„To play, or not to play, that is the question.“

„Opera je o ženách v různých životních situacích, o proměnách žen, jejich rolí, tužeb, potřeb i objektů jejich zájmů – láska, matka, nástroj, hračka, emancipace i sex.“

„Nejde tu o epický příběh, ale o moment voyerismu a o provokativní pohled.“

Brno je místem, kde se daří soudobé hudbě a kde se potkávají lidé, kteří fandí současné akustické i elektronické hudbě a vymýšlejí zajímavé multimediální projekty. Díky tomu se letos již od 4. listopadu odehrává 25. ročník mezinárodního hudebního festivalu Setkávání nové hudby Plus, jehož patrony a pořadateli jsou Sdružení Q, Fórum nové hudby a Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Jedním z uvedených projektů je i týmová komorní opera, která zazněla v sobotu 11. prosince v divadelním sále Divadla na Orlí, který je Hudebně-dramatickou laboratoří JAMU.

Opera je „o ženách v různých životních situacích, o proměnách žen, jejich rolí, tužeb, potřeb i objektů jejich zájmů – láska, matka, nástroj, hračka, emancipace i sex. Je to reakce na množství současných zpráv, které reflektují změny ženských postojů a práv a proměny jejich vnímání v okolní společnosti. Ožívají tu paralely Ovidiových Proměn a oživlých legend,“ jak ji charakterizoval jeden z autorů, slovinský režisér Rocc, který v Brně vystudoval operní režii na JAMU. Dalšími autory jsou Ivo Medek, Sára Medková a Vít Zouhar, tým, který má za sebou již řadu samostatných i společných projektů.

Ivo Medek je hudební skladatel, improvizátor a profesor kompozice na Hudební fakultě JAMU. Ve spolupráci s Vítem Zouharem, hudebním skladatelem, muzikologem a profesorem na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, mají za sebou několik úspěšných komorních soudobých oper. TiAmo je projekt, který měl být uskutečněn již v roce 2020, ale svět ovládl covid. Proto je realizován až nyní, zdá se ale, že o to víc rezonuje s ženskou problematikou. „Nechceme do díla vkládat svůj názor, naopak necháváme interpretkám volný prostor pro vyjádření a divákům prostor pro jejich otázky, co je ženská krása, tělesnost, násilí, mateřství… a jak se stavíme dnes k těmto stále trvajícím problémům. Nejde tu o epický příběh, ale o moment voyerismu a o provokativní pohled,“ přiblížil v krátkém rozhovoru po představení smysl opery režisér Rocc.

Představení je postaveno na třech mladých dívkách, které si říkají ISHA trio, neboť isha znamená v hebrejštině žena. Dívky jsou různého exteriéru – křehká, přesto energická blondýnka Hana Hána je nejmladší a hraje na flétnu, starší, emancipovaná a praktická Sára Medková je klavíristkou a tmavovláska je zpěvačka Lucie Rozsnyó, která exteriérem evokuje dívku z Orientu. Dá se říci, že v opeře každá představuje jeden světadíl – Evropu, Ameriku, Asii. Každá z žen má na scéně svůj stojan na kostýmy, za kterým se převléká, a v centru scény stojí klavírní křídlo.

Další hudební vstupy obstarávají na bocích jeviště perkuse, které ovládá Ivo Medek a na druhé straně scény je zvukový pult, který je v režii Víta Zouhara. Roli inspicienta a promítání obrazových koláží a videí na zadní stěnu jeviště zastal režisér Rocc. Promítaná videa jsou dílem Lukáše Medka, který působí jako vývojář počítačových her a digitálních koláží a multimediálních kompozic. Provokativní vizualizace dokreslují pocity a situace, na které dívky reagují – od impresionistických, emotivních pohodových podkladů až k sexuální tématice od dob renesance, kdy jsou prezentovány obrazy sexuálních scén z Ovidiových Proměn. Dívky reagují emotivně, představována je i scéna násilí na tmavovlásce, prezentovaná oblečením černého kabátu s kapucí obráceně, kapuce zakrývá obličej a dívka křičí. Výmluvné, přitom náznakové a inteligentní.

Hudba je emotivní, od relaxačních poloh, přes naléhavou vzrušivost cválajících koní, emotivnost vokalizací a hudebních výpovědí flétny, klavíru i pěvecké linky, které spolu komunikují, až po expresivní křik, nářek a volání o pomoc. Základem problému je otázka – To play, or not to play, that is the question – jako protiklad hamletovského paradoxu. Závěr opery spěje k intimní zpovědi, kterou mají všechny dívky stejnou. Něžné, mateřské téma, jedna z dívek zpívá „Chtíc, aby spal“, druhá ukolébavku Vendulky „Hajej můj andílku“ a třetí židovskou ukolébavku. Každá po svém, potichu, něžně, introvertně, téměř neslyšně, do pianissima. Přesto z toho křičí apoteóza mateřství jako základní poslání ženy, ať žije v kterémkoli koutu světa, v kterémkoli čase a prostoru.

Předpremiéru měla opera na festivalu MusicOlomouc v kapli Uměleckého centra Univerzity Palackého 19. října 2021, světovou premiéru soubor provedl 20. listopadu 2021 na mezinárodním festivalu Audio Art v Krakově. „V té době jsem byl fakticky uvězněn doma ve Slovinsku, kdy jsme měli ještě tvrdý lockdown a já nesměl ze země. Poprvé v životě jsem dělal inspicienta a video design z domova online. Byla to situace stresující, ale zvládlo se to,“ svěřil se Rocc. Do budoucna soubor čeká v lednu prezentace na festivalu Opera v Praze a v příštím roce by měli s operou jet na Czech Music Festival do Texasu. Jestli se již ovšem epidemiologická situace uklidní a svět a život se opět vrátí k normálu.

Foto: archiv projektu