Sharon Kam: Hudební interpretace je jak recitace básní. Mým hlasem je ale klarinet
„Vždy si dávám záležet na energickém a hluboce procítěném projevu:“
„Hudebník nesmí zapomínat, že skladatel a jeho skladba je vždy důležitější než umělcovo ego.“
„Je zajímavé, že současný trend interpretace v různých zemích světa je hrát díla rychleji.“
Světově proslulá izraelsko-německá klarinetistka Sharon Kam, vítězka mnichovské hudební soutěže ARD a dvojnásobná držitelka prestižní německé ceny Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku (1998 a 2006) už třicet let žije v Hannoveru. Na tamní Vysoké škole hudby, divadla a médií působí pedagogicky třetím rokem. Vedle výuky studentů, kterým ráda předává své bohaté zkušenosti, je stále zcela mimořádnou sólistkou i komorní hráčkou na koncertních pódiích.
Vaše rodná země Izrael je daleko od Hannoveru, kde žijete s rodinou. Nadšení pro hudbu jste získala nejen v rodině, ale také ve spojení s Izraelskou filharmonií, kde jste později v šestnácti letech sólově debutovala pod taktovkou maestra Zubina Mehty…
Samozřejmě, že mé první myšlenky na domov jsou spojeny s Izraelem, kde jsem vyrostla. Izrael má neuvěřitelnou minulost, ale bohužel každý den je v zemi plno bolesti a nesváru, zejména v lokalitě, odkud pocházím. Haifa je mé rodiště a ve městě Rehovot jsem vyrostla. Již v raném věku jsem si přála být součástí fascinujícího hudebního světa. S nadšením jsem navštěvovala koncerty Izraelské filharmonie, kde jsem pozorovala hráče, dirigenty a svou maminku, která hrála na violu.
V dětství a dospívání jsem zažila mnoho krásných hudebních večerů s programem symfonické a komorní hudby. Od pěti let jsem hrála na klavír a v sedmi letech na zobcovou flétnu. Na klarinet hraju od dvanácti. V době dospívání jsem si koupila dokonce i altsaxofon, ale ve hře na klarinet se mi velmi dařilo a na saxofon jsem neměla příliš čas cvičit. Velkým zážitkem byl pro mě debut v šestnácti letech s klarinetovým koncertem Wolfganga Amadea Mozarta v doprovodu Izraelské filharmonie řízené Zubinem Mehtou. Má maminka, violistka a členka tělesa, tehdy nehrála, protože byla z mého nadcházejícího debutu příliš nervózní. Na maestra Mehtu mám ovšem nezapomenutelné vzpomínky. Často mi říkal, že skvělé umění vyvolává emoce u posluchačů. Jeho názor a dobře míněnou radu bych lehce pozměnila. Skvělý koncert zůstává v srdci člověka navždy.
V Izraeli mě velmi ovlivnili pedagogové Eli Eban a Chaim Taub. Po mém úspěšném debutu s Izraelskou filharmonií jsem se rozhodla studovat na Juilliard School v New Yorku, protože jsem se chtěla stát profesionální sólistkou.
Zvolila jste si nejprestižnější instituci ke studiím. Orchestrální hra vás nelákala a byla jste už tehdy na vysoké umělecké úrovni.
Máte pravdu, děkuji. Po hře v orchestru jsem opravdu netoužila. Stále jsem věřila, že budu schopna dostat se z davu skvělých hudebníků a že někdy v budoucnu budu dostávat krásné nabídky ke spolupráci.
V Americe jsem studovala v rámci stipendia a také jsem pobývala i na soukromé Yale University v New Haven ve státě Connecticut, ale v obrovské metropoli v New Yorku jsem se cítila mnohem lépe. Z pedagogů mě tehdy nejvíce ovlivnili Charles Neidich a David Shifrin. Poté jsem dostala zastoupení od agentury a po čase mi byly brzy nabízeny skvělé koncertní programy ke spolupráci také z izraelské strany.
