PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Její pastorkyňa patří k nejzásadnějším top dílům… Když něco takového prosloví zkušení lidé z operního světa, nedovedu si představit lepší ohodnocení.“

„Pak se můžou dít zázraky. To je nádherný pocit, který do mého života přináší obrovskou smysluplnost.“ 

„Bylo by pro mě obtížné, kdybych měl naplňovat jen jakousi formální stránku své profese.“

Londýnská Královská opera Covent Garden hraje od 15. ledna do 1. února celkem šestkrát Janáčkovu Její pastorkyňu, v zahraničí uváděnou pod titulem Jenůfa. Dirigentem obnovené inscenace je Jakub Hrůša, který se v tomto divadle ujme na podzim funkce hudebního ředitele. Jenůfa je podle něj jednou z nejpravdivějších a nejsilnějších oper celého světového repertoáru. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o skladatelově mezinárodně nejproslulejším díle, o divadle a publiku i o sobě samotném.

„Být režisérem je jako sjíždět divokou vodu na raftu.“

„Cherubinimu se podařilo vystavět hluboce psychologickou postavu mnoho let předtím, než s tímto principem přišel Richard Wagner.“

„Půtky mezi dirigenty a režiséry jsou tak strašně staromódní…“

První premiérou roku 2025 Opery Národního divadla v Praze bude Médea italského skladatele kdysi žijícího převážně v Paříži Luigiho Cherubiniho (1760–1842). Inscenace, která má premiéry 23. a 25. ledna ve Stavovském divadle, je uváděna v nastudování hudebního ředitele operního souboru Roberta Jindry a režisérem je francouzský rodák Roland Schwab, který tento příběh lásky a pomsty vnímá nejen jako studii zločinu, ale především jako sondu do lidského podvědomí.

„Česká hudební veřejnost Rokem české hudby tentokrát opravdu žila, podařilo se jej propsat i do obecného povědomí.“

„Po týdnu v New Yorku jsme si připadali, jako bychom tam byli rok.“

„Američané ocenili naše turné jako vzorovou reprezentaci země.“

Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor absolvovaly závěrem minulého roku úspěšné turné v New Yorku včetně celkem čtyř koncertů v Carnegie Hall. Generální ředitel obou těles David Mareček hodnotí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, co přinesl Rok české hudby nebo jak se podařilo zprávu o něm prosadit ve Spojených státech.

„Tajně sním o dirigování.“

„Živě si vybavuju, když jsem poprvé slyšel Čajkovského Patetickou symfonii. Tehdy mě to tak vzalo… Bylo mi patnáct šestnáct let a řekl jsem si, že hudba je prostě to, co chci dělat.“

„Kvalita by měla být základem. A ještě výš bych dal vášeň.“

V Praze žijící žilinský rodák Pavol Praženica patří k nejvýraznějším postavám mladé generace klavíristů. S úspěchem prošel snad všemi tuzemskými klavírními soutěžemi a v letošní sezóně se pokusí napodobit soubor Alinde Quintet a jeho loňský vavřín na mnichovské soutěži ARD. Za rok pak zamíří i na soutěž Pražského jara. V nejbližší době jej však čekají vystoupení v sezóně Českého spolku pro komorní hudbu v pražském Rudolfinu a v řadě Janáčkovy filharmonie Ostrava věnované mladým sólistům…

„Národní pařížská opera nám poslala e-mail s nabídkou. Chvilku jsme váhali, jestli si z nás někdo nedělá legraci.“

„Celý inscenační tým je velmi rozmanitý – režisérka je Němka, dirigent Slovák, sólisté jsou různých národností a zaměstnanci divadla jsou většinou Francouzi.“

„V lednu hraje Liška také v Národním divadle, což situaci mírně komplikuje, takže máme v podstatě dvě obsazení i s možnými záskoky – jedno hraje v Praze a druhé v Paříži.“

Kühnův dětský sbor získal skutečně prestižní pěveckou nabídku. Do obnovené premiéry inscenace opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky jej angažovala Pařížská národní opera. V operním domě Bastille děti v druhé polovině ledna odehrají šest představení. O tom, jak spolupráce probíhá, mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz výkonná ředitelka sboru Michaela A. Dobrovolná.

