PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„K nejen mému potěšení nabrala inscenace spolehlivě vzestupnou tendenci.“

„Aleš Briscein se definitivně rozezpíval v pátém výstupu druhého dějství a dále už jen zářil. Nakonec znamenité, byť o intonaci se u něj stále tak nějak bojím.“

„Kdyby Prodanou nevěstu neměli všichni dávno spolehlivě zažitou, těžko by za daných omezených časových možností příprav vznikla v provedené solidní kvalitě.“

Obnovená tradice Opery v Šárce v neděli 3. září oslavila 110. narozeniny první produkce v tomto přírodním amfiteátru. Volba takřka v předvečer smetanovské výroční sezony padla vcelku přirozeně po pěti letech znovu na operu Prodaná nevěsta, vždyť právě ta zněla v daných místech historicky poprvé.

„Matouškova technika je obecně dobře podchycená. Posluchač si až říká: ‚Vždyť na tom zpěvu nic není!‘ To je přesně známka zvládnutého řemesla.“

„V kombinaci s faktem, že otevřený prostor zahrady je příliš rozlehlý na to, aby ho naplnil pouze základní, nezesílený zvuk tělesa, člověk může získat dojem, že v místech bez smyčců poslouchá nahrávku, na kterou pan řídící tancuje.“

„Kučera neměl velké pochopení pro rozsáhlou kodu, kterou prostřednictvím svěžího tempa časově zestručnil.“

Po obnovení tradice založené hobojistou a bývalým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václavem Smetáčkem se open-air souboru konal už podeváté. Hlavní slovo měl ve Valdštejnské zahradě dirigent Jan Kučera, který spolehlivý výkon vedoucího tělesa střídal s podobně jistou, uměřenou a vkusnou moderací. Orchestr během podvečera poslední srpnovou středu vyhověl všem třem písmenům ve svém názvu (F – film, O – opera, K – koncert) a byť tomu jeho čas na pódiu neodpovídal, nejvýraznější stopu v celkovém zážitku zanechal mladý tenorista Daniel Matoušek.

„Teprve jasné rozdělení do čtyř veřejnoprávních televizních okruhů umožnilo věnovat jeden z nich přes den dětem a večer kultuře.“

„Na portálu o klasické hudbě to může znít svatokrádežně, ale je dobře, že dramaturgie ČT art se nezaměřila jen na tento druh hudební kultury.“

„Jsem zvědav, jak se bude ČT art vyvíjet ve druhé dekádě, v měnící se mediální krajině a za nového vedení na Kavčích horách.“

Psal se poslední srpnový den roku 2013. Byla sobota. Podle zpráv České televize se prezident Obama ještě nerozhodl pro vojenský zásah v Sýrii; ostravský primátor Petr Kajnar označil volební kandidátku své ČSSD za nedemokratickou; Bayern porazil Chelsea na penalty a získal superpohár. Den jako každý jiný? Ne tak docela. Alespoň ve světě médií a kultury. Právě tehdy totiž zahájila Česká televize vysílání kulturního programu ČT art. Téměř přesně dva roky po zvolení Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele tohoto veřejnoprávního média se tak naplnila vize, sdílená v některých myslích a srdcích nejméně patnáct let.

„I když původní ideou bylo připomenout výročí úmrtí skladatele (28. srpna), realizátoři úmyslně potlačili pietu a jejich cílem bylo přiblížit skladatele s důrazem kladeným na jeho tvůrčí aktivity.“

„Na šesti stanovištích čekala na příchozí postava malého i dospělého Bohuše v životní velikosti a formou osobní vzpomínky informovala o zajímavostech míst, na kterých se nacházejí.“

„I přes zdravotní handicap jednoho z hráčů byl interpretační výkon tria brilantní a u publika, které zaplnilo doslova do posledního místečka Reprezentativní sál Barokní radnice v Poličce si vysloužilo nadšené ovace.“

Městské muzeum a galerie Polička, jehož součástí je Centrum Bohuslava Martinů, se snaží hledat stále nové způsoby, jak přiblížit svého nejslavnějšího rodáka širší veřejnosti. Letos přišlo s novou myšlenkou, připomenout skladatele zcela netradiční formou jednodenního festivalu pro malé i velké, nazvaného Zažít Martinů. Akce se konala v sobotu 26. srpna a byla nabitá programem od rána až do noci.

„Horký, letní večer s velice příjemnou a uvolněnou atmosférou zahájila cembalistka Adéla Motlová.“

„Závěr večera patřil houslistce Alžbětě Kolčavové a Pavle Markové u klavíru. S naprostou precizností a samozřejmostí houslistka předvedla Variace na originální téma Henryka Wieniawského, které jsou známé pro svou technickou náročnost a lyrickou krásu.“

„I když koncert nesl podtitul ‚Budoucí mistři‘, výkony nesly jasné známky mistrnosti už teď.“

Letní hudební akademie Kroměříž, jejíž součástí je festival Hudební Kroměříž, pokračovala v úterý 22. srpna druhým koncertem vybraných studentů. Frekventanti v Kroměříži získávají zkušenosti od špičkových umělců, kterými jsou Michaela Fukačová, Fedor Rudin, Pavel Nikl, Ivo Kahánek a další. Program večera v sále kina Nadsklepí dostál svému podtitulu Budoucí mistři.

