“ uvádí scénicky, má Hudební festival Znojmo trvale šťastnou ruku. Letos tato letní přehlídka doslova objevila oratorium Návrat Tobiášův od Josepha Haydna. Páteční premiérové představení, první z celkem tří festivalových provedení, bylo vizuálně působivé, hudebně výrazné a ve vyznění vzácně pozitivní. Sklidilo ve vyprodané Jízdárně Louckého kláštera zasloužený úspěch.

„V Kalištích se naplnil dramaturgický záměr pořadatelů akcentovat v rámci letošního ročníku Mahlerovu písňovou tvorbu.“

„Dlouho neutichající aplaus po interpretačně, ale i posluchačsky náročném recitálu byl tím nejupřímnějším oceněním pro mladé umělce.“

V rodném domě v Kalištích u Humpolce vyvrcholila 7. července hlavní část jedenadvacátého ročníku festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců. Tradičně se zde konal koncert u příležitosti 162. výročí skladatelova narození. Mahlerovskému písňovému recitálu v podání barytonisty Filipa Bandžaka za zkušené spolupráce klavíristy Antona Aslamase naslouchal i vzácný host, jeho excelence James K. Nasambi, velvyslanec Ghanské republiky.

„Jan Schulmeister doslova ‚odvažoval‘ každý tón úvodní části, kterou postupně s citem pro napětí gradoval.“

„Naprosto zaplněný kostel v Ruprechticích dokládá, že lidé si cestu za kvalitní hudbou dokáží najít i do tak ‚zapadlých‘ koutů naší vlasti a podpořit opravu barokních skvostů Broumovska.“

Klavírista Jan Schulmeister a Wihanovo kvarteto obohatili program letošního ročníku festivalu Za poklady Broumovska. V sobotu 9. července přednesli v zaplněném kostele svatého Jakuba Většího v Ruprechticích díla Bacha, Debussyho, Mozarta a Ravela.

„Celek působil dojmem, že si inscenátor poněkud nahodile vyzkoušel hned několik různých režijních pohledů na věc, takže označit produkci za ‚stylově čistou‘ opravdu nelze.“

„Za nejvýraznější osobnost na jevišti považuji koloraturní sopranistku Federicu Guidu v úloze Adély. Mladá pěvkyně svými výstupy doslova ‚rozsvítila‘ dění po pěvecké i herecké stránce.“

Terstské Teatro Lirico Giuseppe Verdi uvedlo 10. července operetu Netopýr Johanna Strausse. V režii Oscara Cecchiho a pod taktovkou Nikolase Nägeleho zaznělo představení inscenačně poněkud nesourodé, hudebně však výtečné.

„Jan Hora patří ke známým českým varhaníkům, kteří i přes svůj vysoký věk stále koncertují – například opakovaně na Mezinárodním varhanním festivalu Audite Organum.“

„Závěr koncertu patřil osmé a šesté části z devíti Meditací o mystériu Nejsvětější Trojice Oliviera Messiaena, tedy posluchačsky velmi komplikovaným dílům.“

Pořadatelé jedenáctého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery přizvali na druhý koncert letos už pětaosmdesátiletého českého varhanního virtuosa Jana Horu. Ten připravil program sestávající z děl Johanna Sebastiana Bacha, Josefa Leopolda Zvonaře, současného Jiřího Temla, francouzského Arthura Honeggera a Oliviera Messiaena – jednalo se tedy o technicky i posluchačsky celkem náročný koncert. Návštěvnost byla hojná, ostatně jako vždy na tomto druhu produkce ve svatém Vítu. Nicméně v průběhu dvou Messiaenových Meditací několik skupin lidí odešlo, ale o tom níže.

