„Výtečné odstiňování i nejjemnějších detailů melodie Thaïs vyvolalo dojem, že lepší provedení si snad nelze ani představit.“

„Provedení Janáčkovy Zdrávas Maria sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou dodalo modlitbě neobvyklou melodickou krásu plným, úžasně kultivovaným hlasem nádherné barvy.“

„Debussy v provedení nadané Blanky Konvalinkové s klavírem Kateřiny Englichové měl překrásné impresionistické vyznění.“

Festival Svátky hudby v Praze, založený vynikajícím houslistou Václavem Hudečkem, pokračoval ve svém 32. ročníku v úterý 19. března v sále Pražské konzervatoře. S Václavem Hudečkem na něm vystoupilo Duo K2, jež skrývá ve svém názvu dvě Kateřiny – sopranistku Kněžíkovou a harfistku Englichovou; vedle koncertů již duo nahrálo také CD s titulem K2, kde představuje písňovou tvorbu 20. a 21. století. Koncert v sále konzervatoře dal tedy zaznít houslím, sopránu a harfě a stal se jak výsostným obsazením, tak i vybraným repertoárem skutečným hudebním svátkem.

Nejprve zazněla z opery Julese Masseneta Thaïs nejznámější melodie s názvem Meditace pro housle a harfu, v níž housle Václava Hudečka svítily v okouzlující melodii s půvabným doprovodem harfy Kateřiny Englichové vycizelovaným do posledního detailu. Výtečné odstiňování i nejjemnějších detailů milostné melodie vyvolalo dojem, že lepší provedení si snad nelze ani představit. Velmi podobně byla provedena také méně často uváděná liturgická skladba Leoše Janáčka Zdrávas Maria v podání Kateřiny Kněžíkové s Václavem Hudečkem a Kateřinou Englichovou. Dílo psané původně pro tenor, smíšený sbor, housle a varhany upravil posléze Janáček také do komornější podoby pro tenor nebo soprán s doprovodem houslí a klavíru nebo varhan. Provedení sopranistky Kateřiny Kněžíkové dodalo modlitbě neobvyklou melodickou krásu plným, úžasně kultivovaným hlasem nádherné barvy. Spolu se zpěvnou linkou houslí ve vzedmuté dynamice soprán neztrácel na prožitku a s mnohabarevnými harfovými běhy i akordy vyzněla Janáčkova skladba v náležité působivosti.

Souzvuk vyzrálého pohyblivého sopránu Kateřiny Kněžíkové a proslulé harfové virtuozity Kateřiny Englichové poté upoutal ve dvou odlišných písňových cyklech: Petra Ebena a jeho Písně k loutně na středověkou milostnou poezii představily obě umělkyně s niterností i hravostí s přirozenou virtuozitou a technickou bravurou. Kateřina Kněžíková lyrickým sopránem vyzpívala vícejazyčné texty Ebenovy kompozice s pěknou dikcí, Kateřina Englichová střídala výrazové rejstříky vyznívající jako doprovod loutny. Hluboké emoce spolu se suverenitou dua K2 publiku doslova učarovaly také v dalším cyklu Leoše Janáčka Moravské lidové poezie. Výběr z písní, které obdivujeme pro jejich prostou krásu a originalitu Janáčkova citu pro lidovou píseň, dýchaly něžností, láskou i smutkem, vždy byly v podání svrchovaných umělkyň vzácnými malými skvosty. Velmi pěkně Václav Hudeček připomněl v průvodním slovu koncertu, že Kateřina Kněžíková s jejími nejnovějšími úspěchy v mezinárodním zastoupení už pro nás bude vzácnější, Kateřina Englichová má kromě pedagogického působení před sebou také mnoho zahraničních vystoupení; každé setkání těchto vynikajících sólistek v duu K2 je tedy pro posluchače skutečnou perlou.

Po přestávce se představily studentky – nejprve harfistka Blanka Konvalinková ze šestého ročníku Pražské konzervatoře a třídy Kateřiny Englichové. Spolu uvedly Dva tance pro harfu Clauda Debussyho, Blanka Konvalinková na harfu a Kateřina Englichová u klavíru. Pedagogická péče se u nastávající absolventky hezky projevila nejen kvalitním výkonem, ale i v pohybech rukou připomínajících profesorku. Kateřina Englichová velmi dobře ovládá klavír, skutečně se před nástupem na konzervatoř déle rozmýšlela, kterému nástroji dát přednost. Dnes je vynikající harfistkou s mezinárodním renomé, navíc může provázet i výborně na klavír. Debussy v provedení nadané Blanky Konvalinkové s klavírem Kateřiny Englichové měl překrásné impresionistické vyznění s lehkou taneční charakteristikou ve druhé části a Debussyho kompozice vyvolávala svou pestrostí dojem obrazů francouzských mistrů tohoto období. Precizní souhra harfy s klavírem v Debussyho tancích i v závěrečných náročných synkopických sekvencích právem vzbudila obdiv publika. V Písničkách na jednu stránku Bohuslava Martinů se uvedla další studentka, sopranistka Veronika Chamolová z Konzervatoře Jana Deyla. Kateřina Kněžíková ji vedla na kurzech MenArt a úspěšná mladá pěvkyně vystoupila již i v zahraničí. Její jasný vysoký soprán zněl v krátkých Martinů skladbičkách čistě s intonační jistotou za vynikajícího doprovodu Kateřiny Englichové. Souzvuk s harfou Veronice Chamolové slušel i přes trochu úzký hlas, kterému přidala na prožitku s pevnou podporou harfy a pestrá charakteristika písniček byla v jejím provedení pečlivě propracovaná. Sympatickou dívku provázel během celého zdařilého vystoupení úsměv a jistota pódiové zkušenosti.

Vrcholem svátečního koncertu bylo mimořádné podání Dvořákovy árie Měsíčku na nebi hlubokém. Kateřiny K2 se mistrně a nenapodobitelně ponořily do nádherné Dvořákovy hudby, Kateřina Kněžíková nemá dnes svým hlubokým ponorem do Rusalčina osudu ztvárněným nádherně modulovaným a sytě barevným hlasem ve všech polohách konkurenci, dle mého názoru v celosvětovém kontextu. Kateřina Englichová doslova vyčarovala měsíční scénu krásou harfového tónu, který rozvlnil celý prostor noblesní podmalbou sopránového sóla. Užaslé publikum si ponechalo okamžik na velký děkovný potlesk, který nebral konce. Obě dámy svoji radost ze společného vystoupení proměnily v přídavek, árii Vendulky ze Smetanovy Hubičky. Kateřina Kněžíková zazpívala proslulou ukolébavku Hajej můj andílku – Letěla bělounká holubička s dojetím a půvabem a navázala na dechberoucí podání nádherné árie Rusalky. Zpěv Vendulky byl naplněn po okraj vroucností a láskou, harfa Kateřiny Englichové zpívala se sopránem a od vysokých tónů až k hloubkám sdílela prožitek mladé dívky stejně vroucně a oddaně.

Foto: Svátky hudby v Praze / Radovan Šubín