„Brzy jsem pochopil, že klavír je napodobitelem jiných nástrojů.“

„Koncert pro levou ruku čerpá z hlubin země, z temných stránek Ravelovy osobnosti.“

„Na koncertování nejsou nejtěžší samotné koncerty, ale cestování, změny hotelů, časové posuny.

Brno oslaví březnové 150. výročí narození Maurice Ravela hned zkraje nového roku, a to naplno. Francouzský klavírista Alexandre Tharaud, který do České republiky nepřijíždí poprvé, tam totiž vystoupí celkem třikrát, a kromě obou klavírních koncertů nabídne i Ravelovy sólové skladby. Koncerty se uskuteční v po sobě následujících dnech 15. až 17. ledna. Pianista v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o Ravelovi a dalších francouzských mistrech, ale i o přístupu k repertoáru a o své kariéře.

„Z koncertu, který mi napsal Jiří Teml, jsem nadšený. Je plný nápadů, barev, vtipu, ale i hloubky a geniálních harmonických míst.“

„Řecké pašije nyní v zahraničí zažívají renesanci, v červnu dílo zazní na festivalu v Bordeaux.“

„Neřekl bych, že by Martinů v zahraničí zaostával za Bedřichem Smetanou. A máme spoustu skladatelů, které je nutné připomínat, v zahraničí to za nás nikdo jiný neudělá.“

Na rozhovoru jsme se domlouvali dlouhé týdny, čas byl, zvlášť v Roce české hudby, neúprosný. Klarinetista a ředitel Nadace Bohuslava Martinů patří mezi hodně vytížené hudební manažery a aktivní české interprety. Na svém kontě má mimo mnohá jiná vystoupení i provedení světových premiér v rámci projektu Hledání českého klarinetového koncertu, dále organizování tradičních podzimních Dnů Bohuslava Martinů, které oslavily už 30 let existence, péči o odkaz a popularizaci tohoto skladatele a také výuku na pražské HAMU. Nakonec jsme se setkali až na sklonku Roku české hudby a mohli ho tak shrnout i vyhlédnout do začínajícího roku 2025. 

„Operní zpěv je stejně fyzicky náročný jako vrcholová atletika, tudíž bychom ke svým tělům měli jako atleti přistupovat.“

„Lidé, kteří věří mladým talentům a podporují je, si možná ani neuvědomují, jaký dosah jejich pomoc může mít a jak je potřebná.“

„Propojovat naši rozdělenou společnost je jedním z úkolů soudobé hudby.“

Americký tenorista kubánského a kolumbijského původu Anthony León vyhrál Operalii 2022, kde získal i cenu Ferrera Plácida Dominga v kategorii Zarzuela, a v roce 2023 prestižní Laffontovu soutěž Metropolitní opery. V létě 2023 debutoval na festivalu v Aix-en-Provence a na Salcburském festivalu. V roce 2025 je očekáván v Los Angeles jako Ferrando v Così fan tutte či v berlínské Státní opeře jako Bizetův Nadir v opeře Lovci perel. Ještě předtím však vystoupí 7. ledna v pražském Rudolfinu s loňskou vítězkou Operalie Julií Roset na společném koncertu organizovaném Spolkem přátel hudebních talentů. 

„Pokaždé, když chci začít hrát nějakou roli, říkám si: Co by udělala Erin Morley?“

„Jako operní zpěváci musíme kromě zpěvu být také herci a umět vyjádřit emoce.“

„Chtěla bych více rolí, kde postava něco prožívá, emocionálně a psychologicky se mění a dospívá.“

Kariéra francouzské sopranistky Julie Roset v posledních letech strmě stoupá poté, co zaujala strhujícím přednesem zvonkové árie Lakmé v pěvecké soutěži Operalia 2023 a suverénně získala hlavní cenu. O rok dříve zvítězila v soutěži Erica a Dominique Laffontových při Metropolitní opeře. Devízou mladé pěvkyně je především technická preciznost neuvěřitelně lehkých koloratur, pečlivě nastudovaná barokní interpretace, ale i přirozenost ve výrazu a hereckém ztvárnění. Pražskému publiku se představí na koncertě 7. ledna v Rudolfinu společně s americkým tenoristou Anthonym Leónem.

