„Mimořádná příležitost, které chceme co nejlépe využít, ne snad kvůli sobě, ale kvůli celé české kultuře.“

„Poprvé se Česká filharmonie ve Spojených státech objevila v šedesátých letech minulého století na koncertě s Karlem Ančerlem v brooklynském Walt Whitman Hall. Teď tam letí počtrnácté.““ 

„Nástroje představují pět tun nákladu v jedenašedesáti speciálních transportních bednách.“

Česká filharmonie cestuje na další turné, a to do Spojených států. V newyorské Carnegie Hall ji čeká prestižní rezidence, tři koncerty završující od 3. do 5. prosince Rok české hudby 2024. Robert Hanč, od roku 2011 generální manažer a umělecký ředitel orchestru, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu takových zájezdů a alespoň trochu dává nahlédnout do jejich zákulisí. Jak říká, pro filharmonii takovýto zájezd rozhodně patří mezi nejnáročnější úkoly.

Česká filharmonie byla v Carnegie Hall naposledy v roce 2018 při stém výročí vzniku Československé republiky. Jak dlouho jste připravovali letošní zájezd?

Přemýšlím, kdy jsme s přípravou začali… Měli jsme se do New Yorku vrátit dříve, už v roce 2021, kdy jsme měli v plánu větší turné – domluveny byly tehdy dva koncerty v New Yorku, jeden v Chicagu a po dvou koncertech v Los Angeles a San Francisku. Když pak ale přišla pandemie covidu, turné bylo zrušeno. Na tom nynějším myslím pracujeme téměř čtyři roky, začali jsme zkraje roku 2021. 

Turné má uměleckou stránku – repertoár, má technické aspekty – víza, letenky, hotely, stěhování… Co dalšího? 

Vedle stránky umělecké a technické má toto turné také stránku komunikační, protože jde o velkou příležitost, nejen pro náš orchestr, a fundraisingovou, protože bez podpory sponzorů a partnerů by projekt tohoto rozsahu nebyl možný. Významný je rovněž rozměr společenský a rozměr edukační, kdy vybraní členové orchestru povedou mistrovské kurzy, jiní budou na mimořádný komorní koncert připravovat české, britské a americké studenty a několik mladých hudebníků se zúčastní i našich koncertů symfonických. 

Jak a s kým probíhají jednání? Jsou ta umělecká oddělena od organizačních, nebo jde o spojité nádoby?

První schůzky máme s uměleckým vedením, snažíme se získat onu příležitost. Nebývá to snadné, protože světových orchestrů je více. A my všichni se předháníme v tom, kdo nabídne atraktivnější nebo osobitější program, hvězdnějšího dirigenta, nebo slavnějšího sólistu. Postupně se pak do jednání zapojují další složky filharmonie: vedle oddělení zájezdů, bez nichž by to turné vůbec nebylo, jsou to oddělení nahrávacích projektů Vojtěcha Šafaříka, oddělení marketingu Jakuba Kožíška, náš PR manažer Luděk Březina, oddělení fundraisingu Dagmar Caspe, sekretariát generálního ředitele v čele se Zuzanou Rýcovou a podobně. Ti všichni mají v New Yorku své protějšky, s nimiž jednají.      

Máte spočítáno, pokolikáté letí Česká filharmonie do USA?

Počtrnácté. Poprvé se ve Spojených státech amerických objevila v šedesátých letech minulého století na koncertě s Karlem Ančerlem v brooklynském Walt Whitman Hall. 

A pokolikáté cestujete s filharmonií do Ameriky – a vůbec do ciziny – vy sám?

Pro mě je to třetí severoamerický zájezd s Českou filharmonií. To je jednoduché. Ale kolikátý zahraniční zájezd, to nevím. S orchestrem jsem jich absolvoval vyšší desítky.   

Kolik dní předem před prvním koncertem vlastně odlétáte?

V neděli 1. prosince, aby členové orchestru měli po příletu jeden volný den na aklimatizaci. Já a někteří další kolegové odlétáme už třeba o den dřív, kvůli doprovodným akcím, jejich přípravě a podobně.     

