„Přes danosti rovných tónů a celkově o něco asketičtějšího výsledku hry dobových nástrojů dostal Beethovenův Egmont vzrušující dynamické poměry a v nich potřebné závažné důrazy.“

„Jedinou symfonii Jana Václava Huga Voříška, Čecha působícího ve Vídni, zesnulého v pouhých čtyřiatřiceti, představili jako opravdu velké dílo mezinárodního repertoáru.“

„Posluchače zvedl Eric Guo ze sedadel právem. Program ovšem zdaleka nekončil. Sólista postupně marnotratně přidával.“

Collegium 1704 s Václavem Luksem otevřelo další sezónu vykročením do devatenáctého století. Vypravilo se ve čtvrtek v pražském Rudolfinu „z Vídně do Varšavy“, tedy od Beethovena a Voříška k Chopinovi. Ještě zajímavější než repertoár byl však sólista. Skvělý jedenadvacetiletý Kanaďan Eric Guo, čerstvý vítěz Chopinovy soutěže na dobové nástroje. Klavírní koncert e moll tak na kopii Pleyelova klavíru z roku 1830 a s adekvátně hrajícím orchestrem zazněl zároveň historicky i aktuálně.

Rychlé pozvání Kanaďana Erica Gua, který se stal 15. října vítězem druhého ročníku mezinárodní Chopinovy soutěže na dobové nástroje, mladší sestry prestižní Chopinovy mezinárodní klavírní soutěže, je husarský kousek. Bylo samozřejmě s polskými organizátory smluvně domluvené už dávno, dalo se čekat, že jde o sázku na jistotu, ale výsledek přesto předčil očekávání. Publikum bylo v zajímavém a ne zcela běžném programu svědkem suverénní, stylové a muzikální hry mladičkého sólisty a neméně podnětného provedení jen o pár let starší Voříškovy a Beethovenovy orchestrální hudby.

Collegium 1704 tak v Praze 19. října a o den později při opakování programu v Drážďanech navázalo uvedením Klavírního koncertu e moll na svou dlouholetou spolupráci s polským festivalem Chopin a jeho Evropa organizovaným Národním institutem Fryderyka Chopina. Václav Luks byl navíc letos ve Varšavě v porotě této soutěže a dirigoval také – při zahajovacím koncertě, při finálových vystoupeních a na koncertě laureátů – polský ansámbl dobových nástrojů Orkiestra historyczna, založený roku 2012 v Katovicích a známý pod zkratkou {oh!}. Přenesení tamní atmosféry do Prahy mělo velký náboj.

Orchestr ve větším obsazení, ale se sympaticky nevelkým zvukem, otevřel večer Beethovenovou předehrou Egmont z roku 1810. Pochopitelně měla méně kontrastů než v moderním masivním symfonickém hávu. Přes danosti rovných tónů a celkově o něco asketičtějšího výsledku hry dobových nástrojů dostala partitura vzrušující dynamické poměry a v nich potřebné závažné důrazy hlubších poloh, s hřmotnými údery tympánu vystupujícími nad nepočetnými smyčci. Jakmile se posluchač nakalibroval na nabízenou zvukovou hladinu, mohl se už nechat unášet krásnými proporcemi a energií hudby, hrané precizně a v promyšlené, ani trochu akademicky působící emocionální rovině.

Symfonie D dur Jana Václava Huga Voříška z roku 1821 je rozkročena mezi vídeňské klasiky a raný vídeňský romantismus. Má něco z mozartovské lehkosti, haydnovské obřadnosti, z Beethovenovy dramatičnosti i ze schubertovské elegance a líbeznosti. Vše se podařilo Václavu Luksovi a Collegiu 1704 vyhmátnout poutavě, s velkým zápalem a neutuchající inovativností – a představili jedinou symfonii Čecha působícího ve Vídni, zesnulého v pouhých čtyřiatřiceti, jako opravdu velké dílo mezinárodního repertoáru.

Koncert Fryderyka Chopina v tónině e moll, ten „první“, s opusovým číslem 11, napsaný nicméně jako druhý v pořadí, je z roku 1830 – stejně jako Pleyelovo fortepiano, konkrétní historický klavír z pařížského muzea, který byl předlohou pro přesnou kopii postavenou v české dílně Američana Paula McNultyho. Právě na ni se tento večer hrálo. Eric Guo od prvních tónů, které přicházejí po pětiminutové orchestrální introdukci, prozradil, že nepřijel s ničím všedním. Zdůraznil romantizující pojetí, plné rubat, pozastavení, proměn a náhlých důrazů a zrychlení, které ovšem v kombinaci se střízlivým zvukem skvěle, vyrovnaně působícího nástroje nepůsobilo nijak přehnaně. Nabízel ve svém partu nepřeberné detaily, jemné výměny, samostatné hlasy, vlasová pianissima v diskantu, svižná tempa… Václav Luks mu byl neustále podrobně přítomen a na jeho cítění napojen a orchestr se dynamicky, technicky i výrazově překonával.

Posluchače zvedli ze sedadel právem. Program ovšem zdaleka nekončil. Sólista postupně marnotratně přidával, třemi Chopinovými skladbami – mnohotvárnými, roztančenými, poetickými, hravými i perlivými – oblažoval publikum během dalších více než dvaceti minut.

V neděli 22. října je ještě Eric Guo v Česku protagonistou Hudebních cest Evropou, komorní koncertní řady, kterou Collegium 1704 organizuje v kulturním centru Vzlet v pražských Vršovicích. Pro tamní posluchače připravil sólový recitál složený z klavírních skladeb Fryderyka Chopina a dalších skladatelů.

Na osobní dotaz, jestli se specializuje nebo hodlá specializovat na dobové nástroje, řekl po koncertě s úsměvem, že ne, nebo určitě ještě ne. Na soutěž se ostatně přihlásil narychlo, nijak zvlášť se na podmínku hrát na dobový nástroj zřejmě nepřipravoval. Evidentně mu ale tato poloha nejenže nevadí, ale přímo sedí. Jak dodal, podobné hraní (které je úhozově a zvukově přece jen dost odlišné) mu přináší mnoho zajímavých podnětů pro hru na „mateřském nástroji“, tedy na obvyklejším moderním klavíru… Dvojnásobný talent.

******

Foto: Petra Hajská, Petr Veber