„Pro čtyřletého kluka je ovšem basa příliš velká, tak z toho bylo nakonec cello.“

„Na obecnější rovině mi k pozitivnímu přístupu pomáhá žánrová variabilita mých aktivit.“

„K autorské tvorbě mám zatím velký respekt, ale zraje to…“

Na koncertech České filharmonie, které se za řízení Tomáše Netopila konají ve dnech 31. prosince a 1. ledna, vystoupí jako sólista také jeden z koncertních mistrů orchestru, violoncellista Ivan Vokáč. Pro portál KlasikaPlus.cz jsme si povídali nejen o Saint-Saënsově Violoncellovém koncertu, jehož interpretace se ujme, ale také o dalších plánech a projektech, které umělec chystá v roce 2025.

„V Plzni mě zároveň zlákal k interpretačnímu vyžití rozhlas.“

„Vždy mě fascinovalo spojení klavíru s barvou ostatních nástrojů.“

„Ohlédnu-li se zpět, musím konstatovat, že všechny činnosti, jak pedagogická, tak sólistická, korepetitorská i organizační mě naplňovaly.“

S klavíristou Karlem Frieslem se musel setkat snad každý, kdo měl v posledních šedesáti letech co společného s plzeňským hudebním životem. Je však mimo jiné i jedním z pravidelných návštěvníků v Plzni pořádaných koncertů, nebyl tudíž problém položit mu několik otázek a zavzpomínat tak na minulá léta.

„Pro mě není rozdíl mezi ‚barokním‘ a ‚moderním‘ orchestrem.“

„Krása Zelenkovy hudby spočívá ve velkém harmonickém bohatství a neustále se měnící a nečekané struktuře.“

„Nová generace interpretů se vzdělává spíše na základě poslechu záznamů než na základě studia pramenů.“

Pro závěrečnou dvojici abonentních koncertů v letošním roce angažovala Filharmonie Brno italského houslistu a dirigenta Fabia Biondiho. Legendární osobnost na poli dobově poučené interpretace staré hudby se v Česku poprvé představí v roli dirigenta symfonického tělesa. S brněnským orchestrem Biondi nastuduje díla tří italských skladatelů od baroka po raný klasicismus. K nim na vlastní přání,  jak sdělil v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz realizovaném krátce před příjezdem do Brna, přidá i jednu ze symfonií Jana Dismase Zelenky. České publikum však neochudí ani o své houslové umění.

„Vzhlížím k panu dirigentu Byčkovovi, udělal u vás ohromný kus práce.“

„Nielsenova Pátá symfonie v sobě má hluboce zakořeněnou lidskost, nese silný protiválečný apel.“

„Mou vlast považuji za jeden z největších dosažených úspěchů v klasické hudbě.“

Patří k nejvytíženějším dirigentům dneška. Zastává post šéfdirigenta orchestru NDR Elbphilharmonie v Hamburku, hudebního ředitele Královské opery ve Stockholmu, hlavního hostujícího dirigenta Tokyo Metropolitan Symphony a čestného dirigenta Královské filharmonie ve Stockholmu. Obdržel dvě ceny Grammy a renomé si vydobyl i jako dlouholetý šéfdirigent Newyorské filharmonie. Ve světě je uznáván i jako úspěšný propagátor díla dánského skladatele Carla Nielsena… Alan Gilbert 18. prosince debutuje s Českou filharmonií. Na programu je nepříliš známá, avšak o to působivější tvorba právě tohoto dánského pozdního romantika. Jeho předehru Helios a Symfonii č. 5 doplní Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll v podání Kirilla Gersteina.

„V Ostravě představuji tu příšernou čínskou princeznu, ale Rocc mi dovolil, abych do ní dala trochu lidskosti.“  

„Dramatický repertoár je třeba občas zjemnit koloraturou, je to zdravé.“ 

„Mezi ženskými hlasy je daleko větší konkurence.“

S koncem roku 2024 si umělecký svět připomíná sto let od úmrtí jednoho z nejslavnějších operních velikánů Giacoma Pucciniho. Výročí je spjaté také se vznikem mistrovské opery Turandot, jež v momentu skladatelova skonu zůstala ležet těsně před svým dokončením na pracovním stole a podle náčrtů operu dokončil Pucciniho žák Franco Alfano. V novém nastudování režiséra Rocca a dirigenta Marka Šedivého ji 19. a 21. prosince uvede Národní divadlo moravskoslezské. V titulní roli kruté čínské princezny při druhém večeru debutuje Frédérique Friess, francouzská sopranistka, která má na našich scénách mnoho jevištních zkušeností.

