Koncert díků s vynikajícími Štěpánem Rakem a Emilem Rovnerem
„Posluchači s obdivem vyslechli dvě vynikající skladby Štěpána Raka.“
„Čajkovského Melancholickou serenádu uvedl Václav Hudeček spolu s ansámblem Barocco sempre giovane a od počátečních tlumených tónů se rozezpíval do nádherně jímavé melodie.“
„Pozváním violoncellisty a zpěváka Emila Rovnera pro závěrečný koncert cyklu dostal Koncert díků úžasný rozměr, který inspiroval všechny účinkující.“

Závěr 33. ročníku cyklu Svátky hudby v Praze byl symbolicky věnován připomínce osmdesátého výročí konce druhé světové války a jako Koncert díků zazněl v úterý 22. dubna v Betlémské kapli. Památka obětí nacistického válečného běsnění s antisemitským holokaustem byla uctěna špičkovými sólisty v čele se zakladatelem cyklu Václavem Hudečkem a jeho hosty. Doprovázelo Barocco sempre giovane s Ivou Kramperovou u prvních houslí; zasvěceným průvodcem večera se stal Jiří Vejvoda.
Prvním hostem koncertu se stal kytarový virtuos, dnes již legenda české kytary Štěpán Rak. Také jeho pohnutý osud a blížící se životní jubileum předurčily tohoto mistra tématu Koncertu díků a posluchači s obdivem vyslechli dvě jeho skladby. Slavnostní fanfára byla před léty komponována pro společný pořad s Alfredem Strejčkem Vivat Carolus Quartus, s nímž sklízeli úspěchy doma i po celém světě; Štěpán Rak ji provedl s virtuozitou prodchnutou úctou k našemu největšímu panovníkovi Karlovi IV., za jehož vlády České království znamenalo skutečný střed kulturní Evropy. Další starší skladbu Píseň pro Davida, komponovanou na biblický námět, věnoval tentokrát kytarista památce právě zesnulého papeže Františka, velké osobnosti nejen katolické církve, ale spojující církevní i politické proudy světového dění. V niterném úvodu skladby s rozpoznatelným stoupajícím nábojem naléhavosti a velké odvahy ve zrychleném tempu připomněl Štěpán Rak osmdesát let od vítězství nad válečným zmarem a potřebu stálého úsilí o mír a svobodu.

Hostitel Václav Hudeček poté promluvil o svém milovaném autoru, k němuž si vybudoval blízký vztah v mládí díky svému mistrovskému učiteli Davidu Oistrachovi, legendě ruské houslové hry. Čajkovského Melancholickou serenádu pro housle a orchestr b moll, op. 26 uvedl Hudeček spolu s ansámblem Barocco sempre giovane s melodickou jemností a od počátečních tlumených tónů se rozezpíval do nádherně volné jímavé melodie. Iva Kramperová vedla jako první houslistka soubor ve složení pěti houslí, dvou viol, dvou violoncell a dvou kontrabasů s plným nasazením od mírného doprovodného témbru až k nádherným trylkům a melancholické vyznění díla proměnila spolu s Hudečkovým sólem ve virtuózní radostnou souhru.

Jako mezihru mezi dvěma Čajkovského skladbami uvedl ansámbl Adagio pro smyčce, op. 11 amerického skladatele Samuela Barbera, dílo z 30. let minulého století oblíbené doslova po celém světě a uváděné v bezpočtu úprav a stylů. Adagiu se v podání Barocco sempre giovane dostalo originální křehkosti a půvab kompozice vynikal v precizním, emocemi naplněném výkonu hezky kompaktního tělesa.
Klasickou první část koncertu korunovaly Čajkovského Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33 se sólistou Emilem Rovnerem. Rodák z Gorkého studoval na Glinkově konzervatoři a již v mládí se rozjel do světa na další studia a koncertní vystoupení. Pestrá a virtuózní dosavadní kariéra jej dovedla na přední koncertní pódia a mistrovské kurzy, které absolvoval a posléze sám vedl. Dnes žije v Německu a patří k vyhledávaným violoncellistům, ale také zpěvákům, pedagogům a festivalovým manažerům. Židovský původ propojil Emil Rovner s velkým talentem a výborným vzděláním a svoji překypující energii věnuje také spolupráci s předními soudobými skladateli. Pozváním Emila Rovnera pro závěrečný koncert cyklu dostal Koncert díků mimořádný rozměr, který obohatil nejen posluchače, ale inspiroval také všechny účinkující. V Čajkovského Variacích patřil úvod orchestru s volnou linkou a poté jemným pizzicatům violoncella, rozezpívané sekvence nabývaly na svěžím rytmu smyčců a Rovnerovo violoncello energicky proměňovalo téma v další variaci. Společné „dýchání“ sólisty se souborem bylo náležitě propojené, přechod k další variaci v rozverném tempu navázal přirozenou virtuozitou bez patosu. Mistrovské violoncello skutečně bralo dech, tón Rovnerova nástroje byl vřelý, jímavý i patřičně sytý s úžasnou pohyblivostí a suverenitou. Ani razantní spodní tóny s rozloženými akordy nemohly narušit přechod do svítivých výšek s precizním vivace, jímž sólista s první houslistkou zakončili. Poslední variace Allegro vivo vyzněla v nejlepším slova smyslu bezkonkurenčně, vzájemné napojení cellisty s ansámblem se stalo vrcholem, na nějž se bude dlouho vzpomínat.