Na počátku devadesátých let 20. století jsem zvítězila v prestižní soutěži ARD v Mnichově a ocenění mi otevřelo cestu ke kariéře, i když už před tím jsem v Německu hrála s Berlínskou filharmonií. V New Yorku jsem se setkala i s řadou skvělých jazzmanů, kteří mě také inspirovali. V době studií jsem si našla pozitivní vztah i k soudobé hudbě. Když se ovšem rozhodnu hrát soudobé dílo, vždy je pro mě důležité, aby se jednalo o skvělou kompozici.
Ze soudobé hudby je vám blízká hudba Krzysztofa Pendereckého. V repertoáru máte i skladby, které složili Herbert Willi, Iván Erőd, Peter Ruzicka…
Mám ráda klasiku, modernu i jazz. Pokud cítím, že díla mají vnitřní hloubku, krásné barvy a působivost orchestrálních barev, jsou dramatická nebo zvukově krystalická, mám chuť je interpretovat. Hrát hudbu skladatelů, které jste zmínila, mi bylo velkou ctí.
Jak vzpomínáte na Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, když jste byla v roce 2018 kurátorkou Komorní řady?
Z pohledu koncertování i dramaturgie byl pro mě festival skvělý. Jsem přesvědčena, že program prezentace klarinetové hry jsme měli velmi zajímavě koncipovaný. V Praze jsem rovněž ráda představila své kolegy a krásné bylo, že za mnou přiletěli i mí nejbližší z rodiny, což bylo opravdu milé.
Váš projev na koncertním pódiu je velmi osobitý. Ve Smetanově síni Obecního domu v Praze jste si ke svému letošnímu prosincovému programu s Pražskými symfoniky řízenými Tomášem Hanusem připravila výtečně Druhý klarinetový koncert Carla Marii von Webera. Jak vnímáte hudební interpretaci?
Určitě si vždy dávám záležet na energickém a vnitřně hluboce procítěném hudebním projevu, na živém pojetí pro emotivnější komunikaci s publikem. Weberův koncert, uváděný 4. a 5. prosince pod záštitou Velvyslanectví státu Izrael v pražském Obecním domě, ráda interpretuji s lehkostí. V repertoáru mám i skladatelův První klarinetový koncert, který je dramatičtější. Jak žiju už třicet let v Německu, je mi německá hudba bližší.
Víte, vzpomínám velice ráda, jak mě v období dospívání zaujala hra tehdejšího koncertního mistra Izraelské filharmonie. Fráze skladeb hrál jak rýmy básní, s úžasnou logikou výstavby partu. Hudební interpretace je jak recitace. Hudebník do hraní dává osobní emoce, ale nesmí zapomínat, že skladatel a jeho skladba je vždy důležitější než umělcovo ego. Člověk musí rozumět každé notě, jen pak může hudba dobře znít. Hra na klarinet je srovnatelná s kreativitou pěvce, přičemž klarinet je mým hlasem.
Vedle Weberova Druhého klarinetového koncertu hraju v letošní sezoně koncertně v zahraničí například komorní díla Albana Berga, Johannesa Brahmse nebo Clauda Debussyho. A přiznám se, že miluju každé dílo, které právě hraju. Je zajímavé, že současný trend interpretace v různých zemích světa je hrát díla rychleji.
Hudba Wolfganga Amadea Mozarta stále patří k vašim interpretačním vrcholům. V Praze jste nadchla publikum mnohokrát, ale především v roce 2006 nezapomenutelným slavnostním koncertem s Českou filharmonií řízenou Manfredem Honeckem u příležitosti 250. výročí narození slavného rakouského skladatele. Vzpomenete si, s jakými pocity jste tehdy hrála?