„Nejhlubší lidskost a opravdovost cítím v ukolébavkách.“

„Pokud se týká hudebního jazyka, snažil jsem se zachovat podstatu koled, ale často jsem si je harmonizoval po svém.“

„Nesnažil jsem se být ve Vánoční kantátě samoúčelně avantgardní. V takovémto případě rozhodně nemá skladatelské ego z hudby vyčnívat.“

Druhým rokem zazní v adventním programu Pražského filharmonického sboru a orchestru Prague Philharmonia Vánoční kantáta Jana Ryanta Dřízala. Stejně jako při loňské premiéře, i letos se koncerty konají dva, a to 19. a 20. prosince v Praze na Žofíně. Autor v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dílo i své prožívání vánočních svátků, které se dá krásně vtělit do hudby. Zas tak moc se o tom nemluví, říká, ale za celým vánočním poselstvím je skryto zobrazení vývoje od tmy a očekávání k rozbřesku, k příchodu světla.

„Vždy si dávám záležet na energickém a hluboce procítěném projevu:“ 

„Hudebník nesmí zapomínat, že skladatel a jeho skladba je vždy důležitější než umělcovo ego.“

„Je zajímavé, že současný trend interpretace v různých zemích světa je hrát díla rychleji.“

Světově proslulá izraelsko-německá klarinetistka Sharon Kam, vítězka mnichovské hudební soutěže ARD a dvojnásobná držitelka prestižní německé ceny Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku (1998 a 2006) už třicet let žije v Hannoveru. Na tamní Vysoké škole hudby, divadla a médií působí pedagogicky třetím rokem. Vedle výuky studentů, kterým ráda předává své bohaté zkušenosti, je stále zcela mimořádnou sólistkou i komorní hráčkou na koncertních pódiích.

„Od Leonarda Bernsteina jsem se učil způsobu, jak komunikoval nejen s orchestrem, ale i se svými posluchači.“ 

„Je skvělé, že Český národní symfonický orchestr je schopen díla více žánrů interpretovat stylově.“

„Aranžuju velice rád.“

Světově uznávaný dirigent, skladatel, aranžér i producent Steven Mercurio, bývalý dlouholetý asistent Leonarda Bernsteina, je od roku 2019 šéfdirigentem Českého národního symfonického orchestru a v letošním roce provází i slavného italského tenoristu Andrea Bocelliho na jeho výročním turné. V době adventní si dirigent rád mimo jiné vzpomene, jak nahrával historicky poslední společné album Plácida Dominga, Josého Carrerase a Luciana Pavarottiho…

„Neměl jsem moc rád divadlo, měl jsem ale rád herce.“

„Zdeněk Liška je stále nedoceněný.“

„Umělecká všestrannost je v Ypsilonce hodně důležitá, ale primární je přece jenom herectví.“

Profesor Jan Schmid byl prototypem renesančního člověka. Původní profesí výtvarník začal záhy pronikat k divadlu jako herec, dramatik a režisér. V roce 1964 založil dnes již legendární Studio Ypsilon, v jehož čele stál až do konce svého života. Kromě toho se věnoval kulturní publicistice, spisovatelské činnosti a moderování televizní literární revue Třistatřicetři, k tomu více než čtvrtstoletí vyučoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Setkali jsme se letos v dubnu v jeho divadelní kanceláři, abychom se poohlédli po jeho životních milnících a u příležitosti Roku české hudby popovídali i o vztahu k české opeře a jejím autorům. Jan Schmid měl tehdy ještě mnoho plánů, které už bohužel nestihl dokončit. Zemřel uprostřed rozdělané práce 3. června 2024 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. 

