„Luksovo nastudování oratoria Mesiáš vychází z autografu dublinské verze z roku 1741.“

„Polský tenorista Kristian Adam uchvátil už při svém prvním výstupu.“

„Zvláštním potěšením byl zpěv altistky Avery Amereau, který byl na scéně v každé části oratoria nepřeslechnutelný.“

Dvořákova síň Rudolfina byla v úterý 18. března beznadějně vyprodána. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 pod vedením Václava Lukse vzdaly hold věčné slávě oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela. Sóla zpívaly mezinárodně renomované hlasy, které se v následujících sezónách připojí ke Collegiu 1704 na evropském turné právě s tímto Händelovým oratoriem. Ohlas provedení byl velkolepý.

Mesiáš, šesté anglické oratorium Georga Friedricha Händela, vzniklo v roce 1741 na libreto Charlese Jennense, který zpracoval texty z Bible krále Jakuba a překladu žalmů z Coverdalského žaltáře zahrnutého do Knihy společných modliteb. Libreto, rozdělené do tří částí, podobně jako operní kompozice, nemá dramatickou formu tohoto žánru. Text neobsahuje přímou řeč a žádné postavy a je popisován jako dlouhá meditace o Ježíšovi jako Mesiáši zvaném Kristus. První část uvádí proroctví Izajáše a dalších starozákonních postav a dospívá ke zvěstování pastýřům, jedinému obrazu převzatému z evangelia. Druhá část pojednává o Ježíšově utrpení a končí sborem Aleluja. Finální část oratoria je zpěvem o Ježíšově vzkříšení z mrtvých a Kristově oslavení v nebi.

Libreto, které Jennens poslal v Händelovi v červenci roku 1741 zhudebnil autor za čtyřiadvacet dní a dokončil 14. září stejného roku, ale první provedení se nekonalo v Londýně, jak libretista doufal, ale v Dublinu 13. dubna 1742. Stalo se tak na pozvání vévody z Devonshire, tehdy sloužícího generálního guvernéra Irska. Kapelníkem jeho dublinského orchestru byl houslista Matthew Dubourg, Händelův přítel, který zajistil orchestrální požadavky skladatelova turné, které zahrnovalo sérii koncertů před uvedením oratoria, poté dalších koncertů a reprízy oratoria. Generální guvernér Irska konal na doporučení Dobročinné a hudební společnosti pro osvobození uvězněných dlužníků spolu s dalšími dvěma tehdy uznávanými dobročinnými organizacemi ve městě Dublin, které požadovaly jedno benefiční představení. Výtěžek premiéry zajistil propuštění 142 zadlužených vězňů. Takové je pozadí premiéry neslavnějšího Händelova oratoria provedeného v nové Velké hudební síni na Fishamble Street otevřené v říjnu roku 1741. Orchestr v Dublinu zahrnoval smyčce, dvě trubky a tympány, přesný počet hráčů se nezachoval, víme ale, že Händel v místě získal mužský a chlapecký sbor o síle 32 hlasů. Skladatel si přivezl své varhany a soudí se, že hrál i na cembalo. Partituru pro dublinskou premiéru skladatel na místě upravoval podle složení místního orchestru a pěveckých hlasů, které měl k dispozici. V Londýně bylo oratorium uvedeno následující rok. 

Luksovo nastudování oratoria Mesiáš vychází z autografu dublinské verze z roku 1741. Sbor, zde Collegium Vocale 1704, je dělen na ženské a mužské hlasy. Jeho úhledné konání posilovalo tempo a rytmus v opakovaném vlnění emocionálně působivých scén. Sbormistr a dirigent ho vedl v neodolatelně dynamicky propracovaných polohách od tichých pasáží, mnohdy doprovázejících děj, po velké nasazení v němž se ujímá zvukové nadvlády. V jeho výrazovém rejstříku nechyběla jásavost, proklamativní poloha a především neutuchající energie v působivé responsoriální výměně ženské a mužské složky, která vyústila do společného chóru. Stejně mimořádné bylo ztvárnění radostného vzrušení v Aleluja, milosti povznášejícího poselství, majestátu a slavnostního zvuku, zvláště ve finálním Amen.

