„Dramaturgie řazení soundtracků z Belmondových slavných filmů byla na poslech výtečná.“

„Pěkné byly zejména citlivé a působivě měkké souzvuky sekcí i celého tělesa, ve kterých vyniklo širší spektrum barev napříč orchestrem.“

„Mimořádný koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze byl rovněž krásnou poctou slavnému francouzskému herci.“

Legendárnímu francouzskému herci a producentovi Jeanu-Paulu Belmondovi vzdal ve středu 23. listopadu poctu ve Smetanově síni Obecního domu v Praze renomovaný italský dirigent Marcello Rota a Český národní symfonický orchestr svým mimořádným koncertem s názvem „Reviens Bébel!“ Na programu zazněla hudba z hercových proslulých snímků, kterými si získal nejen slávu, ale i srdce mnoha diváků z různých zemí světa.

Smetanova síň plná návštěvníků se s radostí zaposlouchala do filmové hudby z tvorby významných skladatelů Francie, Itálie, Rumunska a USA. Díla autorů francouzské provenience byla na koncertě hrána přirozeně nejvíce, v širším žánrovém spektru snímků byla uvedena hudba, kterou složili ze slavných skladatelů Georges Delerue, Francis Lai, Michel Colombier a Philippe Sarde, z renomovaných komponistů Martial Solal, Claude Bolling, Serge Franklin a Philippe Rombi. Z tvorby italských skladatelů zazněla strhující hudba Ennia Morriconeho a americké komponisty reprezentoval Stephen Sondheim. Srdce publika si získaly podle očekávání i temperamentní hudební ukázky filmové hudby rumunsko-francouzského skladatele Vladimira Cosmy, který měl velký podíl na slávě francouzské kinematografie.

Dramaturgii projektu Reviens Bébel! / Vrať se, Bébele! dirigent Marcello Rota po dohodě s hráči Českého národního symfonického orchestru ještě v poslední fázi příprav upravil a zkrátil, takže posluchači ve Smetanově síni Obecního domu dostali ke koncertu nejen původní oficiální tištěný program s přehledem vybraných soundtracků filmové hudby obohacený doprovodným textem souvisejícím s hercovou osobností a jeho filmy, ale i vložený, aktualizovaný list s dramaturgií koncertu. Atmosféru večera zpestřila před pódiem velká černobílá fotografie legendární filmové osobnosti.

Dramaturgie řazení soundtracků z Belmondových slavných filmů byla na poslech výtečná, nejen hudebně, ale i zvukově. Škoda, že se posluchači v programu nemohli více dozvědět o dirigentovi, Českém národním symfonickém orchestru a aktuálním obsazení velké sestavy hráčů tělesa.

Koncert zahájila melancholická doprovodná hudba Sergeho Franklina ke kanadsko-francouzské krimi komedii Bezva finta / Hold-Up (1985), v níž Jean-Paul Belmondo, přezdívaný „Bébel“, ztvárnil Grimma, který v převleku klauna geniálním způsobem vykradl s pomocí svých přátel jednu z největších montréalských bank. Film na motivy stejnojmenné knihy Jaye Cronleyho natočil režisér Alexandre Arcady a scénář ke snímku napsali Francis Veber a Daniel Saint-Hamont společně s režisérem. Světově úspěšné Belmondovy filmy korunovali svou tvorbou mnozí režiséři a scenáristé, jejichž výjimečné umění je dodnes nesmírně inspirativní.

Jean-Paul Belmondo natočil více než osmdesát snímků, v nichž ztvárnil komediální, dobrodružné i psychologicky náročné postavy. V šedesátých letech 20. století patřil k protagonistům francouzské nové vlny filmového průmyslu a natáčel v období přechodu z černobílého na barevný obraz. V mnohých akčních filmech předvedl úžasné kaskadérské výkony, přičemž řadu postav obdařil uvolněným nadhledem, brilantní hravostí, drsností, ironií, charismatem, sexappealem, vřelostí a humorem.

