„Soubor s názvem Nevermind vede Jean Rondeau, který je současně i rezidenčním umělcem festivalu.“

„Variace napsal údajně na objednávku pro hraběte Hermanna Karl Keyserlinga, aby zahnaly jeho nespavost. Tedy vlastně jako relaxační hudbu, kterou hraběti měl hrát jeho chráněnec, Johann Gottlieb Goldberg.“

„Třicet variací je systematicky uspořádáno a hlavním tématem je počáteční melodie ukolébavky, převzatá z Knížky pro Annu Magdalenu Bachovou.“

Festival Concentus Moraviae pokročil do další fáze. V pátek 20. června večer rozezněly zámeckou knihovnu Goldbergovy variace v podání francouzského souboru s názvem Nevermind. Hudba Johanna Sebastiana Bacha zazněla v úpravě pro tento soubor staré hudby, složený z flétny Anny Besson, houslí Luise Creac‘ha, violy da gamba Robina Pharoa a cembala Jeana Rondeaua. 

V čele vlámského ansámblu s názvem Nevermind stojí francouzský cembalista Jean Rondeau, který je současně i rezidenčním umělcem festivalu. Kvarteto zaměřující se na starou hudbu působí od roku 2013 a z jeho produkce je cítit nejen fascinace historicky poučenou interpretací, ale i vzájemné psychické propojení. Jejich souhra je vzácně vyrovnaná a napojují se na sebe ve vzácně vyrovnané dynamice, v jednotně plynoucím rytmu. Působí dojmem, že jsou jeden organismus, který spolu dýchá i myslí. Odráží se to i na výrazové složce produkce – emoce, které z jejich hry vyzařují, jsou kompaktní i v těch nejjemnějších nuancích. I proto si jistě ansámbl vybudoval rychle světové renomé, neboť vystupuje na nejprestižnějších festivalech a nahrává alba, která jsou oceňovaná po celém světě. 

Pro večer v Náměšti nad Oslavou si umělci zvolili Goldbergovy variace, cyklus klavírních skladeb Johanna Sebastiana Bacha, jenž skladatel napsal pro klávesový nástroj, jen sám autor později specifikoval jako dvoumanuálové cembalo. Variace zkomponoval údajně na objednávku pro hraběte Hermanna Karla von Keyserlinga, aby zahnaly jeho nespavost. Tedy vlastně jako relaxační hudbu, kterou hraběti měl hrát jeho chráněnec, mladý klavírista a skladatel Johann Gottlieb Goldberg. I když toto tvrzení v sobě obsahuje mnohé otazníky, nic to nemění na faktu, že se dílo stalo základním dílem klavírní literatury.

Třicet variací je uspořádáno systematicky a jejich hlavním tématem je počáteční melodie ukolébavky převzaté z Knížky pro Annu Magdalenu Bachovou. Každá třetí variace je pak kánonem, až po Canone alla nona, tedy devátý v pořadí. Třicáté a poslední číslo má název Quodlibet, tedy podle libosti, kde základní téma se mísí se dvěma německými humornými lidovými písněmi. Poté se vrací úvodní Aria, jako důstojný a uklidňující závěr. Soubor Nevermind zahrál variace ve vlastní transkripci, pod vedením dvojice Robin Pharo a Jean Rondeau a první provedení zaznělo 23. září 2023 v rámci festivalu Bel-Air Claviers.

Každá z variací měla poněkud odlišnou kombinaci užitých nástrojů, což zaručuje nemonotónnost a dobře navazovala na střídání metra, charakteru i rozsahu jednotlivých skladeb. Nicméně žádná z variací nikdy nevybočila ze svého charakteru, a i jako celek si zachovaly jednotný charakter. 

Nejprve zahájila flétnová melodie v klidném metru, ke které se přidala viola da gamba. Následovaly housle spolu s cembalem v rychlém tempu, poté všichni společně v rychlejší kantiléně. Všechny nástroje pokračovaly ve vzrušeném tempu, aby v další skladbě se předvedly housle v bězích a flétna k nim přidala trylky. Protipólem byla další skladba, dlouhé měkké tóny houslí, jimž odpovídala flétna spolu s cembalem a violou da gamba, aby následovala skladba taneční, kterou vedla flétna. Poté se rozezpívaly housle a dále v pomalé melodii uklidňovala situaci flétna. Cembalové téma zahájilo kánon, v němž se připojily všechny nástroje. 

Další část variací patřila houslím a jejich ozdobám, kdy navázala viola da gamba a poté flétna s tématem v pianissimu a následně si nástroje předávaly melodii. Pomalá zpěvná a procítěná melodie patřila všem instrumentalistům a následovala další, kde nechyběly dynamické vlny. Ve svižném tutti se nástroje předháněly ve virtuózních figurách, aby posléze daly prostor houslím, které zahájily smutnou melodii v hluboké poloze, aby se další nástroje přidaly a prolínaly se vzájemně.

Další část zahájily housle virtuózním motivem, flétna se přidala s ozdobami, aby se vzájemně prolínaly se souhlasným doprovodem violy da gamba a cembalem. Sólové housle pak doprovodila viola da gamba, aby spolu vedly dialog, v další skladbě po dlouhých tónech houslí se přidaly další nástroje a vzájemně se doplňovaly. Svižné tempo následující variace slušelo všem a navázala emoční variace všech nástrojů. Cembalo se přihlásilo jako sólový nástroj v další variaci za doprovodu ostatních, v následné variaci převažovala měkká portamenta nástrojů, tentokrát bez cembala. 

Melodická část přinesla dialog flétny a violy da gamba a následující variace zněla bez flétny, s naříkavou melodií v houslích, které utěšovala viola da gamba spolu s cembalem, a následně se emočně vypjaté housle spojily ve zvuku spolu s ostatními. Další variace byla bez cembala a ostatní tři nástroje se předháněly ve svižných a vylehčených bězích. Poté se spolu proplétaly housle s flétnou, aby následně přišlo svižné, radostné a rytmické tutti. K melodickému tématu violy da gamba se přidali ostatní hudebníci v radostném muzicírování. Závěrečná Árie sólové flétny vrátila původní téma a všichni se doplňovali v dlouhé kantiléně v pohodové atmosféře. 

Obecenstvo podlehlo kouzlu atmosféry a odměnilo hudebníky nadšeným potleskem, který nezůstal bez přídavku. Byla jím věta z Triové sonáty Jeana–Baptisty Quentina, z jeho sbírky Sonates en trio et a quatre parties pour violons, (ou) flutes traversieres, viole et basse continue. Tyto Sonáty nahrál soubor na své úplně první CD v roce 2016.

Foto: Patrik Uhlíř / Concentus Moraviae

Facebook X E-mail WhatsApp