pondělí, 01 červen 2020 07:34

Poslední dva přenosy pro Pražské jaro

Autor:

Letošní virtuální program Pražského jara slibuje ještě dva streamované přímé přenosy. Dnes pro festival zahraje v Obecním domě Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK s Tomášem Braunerem a ve čtvrtek 4. června v Rudolfinu Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou. V obou případech jde o komorní, nikoliv o symfonické koncerty.

 

DSC6632

 

Pražští symfonikové vedení svým designovaným šéfdirigentem Tomášem Braunerem, který se funkce ujme letos v září, zahrají ve Smetanově síni tři skladby pro smyčcový orchestr: Sukovu Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave a jeho Serenádu Es dur a pak Schönbergův sextet Zjasněná noc. Lyrická Serenáda, kterou Suk napsal jako osmnáctiletý, v době studia u Antonína Dvořáka, působí bezstarostně. Závažnějším, nicméně mnohem kratším dílem je jeho Meditace; její vznik je úzce spjat s vypuknutím první světové války a s uměleckou činností Českého kvarteta, v němž Suk usedal u pultu druhých houslí. Koncerty musel soubor zahajovat rakouskou hymnou. Suk zkomponoval jako její protiváhu skladbu založenou na staročeské duchovní písni obsahující prosbu o pomoc směřovanou ke katolickému patronu českých zemí. Kvarteto ji pak pravidelně zařazovalo.

 

469203582356bca178d51k-2

 

Na závěrečném koncertě Pražského jara měla původně zaznít Beethovenova Devátá symfonie. Připomněla by skladatelovo letošní 250. výročí i jubileum festivalu, s jehož historií je dílo, zhudebňující v závěru Ódu na radost, úzce spjato. Jakub Hrůša v době pandemie připravil do Dvořákovy síně pro náhradní festivalový program provedení dvou pozdních Beethovenových kvartetů v úpravě pro smyčcový orchestr - Smyčcového kvartetu č. 14 cis moll op. 131 a Smyčcového kvartetu č. 16 F dur op. 135. Pořadatelé věří, že tato výrazně metafyzická hudba přinese působivý závěr programů pořádaných ve výjimečně složité době, v mimořádné celospolečenské situaci.

Koncerty vysílá živě Český rozhlas Vltava a na internetu je možné je sledovat na webu festivalu a na sociálních sítích jeho partnerů, včetně facebooku portálu KlasikaPlus.

Foto: Pražské jaro

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.