Již 15. ročník Festivalu Jarmily Novotné na zámku Liteň zahájil v sobotu 11. dubna skvělý Galakoncert hornistů České filharmonie, který v zámecké Čechovně představil repertoár lesního rohu v průběhu dvou uplynulých století. Přední hornisté České filharmonie letos pošesté připravili Jarní akademii, kde mladým hudebníkům předávají své zkušenosti a pro seznámení s vývojem techniky hry na tento noblesní nástroj přizvali renomovaného sólistu a profesora essenské univerzity Přemysla Vojtu.

Jubilující festival na zámku Liteň připomíná světoznámou českou pěvkyni a velkou vlastenku Jarmilu Novotnou, která žila na liteňském zámku nedaleko Berouna spolu se svým manželem Jiřím Daubkem, jehož rod byl významným mecenášem umění od poloviny 19. století. Ivana Leidlová, ředitelka a zakladatelka Festivalu Jarmily Novotné, připravuje vyvrcholení letošního 15. ročníku v podobě koncertního provedení Prodané nevěsty s vynikajícími umělci jako poctu této pěvkyni, která s rolí Mařenky debutovala v Národním divadle v Praze a během své kariéry nesčetněkrát zpívala na předních světových scénách, nejdéle v newyorské Metropolitní opeře.

Sobotní Galakoncert hornistů České filharmonie byl doslova hudební lahůdkou s virtuózními Kateřinou Javůrkovou, Mikulášem Koskou, Jindřichem Kolářem a Petrou Čermákovou, vynikající host Přemysl Vojta svým mistrovstvím a výborným výkladem filharmoniky báječně doplňoval. Výkony doprovázejících klavíristek Jany Goliášové a Kamily Kolářové si označení virtuózní rovněž zasloužily.

Jarní akademie hornistů České filharmonie, založená jako platforma spojující profesionální hráče se studenty i amatérskými hornisty, nabídla individuální lekce, masteclasses a veřejné koncerty, zaměřením studia byl vývoj techniky hornové hry. Prof. Přemysl Vojta působící v německém Essenu nabídl v sobotu odpoledne přednášku studentům Akademie a večer také krátce posluchačům Galakoncertu velmi fundovaný výklad o široké škále zvukových možností, jež hra na lesní roh přináší.

Nejprve v jeho podání zazněla klasicistní Beethovenova Sonáta F dur pro lesní roh a klavír, op. 17, kterou přednesl s klavíristkou Janou Goliášovou. Skladba z roku 1801, psaná pro vynikajícího českého hornistu Jana Václava Sticha, v cizině známého jako Giovanni Punto, dle pramenů napsaná za jeden den přímo před koncertem ve Vídni, patří dodnes k oblíbeným a často uváděným dílům. Vděčný part jak lesního rohu určený proslulému Stichu-Puntovi, tak i klavírní komponovaný Ludwigem van Beethovenem podali oba umělci s brilancí, nadhledem i vynikajícím výrazem a nasadili pomyslnou laťku skutečně vysoko. Tento večer ovšem z vysoké úrovně následně neslevil.

Průvodní slovo hornisty České filharmonie Jindřicha Koláře, který inicioval před lety Jarní akademie v Litni, sympaticky přibližovalo každou další skladbu i autory. Kvarteto České filharmonie ve složení Kateřina Javůrková, Mikuláš Koska, Jindřich Kolář a Petra Čermáková uvedlo Suitu Eugena Bozzy (1905–1991). Suita for 4 Horns in F z roku 1952 patří rovněž ke kmenovým skladbám a je právem jednou z nejhranějších. Francouzský skladatel vložil do Suity složené ze šesti charakteristikou odlišných, náročných částí melodickou přitažlivost a ta byla podána s výtečnou souhrou, pro kvarteto typickou. Jemná pianissima střídaná vzrušenými sekvencemi i energické Finále sklidily u posluchačů obdivný potlesk. 

