„Nabízí se otázka, zda hudební publikum nezpohodlnělo a pasivně nečeká, že výběr toho, co bude poslouchat, za něj provedou jiní – managementy orchestrů, dramaturgové…“

„Ve třetí větě Allegro con brio hráli oba umělci s obrovským technickým i emocionálním nasazením a byli kongeniálními tlumočníky myšlenek skladatele.“

„Obsahově silnou, technicky náročnou Kalabisovu píseň ztvárnil Robin Červinek velice působivě, výrazově i technicky přesvědčivě.“

Neokázalý, ale kvalitní festival Dny Bohuslava Martinů se v těchto dnech v Praze koná už poosmadvacáté. Vedle osvědčených sólistů a souborů dává příležitost i mladým hudebníkům. V Galerii HAMU Lichtenštejnského paláce se v sobotu 10. prosince představili loňští vítězové Soutěže Nadace Bohuslava Martinů barytonista Robin Červinek a violoncellista Vilém Vlček. Spolu s nimi vystoupili sopranistka Ivana Pavlů a violoncellista Adam Klánský.

Nelze napsat, že se koncert konal v poloprázdném sále. Skutečnost byla ještě horší – vystoupení talentovaných hráčů a zpěváků, kteří podávají velmi zralé výkony, proběhla za nezájmu širšího publika, v sále si tato pozoruhodná vystoupení vyslechlo pár odborníků. Přitom se organizátorům nedá nic vytknout. Propagaci nepodcenili, hudební portály na koncert upozorňovaly, se jmény vystupujících umělců své čtenáře předem seznamovaly. Vkrádá se otázka (a to opakovaně), zda skutečně ještě existuje publikum, které dá v adventní době přednost nemainstreamovým, avšak kvalitním vystoupením, a neušetří si volný čas jen na obligátní „Rybovku“. Nabízí se i další otázka, zda hudební publikum nezpohodlnělo a pasivně nečeká, že výběr toho, co bude poslouchat, za něj provedou jiní – managementy orchestrů, dramaturgové, kteří jim podají ta nejslavnější jména na stříbrném tácu. Ovšem i ti nejslavnější někdy začínali a potřebovali podporu jak agentur, tak především ze strany publika. Od něj přece získávají motivaci k dalšímu sebezdokonalování. Instrumentalisté nemohou jen cvičit „do šuplíku“, zpěvákům nestačí jen zpívat si doma před zrcadlem. Všichni potřebují posluchače a diváky, kteří jim v pravý čas poskytnou kýženou zpětnou vazbu a především ono emocionální propojení umělce s publikem. Bylo mi tedy až líto, že špičkoví mladí umělci jako Adam Klánský, Vilém Vlček, Robin Červinek či Ivana Pavlů hráli a zpívali před takřka prázdným sálem.

Ovšem na atmosféře ani jejich výkonech to nebylo znát. Jako praví profesionálové se svých vystoupení zhostili výtečně, ba bravurně. Vedle děl Bohuslava Martinů interpretovali i stěžejní repertoár svých oborů. Jako první vystoupil violoncellista Adam Klánský, který zahrál Sonátu pro violoncello a klavír č. 4, op. 102 Ludwiga van Beethovena. Mladý hudebník, ověnčený úspěchy v mnoha soutěžích, žák mimo jiné Michala Kaňky nebo Petra Nouzovského, se v loňské Soutěži Nadace Bohuslava Martinů umístil ve svém oboru na druhém místě. Tuto Beethovenovu sonátu hrál už na loňském koncertě laureátů soutěže a všichni přítomní se shodli, že jeho interpretace doznala ještě větších hloubek a technických fines. Jednadvacetiletý violoncellista zanechal ten nejlepší dojem.

Totéž platí o loňském vítězi violoncellové sekce Vilému Vlčkovi (rozhovor ZDE). Talentovaný muzikant, v současné době studující u Danjula Ishizaky v Basileji, se letos v lednu stal i vítězem švýcarské tříkolové Soutěže Rahn Musikpreis, díky níž vystoupil s lucernským symfonickým orchestrem v proslulé Tonhalle Curych. Je potěšitelné, že k vítězství mu dopomohl i výkon v Prvním violoncellovém koncertu Bohuslava Martinů. Na sobotním večeru přednesl s klavíristkou Alenou Grešlovou Sonátu pro violoncello a klavír č. 2, H 286, kterou má velmi dobře zažitou, doslova si s ní pohrává. Pravdivost a přesvědčivost byly devízami druhé věty Lento, ve třetí Allegro con brio hráli oba umělci s obrovským technickým i emocionálním nasazením a byli kongeniálními tlumočníky myšlenek skladatele.

V druhé polovině večera vstřícně naladěné posluchače Robin Červinek opět přesvědčil, že jeho soutěžní úspěchy v nedávné době nebyly náhodné. První cena v Soutěži Bohuslava Martinů byla letos na podzim doplněna absolutním vítězstvím v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Červinek je absolventem brněnské JAMU, od roku 2020 studuje na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst, je členem operního studia Slovenského národního divadla v Bratislavě a hostuje v Národním divadle moravskoslezském v operách Manon a Dido a Aeneas. Jeho zvučný, sytý, pevný a tvárný hlas se uplatnil jak v komických áriích, tak v závažných Lidských slovech Viktora Kalabise či Nových slovenských písních, H 126 Bohuslava Martinů. Výběrem z Martinů písní znovu připomněl, jakým hlasovým fondem disponuje. Galerii HAMU rozezvučel do posledního koutu a upoutal i dramatickým ztvárněním. Jeho přednes se pohyboval od rozvernosti k lyričnosti, od smutku k veselosti. Velice zaujal písní Viktora Kalabise Lidská slova z cyklu Kolotoč života, op. 70 na slova Rainera Marii Rilka. Obsahově silnou, technicky náročnou píseň ztvárnil velice působivě, výrazově i technicky přesvědčivě. Komediální stránku svého umění osvědčil v duetech s výbornou sopranistkou Ivanou Pavlů, která byla zcela rovnocennou partnerkou. V duetu Papagena a Papageny z Mozartovy Kouzelné flétny oba pěvci stvořili povedenou komediální miniaturu, v duetu hraběte a hraběnky z Figarovy svatby zase předvedli dramatičtější polohy. Být plnější sál, jistě by se ozvaly výkřiky bravo! za přednes proslulé Figarovy árie Largo al factotum z Rossiniho Lazebníka sevillského. Dulcamarova Io son ricco e tu sei bella z Donizettiho Nápoje lásky byla pak příjemným završením večera. Škoda přeškoda, že úroveň a kvality vystupujících nemohlo posoudit více posluchačů.

Foto: Zdeněk Chrapek