„Melodram trvá zhruba hodinu, není tedy časově náročný a neklade velké nároky na diváka.“

„Volantes Orchestra zahrál Zimmermannův melodram s pochopením pro líbeznou stylovou interpretaci.“

„Olomoucké barokní slavnosti si mohou připsat další inscenační úspěch.“

Olomoucké barokní slavnosti představily melodram na námět řecké báje o Andromedě, obětované mořské příšeře pro záchranu království a vysvobozené Perseem. Antické téma zpracoval významný skladatel hudebního klasicismu Anton Zimmermann. Hudební nastudování připravila Veronika Manová v režii Tomáše Soldána. Vypravěčských rolí se ujali Veronika Lazorčáková, Gabriela Štefanová, Šimon Krupa a Hynek Chmelař, hrál Volantes Orchestra. Představení jsou na programu po tři večery od 19. do 21. srpna vždy od 20:30 hodin. Tato reflexe se ohlíží za pátečním provedením.

Olomoucké barokní slavnosti pokračují v objevné dramaturgické linii. Anton Zimmermann (1741–1781) je jméno, které se v programech objevuje jen vzácně. Přesto jsem po zhlédnutí jeho melodramu Andromeda a Perseus přesvědčen, že hudba rodáka z Široké Nivy v českém Slezsku patří na koncertní pódia. Zimmermannova hudební dráha byla spojena s Bratislavou, kde působil jako dvorní skladatel a varhaník tamní katedrály svatého Martina. Za jeho života se melodram těšil velké popularitě zejména díky skladbám Jiřího Antonína Bendy, což Zimmermanna přimělo k napsání několika vlastních melodramů. Nejdřív mi ovšem, prosím, dovolte stručné ohlédnutí po krátkých, leč zajímavých dějinách této spektakulární hudební formy.

Melodram se jako hudební druh konsolidoval v epoše klasicismu. Klíčovou roli přitom sehrály zakladatelský čin filozofa Jeana-Jacquesa Rousseaua a stěžejní díla českého mistra v berlínském exilu Jiřího Antonína Bendy. Spojení deklamovaného textu s dramaticky koncipovaným hudebním doprovodem má jistěže mnohem starší tradici a můžeme ho predikovat jako součást her a bájí antických rapsódů. Melodram má výlučné postavení zejména v českém kontextu. Ikonická jsou především díla Zdeňka Fibicha (Vodník), v minulém století se melodramu úspěšně věnovali Emil František Burian a Ilja Hurník, ze současných autorů připomeňme skladby Emila Viklického, Sylvie Bodorové, Štěpána Raka a dalších.

Zimmermannův melodram Andromeda a Perseus (1780) se dochoval pouze v rukopisné kopii partitury, proto bylo pro aktuální provedení nezbytné přepsat jednotlivé nástroje do partů. Tohoto úkolu se iniciativně zhostil Libor Mašek. Inscenátoři se také rozhodli převést původně německý text do českého jazyka. Během spartace vyšla najevo zajímavá skutečnost, a sice že Zimmermann nepoužil libreto Wolfganga von Kempelena doslovně, nýbrž učinil několik vhodných úprav.

Režisér Tomáš Soldán se v olomouckém nastudování soustředil na zdůraznění situačního humoru, který prosvítal z některých replik v textech a také z uvolněného gestického ztvárnění herců. Melodram trvá zhruba hodinu, není tedy časově náročný a neklade velké nároky na diváka. Zimmermann vytvořil hudbu výrazné dramatické kvality. Ve srovnání s poměrně úsporným libretem má hudební složka dominantní roli a oplývá neobyčejně výstižnou charakteristikou dějových peripetií. Na první poslech zaujme její melodická půvabnost a svrchovaná kompoziční suverenita skladatele, který se obratně vyhnul popisnosti, ale rozezněl nástroje s okouzlujícím smyslem pro barevné odstíny, tempové gradace a perfektní sepětí hudby a slova.

Volantes Orchestra zahrál Zimmermannův melodram s pochopením pro líbeznou stylovou interpretaci. Líbil se mi dynamický drajv, který z orchestru sálal, oceňuji technicky i výrazově brilantní sólové výkony jednotlivých hráčů i pozornost k intonační kvalitě často kolísavých historických nástrojů. Velké uznání si zaslouží především houslistka Veronika Manová, která s hráči melodram nastudovala a provedla bez účasti dirigenta. Není to vůbec lehké hraní. Četné pauzy a pomlky, jakož i proměnlivá dynamika a výrazné sólové prvky si žádají velkou pozornost, připravenost a zkušenosti. Členové Volantes Orchestra však všem požadavkům dostáli s profesním nadhledem. Jednalo se o provedení brilantně sehrané a po všech stránkách vytříbené.

V rolích vypravěčů se představili herci Veronika Lazorčáková (Andromeda), Gabriela Štefanová (Kasiopea), Šimon Krupa (Perseus) a Hynek Chmelař (velekněz). Úlohy velekněze a Kasiopey jsou vcelku marginální, přesto dokázali oba herci i na útlém časovém prostoru svým podáním zaujmout. V patřičných momentech odlehčený i dramaticky přesvědčivý projev představili Veronika Lazorčáková a Šimon Krupa, kteří si herecky báječně rozuměli a několikrát přiměli obecenstvo k výbuchům smíchu.

Překlad Jana Janouška a Sarah Flögel je jazykově vytříbený, ale místy je zbytečně obtěžkán archaismy (to dívka podivuhodného půvabu, slzy jí tekou). Je třeba myslet na to, že inscenace je určena současnému divákovi, který se s podobnými slovy nesetká pomalu ani v knihách. Pozitiva ovšem převažují, neboť představa původní němčiny by zřejmě konvenovala pouze malé části publika. Čeština vtáhla okamžitě do příběhu, který má v českém prostředí díky mistrnému přetlumočení Eduarda Petišky obecně dobré povědomí.

Osobně se domnívám, že by v současné době neomezených audiovizuálních narativů bylo vhodné Zimmermannův melodram doplnit ještě nějakou vizuální projekcí. Herci přece jen nemohli využít herecký rejstřík v obvyklém slova smyslu a propojení s nějakou další interaktivní formou by bylo jistotou, že představení bude bavit i nejmladší generace.

Olomoucké barokní slavnosti si mohou připsat další inscenační úspěch. Zimmermannův melodram Andromeda a Perseus je dílo obrovských hudebních kvalit. Přestože všechny složky nebyly v dokonalém souladu, jde o počin, který si zaslouží pochvalu za odvahu a zodpovědné hudební nastudování. A samozřejmě se s ním dá hodně pracovat!

Foto: Daniel Berka