Ve vaší zemi jsem zažila řadu pěkných koncertů a zcela určitě byl i pro mě galakoncert ve Stavovském divadle nezapomenutelný, prostě úžasný. Divadlo je skvostné a dýchá nesmírně působivou atmosférou atraktivní minulostí. Připadalo mi až neuvěřitelné, jaké slavné osobnosti jsou s divadlem spjaty. Před vystoupením jsem byla nervózní, i když jsem hrála svůj oblíbený Mozartův Koncert pro klarinet a orchestr A dur a měla jsem zkušenosti s účinkováním v televizi. Na Českou filharmonii, dirigenta Manfreda Honecka, publikum a slavnostní přímý přenos programu do více než třiceti zemí světa ovšem vzpomínám s hrdostí i radostí. Záznam je pro zájemce dostupný i na DVD a má stále vysokou kvalitu.
Již třetím rokem působíte na Univerzitě hudby, divadla a médií v Hannoveru. Úroveň studentů je v současnosti vysoká. Co vás nejvíce baví ve výuce?
Úroveň studentů je velmi vysoká, ale během mých studií v Americe, byla konkurence mezi námi na Juilliard School extrémně vysoká. Je skvělé, že mladí lidé mohou ušetřit také v rámci zahraničních stipendií, která jim umožní pobyty na prestižních univerzitách.
Studentům předávám velmi ráda své zkušenosti, ráda s nimi také sdílím jejich vývoj a připravuji je na různé mezinárodní hudební soutěže. Opravdu se mi libí, když vidím, jak se studenti rychle zdokonalují. Pro nás společně se jedná o velké výzvy. Někdy je naše vzájemná spolupráce snadnější, jindy obtížnější. Záleží nejen na talentu a osobním přístupu ke studiu, ale i na povaze.
Soustředíme se nejen na interpretaci děl, ale také na psychickou stránku přípravy související s koncertním vystoupením či se soutěží. Každý student má své silné stránky a jiné přednosti, které mohou být pro jeho kolegy inspirativní. Časem se ukáže, že jsou mezi nimi i budoucí porotci či hudební manažeři.
Jak se stavíte k novým nahrávacím výzvám?
Jsem ráda, že mám dávno za sebou ranou fázi kariéry, protože mladí lidé se musí na hudebním trhu nejprve etablovat. Těší mě, když se mohu pustit do projektů, které zahrnují repertoárové výzvy po hudební a interpretační stránce, v nichž se jedná o program, který dosud nebyl nahrán nebo jen zřídka. Mám ráda vážnou hudbu různých slohových období a miluju i soudobá díla.
V současnosti se ovšem kompaktní disky již příliš neprodávají; situace je zcela jiná než před lety, protože každý si může pořídit záznam svého výkonu třeba i ve svém pokoji a převést si jej na Spotify, což ale samozřejmě není můj přístup. Mám ráda jen vysoce profesionální projekty a nahrávám jen s partnery, kteří jsou skvělí, vždy připravení a zodpovědní. Miluju i samotný proces natáčení, protože se jedná o velice kreativní i analytickou činnost.
…………….
Sharon Kam (*1971 Haifa, Izrael) je jednou z předních světových klarinetových sólistek. Studovala v New Yorku na Juilliard School a stala se vítězkou Mezinárodní hudební soutěže ARD (1992) v Mnichově a posléze i dvojnásobnou držitelkou prestižního německého ocenění Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku 1998 a 2006. Spolupracuje pravidelně s renomovanými orchestry ve Spojených státech amerických, Evropě a Japonsku. Vyučuje na Hochschule für Musik, Theater und Medien Hannover.
S Izraelskou filharmonií debutovala už v šestnácti letech provedením Koncertu pro klarinet a orchestr A dur, KV 622 Wolfganga Amadea Mozarta, který řídil Zubin Mehta. Krátce poté vystoupila i v kvintetu se smyčcovým kvartetem Guarneri v Carnegie Hall v New Yorku. V rámci oslav výročí skladatelových 250. narozenin ve Stavovském divadle v Praze byla její interpretace mistrovského Mozartova koncertu živě přenášena televizními stanicemi do třiatřiceti zemí světa, záznam galakoncertu je k dispozici i na DVD.
