Festival duchovní hudby v Olomouci vzpomněl svatou Cecílii, patronku hudby
„Hlavní skladbou večera byla Messa di Santa Cecilia, kterou napsal Alessandro Scarlatti.“
„Náročné dílo si vyžádalo nasazení dirigenta.“
„Závěrečné Agnus Dei bylo nejpůsobivější částí celého díla.“

Podzimní festival duchovní hudby Olomouc se letos koná již pojednatřicáté. Olomouc je město arcibiskupské, plné sakrálních památek, ve kterých duchovní hudba zní zcela přirozeně a nesmí chybět. Kostel sv. Michala ve středu 9. října hostil koncert v upomínce ceciliánské tradice a nabídl neopakovatelnou atmosféru. Sólisté Helga Varga Bach, Hilda Gulyás, Jarmila Vantuchová, Matúš Šimko a Dávid Harant zpívali spolu se soubory Musica Aeterna a Vox Aeterna pod vedením Petera Zajíčka a zněla díla autorů 17. a 18. století.
Na úvod to bylo orchestrální dílo Arcangela Corelliho Concerto grosso, op. 6: č. 4 D dur. Deset hudebníků – pět houslí, viola, violoncello, theorba, kontrabas a varhanní pozitiv – vedl primárius Peter Zajíček. 1. Adagio – Allegro zaujalo vyrovnaností zvuku i intonační čistotou. Pomalé části působily poněkud unyle, zato Allegro dostalo energický náboj. 2. Adagio mělo niterný výraz, 3. Vivace přineslo radostný optimismus. 4. Allegro podali hudebníci s výraznými akcenty a v accelerandu dospěli do energického závěru.

Hlavní skladbou večera byla Messa di Santa Cecilia pro sóla, smíšený sbor, smyčce a continuo, kterou na počest patronky hudby napsal Alessandro Scarlatti koncem 17. století. Dílo nepůsobí majestátním dojmem, naopak je intimní a křehké. Sbor a sólisté se vzájemně prolínají a doplňují, polyfonní struktura je přehledná a nikdo ze sólistů nemá dominantní postavení. Rytmicky i obsahově náročné dílo si vyžádalo velké nasazení dirigenta, jež s nadhledem a s houslemi v rukou přinesl primárius souboru Peter Zajíček.
Partu sboru se ujalo těleso Vox Aeterna, pečlivě připravené sbormistryní Zuzanou Buchovou Holičkovou. Soprány neztrácely jemnost tónu a dobře se zvukově pojily s nižšími alty, tenory i útle znějícími basy. Sedm mužů se podělilo o tenorový a basový part a deset žen zastalo soprán i altovou polohu sboru. Všichni skvěle pracovali s precizně vystavěnou dynamikou. Měkkost celkového zvuku dobře doplňovala sólisty a měla zásadní podíl na niterném vyznění díla. 1. Kyrie je nejobsáhlejší částí, zahájil ji sbor pevným nástupem a postupně se přidávali sólisté, aniž se kdokoli ztrácel v polyfonní struktuře. Vedoucí postavení zaujala první sopranistka Helga Varga Bach s hlasem průrazným a nosným. Uplatnila ho v sólové koloraturní části Domine. Druhý soprán zpívala Hilda Gulyás, měkce a nadýchaně, přesto se prostorem dobře nesl. Altového partu se zhostila Jarmila Vantuchová s mírně zastřeným témbrem, který dodával hlasu tajuplnost. Sólovou část Gratias podala se sametovým zabarvením a skrytou vášnivostí a naléhavou kantilénou. Tenorista Matúš Šimko podával svůj part přirozeně, jeho méně objemný hlas má příjemnou barvu i pronikavost a jeho vylehčené běhy něžně plnily prostor. Dávid Harant na sebe upozornil světlejší barvou svého basu a především bezprostředností technického zvládnutí sólového partu, který podal s vážností a suverenitou. Hlasy si předávaly melodickou linku a v polyfonním pletivu se proplétaly bez zaváhání, s přirozenou muzikalitou. 2. Gloria zahájil radostným nástupem sbor a přidaly se postupně sólové hlasy, vše v dokonale vypracovaném kontrapunktu. 3. Credo uvedl zvučně a pevně tenorista vstupem a cappella, vpadl orchestr a následně další sólové hlasy. Alt se blýskl v běhavém sóle, Reincarnatus est znělo jako nářek, Et resurrrexit patřilo sboru a orchestru, Cuius regit zase sólistům, zejména energickému basu, na který navázal fugou v precizní rytmizaci sbor. Benedictus zaznělo v úderném sborovém podání s pevným basovým sólem. Závěrečné 5. Agnus Dei bylo nejpůsobivější a nejpropracovanější částí celého díla, sbor vynikal ztvárněním rytmu a dynamiky, měkký zvuk tenoru spolu s altem v pianissimu dojímal; nastala dokonale spirituální atmosféra.

Publikum vycítilo výjimečnost chvíle a dlouhý potlesk způsobil, že část Agnus Dei účinkující zopakovali. Euforie a radost z nadšeného přijetí způsobila, že druhé provedení bylo ještě nápadněji prodchnuté emocemi. Závěr koncertu tak dojal jak publikum, tak účinkující. Koncert, který se zařadil k těm výjimečným…

Foto: Podzimní festival duchovní hudby Olomouc / Tereza Hrubá
Příspěvky od Karla Hofmannová
- Ondrej Olos: Inscenace Káti Kabanové i deset let od premiéry budí úžas
- Jak zabít Verdiho… Luisa Miller ve Vídni pod nánosem cirkusového balastu
- Filharmonie Bohuslava Martinů v tanečním víru se sólovým kontrabasem
- Mojžíš a faraon. V Ostravě uvedli nezvykle vážného Rossiniho
- Rozverné hrátky s čerty i s romantikou aneb Čertova stěna v Brně
Více z této rubriky
- Skutečný zážitek s Matyášem Novákem. Plzeňská zastávka projektu Smetana Reborn
- Energie mládí, romantická tradice a dialog kultur. Japonský orchestr hrál v Rudolfinu
- Kontrast hudby a režie i báječný Svatopluk Sem. Nová Bystrouška v Berlíně
- Jenůfa v Göteborgu. Pročpak šokovat?
- Anna Netrebko zazářila ve Vídeňské státní opeře
- Violoncellový recitál Alisy Weilerstein na způsob multimediální produkce
- Imprese a symboly v písních při matiné ve Stavovském. Se světovou premiérou
- Mladé naděje si v Klatovech přišlo poslechnout početné publikum
- S Robinem Ticciatim až k podstatě Dvořákovy hudby
- Káťa v zrcadle vody. Brno si připomnělo, proč miluje svého Janáčka