Německého skladatele Volkera Davida Kirchnera (1942–2020) vybral Přemysl Vojta uvedením dvou částí ze skladby Tre poemi, psané v roce 1987. Sólista přiblížil obsah třívěté skladby zobrazující antický příběh Orfea, který ztratil milovanou Eurydiku a zpěvem provázeným hrou na harfu se snažil obměkčit řecké bohy. První část Lamento se stala v podání Přemysla Vojty s klavírem Kamily Kolářové působivým nářkem, plným závratných melodických úryvků s množstvím nezvyklých tónových valérů, mistrovsky sólistou uchopených. Klavíristka se v náročném partu se změnami hry na klávesnici střídanou pizzicato na struny křídla ponořila do výrazu skladby stejně vytříbeně a byla hornistovi kvalitní partnerkou. Druhá část Danza v živém rytmu korunovala souhru obou nástrojů i v neskutečně náročných sekvencích autora, jehož dílo přijel Přemysl Vojta smysluplně a skutečně mistrovsky představit.

Vzrušenou skladbu vrcholu 20. století střídal Johannes Brahms a jeho Trio pro housle, lesní roh a klavír Es dur, op. 40. Dvě věty z Brahmsova Tria provedly houslistka Milena Kolářová, hornistka Kateřina Javůrková a klavíristka Kamila Kolářová v Adagio mesto nádherně jemně s leskem a emocemi naplněném výrazu, Allegro con brio zaujalo brilantní rozběhnutou linkou s hravými frázemi. Skladba z roku 1865 vystihla Brahmsovu romantiku bezezbytku.

Po půvabné romantice následoval Olivier Messiaen (1908–1992) a jeho Appel interstellaire, skladba pestré palety zvuků a fines, které pro hornistu představují plné soustředění a nutnost výsostné techniky. To vše uvedl Přemysl Vojta s přirozenou virtuozitou a širokým výrazovým rejstříkem, byť mnohé představil v předcházejících skladbách, Messiaen znamená pro hornisty prubířský kámen a tak byl tímto umělcem také ztvárněn. Dá se říct, že Vojtův Messiaen byl vrcholem večera, publikum užaslo, než se ozval nadšený potlesk.

Další francouzský skladatel Paul Dukas (1865–1935) patří romantismu a impresionismu, jeho Villanelle z roku 1905 si vybrala Kateřina Javůrková s doprovodem Kamily Kolářové. Před vystoupením ovšem ještě zavzpomínala na svého učitele, protože Bedřich Tylšar, který ji vedl na Pražské konzervatoři, několik dnů před tímto vystoupením zemřel. Věnování hornistky památce mistra přimělo k zamyšlení a nádherné provedení z rukou renomované umělkyně, podtržené precizním klavírním doprovodem, se stalo dojemnou poctou a poděkováním. 

Okteto studentů letošní Jarní akademie se představilo ve skladbě amerického autora a hornisty Kerry Turnera (*1960) Farewell to Red Castle. Téma s variacemi podali mladí hornisté s chutí, svižná hudba nepostrádající hravost a humor jim svědčila. Turnerova hudba v sobě nesla ozvěnu Bernsteinovy West Side Story, aniž postrádala osobitost a v oktetu studentů se technické nároky blýskly pěknou modulací, propracovanou souhrou i výrazově detailními sóly až k závěrečným fanfárám.

Poslední skladbou byl Kvartet romantického skladatele Wilhelma Antona Lütgena (1781–1857), vydaný v roce 1835, z něhož kvarteto České filharmonie uvedlo první větu Poco adagio s ušlechtilou vznešeností, která v části Marcia změnila svou suverenitu v hravost a svěží ráznost. Pochod poté přednesli společně všichni hornisté, učitelé, studenti i filharmonici a čestný host, aby zaplnili prostor Čechovny slavnostní atmosférou, jakou umějí vykouzlit jen zvučné horny. Úspěch slavili všichni a plný sál Čechovny s nimi. Liteňský zámek opět zněl nadšením a radostí z hudby.

Druhý svátek chystá Festival Jarmily Novotné 2026 na konec srpna s open air Prodanou nevěstou. Můžete se těšit!

Foto: Martina Adlerová

Facebook X E-mail WhatsApp