„Jako hobojista je Veverka prvním interpretem, který uvádí náročné houslové koncerty J. S. Bacha v provedení pro hoboj a orchestr.“

„Zájmy obou umělců – Veverky a Šporcla – se tedy propojily.“

„Dnes je Barocco sempre giovane zváno v podstatě pouze tam, kde pořadatelé očekávají jen to nejlepší.“

Název Absolute Bach si vybral pro svůj předvánoční koncert 11. prosince na Novoměstské radnici náš vynikající hobojista Vilém Veverka. Přizval neméně vynikající hosty, houslistu Pavla Šporcla a ansámbl Barocco sempre giovane, zaměřený, jak už název napovídá, především na barokní repertoár.

Program sestavený výhradně ze skladeb Johanna Sebastiana Bacha by snad mohl na první pohled působit poněkud monotónně, ovšem v rukou tak výjimečných umělců se stal oslavou největšího německého mistra vrcholného baroka a nabídl posluchačům možnost vyslechnout jeho skladby v dechberoucí záplavě strhujících melodií s nesčetnými ozdobami, příznačnými právě pro hudbu první poloviny 18. století.

Svoji dramaturgii koncertu Absolute Bach nazval Vilém Veverka hudebním pilířem – a skutečně vložil do nastudování a přípravy celého večera svou pověstnou preciznost a energii. Barokní projekt tvořil spolu se zakladatelem známého souboru Musica Antiqua Köln Reinhardem Goebelem, považovaným za jednoho z největších odborníků na Bachovo dílo. Jako hobojista je Veverka prvním interpretem, který uvádí náročné houslové koncerty J. S. Bacha v provedení pro hoboj a orchestr, ostatně Sonáty pro dva hoboje, fagot a continuo barokního mistra již nahrál s Ensemble Berlin-Prag. Bachova hudba je skutečně klíčovým tématem vinoucím se Veverkovými projekty.

Přizvání Pavla Šporcla ke spolupráci proběhlo již před třemi lety na nahrávce Veverkova alba Next Horizon k jedné z Bachových skladeb, která zazněla i na koncertu Absolute Bach. Společné koncertní vystoupení se konalo s houslistou, který nahrál pro Supraphon komplet Sonát a partit pro housle sólo již v roce 2015 označený jako Nejkrásnější výzva Pavla Šporcla. Pro své turné poté nastudoval souborné houslové dílo velkého skladatele – doposud jako jediný z českých interpretů. Zájmy obou umělců se tedy propojily, aby spolu vytvořily atraktivní a umělecky jedinečně koncipovanou koncertní dramaturgii. Spojení s ansámblem Barocco sempre giovane založeným v Pardubicích, který během (něco málo přes) jednoho desetiletí dosáhl na špičku barokní interpretace, vyplynulo zcela přirozeně. Mladí hudebníci byli první, kteří vystoupili v nově vznikajícím cyklu Má vlast, připravovaném pro televizi Noe Václavem Hudečkem, a místo zvolené pro jejich vystoupení v Křížové kapli na Karlštejně nastavilo tomuto tělesu laťku nejvyšší. Zřejmý to základ vysokých nároků, který Barocco sempre giovane nasměroval k výkonům pouze výborným až vynikajícím; dnes je těleso zváno v podstatě pouze tam, kde pořadatelé očekávají jen to nejlepší.

Večer s názvem Absolute Bach nabídl nejprve Koncert pro hoboj, smyčce a continuo E dur, BWV 1042 v podání Viléma Veverky a Barocco sempre giovane. Právě toto dílo určené původně houslím přednesl sólista od první věty Allegro se svojí charakteristickou přesností, když hobojovou linku ve vysokých polohách a rychlém tempu naprosto precizně vystavěl k dokonalé souhře s ansámblem. Rytmika tepala jako společné srdce ve forte a sólista i všechny jednotlivé nástroje „Barocca“ zněly rozpoznatelně jako v tělese sólových hráčů. Kouzlo naprosté souhry a vnitřního propojení vytvořilo v sále Novoměstské radnice atmosféru nabitou jiskřivou hudbou, emocemi a nadšením. Pomalá druhá věta Adagio s tlumenějším volným tempem a lehčí dynamikou umožnila oddechnout si a vychutnat každý jednotlivý tón plný zpěvnosti s doprovodem continua ozdobený výborným violoncellem. Třetí věta Allegro assai svižně rozvinula melodickou linku, hoboj si užíval souhry a první houslistka Iva Kramperová představila umění, s nímž Barocco sempre giovane sklízí stále další úspěchy.

Známá Bachova Suita č. 3, uváděná pod názvem Air, se stala v rukou zkušeného ansámblu kouzelnou árií a pěkně rozezněla sál.

Další z houslových Bachových koncertů (a moll, BWV 1041) přednesl Vilém Veverka s Baroccem se zpívajícím hobojem v bystrém tempu a precizně odvažované dynamice. Krásná, ale náročná partitura zazněla s dokonalou technikou přirozeně a radostně, v Andante se klenula hobojová linka zatěžkaně až melancholicky v sólech navozujících pochmurné myšlenky v dlouhých táhlých tónech. Melancholie se nakonec proměnila ve slavnostní a velkodušný závěr. Třetí věta Allegro assai rozběhnutými hobojovými frázemi s velmi obtížnou, ale perfektně provedenou, soustředěnou střední částí uhranula jasem, čistotou každého nástroje a lehkým vzdušným zakončením.

Druhá část večera patřila nejprve osmé kantátě Die Elenden sollen essen v provedení Viléma Veverky a Barocco sempre giovane s patřičnou vážností a noblesou.

Následující skladby již patřily oběma sólistům Vilému Veverkovi a Pavlu Šporclovi – Erbarme dich, mein Gott z Matoušových pašijí byla slavnostní písní nádherně zpívajících modrých houslí Pavla Šporcla s jemným doprovodem continua, Veverkův hoboj se připojil stejně jímavě a oddaně v detailním subtilním souzvuku a celé pódium dýchalo volnou vznešeností ve vycizelované melodické lince, přelévající se mezi houslemi a hobojem. Poslední skladbou večera, Koncertem pro housle, hoboj, smyčce a continuo d moll, BWV 1060, kterou oba sólisté nastudovali před časem pro společnou nahrávku, se blýskl Vilém Veverka a v jásavém dialogu houslí a hoboje rozsvítily nástroje spolu s citlivým doprovodem atmosféru v sále radostnými rytmickými pasážemi ve známé melodii, často uváděné v nejrůznějších úpravách. Nechyběla žertovná gesta, úsměvy a stále báječná přirozená virtuozita, kterou oba umělci disponují. Pregnantní rytmické sekvence i pozdější melodická zpěvnost daly vyniknout jedinečnému zvukovému souznění obou nástrojů, závěrečná věta rychlejší, jásavá a svěží připomenula, že Johann Sebastian nebyl pouze geniálním autorem velkých závažných děl, ale vtip a vnitřní radost dokázal vtělit do hudby se stejným mistrovstvím. Mistrovsky ovšem hráli oba vynikající sólisté Šporcl a Veverka a členové Barocco sempre giovane s nimi stále perfektně drželi krok. Živou Bachovu skladbu si užívali všichni měrou vrchovatou v rytmu podpořeném skvělým kontrabasem.

Publikum propuklo v nadšené standing ovation a nechtělo se se vzácnými umělci jen tak rozloučit – jako přídavek zazněla tedy znovu třetí věta Bachova Koncertu jako předčasný dárek k Vánocům.

Foto: Jaromír Tužil a Petra Plšková