„Kirilla Gersteina není pražskému publiku nutné představovat.“

„Hledání balancu mezi klasikou a jazzem je nicméně poznávacím znamením tohoto mimořádného umělce.“

„Obdivuhodné kolektivní vzepjetí hudebnic a hudebníků v této neprávem přehlížené symfonii inspirované ukrajinskou lidovou hudbou si zaslouží uznání a obdiv.“

Sérii jarních online koncertů České filharmonie uzavřel pianista Kirill Gerstein. Pravidelný host u našeho prvního orchestru uvedl slavný Schumannův Klavírní koncert a moll. Záznam je nadále dostupný na Facebooku.

Kirilla Gersteina není pražskému publiku nutné představovat. Rusko-americký pianista je pravidelným hostem u České filharmonie a vždy dokáže nabídnout tu nejlepší porci hráčské zručnosti a nápadité interpretace. Jeho hra je nesmírně podmanivá. Nejlépe ji lze charakterizovat slovem hravost. Za zmínku stojí všechny tři Čajkovského klavírní koncerty, které Gerstein nahrál s Českou filharmonií v rámci úspěšného The Tchaikovsky Project. Každý z koncertů vyznívá na desce opravdu sugestivně a stylově. Neméně úspěšné bylo živé provedení před posluchači v Rudolfinu v únoru 2019, kdy si Gerstein, především za výkon v Druhém koncertu G dur, vysloužil můj neskonalý respekt.

Gerstein podal skvělý výkon i tentokrát. Byl to neobvyklý Schumann. Koncert provedl bez přílišných zvratů, v pomalejším tempu. Spíše si pohrával s jednotlivými pasážemi, než aby přistoupil na romantickou povahu celé skladby. Hru pojal značně uvolněně, řekl bych až jazzově nepravidelně, v čemž ho orchestr plně podpořil. Patrné to bylo především v pojetí prvního tématu první věty a pak také v závěrečné kadenci v závěru věty, která je příležitostí pro každého pianistu. Gerstein ji zahrál opravdu procítěně, bez větších tempových změn a v kontrastu s rychlostí hry, kterou zde uplatňují některé jiné sólistky nebo sólisté. Podle mě potřebuje kadence větší hráčský švih, aby tak vynikla její ryzí romantická povaha a hlavně aby se v ní odrazily všechny podoby dramatické lásky mezi Schumannem a jeho ženou Clarou, pro kterou byl koncert napsán.

Hledání balancu mezi klasikou a jazzem je nicméně poznávacím znamením tohoto mimořádného umělce. Ať zvolí tu či onu zvukovou cestu, výsledek je skvělý bez ohledu na to, jestli máte rádi dravou kadenci, či nikoliv. Vztah k jazzu získal Gerstein v mládí, kdy koketoval se studiem jazzové interpretace, aby se pak znovu vrátil do vod autorů klasické hudby. Jistá interpretační svoboda a volnost se proto zcela konkrétně odrážejí v jeho hře a tónu.

I pomalá střední věta byla plná uvolněnosti. Gerstein poskytl celé části dostatečný prostor pro vyznění podmanivé melodické linky, kterou nesly teplé smyčce. Tato část poukázala na mimořádné pouto mezi sólistou, orchestrem a šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Technicky náročné finále na mě zapůsobilo nejkomplexněji a mělo jednoznačný spád. Znovu převažoval velmi konkrétní úhoz, který měl za následek krystalický a průzračný tón. Byla to pro mě nejklasičtěji podaná část Schumannova klavírního koncertu tohoto večera.

Po přestávce, během které mohli diváci přenosu sledovat krátký rozhovor Marka Ebena s Kirillem Gersteinem nebo hobojistkou České filharmonie Janou Brožkovou a fagotistou Ondřejem Roskovcem, se orchestr vrátil zpět k Čajkovského hudbě. S tou slaví za poslední dobu mimořádné úspěchy. Zazněla Symfonie č. 2 c moll op. 17 „Maloruská“. Zvuk Čajkovského hudby za tu dobu, co se jí orchestr pod vedením Semjona Byčkova intenzivně věnuje, hezky „dozrál“ a dnes dostává celé Čajkovského dílo u České filharmonie zcela jednoznačné rysy a opravdovou přidanou hodnotu. Nechyběla pořádná zemitost, velikost, ale ani hravost. Obdivuhodné kolektivní vzepjetí hudebnic a hudebníků v této neprávem přehlížené symfonii inspirované ukrajinskou lidovou hudbou si zaslouží uznání a obdiv.

Foto: Petra Hajská

Facebook X E-mail WhatsApp