Na místě už se moc nezkouší, vše je připraveno z Prahy…?

Běžné zkoušky máme u nás v Rudolfinu, ty generální až v Carnegie Hall. 

A nástroje cestují s vámi, nebo už se stěhovaly dřív?

Nástroje cestovaly dřív. Balilo se po středeční zkoušce, ve čtvrtek bylo kargo na letišti v Mnichově, v pátek letěly za oceán. Je to pět tun nákladu, možná trochu víc, v jedenašedesáti speciálních transportních bednách. O nástroje stejně jako o přípravu pódia pečují naši skvělí kustodi Jan Pávek a František Kuncl. Zájezdy jsou pro ně často extrémní – s vybalováním nástrojů a přípravou pódia začínají tři hodiny předem, často v ranních hodinách, po koncertě končí jako poslední. 

Je pro vás ve vaší práci ještě něco náročnějšího, než příprava zahraničního turné?

Pro mě osobně není velký rozdíl mezi přípravou takovéhoto zájezdu a jinými úkoly, které ve filharmonii mám – návrh a příprava plánu sezony, získávání umělců, vedení mně podřízených oddělení, personální práce, zahraniční síťování a tak dále. Pro filharmonii obecně ale takovýto zájezd mezi nejnáročnější úkoly rozhodně patří. Proto na něm pracují oddělení napříč celou organizací – orchestr, šéfdirigent, kustodi, oddělení zájezdů, oddělení nahrávacích projektů, oddělení komunikace, fundraising, sekretariát generálního ředitele… Máme k tomu velmi dobrý důvod. Tři koncerty v tomto ikonickém sále ani první český orchestr nemůže mít, kdy si vzpomene. Je to tedy mimořádná příležitost, které chceme co nejlépe využít, ne snad kvůli sobě, ale kvůli celé české kultuře. Proto také do New Yorku letí i Pražský filharmonický sbor, proto tam vezeme komorní hudbu, edukace a podobně. A uměleckému významu naší letošní newyorské rezidence odpovídá i úsilí marketérů, fundraiserů, PR manažerů a dalších kolegů, stejně jako míra zapojení sponzorů a donorů, včele s PPF, globálním partnerem ČF, a Nadací pro rozvoj České filharmonie. 

Pokud srovnáte Západ a Asii, jsou tam organizačně nějaké zásadní odlišnosti?

Ano, jsou – a veliké. Souvisí to s obchodními modely. Existují nejrůznější přístupy, řeší se, jestli půjde o takzvaný all inclusive honorář, což znamená, že pořadatel nabídne více peněz, ale dále se moc nestará, nebo jestli honorář bude nižší, ale nad něj promotér zajistí třeba ubytování, místní transfery, letenky a podobně. Zatímco Amerika preferuje model první, Asie jde cestou toho druhého. Asiati s řadou věcí pomohou. V Americe je to téměř všechno na nás, především na oddělení zájezdů.

Když už jste v destinaci, běží vše – předem připraveno – samospádem a snadno, nebo ještě řešíváte nějaké zásadní věci na místě? 

Tady záleží – někdy je to lepší, jindy horší. U větších zájezdů je běžné, že řešíme velké množství problémů. To bývá způsobeno tím, že ne každý aspekt každého zahraničního zájezdu máme ve svých rukou. Běžně se nám na zájezdech stává, a členové orchestru by o tom mohli napsat hned několik knih, že je zrušen vlak nebo let, nebo že jsou zpožděné, že při příjezdu na hotel nejsou připravené pokoje, nebo že se během letu ztratí polovina kufrů… K tomu se pak přidávají nemoci, protože nás je hodně, hledají se záskoky a podobně. To bývá vždy nepříjemné a znamená to práci a stres navíc. 

Vystoupení v Carnegie Hall  určitě není rutinní cestou do ciziny. Jak prestižní záležitostí, i s ohledem na tamní vystupování dalších evropských těles významu a velikosti České filharmonie, opravdu je?