Klarinetistka se ráda věnuje komorní hudbě, pravidelněji spolupracuje např. s Leifem Ovem Andsnesem, Lizou Ferschtman, Enricem Pacem, Christianem Polterakem, Julianem Steckelem, Christianem Tetzlaffem či Antje Weithaas, z komorních souborů zejména s Jerusalem Quartetem. Patří rovněž k častým hostům festivalů – ve Šlesvicku Holštýnsku, Heimbachu, Rheingau, Risøru, Corku, Verbier a Delftu. Koncertovala i na Salcburském festivalu či přehlídce Schubertiade.
Ve své kariéře provedla i premiéry řady soudobých děl, včetně koncertu Krzysztofa Pendereckého nebo Herberta Williho na Salcburském festivalu, Ivána Erőda a Petera Ruzicky na Donaueschingen.
Její diskografie je rozmanitá, zahrnuje především díla od klasicismu až po soudobou hudbu. Umělkyně má ráda i jazz. Držitelkou prestižního německého ocenění Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku 1998 za nahrávku Weber: Clarinet Concertos / Grand Duo Concertant ve spolupráci s Gewandhausorchester pod taktovkou Kurta Masura a v roce 2006 za album s díly Louise Spohra, Carla Marii von Webera, Gioacchina Rossiniho a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho ve spolupráci s MDR Leipzig Radio Symphony Orchestra a dirigentem Gregorem Bühlem, jenž s ní natočil později i album American Classics (2002) s London Symphony Orchestra, které bylo oceněno Deutsche Schallplattenkritik Prize. Její CD s díly Paula Hindemitha ve spolupráci s houslistkou Antje Weithaas, violoncellistou Julianem Steckelem a klavíristou Enricem Pacem s Frankfurt Radio Symphony a dirigentem Danielem Cohenem obdrželo za rok 2021 cenu Opus Klassik.
V sezóně 2024/2025 je rezidenční umělkyní v Tonhalle Düsseldorf. Z vrcholů její plánované sezóny patří opětovná pozvání ke koncertům např. se Státním orchestrem ve Stuttgartu, s Essenskou filharmonií, Beethoven Orchestra Bonn, Innsbruck Symphony Orchestra, Deutsche Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz a Orchestre de Chambre de Lausanne. Weberův Druhý klarinetový koncert, který často hraje v letošní sezoně, natočila v roce 2020 pro label se svým manželem, dirigentem Gregorem Bühlem a ORF Radio-Symphonieorchester Wien.
Foto: Petr Dyrc, Maike Helbig, Nancy Horowitz, František Renza
Příspěvky od Markéta Jůzová
- Klaus Mäkelä debutoval s Vídeňskými filharmoniky Mahlerovou hudbou
- Steven Mercurio: Osudným se mi stalo setkání s Leonardem Bernsteinem
- Albert Dohmen: Opera není jen pro elity
- Linus Roth: Miluji českou hudbu
- Robert Jindra: K tvorbě Bedřicha Smetany mám velký respekt
Více z této rubriky
- Pavol Praženica: Baví mě pestrost
- Michaela Dobrovolná: Pařížské účinkování je historický úspěch Kühnova dětského sboru
- Alexandre Tharaud: Práce pianisty musí být zdrojem radosti, ne povinností
- Irvin Venyš: Vnímám všeobecný příklon k hudbě Bohuslava Martinů
- Anthony León: Při Operalii jsem si podal ruku s hudbou
- Julie Roset: Operalia mi otevřela dveře
- Ivan Vokáč: Označení ‚studentský‘ je devalvace. Saint-Saënsův Violoncellový koncert je mistrovské dílo
- Karel Friesl: Vším jsem byl rád
- Fabio Biondi: Zelenka patří k nejméně konvenčním skladatelům osmnáctého století
- Alan Gilbert: Spolupracuju jen s režiséry, kteří mají respekt k partituře