„Hudba je základem opery. Jenže pro mě je stejně důležité zjistit, jestli měl skladatel cit pro divadlo.“

„V Komické opeře mi bylo umožněno nasazovat do repertoáru širokou žánrovou paletu hudebních děl.“

„V Praze jsem byl už několikrát, i když doposud nikdy pracovně, což je mi líto.“

Člověk, který o sobě dokáže s odkazem na svůj původ a profil poťouchle prohlásit, že je „židovský homosexuální klokan“, musí nutně mít kromě smyslu pro humor i zdravou sebedůvěru. Takovou, jakou režisér jevištních provedení velkých oper na velkých scénách, ale i klasických muzikálů či operet v různých divadlech, nezbytně potřebuje. Bezezbytku to platí o australském rodákovi, žijícím a tvořícím ovšem už dlouho převážně v Evropě. Barrie Kosky, tato silná osobnost hudebních jevišť se silným hlasem, je letošním držitelem Ceny Antonína Dvořáka. Předtím než ji 9. prosince převezme za přítomnosti televizních kamer na speciálním koncertu ve Španělském sále Pražského hradu, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor.

„V soudobé hudbě nesejde tolik na estetice vyjádření, ale na tom, zda je vyjádření dostatečně direktivní.“

„Díky spojení hudby, psychologie a neurovědy můžeme vidět, jak hudba ovlivňuje mozek a myšlení. Vidíme, že hudba může nejen čarovat, ale působit i jako nástroj.“

„Svou skladbou jsem chtěl oslavit úžasnou vnitřní energii Janáčkovy filharmonie Ostrava.“

Lukáš Janata, český umělec sídlící v San Franciscu, působí jako skladatel, pedagog, performer a organizátor. Nedávno usednul ve správní radě neziskové organizace The Resonance Project, jejíž cílem je využití hudby jako nástroje k transformaci konfliktu pomocí neurovědy. Jeho skladby vznikly na objednávku renomovaných souborů, jako jsou San Francisco Symphony, Alarm Will Sound, Cantori New York, Friction Quartet nebo Janáčkova filharmonie Ostrava. Právě posledně jmenované těleso si u Lukáše Janaty objednalo novou skladbu, kterou uvede jako první světovou premiéru z celkem tří v této sezóně. Skladba s názvem Swirl (víření) zazní za přítomnosti autora ve čtvrtek 5. prosince v ostravském Vesmíru.

„Člen orchestru nebo sboru nikdy nemá úplnou tvůrčí svobodu uchopit dílo sám za sebe.“

„Jako dirigent nejsem vládce a despota, ale opravdu jen první mezi rovnými.“

„Pinocchio se loutkou v pravém slova smyslu stává až v průběhu.“

Slýcháme o něm stále častěji. Jak by ne? Vždyť intenzivně cestuje po celé republice. Dirigent, původně zpěvák a ještě původněji hornista Josef Kurfiřt se aktuálně vyskytuje zejména v Českých Budějovicích, kde hudebně připravuje rodinnou operu na motivy známého příběhu o klukovi, kterému při lhaní roste dřevěný nos. Autorsky za ní stojí Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar. Pinocchio má v českobudějovickém Metropolu premiéru 6. prosince, ale Josef Kurfiřt nemluví jen o něm.

„V Karlových Varech jsem najednou nasála tu živoucí atmosféru operního umění a došlo mi, že zpěv chci dělat víc než klavír.“

„Bohužel je dnes běžné, že ředitelé některých operních domů nabízí mladým zpěvákům těžké role, protože je to stojí méně peněz.“

„Mou předností je barevný soprán ve spodní a střední poloze, tam se cítím jako doma.“

Čajkovského hudební mistrovství umocnilo Puškinův beznadějně romantický a nakonec zničující příběh. Vývoj postav je jedním z nejpřesvědčivějších na operní scéně vůbec. Evžen Oněgin je dílo plné intenzivních emocí a zvratů. Opera měla premiéru v Moskvě 29. března 1879, česká se uskutečnila 6. prosince 1888 v pražském Národním divadle a řídil ji sám skladatel. Nejnověji operu nastudovalo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci v režii Ivana Krejčího a v hudebním nastudováním Zbyňka Müllera, premiéry jsou přichystány na 6. a 8. prosince. Liberecká opera je známa tím, že dává šanci mladým zpěvákům a nejinak je tomu i v jejich novém Oněginovi. V roli Taťány totiž coby alternantka Lívie Obručník Vénosové vystoupí mladičká slovenská sopranistka Tatiana Hajzušová.