„Baborákův nástroj zazněl v plné kráse ušlechtilého tónu, veden velkým citem pro interpretaci romantické hudby.“

„Dirigent měl stavbu koncertu pevně promyšlenou, o orchestru se tudíž nedá říct, že pouze doprovázel, nýbrž byl integrální součástí působivého celku.“

Hudební festival Živé pohraničí, za kterým stojí Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně, otevřely ke konci minulého týdne dva koncerty. Zněla na nich hudba českých a německých autorů. V regionu je ještě stále živé povědomí o nutnosti hojit rány z minulosti, které souvisejí s druhou světovou válkou a poválečným odsunem německy hovořících obyvatel.

„Dirigent Rustioni Berliozovu operu výstižně charakterizoval třemi slovy: efektní, spektakulární, naturalistická.“

„Na těchto dvou inscenacích si divák mohl zcela jasně uvědomit, co je to moderní operní divadlo 21. století a co jen sled prázdných nápadů s vnějším kalkulem zaujmout.“

Mnichovskými slavnostními hrami každoročně vrcholí operní a baletní divadelní sezóna v Bavorské státní opeře. Na mezinárodní festival, který se letos pořádá ve dnech 24. června až 31. července, se každoročně sjíždějí milovníci oper doslova z celého světa. Však také má festival každoročně co nabídnout. Letos jsou vedle třinácti oper uvedeny také čtyři balety, pět komorních koncertů, písňové recitály… Podívejme se blíže na dvě inscenace první poloviny letošního programu – operní bilogii Les Troyens od Hectora Berlioza, uvedenou 6. a 10. července, a na festivalovou premiéru inscenace opery Ďáblové z Loudunu od Krzysztofa Pendereckého.

„Výkon tenoristy Jörga Schneidera umocňují příjemné vystupování a až odzbrojující přirozená lidskost, s níž vstupuje do kontaktu s publikem.“

„Estermannova kompozice přináší hudbu jedinečného výrazu, zbaveného jakéhokoli eklekticismu.“

Na druhý z koncertů festivalu Hudební léto Kuks letos přijala pozvání trojice rakouských umělců. V sobotu 9. července v kostele Nejsvětější Trojice vystoupil tenorista Jörg Schneider s varhaníkem Wolfgangem Kogertem. Třetím Rakušanem byl skladatel Kurt Estermann, jehož uvedené Čtyři šporkovské árie pro varhany vznikly na objednávku festivalu.

„V provedení Janáčkovy filharmonie pod taktovkou dirigenta Spurného nebyl ani náznak papouškování a schematičnosti, naopak, co skladba, to odlišný a osobitý emocionální vesmír.“

„Nejde jen o to, dodržet nějaké normy a hrát s mechanickou přesností, ale naplnit hudbu skutečným životem. A to se orchestru podařilo.“

Janáčkova filharmonie Ostrava nelení ani o velkých prázdninách. Tentokrát zavítala do nedaleké Opavy. Kostel svatého Václava je dějištěm abonentní koncertní řady, která se tradičně těší velké oblibě Opavanů. Nejinak tomu bylo v neděli 10. července, kdy JFO vystoupila po boku mladičké francouzské trumpetistky Lucienne Renaudin Vary v klasicistním programu. Provedení děl Jana Křtitele Vaňhala, Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta řídil dirigent Vojtěch Spurný.

„Není nic snazšího než připravit pro večer tohoto typu směs ukázek ověřených časem; dramaturgie ale 8. 7. 2022 zvolila jiný, neotřelý způsob.“

„Šikovně zvolenou, rozuměj nikoli experimentální, soudobou hudbou lze prorazit i bariéru oficialit a dodat jim lidský rozměr.“

PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Jana Kučery, klavírista Tomáš Kačo a barytonista Jiří Brückler vystoupili v pátek 8. července na Zahajovacím koncertu českého předsednictví v Radě Evropské unie. Koncert se uskutečnil v pražském Rudolfinu za přítomnosti prezidenta, premiéra, politiků a diplomatů a byl živě přenášen Českou televizí. V neotřelé dramaturgii zazněla díla Antonína Dvořáka a protagonistů večera: Jana Kučery a Tomáše Kača.