„Talentovaný Ferdinand veřejně koncertoval už od šesti let a prvního samostatného vystoupení se dočkal jako devítiletý.“

„Sám Petr Iljič Čajkovskij o něm prohlásil, že je to ‚velikán houslí naší doby‘, a věnoval mu svůj Smyčcový kvartet č. 2 F dur.“

„Ferdinandovým odchodem ze života hudební rod Laubů nevyhynul; jeho syn Váša se totiž potatil.“

Patří muž, kterého nejeden z jeho významných hudebních současníků považoval za „velikána houslí“, do tohoto cyklu? Do seriálu, mapujícího naše někdejší spoluobčany německého či židovského původu, natolik zatoulané ve světě, že doma upadli do zapomnění? Ano i ne. Aneb, jak němčina umí jednoslovně vyjádřit, jein.

„Záměr ústrojně zapadal do koncertní řady Historické reflexe, rozprostřené do dvou koncertních sezón současnosti.“

„Benefiční koncert má svá pravidla, jeho smyslem je přitáhnout co nejsolidnější sledovanost programem oslovujícím širokou veřejnost, ovšem v kultivované podobě.“

„Koncert pro Zelenou horu potěšil a splnil svůj účel v povznášejících souvislostech i v pekelném vedru.“

Asi nelze začít jinak než nezbytným upozorněním. Řeč nebude o Santiniho skvostu, jakým je poutní kostel ve Ždáru nad Sázavou zapsaný na příslušné listině UNESCO, krásný na pohled a plný tajemné symboliky při zkoumání uvnitř. Tématem budiž tentokrát jiná Zelená hora; zámecký areál u Nepomuku, tyčící se na vrcholu strmého kopce nad městem.

„Na počátku července se Soběslav na více než týden stává ‚hudební laboratoří‘.“

„Festival zahájil houslista koncertní mistr České filharmonie Jan Fišer. Uvedl skladby od Johanna Sebastiana Bacha, Bély Bartóka a Fritze Kreislera a oslnil svým výkonem přítomné publikum.“

„Absolventky a absolventi nabídli hutnou porci hudby napříč styly a několik skvělých hráčských výkonů. Celkem letošní interpretační kurty navštěvovalo neuvěřitelných šedesát účastnic a účastníků.“

Patnáctý ročník interpretačních kurzů v jihočeské Soběslavi a s nimi spojený komorní hudební festival nabídl vedle zavedených jmen jako Jan Fišer, Orbis Trio a Jiří Pinkas, Kukal Quartet nebo Radka Fišarová i vynikající výkony mladých absolventů kurzů…

„Amplifikace orchestru nebyla příliš zdařilá, homogenitu orchestru málo podpořila, svrchní alikvoty poněkud potlačila, barva nástrojů nebyla dosti diferencována.“

„Eliška Weissová se představila jako výrazná interpretka Libuše, jichž dnes máme jako onoho pověstného šafránu.“

„Barytonista Daniel Čapkovič zaujal, krom přirozené krásy svého hlasového fondu, dokonalou plynulostí italské kantilény ve Verdiho Donu Carlosovi, v árii Rodriga.“

Dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna zakončil 15. července operní koncert na nádvoří Městského úřadu Třeboň, tradičně pod názvem Pocta Emě Destinnové. Protagonisty finále festivalu byli sopranistka Eliška Weissová a barytonista Daniel Čapkovič, Filharmonii Hradec Králové dirigoval Jan Chalupecký. Hudební festival sestával celkem ze sedmi koncertů s výbornou, kontrastní dramaturgií. Závěrečný koncert byl skvělou tečkou za jubilejním ročníkem skvělého festivalu na jihu Čech.

„Jednu z festivalových konstant hned na začátku v parku na prvním zámeckém nádvoří znovu potvrdilo nedělní podvečerní vystoupení Jazzbandu schwarzenberské gardy.“

„Vystoupení Dvořákova tria jak imanentní kvalitou svého projevu, tak odezvou publika, které aplaudovalo vestoje, možno do jisté míry považovat za dominantu festivalu.“

„Dějištěm sobotního závěrečného koncertu byl prostor kostela Božího Těla v areálu bývalého kláštera. Důsledně sledoval a také završil onu charakteristickou „španělskou linii“ letošního festivalového ročníku.“

Po týdnu odmlky, následujícím po Barokní noci konané o posledním červnovém víkendu, pokračoval během prvního červencového týdne 37. ročník Festivalu komorní hudby v Českém Krumlově sérií osmi navzájem stylově i žánrově svébytných koncertů, dohromady dávajících pestrý a ve svém výsledku i zážitkově atraktivní, avšak esteticky hodnotný souzvuk. Festival se letos konal v termínu od 23. června do 9. července.

„Budu hrát z Janáčkova díla vedle známých skladeb i věci, které se zas tak běžně nehrají. Pokusím se o takový mix klavírního hraní a slova.“

„Já v mládí Janáčka nesnášel! Rodiče mě v dobré snaze asi ve dvanácti, třinácti letech vzali na Její pastorkyni. Hudba i v orchestru plná disonancí, které mi nedávaly smysl, mě přiváděla k zoufalství. K tomu děj plný nářků, vražda dítěte.To musíte uznat, že to na puberťákovi muselo zanechat negativní stopy!“

„Já se stal vedoucím klávesové katedry na JAMU už ve třiatřiceti, a to díky přání tehdejšího vedoucího katedry profesora Jiřího Skovajsy, který pár dní před svým předčasným odchodem z tohoto světa mě navrhl jako svého nástupce.“

Jan Jiraský patří ke klavíristům, kteří ještě v nedávném čase koncertovali po celém světě, dnes ale již tolik příležitostí nemají a preferují pedagogickou činnost. V letošním roce slaví padesátiny a o hudbě, Janáčkovi a koncertování vůbec jsme si povídali před jeho sobotním účinkováním na festivalu Janáček a Luhačovice.