Polský tenorista Krystian Adam uchvátil už ve svém prvním výstupu v recitativu „Potěšte, potěšte můj lid, praví váš Bůh.“ Jeho nevšední modelace dynamického průběhu frází byla udivující a gradace zvuku byla prodchnuta pasionálním prožitkem. Zvláště v lamentózním recitativu „Srdce potupou mu puká…“ v druhé části oratoria. V závěru dodal svému projevu satisfakční kazatelskou energii v árii „Rozdrtíš je železnou holí…“ a po duetu s altem „Kde je teď, smrti, tvé vítězství?“, v němž jeho hlas souhlasně splynul s altem uzavřel svou scénickou přítomnost. V následující árii, která byla jedna z mnoha dalších stejného prožitku, nadchl melismaty, energií akcentů a jistou dramatizací příběhu.

Podobný dojem vzbudil italský basista Luigi De Donato, který vstoupil na scénu v první části s recitativem „Toto praví Hospodin zástupů…“ Jeho hlas dominantně sytý s plnozvučnými melismaty, jakoby shůry daný, proklamativní, byl velmi pěkným zvukovým obrazem partitury. Zápis basového hlasu byl nepochybně jedním z podnětů, který fascinoval Mozarta k obdivu a pozdější úpravě Händelova Mesiáše. De Donato vystoupil ještě v recitativu a árii o temnotě v první části, v druhé části zpíval jen jednu árii „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány“ v rušné žalobné poloze s technicky zdařilým provedením. Ve třetí části měl jedno vystoupení v recitativu „Hle odhalím vám tajemství…“ a následné árii „Až polnice zazní…“ Jeho bas zde měl akcenty dynamicky zvýrazněného poselství a výsostně sólistické vzezření. O sóla se ve vyložené koncertní árii dělil s trubkou za doprovodu bassa continua.

Sopránový part zpívala belgická pěvkyně Deborah Cachet ohebným, jasným hlasem lehkého ozvu. Vystoupila v první části v recitativu bez doprovodu „A v té krajině…“ , následně v doprovázeném recitativu „Náhle pro nich stál anděl Páně.“ S dalšími dvěma formálně opakovaným recitativy a po nádherném, nebesky vlídném sborovém vstupu „Sláva na výsostech Bohu…“ zpívala árii „Rozjásej se, sijónská dcero…“ Její soprán plynul s nenápadným kontrastem v dynamice, kontemplativním ponořením do orchestrálního doprovodu zmírněného v hybných melismatech. Ve vánočním příběhu zpívala pak ještě v líbezném lyrickém duetu s altem „Jak pastýř pase své stádo…“, technikou vystřídání hlasů, nikoli v souznění. Deborah Cachet vedla svůj hlas v decentně proměnlivé dynamice což působilo zvláště noblesně v dalších dvou áriích, které přišly až ve třetí části oratoria. To zahájila árie uvedená ztišeným orchestrálním zvukem „Já vím, že můj Vykupitel je živ…“ a tamtéž, jako vůbec poslední sólový výstup, zpívala árii „Je-li Bůh s námi, kdo bude proti nám?“

Zvláštním potěšením byl zpěv altového hlasu Avery Amereau, který byl na scéně v každé části oratoria nepřeslechnutelný. Nastoupila v první části a árií „Kdo však snese den jeho příchodu?“ s jemným nasazením temnější barvy rovně neseného hlasu, nicméně v nosnějších okamžicích s citově podbarvených chvěním. Slavnou árii, kterou při premiéře zpívala divadelní herečka a kontraaltistka Susannah Cibber a která při premiéře v Dublinu vzrušila reverenda Patricka Delaney tak, že zvolal „Ženo, za to jsou ti odpuštěny všechny tvé hříchy!“ zpívala Amereau s účastnou tklivostí a krásně plynulým pohybem hlasu. Stejný obdiv patří i provedení árie „Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují pokoj…“Závěrečná reflexe patří orchestru, který vedle obvyklé standardní kvality v provedení dynamické a tempové energie, témbru a zručnosti, přinesl osvěžení ve hře přirozených trubek a kotlů. Velmi krásně zněly housle unisono při sopránové árii „Je-li Bůh s námi, kdo bude proti nám?“, která je zvlášť atraktivní v provedení s doprovodem sólových houslí. Zcela na místě bylo provedení Händelova Mesiáše reflektováno potleskem ve stoje a Václav Luks tedy, po dvou hodinách hudby s přestávkou, ještě přidával okouzlující Aleluja. Provedení slavného Händelova oratoria Mesiáš bylo excelentní.

Foto: Collegium 1704 / Petra Hajská