„Dobře si ho pamatujeme jako vítěze poslední Mezinárodní varhanní soutěže na Pražském jaru 2013.“

„Vše, co v programu z francouzské varhanní literatury vybral, znamenitě znělo.“

„Dvojitou fugu Mossakowski vystupňoval do strhujícího závěru.“

Závěrečný koncert Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba převzal 19. září mladý polský varhaník Karol Mossakowski. Vítěz soutěže Pražského jara nabídl hudbu francouzských autorů proloženou v duchu Roku české hudby Janáčkovým Varhanním sólem z Glagolské mše.

Po studiích varhan v Polsku Karol Mossakowski pokračoval dále ve Francii na Pařížské konzervatoři. Brzy se dostavily úspěchy na mezinárodních soutěžích. Zvítězil v Poznani v roce 2010, dobře si ho pamatujeme jako vítěze poslední Mezinárodní varhanní soutěže na Pražském jaru 2013 a navázal ve Francii prvními cenami v Angers, Biaritzu a Štrasburku. Své soutěžní úspěchy korunoval v roce 2016 vítězstvím v prestižní mezinárodní soutěži v katedrále v Chartres.

Mossakowski zakotvil ve Francii. Stal se po tři roky rezidenčním umělcem rozhlasového orchestru Radia France a v roce 2023 byl jmenován titulárním varhaníkem pařížského chrámu St. Sulpice, kde od roku 1862 stojí slavný pětimanuálový nástroj se sto rejstříky z dílny Aristida Cavaillé-Colla. Jde o prestižní varhanický post, kde Mossakowského předchůdci byli Charles-Marie Widor, Marcel Dupré a Daniel Roth. Mossakowski zároveň působí jako profesor improvizace na Vysoké hudební škole ve španělském San Sebastianu a koncertuje po celém světě. 

Nenápadný a skromně vypadající umělec je skutečným mistrem svého nástroje. Svatojakubské varhany využil spíš v jemnějších barvách a plenem šetřil, ale vše, co v programu z francouzské varhanní literatury vybral, znamenitě znělo. Zřetelnost a srozumitelnost skladeb vzhledem k akustice chrámu byla přirozená a samozřejmá, což svědčí o jeho mistrovství. 

Úvodem zahrál brilantně a temperamentně první větu ze známé Šesté symfonie Charlese-Marii Widora, aby se dále věnoval hudbě u nás méně hraného a oceňovaného Gabriela Faurého. Jeho čtyřvětou Suitu, vytvořenou ze scénické hudby ke hře Maurice Maeterlincka Pelléas a Melisanda upravil pro varhany Luc Robillard. Zvláštní svět Faurého hudby jemných harmonických spojů a decentní rytmiky jistě velmi vhodně odpovídá symbolismu Maeterlinckovy hry. Mossakowski si doslova vychutnal všechny finesy této subtilní hudby. Zvlášť zaujala Přadlena a následující půvabná Siciliana. 

Olivier Messiaen napsal Svatodušní mši jako varhanní cyklus v roce 1950. Názvy jednotlivých částí sledují proměnné části mešní liturgie. Část Proměňování obsahuje moto „Prameny vodní, chvalte Pána, ptáci na nebesích, chvalte Pána.“ Interpret se ponořil velmi stylově do meditativní autorovy hudby.

Vystřídalo ji prudkým kontrastem Varhanní sólo z Glagolské mše Leoše Janáčka (uváděné velmi často na nahrávkách a na koncertech jako Postludium – pozn. redakce). Záměr dramaturgie byl jasný. V Roce české hudby každý varhaník na festivalu zahrál nějakou českou skladbu. V tomto programu francouzské hudby byl ale Janáček spíš narušitelem stylové jednoty a jeho pouze tříminutové sólo působilo spíš jako nechtěná vložka. 

Preludium a fuga na jméno Alain je poctou Maurice Duruflého kolegovi předčasně a tragicky zemřelému na začátku druhé světové války. Tiché a pohyblivé Preludium pracuje s motivem nejznámější skladby Jehana Alaina – Litaniemi. Následující dvojitou fugu Mossakowski vystupňoval do strhujícího závěru. 

Závěrečným číslem programu byla Improvizace na daný text. Zvolen byl text z Lukášova evangelia, kapitola 9, verše 23–26. Text hovoří o následování Pána a zapření sama sebe. Improvizace začínala jednotlivými dlouze vydržovanými tóny. Harmonické postupy připomínaly Alaina. Proud hudby gradoval, aby se v závěru vrátila původní nálada začátku a improvizace skončila v neslyšitelném pianissimu. Bylo to velmi zvláštní meditativní vyznění koncertu.

Jako přídavek zazněly Litanie Jehana Alaina, které vytvořily se skladbou Duruflého v Preludiu na stejný motiv velmi vhodnou myšlenkovou návaznost.

Foto: Zdeněk Chrapek, Karol Mossakowski, ilustrační - archiv Klasiky+

Facebook X E-mail WhatsApp