V pátek 11. srpna odešel významný klarinetista Valter Vítek. Bylo mu 88 let a pocházel z Ostravy, kde zanechal nesmazatelnou stopu. Vítkův vliv ovšem nejde ohraničit regionálně. Jako pedagog působil také na JAMU, dlouhá léta hrál v Janáčkově filharmonii a byl také formativním elementem vysokého hudebního školství v Ostravě. Mezi jeho žáky patří přední současní klarinetisté, kteří na něj vzpomínají s úctou a respektem jako na svého životního kantora.

Valter Vítek se narodil 22. února  roku 1935 v Ostravě-Hošťálkovicích. Hru na klarinet vystudoval na Vyšší hudebně-pedagogické škole v Ostravě, z níž se později stala ostravská konzervatoř. Další vzdělání získal na JAMU v Brně u profesorů Horáka a Říhy. Během studií se Vítek zúčastnil interpretačních soutěží. K největším triumfům jeho sólové kariéry se řadí první cena z celostátní soutěže posluchačů vysokých škol v Bratislavě a stříbrná medaile z mezinárodní soutěže v Helsinkách, která se konala v roce 1962.

V letech 1958–1986 Vítek působil jako první klarinetista Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Od roku 1966 učil na konzervatoři v Ostravě, v 80. letech začal vyučovat také na JAMU, kde setrval až do roku 1996. Se vznikem Ostravské univerzity se Vítek stal členem nově vzniklé uměleckopedagogické katedry. Výuce se věnoval až do seniorského věku, kdy zastával funkci vedoucího katedry a předsedy akademického senátu Pedagogické fakulty Ostravské univerzity.

Vedle pedagogické práce Valter Vítek věnoval pozornost také sólové a komorní interpretaci. Byl neúnavným propagátorem soudobé hudby. Na koncertní pódia uvedl díla předních českých skladatelů Bohuslava Martinů, Viktora Kalabise, Miloslava Ištvana, Milana Báchorka, Eduarda Dřízgy a řady dalších. S Janáčkovou filharmonií nastudoval a provedl koncerty Webera, Stamice a Spohra. Byl členem vynikajících souborů Ostravské dechové kvinteto a Musici Moravienses Ostrava. Natáčel pro český, norský, německý a švédský rozhlas i televizi.

Vítek byl jednou z velkých osobností, která inspirovala celé generace mladších klarinetistů. Jeho barevný tón, celostní přístup k hudbě, stylovou univerzálnost a vynikající charakterové vlastnosti vyzdvihují všichni, kteří s ním spolupracovali. Pedagog a klarinetista Petr Bohuš po Valtru Vítkovi zastával v Janáčkově filharmonii pozici sólového hráče, ale seznámil se s ním mnohem dřív: „Mé první seznámení s klarinetem bylo u něj na Lidové škole umění v Mariánských Horách. Bez něj bych dnes nebyl klarinetistou. I v pozdějších letech mi dokázal vždy pomoci, byť už mě na konzervatoři neučil. Velká klarinetová osobnost a dokonalý profesionál.“

Valter Vítek učil také klarinetistu Milana Poláka, významného hráče a pedagoga, který pokračuje v jeho práci na JAMU: „Pan profesor Valter Vítek pro mě hodně znamenal a jsem hrdý na to, že jsem mohl studovat v jeho klarinetové třídě na JAMU v Brně. Styl výuky, jakým pan profesor učil, byl jedinečný a každá hodina s ním skvělá. Snažil se naučit každého studenta precizní řemeslo, to znamená perfektní techniku, rytmus, intonaci, a navíc vždy přišel s nejlepším řešením stavby frází i celé skladby. Díky jeho výuce jsem mohl působit jako sólista, komorní i orchestrální hráč a také jako pedagog. Při výuce vycházím z jeho interpretačního pojetí, snažím se svým studentům předávat všechno, co mě pan profesor Valter Vítek naučil a doufám, že i oni to předají dalším generacím klarinetistů.“

Osobní vzpomínku poslal také ředitel Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák, který je profesorem klarinetové hry na Fakultě umění Ostravské univerzity a současně též vyhledávaným komorním a sólovým interpretem: „Docent Valter Vítek byl pro mě zcela zásadní osobností. Formoval mě nejen muzikantsky, ale i lidsky – byl v podstatě mým druhým tátou. Měli jsme spolu krásný vztah, který jsme měli možnost sdílet až do posledních chvil. Uvědomuji si, že jsem měl nesmírné štěstí pracovat pod jeho vedením po celá má studia na konzervatoři a následně i vysoké škole. Studium u něj bylo často nesmírně náročné. Velmi důsledně mi vštěpoval svá zásadní pravidla jako přesný rytmus, intonaci či konkrétní nasazování tónu, z nichž čerpám dodnes. Často se přistihnu, že při výuce svých studentů používám velmi podobné slovní obraty či přirovnání. To však vnímám jako logické pokračování jeho klarinetové školy, kterou mi postupně předával a kterou, věřím, budu předávat nadále i já. Cítím jeho odkaz a zároveň velký závazek v tom, že si mě vybral jako svého pokračovatele tím, že mi předal svou třídu na Ostravské univerzitě, Fakultě umění, kterou spoluzakládal. Byl a vždy bude mým velkým vzorem – jako mimořádný muzikant, úspěšný a vyhledávaný pedagog, a především fantastický člověk s otevřeným srdcem. Bude mi moc chybět“.

I. Františák, U. Vítková, Z. Kaleta, J. Masný

doc. Valter Vítek

Valter Vítek byl nepochybně mimořádná hudební a umělecká autorita. Jedno by ale nemělo zůstat upozaděno. Přes naprosto vynikající výsledky v oboru, který se mu stal osudem, zůstal vždy čestným, obyčejným člověkem, kterému byla cizí povýšenost, umělecká manýra, přemíra ctižádosti anebo snobství. Svou profesi vnímal jako kterékoli jiné povolání. Věděl, že k němu je zapotřebí především poctivá práce, zaujetí a pokora. Ve svém volném čase se věnoval nejen studiu nahrávek, ale také například chovu holubů, které tolik miloval i skladatel Antonín Dvořák. Protože Valter Vítek nikdy neponechal věci náhodě, byl i na sklonku života spokojený a radostně sledoval, jak se vede mladým generacím interpretů. „Nemám strach,“ říkal a dobře věděl proč.

Foto: Milan Bátor, z archivu Ostravské univerzity