„Mimořádná příležitost, které chceme co nejlépe využít, ne snad kvůli sobě, ale kvůli celé české kultuře.“

„Poprvé se Česká filharmonie ve Spojených státech objevila v šedesátých letech minulého století na koncertě s Karlem Ančerlem v brooklynském Walt Whitman Hall. Teď tam letí počtrnácté.““ 

„Nástroje představují pět tun nákladu v jedenašedesáti speciálních transportních bednách.“

Česká filharmonie cestuje na další turné, a to do Spojených států. V newyorské Carnegie Hall ji čeká prestižní rezidence, tři koncerty završující od 3. do 5. prosince Rok české hudby 2024. Robert Hanč, od roku 2011 generální manažer a umělecký ředitel orchestru, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu takových zájezdů a alespoň trochu dává nahlédnout do jejich zákulisí. Jak říká, pro filharmonii takovýto zájezd rozhodně patří mezi nejnáročnější úkoly.

„Když bojuji se stresem, opakuji si, že nic horšího, než že si divadlo dosadí někoho jiného, se stát nemůže.“

„Francouzské režie rády šokují, ale pro Francouze bude vždy na prvním místě krása.“

„Dle mého názoru je Marco Armiliato spolu s Antoniem Pappanem nejdůležitější operní dirigent naší doby!“

Je pro nás pokaždé velkým potěšením, když vidíme, že se talentovaný český pěvec či hudebník prosazuje v zahraničí. Uznání místního publika je již v dnešní globalizované době nedostačující a sláva umělců, kteří usínají na vavřínech domácí obliby, brzy pohasíná. Jedním z těch, kterým daří drát se stále výše, je tenorista Petra Nekoranec. Letos oslavil své dvaatřicáté narozeniny; časy, kdy jako mladíček ohromoval svou bezprostředností jako Vašek v Prodance Dětské opery Praha jsou dávno pryč… Zároveň je potěšující, že možnost ho slyšet u nás máme relativně často, jen v této sezóně vystupuje v sedmi operách v Národním divadle, na začátku listopadu debutoval v roli Rodolfa v Bohémě. A právě dnes zpívá pod dirigentem Marcem Armiliatem při další produkci pod značkou Nachtigall Artists.

„Profesor Žilka byl skvělý, ale opravdu i velice náročný a nesmlouvavý. V současném školství by asi zaplakal, co všechno děti nemusí.“

„Flétna je u nás trochu popelka mezi dechy.“

„Problém příčné flétny je, že je náročná v počátku výuky.“

Nepříliš pozitivně vidí současný stav české flétnové školy náš přední umělec na tento nástroj Jan Ostrý. Dokumentuje to například tím, že titul laureáta na poslední flétnové soutěži Pražského jara získal český adept po dlouhých osmatřiceti letech. Druhou cenu tehdy v roce 2019 získala Anna Talácková, studentka Ostravské univerzity právě u Jana Ostrého. Ten se angažuje také v platformě MenArt nebo učí na Hudební univerzitě ve Vídni a na Pražské konzervatoři. A zrovna „Na Rejdišti“ se 2. prosince uskuteční koncert dalších svěřenců flétnisty Ostrého v rámci festivalu Kultura v srdci Prahy.

„Opera je především krásná stránka života.“

„Jsem velice rád, že jsem se mohl podílet na světové renesanci Pucciniho Vlaštovky, lidé si na ni už zvykli a mají ji rádi.“

„Janáčka považuji za jednoho z nejlepších skladatelů, kteří kdy chodili po planetě!“

V mládí měl Marco Armiliato našlápnuto na mezinárodní kariéru klavírního virtuosa. Dnes je jedním z nejvyhledávanějších a nejvytíženějších operních dirigentů na světě.  V Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval více než pět set představení, což je rekord mezi žijícími dirigenty. Ve Vídeňské státní opeře, kde byl v roce 2019 jmenován čestným členem, vystupoval více než třistakrát. Pravidelně vystupuje ve Veronské aréně, v obou operních domech v Berlíně, Královské opeře v Londýně, milánské La Scale nebo třeba v opeře v Monte Carlu. Tam jsme ho zastihli a požádali o rozhovor v předjímce poloscénického provedení Donizettiho opery Don Pasquale, jež se pod Armiliatovou taktovkou uskuteční 29. listopadu ve Smetanově síni Obecního domu.

