„Mimořádnou úlohu naplnil Marek Štryncl. Nejen jako dirigent, který udával nástupy a tempo vsedě od violoncella, ale i skvělou souhrou v duetech s pěveckými čísly.“

„Pěvkyně a pěvci bez výjimky zpívali s nasazením a v síle nešetřili hlas.“

„Koncert spojených sekcí Musica Florea a Sboru Collegium Floreum pod vedením Marka Štryncla oslavil i tentokrát dvojí výročí souboru rozhodně zdařile.“

Ve známém atriu Českého muzea hudby s dlouhým dozvukem akustického prostoru se v úterý 24. května od 19.30 hodin konal koncert souboru Musica Florea a Sboru Collegium Floreum pod vedením Marka Štryncla. Program večera byl označen mottem Anonymní kantáty věnované rodině Hartigů a byl připraven pro dvacátý ročník festivalového cyklu Musica Florea Bohemica 2022. Soubor slaví tedy dvojí výročí – zmíněný cyklus probíhá na pozadí třicátého jubilea činnosti ansámblu.

Koncert zahájila dramatická skladba, jak ji označil autor Giovanni Battista Bononcini, s názvem Proteo sul Reno v obnovené premiéře. Skladatel si vypůjčil jméno mořského boha Prótea, syna Poseidona, aby do mytologické postavy dosadil panovníka rakouského mocnářství Josefa I., který byl roku 1702 účasten vítězství v bitvě o pevnost Landau vyrvané z francouzských rukou.

Skladba Próteo na Rýnu měla premiéru následující rok k příležitosti jmenin Josefa I. Mnohadílnou vokálně instrumentální skladbu o čtrnácti vokálních číslech a třinácti recitativech otevřela svižná Sinfonia s pozoruhodnou podporou basových smyčců, které zdobily skvělou ansámblovou souhru. Mimořádnou úlohu naplnil leader souboru Marek Štryncl. Nejen jako dirigent, který udával nástupy a tempo vsedě od violoncella, v jistých momentech s jakousi lullyovskou manýrou, údery dirigentskou tyčí nahradil ovšem podupáváním, ale i skvělou souhrou v duetech s pěveckými čísly, kdy orchestr měl tacet. Sólové pěvecké produkce sopranistek Heleny Kalambové a Veroniky Vojířové, altistky Sylvy Čmugrové, tenoristy Martina Javorského a basisty Jaromíra Noska byly navýsost poutavé, technicky dokonalé, přísně ukázněné, bez záchvěvu a dynamických výkyvů či modifikací a přesvědčivé v souladu se stylem hudby, kterou na vídeňském císařském dvoře dozoroval konzervativní Johann Joseph Fux (však se jeho jméno objevuje v závorce u úvodní Sinfonie – del sig. Gio Giouseppe Fux).

Pěvkyně a pěvci bez výjimky zpívali s nasazením a v síle nešetřili hlas a ve druhé skladbě s titulem Cantata od Anonyma obdařili pěvecká čísla i vyváženou dynamikou. Helena Kalambová se prosadila expresivně zvučným, objemným, mladistvě nadšeným hlasem, který se nenuceně vyrovnával s předepsaným rozsahem partu a virtuózními barokními ozdobami. Zpívala roli Flory. Její part byl v kantátě uveden do kontrastu postavou Zefýra. Zpívala ji Sylva Čmugrová, bez nadsázky alto assoluto. Její technická bravura, teatrální gestika a tónová spolehlivost v zázračně bezpečném horním rejstříku přinesly vzrušující zážitek. Další hlasový kontrast nastrojil Bononcini zařazením tenorového partu postavy Rýna, kterou zpíval Martin Javorský. Jeho dynamické nasazení s lyricko-heroickým podtónem bylo mistrně vyvážené s ženskými hlasy a přinášelo bezpečné potěšení. Další mužský hlas, bas Jaromíra Noska, vnesl do řetězce čísel spíše jednolité povahy jemný kontrast v nasazení. Hrdina a vítěz Próteo byl v jeho pojetí spíše patriarchálně majestátní postavou, ovšem s přitažlivými hloubkami svého oboru. Poslední postavou dramatické skladby Próteo na Rýnu byla postava Idreny, kterou zpívala sopranistka Veronika Vojířová. V souladu a v harmonii s kolegyní sopranistkou Kalambovou prošla partem stejné obtížnosti a dynamického nasazení s jistotou a entuziasmem a v zajímavé odlišnosti hlasové barvy spíše noblesní charakteristiky.

Druhá skladba dramaturgicky povzbudivého řešení koncertu vznikla ve druhé polovině 18. století, nemá titul, ale je označena jako Cantata. Autorem je Anonym. V oddělení zámeckých knihoven v Knihovně Národního muzea ji objevila archivářka Romana Hinerová a v programovém spisku koncertu čtivě genezi skladby přiblížila. Kantáta pochází z hudební knihovny šlechtického rodu Hartigů. K jejímu provedení se orchestr rozšířil o dechové nástroje, buben a nastoupil smíšený sbor. Orchestr výrazově skvěle ztvárnil pompézní nástup, přidal na zpěvnosti, proměnlivosti tempa, mnohdy svůdného a odstíněné dynamice. V Duettu – Andante se k sólovým hlasům přidávala flétna, v závěrečném chóru ale neúčinkovala. Finale patřilo zejména žesťům a plnému chóru sboru a orchestru. Koncert spojených sekcí Musica Florea a Sboru Collegium Floreum pod vedením Marka Štryncla oslavil i tentokrát dvojí výročí souboru rozhodně zdařile.

Foto: Musica Florea a ilustrační – archiv KlasikyPlus