I když legendární rakouský režisér a herec Otto Schenk zesnul už před rokem, četná knihkupectví ve Vídni stále lákají čtenáře na jeho autobiografickou knihu Wer´s hört, wird selig s podtitulem Musikalisches und Unmusikalisches, kterou vydalo s řadou soukromých a divadelních fotografií, odborných úvah a vtipných postřehů světoznámého umělce vídeňské nakladatelství Amalthea Signum Verlag (2018). Umělec světového renomé, jenž se stal držitelem Velké čestné dekorace ve zlatě Za zásluhy o Rakouskou republiku, proslul svým režijním mistrovstvím ve slavných operních domech.

Kniha Wer´s hört, wird selig. Musikalisches und Unmusikalisches (Kdo slyší, bude požehnán. Hudební a nehudební)předkládá čtenářům v německém jazyce bližší pohled na světoznámého umělce, který ovlivnil svou tvorbou mnoho generací. Ve své oslnivé režijní kariéře působil Otto Schenk na nejprestižnějších operních scénách světa, ve svém rodném městě ve Vídeňské státní opeře i v Divadle na Vídeňce, dále např. v Bavorské státní opeře v Mnichově, londýnské Královské opeře Covent Garden, milánské La Scale či newyorské Metropolitní opeře. Vedle vynikající operní tvorby a skvělého komediálního herectví byla v Rakousku velmi oblíbena i jeho scénická čtení a kabaretiérské scénky. V herectví dosáhl Otto Schenk mnoha úspěchů. 

V letech 1988–1997 zastával post intendanta vídeňského Divadla v Josefstadtu, kde nejen hrál a inscenoval hry, ale byl i kabaretiérem a po čase se stal jedním z nejpopulárnějších rakouských herců činoherní, filmové a televizní tvorby. Ve své profesi herecké získal rakouskou filmovou a televizní cenu Romy v kategorii Nejoblíbenější herec (1991, 1995). V roce 1997 mu byl propůjčen Čestný prsten města Vídně. Čestným občanem města Vídně se stal v roce 2010 a o šest let později obdržel cenu Romy v platině za celoživotní dílo.

Ve své autobiografii vzpomíná Otto Schenk s láskou na mnohé své slavné kolegy ze světa opery, mezi nimiž byli po jeho boku např. Leonard Bernstein, Karl Böhm, Franco Coreli, Plácido Domingo, Brigitte Fassbaender, Renata Holm, Gundula Janowitz, Sena Jurinac, Carlos Kleiber, Waldemar Kmentt, Christa Ludwig, Birgitt Nilsson, Anna Netrebko, Lucia Popp, Karl Ridderbusch, Anja Silja, Rolando Villazón, Eberhard Waechter, Wolfgang Windgassen a Bernd Weikl. Hold vzdává i Vídeňským filharmonikům. Publikace obsahuje soupis jeho režijní operní i operetní tvorby a zpestřena je rovněž mnoha zajímavými fotografiemi. Především dobovými divadelními, barevnými i černobílými snímky. 

V knize je pozoruhodné, jak slavný režisér a herec hovoří nejen o vybraných osobnostech, ale také, jak s radostným přístupem k divadlu, hudbě i své tvorbě, přibližuje čtenářům vtipně, odborně a s nadhledem své postřehy o spolupracovnících, přičemž poutavě zachycuje profesní úvahy o divadelní tvorbě. Zajímavě se zamýšlí i nad vybranou operní tvorbou skladatelů, jež si oblíbil. 

Když jsem se s Otto Schenkem setkala na sklonku sezony 2013/2014 v jeho soukromí v centru Vídně před blížící se premiérou opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky ve Vídeňské státní opeře, hovořili jsme spolu o jeho operní i činoherní tvorbě. V širším pohledu na operní režii se v našem rozhovoru pro časopis Harmonie (09/2014) vyjádřil ke svému přístupu k vizualizaci díla na jevišti: „Když někdo přichází na scénu a pohybuje se, zvažuji, jakou úlohu mu přiřadit, protože každý musí na jevišti působit nejen věrohodně, ale i přirozeně. Pro mě je opera něco zcela přirozeného a jsem přesvědčen, že i pro Leoše Janáčka.“ 

Tehdy byla velice populární v Rakousku i Schenkova scénická čtení, která diváci mnohdy přijímali s radostným nadšením. Během našeho setkání ve Vídni se Otto Schenk k této své tvůrčí aktivitě vyznal upřímně a srdečně: „Když se mi texty líbí nebo najdu předlohu k vyprávění, které považuji za komické, tak mám hned pocit, že je musím lidem předat a sdílet s nimi humor. Jinak bych z textů nic neměl. Mé večery jsou plné, lidé se rádi smějí. Rozvinul jsem je až do fáze svého druhého povolání a přesně tak i mé psaní. Formuluji dychtivě a s láskou chci s lidmi sdílet radost, která se na ně přenáší a vrací se mi, za což jsem rád.“ 

Janáčkova akademie múzických umění v Brně u příležitosti oslav 70. výročí založení své instituce v roce 2017 udělila Ottu Schenkovi titul Doctor Honoris Causa, čestný doktorát za přínos české hudbě, neboť jeho inscenace oper Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka tvořily v jeho pozdější kariéře stálý repertoár světových operních scén a pomohly prosazovat českou hudbu v zahraničí. Kniha Wer´s hört, wird selig s podtitulem Musikalisches und Unmusikalisches, která byla vydána ve Vídni o rok později, je stále cennou publikací pro mnohé divadelní i hudební umělce, teoretiky a milovníky klasické hudby.

Foto: Manfred Werner

Facebook X E-mail WhatsApp