„Skvěle se pohyboval v agogických proměnách, účelně pracoval s rytmem v mnoha stylových variantách od folkové a folklórní podstaty k jazzovým názvukům i klasické uměřenosti.“

„V ojedinělých, ale emočně případných momentech, využíval překvapivého závěru s následným psychologickým nárazem ticha.“

„Vedle Vodičkovy zářivé virtuosity a bohatého spektra báječné hudební barvy jeho nástroje měl klavírní part předem tušený určitý handicap.“

Jízdárna Pražského hradu 25. září otevřela své prostory jedinečnému koncertu pianisty Tomáše Kača, který přijel z Los Angeles také proto, aby koncertem vyjádřil symbolické poděkování „všem, kteří ho na jeho cestě podpořili a dali mu důvěru“. Ale nejen to, současně chce poděkovat a váží si všech, co bez jakýchkoli zištných pohnutek pomáhají ostatním, neboť taková pomoc v konečném důsledku obdarovává oba, obdarované i dávající. To v úvodním slově zdůraznila profesorka Noemi Zárubová-Pfeffermannová; ta je jednou z těch, kteří pomáhali. Vždy s nadšením hovořila o nevšedním talentu romského studenta Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, poté Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze a konečně Berklee College of Music v Bostonu.

Koncert Tomáše Kača s názvem Silnější než včera získal záštitu prezidenta Petra Pavla a jeho paní Evy Pavlové. Vedle nich přivítala paní Zárubová předsedu Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila, primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobodu a starostu Nového Jičína Stanislava Kopeckého. Mimochodem, titul večera je totožný s názvem skladby, kterou Tomáš Kačo napsal na objednávku Úřadu vlády speciálně pro slavnostní večer při loňské příležitosti převzetí předsednictví ČR v Radě EU. Originální název skladby je Stronger than Yesterday a měla premiéru v pražském Rudolfinu, kde zazněla v přímém přenosu České televize v červenci roku 2022 v provedení PKF–Prague Philharmonia s dirigentem Janem Kučerou a následně v bruselském kulturním centru Bozar. Ale nejen televize se o proslulého pianistu zajímá. Dlouhá léta také spolupracuje s dirigentem Janem Kučerou, byl hostem Lucie Výborné ve vysílání Radiožurnálu, Český rozhlas vydává partitury jeho skladeb. A je vzrušující, že ve vysílání tehdy přiznal, že takzvaná vážná hudba, když se s ní poprvé na konzervatoři setkal, mu změnila život. Teď je renomovaným interpretem v tomto oboru a kromě interpretační a pedagogické činnosti také komponuje. Dále má za sebou dlouhodobou spolupráci s Idou Kelarovou, se kterou vydal v roce 2010 společné album Romská balada, vydal své CD My Home a píše aranže pro české symfonické orchestry. O jeho hudbě se traduje, že je „svého rodu“, neboť originálním způsobem prokomponovává stylové prvky romské, jazzové a klasické hudby.

Úvod koncertu patřil Improvizaci, tedy sérii improvizací, kde v pěti oddělených úsecích prezentoval své klavíristické umění. Skvěle se pohyboval v agogických proměnách, účelně pracoval s rytmem v mnoha stylových variantách od folkové a folklórní podstaty k jazzovým názvukům i klasické uměřenosti. Zručně pracoval s mnoha motivy lidové hudby, folkového žánru a širokého proudu populární hudby. Jízdárnou se nesla mnohá široce známá a populární témata, jako lidová píseň Široký, hluboký ty vltavský tůně, Stánky nebo Tulácký ráno Honzy Nedvěda, Holubí dům Jaroslava Uhlíře, které známe v extatickém provedení Jiřího Schelingera, či Dej mi víc své lásky, hit Olympicu na text Pavla Chrastiny s hudbou Petra Jandy, a konečně i nezbytný, vždy vzrušující čardáš, eso maďarské lidové hudby zrozené z romské hudby sinti. S jistotou a bravurou využíval v improvizaci charakteristické techniky obou rukou, jak ve hře přes celou klaviaturu, tak v kombinaci doprovodných figur jedné ruky za současného vedení melodie v druhé ruce. V ojedinělých, ale emočně případných momentech, využíval překvapivého závěru s následným psychologickým nárazem ticha. Improvizační oddíl následovala skladba o které již byla řeč, Silnější než včera v klavírní verzi. A třebaže chyběl orchestr, důležitý v emočně nabitých pasážích skladby, sólové plochy byly sdílnější; navíc zapůsobily svěží hravé figurace a podivuhodná akordická hra.

