PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Německý dirigent Markus Poschner pravidelně hostuje u předních orchestrů a na významných scénách od Berlína a Vídně až po Tokio a patří k nejvytíženějším dirigentům současnosti. Je považován za experta na dílo Antona Brucknera a věnuje se také interpretaci oper 20. století, včetně děl Janáčka, Hindemitha a Schnittkeho. Intenzivní je i jeho práce na operách Richarda Wagnera, v těchto dnech ostatně připravuje nové nastudování Parsifala, které bude mít premiéru 26. března v pražské Státní opeře v režii Andrease Homokiho. V rozhovoru jsme si povídali nejen o Wagnerově poslední opeře, ale také o tom, co může mít společného opera a jazz.

Americký tenorista Matthew Newlin nadále překvapuje publikum pozoruhodným rozsahem svého hlasu i mimořádnou všestranností repertoáru — s lehkostí se pohybuje od barokní opery přes Mozarta, Bizeta a Strausse až k Schnittkemu, stejně jako k lyrickým rolím ve Wagnerovi. Pražské Národní divadlo jej angažovalo do titulní role ve Wagnerově Parsifalovi, který bude mít premiéru 26. března ve Státní opeře v nové inscenaci v režii Andrease Homokiho a pod hudebním vedením Markuse Poschnera. KlasikaPlus.cz s pěvcem přináší rozhovor.

„Večerní koncert měl svou předehru v pietním aktu u sochy Antonína Dvořáka, kde držela stráž hornická ekipa s vlajkami.“

„Antje Weithaas okamžitě překvapila a omámila barvou svého nástroje s paganiniovským umem zmocnění se publika.“

„Hudbu rozvlnil Brahms beethovensky naléhavými momenty dynamického nasazení, jež v Poschnerově pojetí vyzněly dramaticky a závažně, aniž by negovaly pastorální scenérii.“

Dvořákovský hudební festival v Příbrami otevřel svůj 56. ročník. Pro zahajovací koncert pozval Drážďanskou filharmonii s dirigentem Markusem Poschnerem a houslovou virtuoskou Antje Weithaas, neboť letošní ročník je věnován soužití české kultury a hudby s kulturou německou a rakouskou, jak napsal do svého úvodníku v programové brožuře koncertu Petr Dvořák, pravnuk skladatele. Koncert se konal 22. dubna v Divadle Antonína Dvořáka a předcházel mu pietní akt u sochy mistra. Slavnostní zahájení mělo výtečnou atmosféru a sám koncert se dočkal potlesku ve stoje.

„Zmatek a vnitřní nesoulad, který panuje mezi romanticko-poetickým Eusebiem a bojovným Florestanem, jsou pocity, kterým velmi dobře rozumím.“

„Schumann rozhodně nepatří mezi skladatele, kteří by se měli hrát s metronomickou přesností.“

„Empaticky objevovat jazyk skladatele a naplnit jej svou vlastní osobností…“

Letošní šestapadesátý Hudební festival Antonína Dvořáka zahájí ve čtvrtek 22. dubna vystoupení Drážďanské filharmonie řízené dirigentem Markusem Poschnerem. Sólistkou bude přední německá houslistka Antje Weithaas, jedna z nejvýraznějších umělkyň své generace, jejíž jméno však zůstává českému publiku spíše utajeno. Do Příbrami přijede Weithaas se Schumannovým Houslovým koncertem d moll, jehož je nadšenou propagátorkou. Nejen o tomto neprávem podceňovaném díle, ale i o své oblíbené dvojroli dirigentky-houslistky, kterou téměř dekádu s úspěchem zastávala v Bernu, o přístupu k pedagogice a o hudební interpretaci hovoří v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Záměna adjektiva v názvu opery – „chytrá“ za „mazaná“ – když to druhé má dvojí význam, není tak zásadní. Ale matka Bystroušky, prostitutka závislá na heroinu, to mi přijde problematické a s otazníkem.“

„Režie je avantgardní, děj se odehrává v Bronxu, Harašta krade ve zlatnictví, místo lesní romantiky a světa zvířátek jsme mezi chudými vrstvami lidí, v omšelých ruinách nevzhledných domů…“

„Nejvýraznější potlesk v závěru patřil šéfdirigentovi Markusi Poschnerovi a Brucknerovu orchestru plným právem.“

Ve velkém sále moderního Musiktheateru v Linci se 29. března uskutečnila premiéra nové inscenace Janáčkových Příhod lišky Bystroušky, pod novým německým názvem Die gerissene Füchsin (Mazaná liška). Stalo se tak v hudebním nastudování uměleckého šéfa Markuse Poschnera a ve zcela netradičním režijním uchopení i v nové koncepci překladu v rámci německého jazyka. Režisérem je Peter Konwitschny, který se chopil jevištního experimentu – původní verze je údajně naivně dětská a sentimentální.

„Tak excelentní, brilantní výkon orchestru v opeře jsem dlouho neslyšel.“

„Pěvecké výkony byly vzácně vyrovnané přes nutný nečekaný ‚záskok‘ v roli Senty.“

„Režie v Linci podruhé za sebou, po prosincové Butterfly, nenechala svou hrdinku ve své koncepci zemřít…“

V moderním Musiktheateru Linz slavila 25. ledna premiéru opera Bludný Holanďan Richarda Wagnera. Stalo se tak v hudebním nastudování šéfa opery i Brucknerova orchestru Markuse Poschnera a v režii intendanta divadla Hermanna Schneidera, podpořené scénou Dietera Richtera a s návrhem kostýmů Mentje Nielsen. Sbory nastudovala Elena Pierini a David Barnard. Pro velmi obtížnou titulní roli byl pozván výrazný řecký barytonista působící v Německu Aris Argiris. V roli Senty zaskočila na poslední chvíli německá sopranistka Dorotea Herbert, pro onemocnění sopranistky souboru. Místo jednoho plánovaného hosta tak byli na premiéře hosté dva a podruhé za sebou se v Linci smrt hlavní hrdinky nekonala…

„Dojem z jednoduché scény a minimálního pohybu postav zůstává čistý a působivý.“

„Heiner Müller se ve čtyřiašedesáti poprvé a naposledy dotkl oboru operní režie.“

„Brucknerův orchestr hrál Wagnerovu podmanivou hudbu s úžasnou dynamickou kázní.“

Nejnovější inscenací lineckého divadla Musiktheater je Wagnerův Tristan a Isolda. Hraje se od poloviny září, a to v koprodukci s Opéra de Lyon jako remake podoby z Bayreuthského festivalu z léta 1993. Do konce kalendářního roku je v plánu ještě pět představení, v lednu a v únoru pak tři.