Za úspěch je považován jeden koncert v takovémto sále, za velkých úspěch koncerty dva. My jsme získali hned tři, respektive celý týdenní festival, což je zcela mimořádné. V této sezoně se to vedle Berlínských filharmoniků a Vídeňských filharmoniků podařilo pouze České filharmonii. Trochu jako v létě na BBC Proms, kde vedle Berlínských filharmoniků s Kirillem Petrenkem a Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu se Simonem Rattlem získala dva koncerty už jen Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou.  

Jak často je reálné pro Českou filharmonii vystupovat v USA?

Každé tři až čtyři roky. Na rozdíl od asijských zájezdů pro nás turné po Severní Americe představuje mimořádnou zátěž, a to s ohledem na lidské, finanční a jiné zdroje. 

A s jakým repertoárem? Vždy jde o mix české a evropské hudby?

Carnegie Hall jde myslím hlavně o to, aby to, co budeme hrát, bylo osobité. Orchestry jí nabízejí až příliš často Mahlerovy symfonie, i my to často děláme, dále velké partitury Richarda Strausse, beethovenovské cykly a podobně. Ona nám tyto skladby odmítá, s odůvodněním, že v New Yorku je hraje nebo chce hrát téměř každý a že takové návrhy a programy nejsou osobité. My hrajeme českou hudbu rádi. Zároveň je pro nás velmi důležité, když uvádíme i díla zahraničních autorů. Byli bychom neradi, kdyby z nás byl skanzen české hudby, kdyby od nás promotéři a jejich publika nechtěli nic jiného, kdyby nám věřili pouze v české hudbě. Proto máme já i kolegové radost, že jsme byli na zájezdech i s Čajkovským a Šostakovičem, s hudbou Gustava Mahlera, s Mozartem a Beethovenem, nebo třeba se skladbami od Dessnera a Escaiche. Mahlera jsme hráli třeba v Bratislavě, ve Vídni a v New Yorku, právě v Carnegie Hall…Takže ano, kombinaci českého a zahraničního repertoáru vidíme i do budoucna jako smysluplnou. 

Budete v New Yorku už jednat o příštích možných hostováních? Nebo už jsou domluvena? 

Ano, budeme. Vlastně už jsme začali, budeme v tom pokračovat.

——————-  

Úterý 3. prosince 2024 20.00
Carnegie Hall, Isaac Stern Auditorium 

Antonín Dvořák: Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104

Bedřich Smetana: Vyšehrad, Vltava, Šárka z cyklu symfonických básní Má vlast

Yo-Yo Ma violoncello
Semjon Byčkov dirigent
Česká filharmonie

…………….

středa 4. prosince 2024 14.00
Times Square

Ride On, King Jesus, Ev’ry Time I Feel the Spirit, Go Where I Send Thee, Goin‘ Home, Ding Dong Merrily on High, Adeste fideles, 

Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek sbormistr

………………

středa 4. prosince 2024 20.00
Carnegie Hall, Isaac Stern Auditorium

Antonín Dvořák: Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53

Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll

Gil Shaham housle
Semjon Byčkov dirigent
Česká filharmonie

…………………….

čtvrtek 5. prosince 2024 20.00
Carnegie Hall, Isaac Stern Auditorium

Antonín Dvořák: Koncert pro klavír a orchestr g moll, op. 33

Leoš Janáček: Glagolská mše, kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany

Daniil Trifonov klavír
Kateřina Kněžíková, Lucie Hilscherová, Aleš Briscein a David Leigh – zpěv
Daniela Valtová Kosinová – varhany
Pražský filharmonický sbor, Lukáš Vasilek sbormistr
Semjon Byčkov
Česká filharmonie

…………..

pátek 6. prosince 2024 19.30
Carnegie Hall, Zankel Hall

Petr Eben: Pražské Te Deum 1989

Leoš Janáček: Otčenáš 

Antonín Dvořák: V přírodě

Bohuslav Martinů: Čtyři písně o Marii

Jan Novák: Testamentum

Pavel Černoch – tenor
Daniela Valtová Kosinová – varhany
Jana Boušková – harfa
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – sbormistr

Foto: Facebook České filharmonie, Petr Kadlec, Petr Veber