V další části programu hrál Kačo se svým hostem, koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou skladbu s titulem Bach Sarasate Tribute. Hold baroknímu mistru a slavnému španělskému houslovému virtuosovi jasně naznačil témata improvizační části skladby. Vedle Vodičkovy zářivé virtuosity a bohatého spektra báječné hudební barvy jeho nástroje měl klavírní part předem tušený určitý handicap, ale Kačo výtečně využíval kvalit koncertního křídla firmy C. Bechstein model D 282, které na koncert firma zapůjčila. Bylo skutečně mimořádné slyšet tento „rolls royce“ mezi klavíry, jeho fantastický tón a Kačovu zjevnou radost a nadšení, s níž si užíval reklamovanou a potvrzovanou precizní hratelnost nástroje. S tímto předznamenáním se vzrušující a velebný tón Air z Orchestrální suity č. 3, BWV 1068 Johanna Sebastiana Bacha z Vodičkových houslí blahodárně pojil s půvabně zaobleným zvukem klavíru. A stejný dojem doprovázel souhru ve virtuózní partituře španělského houslového granda Pabla de Sarasateho prodlužovanou do improvizačních vln.

Další čas v programu patřil druhému hostu Tomáše Kača, zpěvačce Natálii Kuchárové, absolventce pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka. Zpívala píseň kalifornské zpěvačky, textařky a multiinstrumentalistky Tori Kelly s názvem Sorry would go a long way. Sebevědomý hlas Kuchárové má povzbudivou energii a jistotu v dynamice. Slyšeli jsme ji ještě v závěrečné skladbě Tomáše Kača Modlitba pro budoucnost. Kačo ji zkomponoval pro stipendijní akademii MenART v roce 2020. Měla mít premiéru v katedrále sv. Víta v rámci ZUŠ Open v roce 2020, koncert byl však tehdy kvůli covidu nakonec zrušen… Autor o své skladbě řekl: „Modlitba pro budoucnost má pro mě zvláštní místo. Je to píseň, která symbolizuje naději pro všechny lidi na naší planetě. Hudba ma sílu lidi spojovat, dodávat odvahu a přenášet pozitivní energii. Přál bych si, aby vám i tato skladba předala naději, radost a sílu.“ Na koncertě ji nyní provedli Natálie Kuchárová, Jiří Vodička i Tomáš Kačo. Nejenom fanouškovská společnost Tomáše Kača, která v průběhu večera vytvářela vlny nadšení, ale veškeré publikum bouřlivě aplaudovalo s potleskem ve stoje, a tak přišel první přídavek. Byla to legendární píseň Spirituál kvintetu Jednou budem dál, upravená z originálního songu We Shall Overcome Petera Seegera. A potom přidával Kačo ještě improvizace na další legendární melodii, klavírní perlu Pro Elišku Ludwiga van Beethovena.

Tomáš Kačo uspořádal koncert, který se konal na prestižním místě a byl mimořádnou událostí nikoli jen ve smyslu jeho myšlenky speciálního poděkování, nýbrž i v podpoře myšlenky, jíž se řídí. Tedy, že jeho příklad, jeho úsilí dělat vše „pořádně a se vším všudy“, jak slýchával doma, může být příkladem pro ostatní (romské) děti. S tím je zajedno i jeho víra, že hudba napříč žánry, která je pro něj na první místě, může pomoci v hledání společné řeči mezi většinou a menšinami a může být i zbraní proti rasismu. Tomáš Kačo v Den české státnosti 28. září z rukou Miloše Vystrčila převezme Stříbrnou medaili předsedy Senátu.

********

Foto: Ivan Malý, Facebook T. Kača