„Jako studentka jsem často sháněla nejlevnější vstupenky na koncerty Vídeňské filharmonie a letos jsem s nimi najednou hrála na jevišti!“

„Chci se zbavit nálepek a nebýt považována za sólistu, komorního nebo orchestrálního hráče. Chci být považována za muzikanta.“

„Elgarův violoncellový koncert je ideální kus k seznámením se s tímto skladatelem.“

Rakouská violoncellistka Julia Hagen se vzdor svému mládí již etablovala na světové scéně. Pochází ze Salcburku a v současné době žije ve Vídni. Tento rok má za sebou několik významných kariérních milníků včetně vystoupení na festivalu v Salcburku, kde nastudovala soudobou skladbu ruské skladatelky Sofie Gubajduliny Canticle of the Sun s Los Angeles Master Chorale, nebo vystoupení s Vídeňskými filharmoniky. Nyní přijíždí do Prahy, aby se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu přednesla v Obecním domě ikonické dílo anglického skladatele Edwarda Elgara Violoncellový koncert e moll.

„Píseň žalobná je především krásný příběh s důležitým poučením o lidské povaze.“

„O repertoáru se rozhoduji na základě jednotlivých skladeb a toho, co pro mě znamenají jako pro hudebníka, člověka a ženu.“

„Svým studentům vždycky říkám, aby nekopírovali nikoho jiného, ale aby šli svou vlastní cestou. A aby byli trpěliví a nespěchali!“

Filharmonie Brno se připravuje na jeden z vrcholů sezóny. Bude jím projekt, který mimo jiné připomene devadesáté výročí premiéry Mahlerovy skladby Píseň žalobná. Jeho mimořádnost podtrhuje uvedení ve vídeňském Musikvereinu, ale zejména sázka na mezinárodní pěvecké obsazení. Tomu dominuje osobnost původem izraelské sopranistky Chen Reiss, kterou kritika označuje za majitelku hlasu „stříbrného jasu a čistoty“. Životopis pětačtyřicetileté všestranné pěvkyně doslova přetéká výčtem vystoupení na předních scénách, včetně pražských. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Chen Reiss přibližuje svůj niterný vztah k Mahlerovi, ale i zalíbení pro Janáčka, vzpomíná na mezníky své dosavadní kariéry a také odhaluje svůj přístup ke studiu nových skladeb či názor na poslání hudby v dnešní době. Vstřícně, s pokorou a nadhledem…

„Nerealističnost, umělost světa Ajvazova románu se stýká s umělostí a nerealističností operní.“

„Ajvazova kniha je pro mě kombinací dobrodružné četby, filozofického traktátu, surrealistických vět chvějících se jakýmsi potutelným humorem – a Kafky, samozřejmě.“

„Jsem vlastně docela tradiční skladatel, chci, aby se to dobře zpívalo.“

Ondřej Kyas je spoluzakladatelem brněnského souboru Ensemble Opera Diversa, pro nějž také převážně ve spolupráci s dalším zakládajícím členem souboru a libretistou Pavlem Drábkem zkomponoval řadu oper, minioper a hudebních her. Je také autorem mnoha instrumentálních a vokálně-instrumentálních děl. Kromě toho působí jako „elektrifikovaný písničkář“ Kygiss a je členem kapely Květy. Kyasovu operu Druhé město provede Opera Diversa v rámci letošního ročníku festivalu Janáček Brno v pátek 22. listopadu v Divadle na Orlí. Ve světové premiéře se opera hrála 16. prosince 2023.

„Jiří Novák neměl zapotřebí se osobně prosazovat. Stačilo mu vždy podat vynikající hudební výkon.“

„Otec má můj obdiv v tom, že v něm pořád byl kluk z Horního Jelení a nějaká sláva ho nezajímala.“

„Smetanovci byli nejšťastnější se svými rodinami.“

Před pětatřiceti lety uzavřelo činnost Smetanovo kvarteto. Během 44 let odehrálo na čtyři tisíce koncertů ve čtyřiceti zemích čtyř kontinentů. První byl v Praze 6. listopadu 1945. Ten poslední se konal v Brně 27. června 1989. Na primária souboru Jiřího Nováka, od jehož narození uplynulo letos v září sto let, vzpomíná jeho dcera Dagmar Virtová, rovněž houslistka. Právě Novákovo jubileum připomíná komorní koncert, o němž také hovoří. Spolu s výstavou je připravený do pražského Rudolfina na 23. listopadu.