„Celkový dojem z provedení díla jednoznačně určovala vševládnoucí spontaneita, vřelá dynamika sólových árií či dvojzpěvů hojně střídaných mluveným slovem, pohybově intenzivní dění sólistů i kolektivních scén.“

„Baroko se letos zvlášť nápadně přelilo i do programu některých dalších festivalových dnů.“

Málokterý regionální festival se může chlubit takovou stylovou vyhraněností, čistotou a pestrostí jako Festival komorní hudby Český Krumlov, pořádaný každoročně na prahu léta, v desetidenním rozmezí na přelomu června a července. Zahajuje ho v pozitivním smyslu slova velkolepá a barvitá show – Barokní noc na zámku Český Krumlov. Letos – v rámci už šestatřicátého festivalového ročníku – jako obvykle připadla na pátek a sobotu (24. a 25. 6.), aby zalidnila a rozzářila vlastně celý zámecký exteriér včetně zahrady i některé zvláště cenné zámecké interiéry. Pro tento rok byla vybrána opera La fausse magie Andrého Grétryho, kterou provedly soubory Alla Danza Brno Baroque a Capella Regia pod vedením Roberta Huga.

„Po Čarokraji je Kniha džunglí dalším fantastickým počinem dua Ivanović-Forman.“

„Přestože představení probíhalo celých osmdesát minut bez pauzy, dokázali účinkující udržet pozornost malých i velkých diváků bez sebemenších obtíží.“

V pražském alternativním prostoru Azyl78 se v červnu uskutečnila unikátní série představení z dílny Matěje Formana a Marka Ivanoviće – hudebně-taneční zpracování Kiplingovy slavné Knihy džunglí. Celý projekt byl umístěn do prostředí pro vážnou hudbu velice neobvyklého: na jeviště cirkusového šapitó. A uvnitř čekal stejně neobvyklý zážitek – a to v nejlepším slova smyslu.

„Brilantní zahrání pasáží i vkusné rejstříkování vytvořilo dojem dokonalé interpretace.“

„Celá improvizace vůbec nebyla virtuózní. Spíše měla ukazovat improvizátorovo mistrovství v harmonii, kontrapunktu i tematické práci, tedy čisté umění bez laciných gest a příkras.“

Mezinárodní varhanní festival s příznačným názvem Svatovítské varhanní večery, který se koná už pojedenácté v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha, nabízí v průběhu července a začátku srpna celkem pět koncertů. Na ten zahajovací přizvali pořadatelé jednoho z nejlepších francouzských varhaníků, konkrétně člena trojice hráčů působících v katedrále Notre Dame v Paříži u velkých varhan, Philippa Lefebvra. Tuto funkci zastává Mistr už od roku 1985, nicméně ze známých důvodů se tam nyní nehraje. Jeho pražský program, ke kterému se vracíme i druhou ReflexíPlus, sestával z ryze francouzské hudby, obsahoval i jednu jeho vlastní transkripci a vyvrcholil znamenitou improvizací. Pravděpodobně se jednalo o stěžejní událost varhanní Prahy letošního léta.

„Program koncertu byl sestaven výhradně z francouzské varhanní hudby a zakončen brilantní improvizací.“

„Velký večer zralého umění.“

Od začátku července probíhá v pražské katedrále už jedenáctý ročník mezinárodního festivalu Svatovítské varhanní večery. Využívá stávající Mölzerův nástroj, a to v netrpělivém očekávání nových velkých varhan Gerharda Grenzinga, dokončených už delší dobu v jeho katalánské varhanářské dílně a připravených k přesunu do Prahy. Bylo šťastným počinem pořadatelů Metropolitní kapituly u svatého Víta, Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu pozvat na zahajovací večer cyklu pěti koncertů renomovaného francouzského varhaníka, třiasedmdesátiletého Philippa Lefebvra, vítěze Mezinárodní varhanní soutěže v Chartres 1973, později titulárního varhaníka v tamní katedrále i v Notre Dame v Paříži.