„Koncert měl jasnou dramaturgickou linii, tvorbu jihoněmeckých skladatelů.“

„Mezi uvedenými skladateli nemohl chybět Johann Caspar Ferdinand Fischer, rodák z Krásna na Karlovarsku.“

„Muffatova Toccata Settima vytvořila gradační vrchol, který v závěru varhanních koncertů podvědomě očekáváme.“

První festivalová neděle českokrumlovského festivalu byla 14. července již tradičně věnována varhannímu matiné. Recitál Michaely Káčerkové, reprezentující současnou mladší generaci českých varhaníků, přilákal početné příznivce tohoto nástroje do kostela Božího Těla a Panny Marie Bolestné, který je součástí unikátního souboru trojklášteří, původně pocházejícího z poloviny 14. století.

Tento architektonicky cenný komplex zahrnující klášter minoritů a klarisek, k nimž v roce 1375 přibyla komunita zbožných laických sester-bekyní zaujímá téměř pětinu historického jádra města a po zámku je druhým největším a nejvýznamnějším památkovým objektem v Českém Krumlově. Po léta chátrající budovy byly rekonstruovány a vyrostly do nové krásy. Interiér kostela, který v 17. a 18. století zaznamenal barokní přestavbu, tudíž po rekonstrukci sliboval zážitky nejen sluchové, ale i vizuální. Jistou raritu kostela představují i dvoumanuálové oltářní varhany s dvaadvvaceti rejstříky, které pochází z poslední čtvrtiny 17. století. Stavěl je českobudějovický Nicolaus Christeindl společně s brémským varhanářem Bernardem Wollersem.

Koncert Michaely Káčerkové měl jasnou dramaturgickou linii. Představovala ji tvorba jihoněmeckých skladatelů různého původu, kteří působili ponejvíce v oblasti Rakouska, Bavorska a Švábska. Zástupci této generace byli často sami zkušenými varhaníky. Díky častým změnám svého působení se v jejich kompoziční tvorbě, opřené o dokonalou znalost kontrapunktu, prolínaly vlivy italské a francouzské hudební tradice. Varhanice suverénně ovládala nástroj, ve všech níže uvedených skladbách prokázala spolehlivou prstovou techniku, znalost dobové ornamentiky i regionálních stylových nuancí. 

V úvodu koncertu zazněla Aria Prima ze sbírky Hexachordum Apollinis z roku 1690 Johanna Pachelbela (1653–1706), skladba založená na bohaté variační technice, kterou můžeme obdivovat v šesti variacích úvodního Preludia.

Jediný exkurz do oblasti severoněmecké varhanní tradice představovala Bachova transkripce hobojového koncertu Benátčana Alessandra Marcella (1673–1747). V odkazu Johanna Sebastiana Bacha najdeme cca dvě desítky koncertů převzatých od jiných autorů a přepsaných buď pro varhany, nebo cembalo. Pro tyto případy Bach nejčastěji volil díla Antonia Vivaldiho anebo uměnímilovného vévody Johanna Ernsta Sasko-výmarského, jenž byl synem Bachova zaměstnavatele.

Raně barokní tvorbu pro klávesové nástroje bychom si mohli jen stěží představit bez Johanna Jacoba Frobergera (1616–1667), rodáka ze Stuttgartu, tvůrce žánru suity pro klávesové nástroje. Díky kulturnímu prostředí svého rodiště a cest do Itálie, Paříže a Vídně mohl tento ve své době již velmi uznávaný mistr svým dílem zprostředkovat italské i francouzské vlivy. Na koncertě zazněla zajímavá Fantasia sopra Ut – Re – Mi – Fa – Sol – La, první ze šesti fantazií zařazených do sbírky Libro secondo (1649). Fantazie je pojmenována podle tématu využívajícího všech šesti tónů hexachordu, nejprve ve vzestupném směru, poté sestupně. Skládá se ze sedmi částí, v nichž se téma objevuje v různých virtuózních rytmických obměnách včetně tanečního pojetí. Frobergerovo dílo bylo často používáno jako vzor pro studenty kontrapunktu, mělo prý dokonce posloužit i Johannu Josefu Fuxovi při kompozici jeho sbírky Gradus ad Parnassum (1725). 

Nemenší proslulost si ve své době vydobyl rodák ze saského Adorfu Johann Carpar Kerll (1627–1693). Podobně jako jeho současníci i on často střídal místa svého působiště, v jeho případě Vídeň, Brusel a Mnichov. Také on dokonale ovládal kontrapunkt, který dokázal spojit s italským koncertantním stylem a podobně jako Froberger i on ovlivnil tvorbu Händela a Bacha. Na koncertě zazněla Passacaglia d moll, jejíž bas je založen na ostinátně opakovaném sestupném motivu.

Mezi uvedenými skladateli nemohl chybět Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656– 1746), rodák z Krásna (Schönfeld) na Karlovarsku. Díky sňatkové politice svých zaměstnavatelů působil pouze na dvou místech – v Ostrově nad Ohří (Schleckenwerth) a od roku 1715 v badenském Raststattu. V roce 1700 byla v Augspurgu vydána jeho sbírka Musikalischer Parnassus obsahující devět tanečních suit. Interpretka si pro svůj koncert vybrala suitu Euterpé (Obveselující), či chcete-li Dívku s flétnou, patronku hudby a lyrického básnictví. 

V samotném závěru koncertu zazněla Toccata Settima ze sbírky Apparatus Musico-Organisticus Georga Muffata (1653–1704), skladatele a varhaníka skotsko-francouzského původu majícího z výše uvedených autorů snad nejpestřejší životopis (Alsasko, Ingolstadt, Vídeň, Praha, Salzburg, Pasov). Jako zajímavost uvádím, že se objevil i v Kroměříži, když se ucházel o místo v tamější kapele olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, v níž byl v té době angažován Pavel Josef Vejvanovský. Jeho styl je zajímavý kosmopolitním prolínáním italských, francouzských a německých vlivů, což bylo ostatně evidentní i v uvedené skladbě, která vytvořila požadovaný gradační vrchol, který v závěru varhanních koncertů podvědomě očekáváme.

Michaela Káčerková svým recitálem potvrdila kvality erudované varhanice, která se podobně jako mnozí varhaníci zároveň stará o propagaci a záchranu varhan, a to v oblasti Karlovarského kraje. Svědčí o tom také tři CD, v nichž bohatým repertoárem představila varhany karlovarského Kostela sv. Petra a Pavla Církve československé husitské (2019), původně protestantského, nyní katolického kostela sv. Jáchyma v Jáchymově (2020) a kostel sv. Michaela Archanděla v Bochově (2021). Neméně aktivní je i v oblasti hudebně organizační. Od roku 2021 je ředitelkou Karlovarského symfonického orchestru, zároveň pak od roku 2014 předsedkyní a dramaturgyní Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera, probíhajícího na podzim v mnoha místech Karlovarského kraje.

Foto: Festival Krumlov / Libor Sváček