„Zhudebněný jazyk dělá barvu hudby.“

„Interpretace písní je velmi intuitivní záležitostí.“

„Muzikalita a citlivost k písňovému repertoáru a zpěvákům činí z Malcolma Martineau jednoho z těch vůbec nejlepších, jaké máme.“

Od první lásky po ztrátu milovaného, to je pomyslný příběh, který dokázala vytvořit z písní skandinávských autorů švédská sopranistka Miah Persson s klavíristou Malcolmem Martineauem. V recitálu připraveném na 16. května do Rudolfina v rámci festivalu Pražské jaro tak doplnili Schumannův proslulý písňový cyklus Láska a život ženy. Často jsme spolu už romantika Schumanna uváděli, stejně jako hudbu švédských a dalších skandinávských autorů – tak proč je nepropojit, shodli se oba umělci na setkání s pražskými novináři.

Miah Persson patří mezi nejvyhledávanější operní a písňové interpretky naší doby. Od operního debutu v roli Zuzanky ve Figarově svatbě v roce 1998 je považována za jednu z nejlepších mozartovských a straussovských pěvkyň současnosti. Do Česka přijela nyní poprvé. Motivací ke kombinaci písní Roberta Schumanna a jeho ženy Clary s písněmi Edvarda Griega a Jeana Sibelia i méně známých autorů ze severu Evropy, jako jsou Wilhelm Stenhammar, Gösta Nystroem, Ture Rangström, Bo Linde či Lars-Erik Larsson, ji vede nejen námětová a výrazová příbuznost, ale také touha přinášet do světa povědomí o tvorbě skladatelů své země.

„I když máme v našem hudebním odkazu koncertní písně se šťastnými texty, tak stále po něčem toužíme. Švédské písně často mají melancholický podtón,“ řekla Miah Persson. S písňovým cyklem Láska a život ženy na texty Adalberta von Chamisso, zachycujícím z pohledu ženy milostný vztah od seznámení přes svatbu až po mužovu smrt, vnímá ve vybraných písních silnou spřízněnost.

Skotský pianista Malcolm Martineau, proslulý jako mimořádně pozorný a empatický doprovazeč pěvců, přidal na tiskové konferenci další postřeh: „Zhudebněný jazyk dělá barvu hudby. A ve Švédsku je také jiná barva oblohy a moře než v Británii.“ Oba se zároveň shodli, že interpretace písní je velmi intuitivní záležitostí. Program, i když detailně nazkoušený, pokaždé stejně vyzní jedinečně, trochu jinak. Ať už kvůli momentálnímu naladění jich samotných, nebo z důvodu podnětů vnímaných z auditoria.

„Myšlenka vytvořit skandinávskou verzi Schumannova slavného cyklu Láska a život ženy se zrodila, když jsem byla požádána, abych připravila recitál složený z písní skandinávských autorů,“ vzpomíná zpěvačka. Na pražský recitál se těší podle svých slov také proto, že může být na pódiu opět s Malcolmem Martineau. „Jeho muzikalita a citlivost k písňovému repertoáru a zpěvákům z něj činí jednoho z těch vůbec nejlepších, jaké máme,“ říká. Pražské publikum pianistu zná mimo jiné z jeho spolupráce s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou.

Na otázku, jaké texty by se jí líbily ke zhudebnění současnými skandinávskými autory, odpovídá Miah Persson, že by to měla být současná poezie. Ale jedním dechem přiznává, že soudobou hudbu moc nezpívá.

Zatím se nedotkla ani české hudby. Uvádí z tohoto okruhu na koncertech jen jediné číslo, světoznámou árii Rusalky nazývanou sopranistkami Píseň o měsíčku, ve které nachází již zmíněnou severskou melancholii. A dává i proto najevo, že po roli Rusalky, celé a v divadle, pokukuje.

Rozhovor s umělkyní čtěte ZDE.

Foto: Pražské jaro / Ivan Malý

Facebook X E-mail WhatsApp