Druhá část byla věnována obětem holokaustu a představila židovskou hudbu ve všech podobách. Již samotný úvod s písní My Yidishe Momme autorů Jacka Yellena a Lwa Polacka zaujal v procítěném zpěvu Petry Ernyei s doprovodem kytaristy Štěpána Raka. Šansonově uchopené smutné vzpomínky představila zpěvačka s pečlivě odvažovanou melancholií a výtečná Rakova kytara dodala písni pravou autenticitu. Následovala Hebrejská modlitba Avinu Malkeinu autorů Maxe Janowského a Igora Ostrovského v provedení Barocco sempre giovane a Emila Rovnera jako zpěváka i violoncellisty. Hluboký zážitek vyvolával silné emoce, prožitek nekonečného smutku s typickým zpěvem plným emočního napětí ve vzedmuté melodii stoupal a dojímal do samého konce. V sólovém provedení sefardské písně Avram avinu Emil Rovner svým zpěvem i violoncellovým doprovodem opět učaroval publiku oddaným pěveckým výkonem a výtečně probarvenou hrou na violoncello, zpestřenou úhozy na struny a ozvučnou desku.

Závěr koncertu patřil známým melodiím, nejprve té z filmu Schindlerův seznam od Johna Williamse se sólem Václava Hudečka a Barocco sempre giovane s propracovaným podáním oblíbené melodie. Šumař na střeše Jerryho Bocka zaujal hned od svého uvedení na Broadwayi v 60. letech minulého století a dodnes plní světové divadelní a muzikálové scény. Na pódiu se sešli sólisté Petra Ernyei, Václav Hudeček a Emil Rovner se smyčcovým ansámblem a od počátku se rozvíjející pěkný židovský temporytmus pronikal do známé melodie v přirozené souhře, v níž živelnost ve zpěvu i violoncellu Emila Rovnera byla nepřehlédnutelná. Václav Hudeček s Barocco sempre giovane nádherně zvukově zaplnili celé pódium, zpěv Petry Ernyei se přidával v hlubokých polohách, jimiž připomínala svůj vzor Barbru Streisand. Proud radostné židovské muziky nekončil ani po finále a publikum vítalo opakované přídavky. Závěr koncertu k připomínce vítězství nad hrůzami války rozezněl celý prostor Betlémské kaple symbolicky i doslova.

Foto: Radovan Šubín
Příspěvky od Marta Tužilová
- Mistrovský Zápisník zmizelého s Petrem Nekorancem
- Liteňský Festival Jarmily Novotné zahájil Galakoncertem hornistů
- Vilém Veverka: Autorská hudba pro hoboj je pro mě v kontextu interpretace určující
- Svátky hudby v Praze vstoupily do nového roku s taneční elegancí
- Koncert k nedožitým 98. narozeninám Zuzany Růžičkové ve znamení pestrosti a mládí
Více z této rubriky
- Bach a Dvořák zazářili ve violoncellovém klání Pražského jara
- Rytíři talentů a krásných umění zahájili své tažení v Karlíně
- Bez první ceny, přesto obdivuhodné. Hobojové finále soutěže Pražského jara
- Bostonští symfonici a jejich D-S-C-H
- Akordeon měl svůj den
- Bach mezi světlem a tmou na festivalu v Bayreuthu
- Filharmonici a Byčkov na cestě s Mou vlastí
- Bendovy melodramy zaujaly na festivalu Musica Bayreuth
- České filharmonické kvarteto rozeznělo kostel v Třebsku
- Koncert, který zůstane v paměti