„Svobodomyslnost a radost ze života jsem ukazoval od mala, možná proto, že jsem byl válečné dítě, a možná také proto, že mi je rodiče ukázali a dovolili, abych si je užíval. A možná jsem se pro takový způsob života rozhodl,“ vyznal se Jean-Paul Belmondo v předmluvě ke své skvěle napsané knize Mille vies valent mieux qu´une (Librairie Arthème Fayard, Paris 2016) / Mých tisíc životů (Práh, Praha 2017), v níž odhalil mnohé ze svého soukromí, profesního zrání i svého životního postoje: „Pochopitelně jsem si vybíral zkratky, překračoval hranice, narušoval pořádky, rozčiloval jsem lidi s tradičním myšlením a okouzloval modernisty. Opravdu mne nebylo možné vtěsnat do jakékoli normy, odmítala mne. Ve škole mě nesnášeli a na Konzervatoři, jejímiž stěnami otřásaly mé výbuchy smíchu, po mně nezůstala ani stopa. Přiznávám, že jsem opravdu nikdy nebyl nadaný pro tragédii. Bylo pro mne těžké rozplakat se ve filmu. Život se mi zdál snadný a zářivý i přes všechna dramata a kruté ztráty, po nichž se člověku zdá, že mu byl kus těla amputován. (…) Vždyť komediant má velké privilegium: právo zachovat si mládí. Zůstat dítětem, vytvářet zdání, měnit skutečnost v jásavou fikci, libovat si v přítomném okamžiku či náhlém zjevení.“

I dirigent Marcello Rota a Český národní symfonický orchestr si užívali přítomného okamžiku. Pěkné byly zejména citlivé a působivě měkké souzvuky sekcí i celého tělesa, ve kterých vyniklo širší spektrum barev napříč orchestrem. V žestích zazářili trumpetisté Jan Hasenöhrl i Jiří Houdek, ale rovněž četná orchestrální sóla působivě vynikla.

Dirigent řídil nejen úvodní Franklinovu doprovodnou hudbu k filmu Bezva finta s jistou pokorou a citlivým ohledem na charakter kompozice, ale i další soundtracky, například ze slavných filmů Muž z Ria (1964) a Velký šéf (1969) Georgese Deleruea, Muž z Acapulca (1973) Clauda Bollinga, Stavisky (1974) Stephena Sondheima, Zvíře (1977), Policajt nebo rošťák (1979) Philippa Sardeho, Profesionál (1981) Ennia Morriconeho, Eso es (1982) či Muž a jeho pes (2008) Philippa Rombiho. Provedení byla jemně dramatická, lehce hravá a v melodiích líbezná. Tempově mírnější, ve srovnání s některými filmy, v nichž ve znění bylo mnohem více temperamentu, ostrosti ve frázích či hravé brilance, v Praze zazněly soundtracky s nostalgií a vřelostí.

Když hrál Český národní symfonický orchestr skladbu Chi Mai z kriminálního filmu Profesionál režiséra Georgese Lautnera, vzpomněla jsem si nejen na Belmondovo mimořádné ztvárnění role nejlepšího francouzského tajného agenta Josse Beaumonta, ale také na smuteční ceremoniál 9. září 2021 v Paříži, kdy se na nádvoří Invalidovny konalo se státními poctami oficiální rozloučení s hercem za účasti francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, rodiny Jeana-Paula Belmonda a pozvaných hostů z různých sfér společenského života. Velké dojetí panovalo mezi lidmi při znění této závěrečné skladby v podání Orchestru republikánské gardy.

„Navždy bude pro nás ten Velkolepý. Jean-Paul byl národní klenot. Plný okázalosti a výbuchů smíchu, s hlasitým projevem a mrštným tělem, vznešeným hrdinou a důvěrně známou postavou, neúnavným odvážlivcem a kouzelníkem se slovy. V něm jsme se všichni našli,“ zdůraznil prezident Emmanuel Macron.

Jean-Paul Belmondo byl držitelem vysoce prestižních filmových a společenských cen. Získal Césara za nejlepšího herce (1989), Zlatou palmu za celoživotní dílo (2011) na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, Zlatého lva za celoživotní dílo (2016) na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, speciální cenu César (2017) a řadu dalších významných ocenění i nominací na význačné ceny. Ve Francii byl jmenován do rytířské hodnosti (1980) Čestné legie, povýšen do hodnosti důstojníka (1991) a velitele (2007) a poté vznesen do hodnosti velkého důstojníka (2019). Ve své rodné zemi byl rovněž dekorován titulem komandéra Řádu umění a literatury (2006) a jmenován důstojníkem (1986), velitelem (1994) a velkým důstojníkem Národního řádu za zásluhy (2017).

Mimořádný koncert ve Smetanově síni Obecního domu v Praze byl rovněž krásnou poctou slavnému francouzskému herci. Vrcholem programu byl závěr plný emocí, kdy návštěvníci tleskali nadšeně do rytmů obou přídavků skladeb, z nichž nejkrásnější byl Happy End z filmu Zvíře režiséra Clauda Zidiho s temperamentní a radostnou hudbou Vladimira Cosmy. Mnozí posluchači ocenili program ovacemi ve stoje.

Foto: 2022 Jan Malý / ČNSO, z archivu autorky, Youtube